Přízrak
Jo Nesbø
Harry Hole série
< 9. díl >
9. díl krimi série o detektivu Harrym Holeovi. Harry Hole se po třech letech strávených v Hong Kongu vrací domů do Norska, nejde ovšem o žádnou zdvořilostní návštěvu. Po příletu okamžitě míří na policejní ředitelství, kde žádá svého někdejšího nadřízeného, aby se mohl ujmout vyšetřování již takřka uzavřeného a objasněného případu vraždy na drogové scéně. V Oslu se díky spolupráci nového sociálního úřadu a nového šéfa policejní složky pro potírání organizovaného zločinu snížil počet drogových gangů a značně klesl též prodej heroinu. V ulicích se však objevila nová droga jménem fiolin, opiát mnohonásobně silnější než heroin, jež vede méně často k předávkování, ale zato vyvolává mnohem silnější závislost. Harrymu je umožněno setkat se s domnělým vrahem. Jde o osmnáctiletého chlapce, jehož Harry dlouho neviděl, avšak který mu byl kdysi velice blízký. Jejich setkání není jediným překvapením, jež Harryho při vyšetřování čeká. Zpočátku vražda typická pro drogové prostředí se rozroste do rozměrů, o jakých se Harrymuani nesnilo. Sám se okamžitě ocitá ve značném nebezpečí, neboť se kvůli svým aktivitám stává velmi nepohodlnou osobou. Většina stop přitom ukazuje jediným směrem. Směrem vzhůru. A také vyšetřování vede k jedinému, nadmíru překvapivému vyústění.... celý text
Přidat komentář
Věděl jsem, že číst za sebou tyhle knihy nebude dělat dobrotu. Navíc ta drogová linka mě docela odrazovala. Tohle mě docela deptalo. Co se týče případu, mělo to spád a snad vlastně i nečekaný závěr. Drsnost se nemění, Harry stále frčí na různých vlnách deprese a kdo ví čeho... No moc se mi do dalšího dílu nechce, zvlášť když je to špalek...
Nejsem příznivce tohoto tématu, ale popravdě mě to bavilo. Co mě udržovalo v očekávání dalšího vývoje nebyl kupodivu Harry, ale Gusto a vyprávění z jeho pohledu. Dokonce jsem se na pár místech smál. Není to top, ale na slabé čtyři to dalo.
Naprosto mistrovská detektivka /thriller. Napínavá od první stránky, jednotlivé postavy a minipříběhy se krásně proplétají, několikrát si už myslíte, že víte, jak to bylo a ono je to nakonec zase trochu jinak. Skvělé.
Tak to je první kniha, která se mi s Harrym nelíbila. Prostředí drog, ať pašování či i užívání, mě nebaví. Oleg mě na konci moc nepotěšil a musela jsem si alespoň přečíst anotaci k dalšímu pokračování.
Když jsem začala s touto sérií, tak jsem si vůbec nemyslela, že by mně tak moc mohla pohltit. A myslela jsem si, že ji budu číst dlouho, ale tomu prostě nejde odolat.
Na Přízraku, jsem nejvíc zaznamenala jaký dlouhý kus cesty ušel Nesbo i Hole. Jak moc je to jiné.
Harry už toho zažil docela dost, vzestupy i pády. Ale to co jej potkalo tady, to je (jak říká moje teta) maras! Nechtěla bych být v jeho kůži při rozhodování co dál. Je vidět, že to jednoduché opravdu nemá, protože poruší snad vše, co může.
No nic, utíkám do knihovny pro pokračování...
Klasicky pecka, od první chvíle zábavné a lákavé, člověk, co už je v sérii od začátku je v 9. díle jako doma, potká staré známé, vrátí se do oblíbeného lokálu. Už jsem Nesbøho podezříval z předvídatelného konce, nicméně to bylo samozřejmě jenom zdání a nakonec se malý šok přece jen dostavil. Ten otevřený konec je v rámci série novinkou, nicméně vzhledem k přítomnosti dalších dílů mě nijak zvlášť neznervózňuje.
