Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá

Nejhorší fan fikce, jakou jsem kdy četla.

24.09.2016

Přečteno za tři a půl hodiny čistého času. To se mi ješťě nestalo. Ale jak jsem dostala možnost se znova propadnout do světa Harryho Pottera, nechtělo se mi odcházet. Bylo to jako setkání se známými po letech. Nebylo špatné si to celé znovu připomenout. Chápu, že příběh hodně lidí zklamal, ale tak už to u nastavované kaše bývá. Mně k velkému překvapení chutnala. Prokleté dítě je fanfikcí, nejedná se o pokračování jako takové a je na každém z nás, co si z něho odneseme. Já si z něj odnesla hodně.

24.09.2016

Musím říct, že u mě JKR neuvěřitelně klesla. Před lety vytvořila překrásný magický svět, který ovlivnil celou jednu generaci. Pamatuji si, jak jsem brečela při světové premiéře posledního filmu, protože se tím pro nás celá série navždy uzavřela. A teď v roce 2016 si opravdu přeji, aby to byl tenkrát definitivní konec Harryho.
JKR pro mě neuvěřitelné klesla, protože odsouhlasila tuto ohavnost.
Mělo to skvělý potenciál. Pojďme se podívat, jak si žije chlapec, který zůstal naživu! Jak se změnily osudy našeho nejoblíbenějšího tria, jak jejich sláva ovlivnila rodinný život i povahu jejich dětí? Místo poutavé nostalgické sondy se nám do rukou dostal nesmyslný patos, který se více než seriózní hře podobá prvotní fanfikci třináctileté holky. Vlastně beru zpět! Četla jsem lepší a kvalitnější fanfikce než je Prokleté dítě.
V čem je tedy problém? Děj se točí kolem Ala Pottera a jeho nejlepšího kamaráda Malfoye juniora, který je společně se svým otcem jedinou světlou stránkou tohoto odpadu. Spousta jeho hlášek je zde sice pouze pro efekt a v knize působí uměle, musím ale respektovat, že PD je především divadelní hrou. Al má špatný vztah se svým špatným otcem - ano, z Harryho, který má konečně vlastní rodinu, vyrostl špatný otec - a právě tento nefungující vztah je tažnou silou celé knihy. Al je dost možná jedna z nejhloupějších postav celé série a vše, co dělá, je špatně a tak trochu tatínkovi natruc. Společně se Scorpiem se vydává na bláznivou (tj. stupidní) honbu za nápravou největší životní chyby svého otce. Jako nástroj jim neslouží nic menšího než ilegální obraceč času, jehož existence zapříčinila jednu neuvěřitelně trapnou a absurdní pomluvu rodiny Malfoyových. Netřeba říkat, že vše pokazí a pak zákonitě zase napraví. A o tom to celé je.
Kniha je plná absurdních nesmyslů a já poskytnu jenom stručný výčet - "terminátor" v bradavickém expresu, Voldemortovo libido, nejhodnější postava se stala smrtijedem, synovec proměněný ve strýčka se líbal s tetičkou, jediná dcera Hermiony je vlastně nafoukaná husa, hlavní záporná postava...
Snažila jsem se přinutit kamarády, aby si to přečetli a diskutovali o tom se mnou, ale po krátkém převyprávění děje to nikdo nechce číst.

24.09.2016

Já jsem tedy nadšená. Ale tak zdravě. Není to plnohodnotná osmá kniha, ale to asi nikdo čekat nemohl a nemůže. Baví mě i forma divadelní hry, hlavně proto, že se tím JKR pěkně vykroutila ze svého slibu, že už další potterovskou knihu nenapíše. To, že se jejího světa chopily další autorské oči, mu podle mě prospělo. Může to působit maličko jako nastavovaná kaše, ale ta nejlepší, co jsem kdy četla. Není to vykradené, zápletka je skvělá a přiznávám, že jsem před koncem třetího jednání zírala na knihu s otevřenou pusou. Pokud se to teprve chystáte číst, radím vám, vyhněte se recenzím či jakýmkoli článkům. Čím míň o příběhu budete vědět, tím víc si ho užijete!

24.09.2016

Svižné. Nostalgické. Spletité.

04.09.2016

Ak ste si niekedy mysleli, že nová generácia vám prinesie niečo, čo by vám vyrazilo dych, a tak trochu nadväzovalo na výroky slávnej spisovateľky, či nebodaj zhmotnilo vaše závery, ktoré ste si na základe pekne naservírovaných informácií z HP univerza vyvodili, musíme vás sklamať. Príbeh, ktorý pred sebou máte a ktorý sa budete nútiť čítať do konca už len pre tú známu nostalgiu, je podľa slov nejedného recenzenta, blogera, čitateľa a aj oddaného fanúšika zle napísanou fanúšikovskou fikciou. Na stránkach ožívajú tie najbizarnejšie konšpiračné teórie, z ktorých si aj dnes robíte s priateľmi srandu. Čím hlbšie sa do hry vnárate, tým viac vás desí všetko, čo sa začína drať na povrch. A aj tu to začína úplne klasicky – postavami.

