Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/494522/bmid_harry-potter-a-proklete-dite-8Zj-494522.jpg
3
6852
6852
Harry Potter série
< 8. díl
Speciální vydání pracovního scénáře. Harry Potter to nikdy neměl snadné a teď, jako přepracovaný zaměstnanec Ministerstva kouzel, manžel a otec tří školáků, to má ještě těžší. Potýká se s minulostí, která nechce zůstat tam, kam patří, a jeho nejmladší syn Albus se mezitím musí prát s tíhou rodinného dědictví, o které nikdy nestál. Minulost a současnost se čím dál hrozivěji prolínají a otec i syn zjišťují nepříjemnou pravdu: temnota někdy vyvěrá z nečekaných míst.... celý text
Divadelní hry Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2022 , Albatros (ČR)Originální název:
Harry Potter and the Cursed Child, 2016
více info...
Přidat komentář
Sérii o Harrym Potterovi jsem objevila až ve svém dospělém věku a naprosto mě nadchla. Proto jsem si nemohla nechat ujít pokračování. Vůbec mi nevadilo, že je kniha psaná jako scénář, pár divadelních her jsem již přečetla. Scénář sice nedosahuje kvalit původních knih, ale umožnil mi alespoň částečný návrat do světa čarodějů. Myslím, že představení muselo být hezké. Bavilo mě to.
Jak mě nadchla velgá sága HP pro svou vtipnost, napínavost a mnoho dalšího, byl jsem z této divadelní hry zklamán. Mně osobně příběh připadá nijaký a zbytečný.
Bylo to jako vrátit se do Bradavic. Svižný děj, dobře se to četlo (co asi čekat jiného od scénáře), zápletka dost zamotaná, ale to mě bavilo.
Kniha jejíž kvalita se velmi blíží původní předloze od paní Rowlingové. Je to kvalitně napsáno se zajímavými zápletkami a funguje i nostalgie po čtení původních knih. Samozřejmě se to nemůže rovnat příběhům o Harrym, Ronovi a Hermioně ani se o to nesnaží, je to přece jen scénář. Každopádně jsem se do úžasného světa kouzel díky této knize rád vrátil. Určitě více, než knihám typu Bajky Barda Beedleho, Fantastických zvířat apod.
Ať si kdo chce co chce říká, ať si mamka slzy utírá...je to pořád příběh Harryho Pottera, Bradavické školy, světa plného magie a zázraků, kterému zůstanu do smrti věrná.
Za svůj život jsem přečetl mnohé. Četl jsem fantasy a četl jsem sci-fy, četl jsem historické romány i literaturu faktu, četl jsem braky a veledíla, četl jsem detektivky, četl jsem klasiku, četl jsem rudou knihovnu, četl jsem knihy dětské, young adult i plně dospělácké knihy, četl jsem fanfikce, četl jsem amatérské překlady, amatérské překlady fanfikcí i anglické knihy se slovníkem při ruce, dokonce jsem přečetl dvě encyklopedie, nikdy jsem ale nečetl nic, co by mě tak dokonale zhnusilo, jako tahle bezatmosférická, téměř nečitelná slátanina bez jakékoli vnitřní logiky, se zprasenými postavami, s nanic příběhem...
Vyhněte se jí.
Veškerý fanfic, co jsem kdy četla, bylo lepší než tahle splácanina. Nemůžu uvěřit, že J.K. na něco takovýho nechala napsat svoje jméno.
Vím, že Prokleté dítě není u fanoušků ságy moc oblíbené...já mám ale tento díl ráda, jako každý jiný. Příběh má zajímavou myšlenku, kam by se mohla budoucnost Harryho a ostatních odvíjet dál.
Keď som ju čítala prvýkrát, prišlo mi to ako zle napísaná fanfikcia. Ako keby niekto dal dokopy to najhoršie z fanfikcií, čo sa dalo nájsť. S odstupom času sa na to pozerám trochu inak, ale stále si stojím za tým, že je to blbosť a rozhodne to nepovažujem za kánon. (Pre mňa HP séria končí 7. dielom.) Veľa udalostí odporuje kánonu, resp. nasilu vypĺňajú "hluché miesta" v deji, cestovanie v čase je úplne pritiahnuté za vlasy a niektoré postavy sa odrazu správali úplne inak, prosto mi to prišlo dosť mimo kánonu...
Přečtena během dvou dní. Po HP jsem neměla raději žádná očekávání a byla jsem příjemně překvapená.
Narušuje všechno co jsme doposud o HP věděli. Cestování v čase je trochu přitažené za vlasy. Ale je to takové pěkné "what if"
Podle mě je tato kniha už trochu moc. Četla jsem jsi už docela dávno, ale nic na té knize mě nezaujalo natolik abych si ji přečetla znovu. Pokud se ale přikloním k faktu že tu knihu nenapsala sama Rowlingová, tak se trochu smiluji a řeknu, že to byla docela čtivá fanfikce, která si jistě své fanoušky na světě najde.
Moc skoků v čase a moc nucené sentimentality. Na to, že to nepsala Rowling, mě to i docela bavilo.
Nejdříve mě trochu vykolejilo, že jde o divadelní hru, respektive o pracovní scénář, ale budiž. I s tím už jsem se setkala. Jde o fanfikci z potterovského universa. Mě taky hodně dlouho zajímalo, jak by to s nimi vypadalo, kdyby byli dospělí a měli rodiny. Proti tomu vůbec nejsem. To je normální vývoj. Románová verze by příběhu ale slušela mnohem více a možná, že i ta filmová.
HP zbožňuji, téhle knize jsem se vyhýbala poměrně dlouho. Nelákala mě, protože je psaná formou scénáře. Nicméně mě lákalo se bude v 8 díle, a tak jsem se rozhodla si ji přečíst. Dej nás zavede o 19 let později. Všichni jsou dospělí a mají své rodiny. To bylo tak super si přečíst po tak dlouhé době pokračování. Moc bych si přála vidět celý děj na filmovém plátně. Snad se nám to jednou splní.
Paráda. A to jak v roce 2016, kdy pro mě kniha znamenala nečekaný a velmi příjemný návrat do světa Harryho Pottera, tak v roce 2020, kdy jsem si ji jako jednohubku přidal po znovupřečtení základní série. Kdysi pro mě byly první stránky nutným zlem, všechna ta nová jména, úplně jiné tempo a styl, ale jak se člověk zakousne, už ho to nepustí. Zároveň musím uznat, že jako osmý díl čtený bezprostředně po sedmém to funguje ještě lépe. Nová dobrodružství, přímé odkazy a návaznosti na knihy dřívější, příjemně překvapivé zvraty, vše hezky svižné (miluju vynechávání nepodstatného, zde tedy střídání roků) a zároveň plné dramat a emocí, jak je na to správné divadlo potřeba.
Ano, některé věci jsou podivné a chápu ty, kteří tvrdí, že si knížka doopravdy těch pět hvězd nezaslouží, já jsem ale nadmíru spokojen. V roce 2016 jsem se na nového Harryho Pottera těšil, byl jsem připraven na něco slabšího - jde vlastně jen o scénář - ale tempo mi učarovalo. O tři roky později jsem byl znovu učarován a ještě o to víc potěšen, že tomu tento styl opravdu může slušet.
...a stejně jako před třemi roky jsem stále opravdu zvědavý na to, jak Prokleté dítě vypadá na jevišti. U nás se asi nikdy hrát nebude, ale třeba jednou vyjde návštěva v Londýně, nebo se záznam dostane do televize. Už jen ta magie, střídání scén a času. Musí to být nezapomenutelný zážitek.