Nevím, zdali se mi to jen nezdá, ale mám pocit, že autor HH moc zrovna v lásce nemá, neboť co je mu schopen provést...Nicméně tato série má (netuším, jak je to možné, ale je to fakt) vzestupnou tendenci. Tady mi dokonce došly hvězdičky, protože 5 je strašně málo...
Téma drog, závislosti, postupné změny člověka, korupce a síly přátelství je skutečně realistická, bez příkras, místy až příliš krutá pravda.
Mimochodem, pokud v ruce už nemáte další díl (Policie), nepouštějte se do tohoto, věřte mi. Nedá vám to...
Devátý díl HH nás posílá opět do Osla, kam Harry přijede s tím, že chce vyšetřovat smrt na drogové scéně. Harry sice chlastá, momentálně není s Rachel, ale rodina je pořád na předním místě, a proto musí rozplést tuto zápletku. Jenže to není tak jednoduché, což nám ukazuje příběh popsaný z pohledu jedné zabité postavy.
Tento díl byla opravdu jízda. I když HH je odsunut spíše na vedlejší koleji, jinak to na zážitku neubírá. Opět skvěle zpracováno a perfektně zamotáno. Tentokrát i více emoci. skvěle propracovaná tématika drog.
A ten konec..
Menší návrat ke standardům. Opět jako vždy se nejlépe čtou části se samotným Harrym. Problém je, že jich není tolik. Kurzívové části mě občas pili krev. K tomu ještě lze připsat to, že Harry už strašně dlouho neřešil normální případ. Když už tak to ani nestálo za zmínku. Řešit něco osobního by měla být událost s velkým U, ale zde už se to trochu hází halabala. Druhá půlka knihy už zase trochu stagnovala a i velké finále jsem musel číst nadvakrát, abych se chytil. Trochu to nechalo otazníky do dalších dílů, ale ne nijak závratné. Nikdy bych nevěřil, že to řeknu, ale Nesbø v Holem ztrácí dech. Poslední dvě knihy slibovali docela velké štace, ale bojím se nejhoršího. Levhart byl katastrofa a tohle jen snaha o to vytvořit nějakou hodnotu.
Tak nějak jsem tento díl čekal, obhajování bližšího i když konec vás zničí. Poslouchání jako audio....ach ta výslovnost, proč všechno melou anglicky, není to Herry, ale Harry!
Další Harry. Jupí? Já mám s autorem prostě problém. Jo, furt stejnej. Knihu mám doma už rok a půl půjčenou z knihovny. Prostě každý tři měsíce jenom řeknu: "Tohle si půjčím znovu." a pokračuje to. Ale jak se dostanu přes stranu 100, tak jsem vždycky ok a přečtu během pár dní. A dokonce i občas najdu svojí záložku, kde jsem skončila při minulém pokusu. V kombinaci s tématem, které moc nemusím, je to pro mě dost náročný. Ano, tentokrát v knize poměrně dost sněží. A já knihu kvůli tomu nesfoukla (feťaci mi odpustí, snad jsem výraz použila správně) na první pokus správně.
Takže...Přízrak...
Harry, náš oblíbený hajzlobijec, kterého každá čtenářka chce, ale doma už ne, se vrátil domů. A má k tomu důvod. Což se pomalu odkrývá a vysvětluje se, proč toho tolik ví, i když v knize reálné do té doby nevyšetřoval. Ale rodina. Jak se to říká? Na rodině záleží. I když se někdo z ní zrovna chová jako kolosální debil, protože se z něj stala smažka. Právě v té vyslechové místnosti na začátku jsem našla svojí první záložku. (Snad to není spoiler, mě po přečtení anotace bylo hned jasný, kdo tam bude...)
