Heidi, děvčátko z hor
Johanna Spyri
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31998/mid_heidi-devcatko-z-hor-Hfb-31998.jpg
5
785
785
Dojemný příběh s dobrým koncem vypráví o osiřelém děvčátku Heidi, o které se nemá kdo starat, a tak skončí u svého mrzutého dědečka v horách. Oba k sobě ale postupem času najdou cestu a vytvoří se mezi nimi silné pouto. Heidi si hory zamiluje, najde zde svůj domov. Za čas ale musí odjet. Její teta totiž slíbila jedné bohaté rodině, že Heidi bude dělat společnost jejich nemocné dceři Kláře. Heidi se s Klárou okamžitě spřátelí, ale stesk po dědečkovi a po horách je tak velký, že se vrátí zpátky domů. S Klárou se však tak docela loučit nemusí, brzy totiž přijede Heidi do hor navštívit. A kdo ví, třeba se v krásném prostředí hor i uzdraví…... celý text
Přidat komentář
Přepůvabná knížka. Příběh je známý přímo notoricky, ale kouzlo krásy švýcarských Alp žádná z filmových verzí nedokáže odrazit dost věrně. A tím méně umí (a chce) film zdůraznit i pokrytectví a předpojatost která definuje chování vesničanů k Heidinu dědečkovi. A to je třeba aspekt knížky, kterou já doceňuji až jako dospělá čtenářka.
Četla jsem úplně poprvé a teprve nedávno. Jedna z nejkrásnějších knih vůbec. Tohle snad ve školách na seznamu povinné četby děti nemají, že? Měly by. (Třeba namísto Harryho Pottera)
Knihu jsem četla až nyní jako dospělá a moc jsem si každou její stránku užila! Rozplývala jsem se nad popisy alpské přírody, kterou tak miluji! Záviděla jsem Heidi dny strávené ve společnosti alpských květin, stromů, hor, koz... A její schovávání housek pro babičku mě tak neskutečně dojalo! Kniha byla pohlazením po mé dušičce a určitě se k ní ještě někdy vrátím a určitě si také přečtu i další příběhy Heidi
Taky jsem z této knihy měla rozporuplnné pocity. Upřímně jsem ji četla pak odložila a znovu a znovu. Poprvé jsem ji dočetla až někdy ve 13 - 14letech. Mýmu malýmu se nelíbí, ale má ještě čas.
Knížka, která ve mně v dětství vzbuzovala rozporuplné pocity a až dnes, po rozmluvě s paní knihovnicí, jsem si uvědomila proč. Není totiž mnoho příběhů pro děti, kde by hrdinové byli ochrnutí a upoutaní na vozík jako Klárka, anebo nevidící (Petrova babička). Mezi všemi aktivními hrdiny Lindgrenové, Petišky, Říhy, Foglara... velká výjimka.
Nyní už jsou děti s různými zdravotními problémy integrované, děti na vozíčku navštěvují běžné MŠ i ZŠ, ale nebylo to v době našeho poznávání světa. Tenkrát jsem se s tím neuměla popasovat a bylo mi líto jak smutné nechodící Klárky, tak ve městě trpící Heidi.
Teď v dospělosti považuji knížku za skvost, s potěšením jsem se nořila do popisů čisté alpské přírody a prožívala s Heidi její objevy, malé radosti i stesky. Navíc mám vydání Albatrosu z roku 1989, na kterém musím velmi vyzdvihnout snové ilustrace Daniely Hahnové.
Právě dočtena, mě i dceři se moc líbila, předpokládám, že až bude umět číst tak se k ní vrátí.
Tuto jsem dostala v první třídě k Vánocům a na rozdíl od Pollyany, přečetla a strávila s ní čas jako s kamarádkou. Vzpomínám dodnes:))
Úžasně napsaná kniha, která ve vás svoji myšlenku zanechá na celý život. Moje nejmilejší ,,dětská" kniha. Vždycky, když to čtu, tak se tak vžiji do příběhu, že se mi nechce ven.
Jako holčička jsem ji milovala, mám ji připravenou i pro svou dcerku, až povyroste. Svěží vyprávění, zajímavé prostředí, svérázné postavy, opravdový příběh, ne didaktickými poučkami čpící konstrukt.
Knížka je určená čtenářům od 6 let, víc se určitě bude líbit holčičkám. Text, který sám o sobě dostatečně popisuje krásu horského prostředí (až máte chuť skočit mezi řádky a být toho všeho součástí), doprovází zdařilé ilustrace Daniely Hahnové (vydání z r. 1989). Krásně je tu ukázán rozdíl mezi dynamickým velkoměstem a "statickým" venkovem. Příběh je opravdu velice pozitivně laděn, což je přesně ten důvod, proč po tomto druhu literatury poslední dobou sahám - člověk potřebuje vypnout, odstřihnout se od všech těch hrůz, co se kolem dějí, jen se ponořit do nepříliš složitého příběhu a užívat si klidnou četbu z tak trošku jiného světa :-)
Místy mi přijde děj trošku osekaný, uvítala bych trošku podrobnější informace o životě dědy Konráda před tím, než se usadil na samotě, stejně tak bych některé pasáže trošku prohloubila a rozšířila (např. pobyt Kláry v horách), ale i přes to knížku vřele doporučuju všem, kteří se chtějí vydat do klidu hor, octnout se aspoň prostřednictvím knížky mimo ruch města, na čerstvém vzduchu, bez shonu, bez stresu...:-)
Nádherná kniha s dojemným příběhem o malém děvčátku, které si musí každý zamilovat. Poslouchala jsem audioknihu, kterou moc hezky načetla Lucka Vondráčková. A byla opravdu skvělá! Viděla jsem i několik filmových verzí. Nejvíc emocionální a pro mne definitivně nejzdařilejší je ta z roku 1993. Brečím u ní i po letech dodnes... A naposledy jsem knížku četla také svým dětem. Co tedy na závěr dodat? Heidi je dnes už klasika a určitě jedna z nejlepších knih (nejen) pro děti ;-).
Oblíbená knížka mé maminky. Mě zatím míjela. Teď ji čtu holkám před spaním a spokojení jsme všichni :-)
Opravdu nádherné ilustrace. Knihu mi jako dítěti četla maminka před spaním, ale nehodnotím pouze nostalgii. Mnohokrát jsem si ji přečetla i sama pro sebe, či dětem a je to zkrátka krásný nadčasový příběh.
Krásná kniha, četla jsem ji s dcerou už asi dvakrát, česky i německy a viděly jsme spolu i film. Četla mi ji kdysi babička, vrátila jsem se s ní do dětských let.
Doposlouchávám audio s Luckou Vondráčkovou, na které je znát, že si knihu fakt užila. Nevstoupila jsem podruhé do stejné řeky a ani jsem to nečekala. Atmosféra načtené knihy trochu víc připomíná třeba Pipi Dlouhou punčochu, (která byla mou jednoznačnou favoritkou:) ale nevadí, alespoň se nevytratil optimismus příběhu! Nepamatuji si, že by ve mně v dětství vzbuzovala rozporuplné pocity. Asi, že jsem sama měla velice realistickou výchovu :) Tahle živá, citlivá, krásně horsky průzračná dívenka, které nechybí téměř nikdy radost ze života je dobrou parťačkou do reality všedních dnů.