Hejno bílých vran aneb Když opustíte děcák
Pavel Cechl , Josef Hympl
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/446399/bmid_hejno-bilych-vran-aneb-kdyz-opustit-uEK-446399.jpeg
4
14
14
Hejno bílých vran série
1. díl >
Knížka Hejno bílých vran přináší poznání, že mladí lidé, kteří opustí „děcák“, jsou stejní jako jejich vrstevníci, snad více poznamenaní svojí minulostí, ale jsou to lidé schopní, ambiciózní, podnikaví. Vidíme kolem sebe spoustu mladých lidí, kteří si život mimo vlastní rodinu nevybrali, ale museli toto odloučení zvládnout. Druhý takový zlom v jejich životě přichází právě v okamžiku, kdy se o sebe „od zítřka“ už musí postarat sami. Dveře domova se jednou pro vždycky zavřou a je to jenom na nich. A právě o těch, kterým se povedlo odejít z dětského domova a vykročit k samostatnosti a úspěchu, jsou tyto příběhy.... celý text
Přidat komentář
Kniha se snaží dát prostor popsat ústavní péči (výchovu) očima absolventů. Možná malinko na škodu, že jsou to příběhy psané velmi krátkou dobu po odchodu z dětských domovů. Životy po deseti letech se už dají hodnotit objektivněji. Úspěchy i neúspěchy.
Každopádně velmi dobrá myšlenka ukázat náhradní péči očima těch, kterých se doopravdy týkala.
Kniha krátkých rozhovorů a příběhů lidí vyrůstajících v dětském domově. Pěkný vhled.
Žádná teorie a poučky. Pravdivé příběhy skutečných lidí, respektive jen pár z těch úspěšnějších v boji se životem. Obdivuhodné, poučné a nezáviděníhodné. Osobně mě to motivuje víc si vážit všeho co mám a co jsem měl v dětství a také k tomu, abych nějak pomohl těm, kteří o to budou stát.
Příběhy, které se v knize odehrávají se mi velice dobře četly a líbily. Byly na mne tedy trochu stručné, ale chápu, že chtěl autor přece jen trochu zanechat jejich soukromí a nerozebírat až tak do podrobna.
Kniha mohla být více obsáhlá, ale i tak se mi líbila
Některé příběhy mně moc nebavily, přesto byla kniha poučnou. Potvrdilo se mi to, co jsem si dodnes myslela - dětské domovy by měly hodně přitlačit na finanční gramotnost svých chovanců.
Kniha Hejno bílých vran je souborem rozhovorů s mladými dospělými, kteří z různých důvodů vyrůstali v ústavní péči. Vyprávějí nejenom příběhy o odebrání z nefunkčních rodin, ale také o svých prvních krocích mimo zdi dětských domovů. Mnozí nejistými dny prošli bez úhony, jiní si museli každý den tvrdě vydřít. Popisují osamělost, střet s realitou a bohužel i následky podvodů různých chytráků. Ty je uvrhly do další nejistoty. Všechny příběhy však spojuje naděje i touha jít dál. Mnozí se z nedostatku jiných možností vracejí zpět ke svým rodinám, jiní udělali tlustou čáru a odmítají jakékoliv spojení s rodinou. Rozhodně doporučuji k přečtení, svět viděný jejich optikou je mnohdy smutný, ale hlavně inspirující s ohromnou vůlí nezastavit se a jít stále dál za svými sny.