Zatiaľ čo knižná séria popri Chlapcovi, ktorý prežil ponúkala priestor dozrieť aj iným knižným hrdinom, divadelná hra to jednoducho ignoruje. Tvorcov nezaujíma, nakoľko dôležité je priblížiť zmeny, ktoré so sebou priniesla ďalšia etapa života po páde Temného pána, v živote Harryho priateľov, kolegov i rivalov. Ignorujú vnútornú či vonkajšiu charakteristiku dôverne známych postáv, na ktorú ste zvedaví, pretože si uvedomujete, koľko času od posledného príbehu uplynulo. Psychologický aspekt je servírovaný povrchne, lebo stredobodom pozornosti bude, a to sa až do konca hry nezmení, konflikt medzi synom a otcom. Ten má vyzdvihnúť rodinné nezhody či temnotu, ktorá privoláva na Harryho rodinu nešťastie a opäť prebúdza Harryho jazvu k životu. Na scénu vstupuje zlo a vám jeho príchod pripomína jednu z tých krásnych knižných historiek profesora Lockharta. Akurát sa z obálky knihy nemá na vás kto tak oslnivo usmievať.

Nebudeme zaryto tvrdiť, že divadelná hra nebude ani v divadle fungovať. To, čo je v texte pred naším zrakom ukryté, dokážu zruční herci divákovi prirodzene a pútavo priblížiť. Umocnia zážitok z prežívaného, ale len sťažka zachránia zlý scenár, nevýraznú zápletku, tuctový motív, prvoplánové postavy a tony otravných emotívnych replík vystrihnutých ako z tej najgýčovej YA fikcie.

Harry Potter and the Cursed Child sa všade pýši honosnou nálepkou „ôsmy príbeh“. Tohto označenia však nie je hodný. Autori jednoducho neporozumeli odkazu, ktorý v sebe univerzum Harryho Pottera nesie a je smutné, že J. K. Rowlingová dovolila, aby sa hra v takejto podobe vôbec dostala von. Nový príbeh, okrem mien a známych miest, nemá s našim Harrym Potterom nič spoločné. Isteže, v niečom by iný mal byť, ubehlo predsa 19 rokov od pádu Voldemorta a takmer 9 rokov od vydania poslednej knihy.

J. K. Rowlingová má svoj svet, v ktorom býva náš Harry Potter, dobre premyslený. Práve vďaka jej Pottermore v nás tlela nádej, že ak sa raz do sveta Harryho Pottera vrátime, bude to s plnou parádou a tým dôverným pocitom, ktorý aj naše vlasy prinútiť stáť v pozore. Nič z toho sa však nesplnilo.

03.09.2016

Dočteno a jsem nadšená. Není to pokračování původní série, která zůstala uzavřená, ale samostatné dílo. Důstojný následovník a je to výborné. Bála jsem se, jak vše dopadne, ale krásné to využívá možnosti, které má divadelní scénář. Každý kdo čeká, že to bude stejné jako knihy v sérii by si měl především uvědomit, že to opravdu není román a s textem pro jeviště, že se pracuje jinak. Jinak se i čte. Já osobně jsem se bála, že to bude málo dějové, protože prostě text divadelní hry asi nebude mít možnost nějak pracovat s popisy prostředí, pocitů atd. atp. a tohle je v Harrym důležité, ale nic z toho se nekonalo. Naopak v rámci možností autoři využívají scénické poznámky na maximum a právě v nich se tohle dá najít. Co bych snad autorům vyčetla je to, že už tam toho psychologizování bylo moc. Motivy postav jsou opravdu až moc psychologicky podložené, v dialozích je vše dopodrobna vysvětleno, ale pro herce je tohle spíš plus, než minus, pro čtenáře, kteří by četli román by to bylo moc - znovu, román to není, takže ok. Samotnou zápletku v mém vnímání chvílemi jakoby tahali až z paty, na hraně s nějakým opravdu už násilným roubováním na původní příběh, ale vytáhli ji krásně, všechno do sebe zapadá, je to logické a napínavé, prostě pro inscenování velmi povedené. A tu případnou křeč věřím, že šikovný režisér a dramaturg dokážou uhladit. Jako samostatný příběh z Harryho světa to obstojí rozhodně na jedničku.

