Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
Jack Thorne
Harry Potter série
< 8. díl
Speciální vydání pracovního scénáře. Harry Potter to nikdy neměl snadné a teď, jako přepracovaný zaměstnanec Ministerstva kouzel, manžel a otec tří školáků, to má ještě těžší. Potýká se s minulostí, která nechce zůstat tam, kam patří, a jeho nejmladší syn Albus se mezitím musí prát s tíhou rodinného dědictví, o které nikdy nestál. Minulost a současnost se čím dál hrozivěji prolínají a otec i syn zjišťují nepříjemnou pravdu: temnota někdy vyvěrá z nečekaných míst. Divadelní hru Harry Potter a prokleté dítě na námět J.K. Rowlingové, Johna Tiffanyho a Jacka Thornea napsal Jack Thorne. Je osmým příběhem ze série o Harrym Potterovi a zároveň prvním, který se oficiálně dočkal divadelního zpracování.... celý text
Divadelní hry Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2016 , Albatros (ČR)Originální název:
Harry Potter and the Cursed Child, 2016
více info...
Přidat komentář
Z mého pohledu tam byli nedostatky, šlo to, nahoru dolů, nahoru dolu. Byla jsem ráda že jsem se vrátila do kouzelného světa J.K.Rowlingové, bohužel ale kniha mě trochu zklamala. Abych ale nebyla jen kritická, připadali zajímavé „jiné reality“ když se Albus a Scorpius snažili změnit minulost
Největší problém Prokletého dítěte je zkrátka to, že to ani omylem není Harry Potter. Forma dramatu mi nevadila, příběh si mě získával hlavně cestováním časem a názornou ukázkou efektu motýlích křídel, aneb jak by to vypadalo, kdyby se něco stalo jinak. Co mě však vyloženě zklamalo byla nápadná podobnost s tuctovou fanfikcí, kterých se za poslední roky objevuje čím dál víc - a bojím se, že Prokleté dítě autorky těchto hrůz jenom motivuje v dalším psaní. Přitom téma Voldyho dcery nebo přátelství synů dávných rivalů Pottera a Malfoye je originální zhruba stejně jako šutr na chodníku.
Za me neuveritelna slatanina naprosto degradujici propracovany pribeh cele serie. Kladne hodnotim jen to, ze se to cetlo diky forme tak rychle a mela jsem to brzy za sebou.
Možná právě proto, že jsem si ohledně knihy nedělala velké naděje se mi tak líbila... A vidět to divadlo by byl asi sen! Brala jsem to prostě jako takový doplněk k sedmi dílům, prostě něco málo navíc. A vyžívám se v sentimentalitě, takže ty návraty do minulosti mi nevadily a líbily se mi. Hned jsem si ale samozřejmě řekla: takže když byl Harry v 3. ročníku, byl to hrdina... ale když je tam jeho syn, pro nás to nemá být hrdina, ale prostě malé dítě, kterému musí pomáhat rodiče. Prostě takový paradox, no. Sto lidí má sto názorů a ten můj je na tuto knihu i tak pozitivní ;-)
Na tomhle díle jde poznat, jaký je rozdíl mezi románem a dramatem. Do postav se člověk moc nedostane, jejich chování často nepochopí. Nebylo to špatné, nemohla jsem se odtrhnout, ale více než kniha samotná to způsobil fakt, že jsem ve světě HP zběhlá ("ďábelský smích", nemálo připomínající projev jakési duševní choroby) a všechno jsem si dost živě představovala a docela si do příběhu přidávala dialogy odpovídající postavám, tak jak se chovali v sérii. A bylo to strašně, ale strašně sentimentální. HP byl taky sentimentální, ale s citem, a nikdy to nevyznělo směšně.
Já v tom moc z Rowlingové nevidím, je to zcela odlišné od předešlých Potterů. Do cestování s časem se autor dost zapletl, místy to moc nedávalo smysl a přišlo mi, že si to postupně přizpůsobuje, jak se mu to hodí. K tomu všemu navíc udělal z bývalých hlavních postav hlupáky a tak nějak jejich chování odporovalo chování v předchozích dílech. Nevím jestli to je tím, že kniha je tak krátká, nebo jakým stylem je psaná, ale četlo se to celkem dobře a stránky ubíhaly, i když jsem se v průběhu čtení několikrát chytal za čelo, tak se to dočíst dalo.
Zpočátku jsem byla znuděná a kniha mě vůbec nebavila. Stále se měnilo místo i čas děje. Ale po prvních 50 stránkách mě kniha začala bavit. Připomněla mi staré dobré časy Harryho Pottera a vrátila mě do světa čar a kouzel. Nakonec jsem byla velmi smutná, jak rychle se čte. Je to něco trošku jiného, ale stále kouzelného. Jsem příjemně překvapená.