Sednul mi styl vyprávění. Sice jsme chvíli s Harrym, ale zároveň nám příběh zpátky vypráví i mrtvola, kterou někdo sejmul, a Harry chce vědět, kdo to byl. A nějak to do sebe musí zapadnout. A ještě potkan. Potkanice? Na tu nesmím zapomenou. No, ideální kombinace. "Přijde expolda, feťák, mrtvola a potkan do baru."
Nesbø opět o něco víc svoje psaní udělal přístupnější. Čtu to, ani nad tím nemusím moc dumat. Na začátku mě způsob získávání informací bavil. Ale i tak jsem doufala, že se to časem trochu změní. To už by mohla bejt trochu nuda. Co se ale nezměnilo jsou dvě věci. Beáta. Ó, to bych neměla, ale stejně ti pomůžu. Ráchel. Ó, to bych neměla, ale sotva se udržim.
Takže jo, je to Nesbø. Kniha je fajn a strašně dobře se čte. V druhé polovině to "mrtvolný vyprávění" sedí ještě víc a vlastně je to díky němu ještě napínavější a skvěle doplňuje současný děj. Jenom na mě až moc Terminátora. Ale co, duck tape a drogy zachraňují životy. Alespoň něco jsem si z toho odnesla ;)
Ale ten konec! No uf! Krásně se vysvětlí název knihy. Autor dost brutálně navnadí na další díl, takže jsem ráda, že čtu v roce 2022, ne když vyšlo. A samozřejmě jsem byla bravurně obehraná. Jo, jo, skvěle zahrané pane Nesbø :)
Standardní Nesbø, což znamená, že jsou v sérii HH horší kousky, ale i lepší. Přízrak se od svých předchůdců liší především v tom, že tu Harry vystupuje pomalu jako vedlejší postava, navíc už nepracuje u policie a celkově mi přijde takovej "mouchy, sežerte mě", i když už moc nechlastá, tak je tím životem už natolik zdrchanej, že už mu je tak nějak všechno jedno. V předešlých dílech byla tahle jeho tvář zábavná, tady mi to přišlo už maličko přes čáru. Ale jestli to pro něj má být něco jako nový začátek, katarze, tak proč ne. Jinak jako krimi thriller funguje i Přízrak parádně, zamotaný děj, spousta postav (ve kterých se ale nebudete ztrácet- velká přednost páně Nesbøho), jen ta Ráchel... ne, tahle postava mi k srdci opravdu nepřiroste. A nevím proč, ale hrozně jsem si oblíbil postavu leváka Beavise.
V tuto chvíli jednoznačně nejslabší autorova kniha. Příběh prostý jakýchkoliv dramatických scén, napětí a vystavěný na chatrné zápletce. Navíc je plný zbytečných postav, které si odbyli jen nějaké ty kapitolky v knize.
Vřele nedoporučuji těm, kteří hledají to co správná krimi má mít. Především napětí, pocit touhy po překvapení, zvratech v příběhu, logiku a také soudnost.
Knihu jsem nakonec zdolal, i když až na druhý pokus.
Také jsem rád, že sérii o Harrym čtu tak nějak nahodile a ne popořadě, protože tady bych měl pocit velkého autorova vyhoření a zřejmě bych sérii zavrhl.
Knihy jako Policie, Žízeň, Levhart jsou oproti Přízraku jako z jiného světa.
Tu jednu hvězdu dávám za odměnu sám sobě, že jsem to dorazil :-)
Možná nejlepší ze série o Harym Holeovi. Myslela jsem, že už mě Nesbo nepřekvapí a deset stran před koncem jsem si říkala, co se ještě bude dít těch deset stran... a ono to zase přišlo, další překvapení... A člověk tentokrát musí hned navázat čtením dalšího dílu.
Štítky knihy
drogy závislost, narkomanie vraždy norská literatura severská krimi norské detektivky napětí a spád
Pan Nesbo teda umí překvapit... Takový konec jsem opravdu nečekala. Chudák Harry...