02.09.2016

Přivřeme oko nad tím, že Rowlingová figurovala pouze z pozice konzultanta a nenapsala ani jediný dialog (tudíž ji nemůžeme "příliš" hanit). Při čtení scénáře máte pocit, že čtete hodně nepovedenou fanfikci napsanou na zakázku.
+ nové dětské postavy (skvěle vykreslené vztahy mezi vznikajícími přátelstvími - Albus+Scorpius)
+ poměrně uvěřitelně rozvedený osud po 23 letech Draca Malfoye (vlastně celá jejich rodinná linka mě bavila zdaleka nejvíce)
+ troška nostalgie na prvních pěti stránkách
+ dospělácké vystřízlivění z pohádky (depresivní, psychologický svět, kde se umírá na věk, na žal a původní postavy se musí smířit s tím, že již dávno nejsou nejmladší)

- neuvěřitelně odporně vykonstruovaný, vycucaný hlavní děj z prstu, který by se dal vyřešit jedním mávnutím hůlky
- "šokující" zvraty, které spíše iritují a špiní značku
- přehnaná snaha emancipace ve světě HP (nic proti, jsem velkým zastáncem feminizace postav, ale když je Hermiona hlavní ministryní, Ginny redaktorkou sportovní rubriky Denního věštce [ještě více umocněná feminizace], McGonagallová ředitelkou bradavic a zásadní zvrat přepisuje dějiny ve prospěch gendru - měl jsem co dělat abych neomlátil tablet o stůl)
- neskutečná dějová překombinovanost (jedna vrstva vztahová původních postav, druhá vrstva vztahová nových postav, třetí vrstva vztahová minulost původních postav, čtvrtá vrstva "hlavní" zápletka s "cursed child", pátá vrstva cestování v čase)
- cestování v čase (jakmile se začne v zaběhnuté značce nesmyslně cestovat, přepisovat čas a nelogicky jej zase vracet nazpět - něco je sakra špatně)
- nelogičnost (od chování postav počínaje, zvraty pokračuje a imbecilním finále konče)
- motivace hlavního "záporáka" (nulová, stupidní a iritující)
- samotný závěr připomínající sitcomy 80s (come together, zničme zlo... uf)
Kolem a kolem se Rowlingové nedivím, že nechtěla nic z toho napsat a jenom z povzdálí remcala a dohlížela na divadelní hru. Dost dobře si neumím představit, jak by scénář plný technicky náročných efektů mohl fungovat na jevišti. Nemluvě o skocích v čase, prostoru, změn pohlaví aj.
Cursed Child působí jako nevyvedená fanfikce na slavnou značku. Kdyby scénář nevyšel knižně, neměl bych nic proti. Ale takhle je to pouhý parazit.
Zklamání? Kdepak, nic jsem neočekával. Rozhořčení? K****vské rozčílení nad odporným rejžováním značky takto dehonestujícím způsobem. Mweh.

02.09.2016

Ano, není to to, co to bývalo, ale pokud to čtenář dokáže brát jako knihu na motivy Harryho, tak bude jistě spokojen... Fantasy a kouzel je tam opravdu hodně a setkáte se se všemi starými známými... Pravdou je, že jako scénář se kniha čte opravdu rychle, ale je to prostě změna.... Člověk přijde o popisy míst a děje, ale holt to už je tento typ knihy... Každopádně mně se podařilo si knihu užít...

02.09.2016

Nevěděla jsem, jestli dát jednu nebo dvě hvězdičky. Kdybych dala dvě, tak jenom pro tu nostalgii, ale ta je způsobena předchozími díly. Ta jedna je za to, že se to čte samo a je to zábava. Bohužel zábava neznamená umělecký požitek. Ten námět je snad to nejhorší, co mohli vymyslet...Jednání postav mi vůbec v rámci série nesedí a zejména mi vadí jeden ,,otec". Kdo četl, tak jistě rozumí, že jistá osoba by snad ani nebyla schopna počít dítě. Je těžký napsat sem něco, abych nebyla konkrétní. Někde jsem četla, že je to jak špatná fanfikce. A je to pravda.

02.09.2016

Zklamání.
Tohle není Harry, kterého mám tolik ráda. Předešlým knihám se podle mě téměř nepodobá.
Je to něco úplně jiného.
Proti podobě divadelního scénáře nic nemám. Kniha se díky tomu četla opravdu lehce a rychle. Ale příběh samotný? Nuda.
Možná by bylo lepší zapomenout, že jsem tuto knihu vůbec četla, protože takhle si příběhy o Harrym Potterovi rozhodně pamatovat nechci.