Na knížku jsem se velmi těšila, ale když jsem si ji přečetla byla jsem zklamaná. Harry je člověk, který si prožil dost zlého a to že z něj udělají někoho, kdo řekne vlastnímu synovi, že nechce být jeho otcem tak to mě dostalo. Jediný kdo asi zůstal nedotčený touhle knihou a komu zůstal zhruba stejný charakter byla Ginny. Vynechání některých postav, jako je například George, bylo zřejmě nutné, ale velmi mi to vadilo. Dávám tři hvězdičky a to si myslím, že jsem velkorisa.
Harryho miluju a mozna jsem trosku portrofil. :) Temer kazde 2-3 roky si prectu vsechny knizky znovu dokola. (ted uz pojedu 4. kolo) A 2-3 mesice se podivam na filmy. Ten kouzelnicky svet je vymysleny opravdu bezvadne. Takovy smysl pro fantazii ..... jednoduse me to uchvatilo. Ale tahle divadelni hra, kdy si Harry nevi rady s vychovou syna a tape, je proste des. Bylo hezke se vratit a precit si neco noveho, ale uz to neni ono.
Jsem rad, ze jsem se mohl na moment vratit (i kdyz jenom prostrednictvim scenare) do Bradavic a sveta kouzel pani Rowlingove. Ale nenapsala to jen ona... Obcas to drhne, obcas je to nedava smysl a promeny nekterych postav jsou k neuvereni...
Ale jak uz jsem rikal - JSOU TO BRADAVICE a jestli jste v nich vyrostli (jako ja), tak prominete vsechno a budete si ty dve hodinky cteni uzivat!
Tesila jsem se na ni od chvile, co jsem zjistila, ze ma vyjit neco dalsiho "o Harrym". Jezisek prinesl, hodila se mi do lonske ctenarske vyzvy a naramne jsem si ten chvilkovy navrat do kouzelnickeho sveta uzila. Divadelni hry uz jsem se cist naucila, takze to bylo v pohode
Totální odpad a jen velmi uměle vyprodukovaná kniha (div. hra), se spoléháním se na úspěch předchozích dílů.
Není to jako předchozí knihy, díky tomu, že se jedná o divadelní hru, tak je to spíše taková povídka. Což je docela fajn, protože poslední Pottrovky byly až trochu moc rozvláčné. Každopádně Rowlingová opět dokázala, že psát umí a že ve světě HP je pořád možné napsat něco nového a neotřelého. Mně se to opravdu líbilo.
Právě jsem to dočetla, ale už během čtení jsem přemýšlela, jak knihu ohodnotím. Nemůžu se rozhodnout,moje pocity jsou rozporuplné. Strašně jsem se na dalšího HP těšila, alespoň něco, co mě zase přenese do kouzelného světa. Nechci tento počin hodnotit jen negativně, ale na původní díly to rozhodně nemá. Nejsem vyhrazená vůči dramatu, ale Rowlingová je mistr detailu a promyšleného příběhu a to mi v Prokletém dítěti fakt chybělo. Navíc některé pasáže jaksi nedávali úplně smysl (alespoň podle mě). Nicméně jsem ale ráda, že jsem se zase setkala se skvělými postavami, magickými předměty a kouzli obecně. Takže nehodnotím zcela negativně, ale mohlo to být lepší.
No co napsat. Snad jen....Moc krátké!
Pro fanoušky Harrho Pottera je to málo. Sotva se člověk začte už je konec knížky. Ale jinak se to četlo skvěle jako ostatní díly.
Kéž bych našla ještě někdy podobný příběh, který se tak dobře čte a můžu se k němu vracet pořád a porád a stejně me nikdy neomrzí..
jako většinu lidí mě tohle zklamalo na plné čáře, tohle se vážně nepovedlo, je to nepovedené a to cestování časem mi hodně vadilo, prostě a jednoduše, nedá se to s předchozími díly srovnávat, protože by to bylo o 120 procent horší.
10% odvar původních knih napadený a vysátý mozkomorem.
Dobře, nostalgické čtení známých jmen je příjemné, ale udělat z příběhu Pottera divadelní hru a z hry knihu... to je něco jako literární avada kedavra.
Jednoduše, pro mě nic moc. Možná už jsem příliš vyrostla za tu dobu mezi HP a tímto, ale nějak mě to nechytlo a ani ta forma mi nepřišla zajímavá, v rámci studia jsem přečetla několik divadelních scénářů a tak jsem trochu srovnávala i z tohoto pohledu. Přečetla jsem rychle, se zájmem a jistou nostalgií, nic moc to ve mně ale nezanechalo a znovu už číst nebudu.