Hrdý Budžes

30.03.2011

Stejně jako předchozí přispěvatelé mám trochu s knížkou problém - jako první jsem viděl stejnojmenné vynikající divadelní představení s excelentní Bárou Hrzánovou. (Kdož jste neviděli, doporučuji shlédnout alespoň na Youtube).

Tam, kde knížka ve svém někdy poněkud teskném monologu ztrácí poněkud tempo a nadhled, divadelní představení si pomáhá jinými prostředky a drží si divákovu pozornost a dobré rozpoložení nadsázkou, krátkými hudebními a recitačními "vložkami", pohybovou i řečovou komikou Báry Hrzánové (ale i ostatních účinkujících) a promyšlenými režisérskými škrty ve scénáři.

Knížka je určitě kvalitní a zajímavá... stylisticky výborně zpracovaná... ale prostě to není taková řachanda jako divadlo a rozhodně ji neřadím do kategorie knih, které čtu na zaplašení chmur. Vyprávění Helenky v sobě byť často náznakem nese příliš frustrace z neporozumění - vzájemnou dětskou krutost (která je mnohdy horší než u dospělých, což ostatně s povzdechem uvádí sama hlavní hrdinka), vzájemné neporozumění mězi dětmi a dospělými a rozčarování z husákovské éry... tohle všechno v knize vnímám mnohem intenzivněji, a proto ji nepovažuji za lehké počtení (jen) k pobavení.

PS: Když jsem byl malý pacholíček školkou (bohužel) povinný, sice mi jako hlavní postavě Helence nikdo nevyhrožoval zajetím tatínkovo náklaďákem, ale jeden chlapeček mně vyhrožoval udáním, za to, že jsem tehdejšího prezidenta nazval "Gustav Husy" :o)
Tahle knížka mi tuhle dávno zapomenutou příhodu oprášila...

23.03.2011

[023/11] (ebook) Marně jsem přemýšlela nad tím, čemu dát přednost, co preferovat a co uznat za nejlepší variaci. Divadelní inscenace? Zvukový záznam kompaktního disku? Kniha? Každá z verzí má něco do sebe, ale ve výsledku jsem usoudila, že je dobré upřednostnit hru, která mladinké Helence dodá patřičný myšlenko-akustický projev a tím doplní vlastní četbu o styl přednesu - který je mimochodem naprosto nezaměnitelný, a až úplně na konec bych doporučila disk, který se hodí na příjemnou relaxaci od všedního života přehuštěného stresem a tou pitomou pitoreskností.

(EB str.: 009) Doma pak byla veliká nepříjemnost a řekli mi, že kurva je sprostý, ale strašně sprostý slovo. Mnohem víc než třeba vůl a blbec. Je to nějaká hrozně zlá pani, ale stejně je to divný, protože mi nechtěli vysvětlit, jak přesně je zlá.

Každá z verzí zpracování nabízí něco jiného. Nahrávka a hra se vzájemně doplňují, ale i tak si kniha zachovává spoustu dalších, nových, a především vtipných situací.

(EB str.: 041) Jenom se rozčilujou a Kačenka nejvíc. Rozčiluje se a kouří. Řekla jsem jí, že nám ve škole říkali, že kouřit se nemá, protože je to nezdravý a může se z toho i umřít. Ale Kačenka mi řekla, že jsem ňáká přemoudřelá a že už bych mohla vědět, že nám ve škole říkaj všelijaký kraviny. To je teda pravda, ale stejně se mi to nelíbí a mám o Kačenku strach.

Někdy by mě docela zajímalo, nakolik autorka čerpala z reálií kolem sebe. Jestli vycházela částečně ze svého deníčku a citovala sama sebe v těch X letech nefalšovaného a všeho prostého dětství. Hrála si se zvířátky tím “osobitým“ způsobem? Prožívala lásku platonickou, několik set let mrtvou a nebo uslintanou? Podléhala vášni stříhat závěsy a strašila bratříčka peklem? Kdo ví. Každopádně si kniha ponechává jistou realističnost, i když mi někdy připadá, že je toho na jednu malou holčičku, tak nějak moc.

(EB str.: 025) Eliáš si všimnul, že nad jevištěm visej takový ty dvě hlavy, co se jedna směje a druhá mračí, a chtěl vědět, co to je. Tak jsem mu vysvětlila, že to maj bejt masky, který se jmenujou Komedie a Tragédie podle divadelních her, který se taky jmenujou komedie a tragédie, podle toho, jestli jsou spíš veselý nebo spíš smutný, a že jsou udělaný ze sádry. Eliáš byl dost zklamanej, protože si myslel, že jsou to useknutý hlavy trestanců nebo fašistů. Secký mu řek, že je blbej, že je přece úplně jasný, že vopravdický useknutý hlavy to bejt nemůžou, že by se pořád musely vyměňovat, protože by hned začaly smrdět. Ale Eliáš řek, že Vladimír Iljič Lenin, co leží v Moskvě na náměstí, je taky vopravdická stará mrtvola a nesmrdí ani ho nevyměňujou, takže by to určitě šlo nějak zařídit.

18.03.2011

Vtipná kniha ukazující zároveň tehdejší dobu, ve které jsem nežila. A ani bych žít nechtěla....

08.03.2011

Skvělá kniha. Zaručeně Vás dostane ze špatné nálady a pobaví Vás. Příběh, který vypráví malá Helenka, mi příjde mnohem více čtivější a stravitelnější, než kdyby ho byl psán očima staré paní.

05.02.2011

Irena Dousková skvěle vystihla dobu očima malé školačky Helenky, která je takovou dívčí obdobou Vieweghova Kvída z Báječných let.