Hra na vraždu
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23939/bmid_hra-na-vrazdu-L7T-23939.jpeg
4
559
559
Hercule Poirot série
< 30. díl >
Spisovatelka detektivek byla najata, aby zorganizovala hru na vraždu. Jak se blíží den hry, cítí, že něco není v pořádku. Někdo neviditelný postrkuje figurky a je na Poirotovi, aby svým důvtipem označil toho, kdo předem určil úlohy ve hře na smrt.
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2001 , Knižní klubOriginální název:
Dead Man's Folly, 1956
více info...
Přidat komentář
Před časem jsem se začetl do knih A. Christie a tohle je další z děl, které jsem měl tu čest pročíst. Četlo se moc příjemně. Smekám, že paní spisovatelka vypointovala tolik zápletek! Povedené!
Tak to se mi ještě nestalo - myslela jsem si, že vím přesně, o jaký zločin se tu jedná, totiž o jeden z mých oblíbených dílů. He, tak to jsem se spletla, tenhle příběh jsem doposud neznala ani v seriálové podobě. Takže to bylo dost napínavé a čtivé. Tu narážku na to, že Marlenin děda viděl vraha, jsem chytila hned napoprvé, ale rozhodně by se mi nepovedlo udělat z toho takové závěry jako Poirot. Logické, prosté, rafinované. Nic překombinovaného, a přesto dost zamotané. Skvělé počtení. :-)
Musim se přiznat, ač tomu sám nemůžu uvěřit, že Hra na vraždu mě vůbec nebavila. Nemělo to žádný spád, ani napětí, ani energii, zápletka neuvěřitelná, postavy prapodivné, rozuzlení bez šťávy a vychrlené fofrem. Ale jednu perličku to mělo - rozcuchaný Hercule Poirot, s nedokonale upraveným knírem a blátem na botách...Umíte si to někdo představit?
Další skvělý příběh Hercula Poirota, tentokrát už starého pána. Příběh mi překombinovaný vůbec nepřišel, vraha člověk tipuje v podstatě hned správně, jenže Agáta to zařídí tak, že tuhle stopu vzápětí opustí a pak už je podezřelý úplně každý :-)
Knihu hodnotím v rámci knih od A. Christie. Hra na vraždu nebyl špatný příběh, stejně jako naprostá většina od této autorky. Musím říct, že mě nadchlo vystavění zločinu na hře. Zde měla autorka určité zajímavé pole působnosti, které využila do detailu. Jako obvykle bravurně pracovala s psychologií a popisy postav byly naprosto unikátní.
Doporučuji.
V knihách s Poirotem se mi líbí, pokud se tam objeví ještě i jeden z jeho přátel, který ho při vyšetřování zdatně podporuje. Zde je to Ariadne Oliverová, sympatická spisovatelka. A případ je také vynikající, jeden z nejlepších.
Hercule Poirot je přizván svou dávnou přítelkyní Ariadne Oliverovou ke Hře na vraždu, což se z nevinné zábavy samozřejmě zvrtne v opravdovou vraždu. A HP tentokrát tápe v mlze, jak sám říká, a nejenže vraždě nezabránil, ale ani nemůže odhalit vraha. Což ho nesmírně zlobí! Ale nebyl by to Herkule, kdyby pomocí svých malých šedých buněk případ nakonec nerozlouskl, byť byl hodně zapeklitý :)
Tak toto rozuzlení bylo pěkně náročné, že jsem jej chvíli po dočtení musela ještě do detailu probrat. :) Pěkně promyšlená vražda, mnoho postav, z nichž jsem snad nikoho nemohla plně vyloučit a vtipná paní Oliverová. :)
Z dosavadních knih s H. Poirotem, které jsem četla, mě Hra na vraždu příliš nezaujala. Zápletka jako vždy byla skvěle promyšlená, vše do sebe zapadlo, ale přišla mi na konci až příliš překombinovaná. Každopádně závěr byl pro mě neočekávaný. Příběh je splétán z mnoha dějových linií svádějících ze správné cesty, jako je u autorky obvyklé, v tomto díle jsem se ovšem chvílemi ztrácela. Celkový dojem však rozhodně není vyloženě špatný, H. Poirot je stále můj oblíbený detektiv. :)
Jak už psali přede mnou, rozuzlení dobré, překvapivé, ale nebavil mě průběh. Hodně postav, které se snadno pletly mezi sebou a žádné velké napětí.
Typická "poirotovka" s mnoha falešnými stopami. Část záhady týkající se zmizelé paní domu jsem tentokrát uhodla, vraha jako obvykle ne.
Velmi čtivá kniha, v podstatě až do konce jsem nevěděla, kdo je vrah. Klasicky plná převleků a předstírání. Ale řekla bych, že od Agáty jedna z trochu slabších. Nějak mi ten závěr přišel takový odbytý, žádné velké finále, jen jeden vysvětlující rozhovor. Celé to bylo takové posmutnělé. Asi je to tím, že jsem teď přečetla několik knih Agathy Christie po sobě, je třeba si mezi nimi dávat větší pauzu. Po delší pauze mi ty knihy vždycky připadají lepší.
Skvělé čtení. Autorka nás zahltí informacemi a přesto, alespoň já, musím počkat na závěr, abych se dozvěděla kdo je vrah a jeho motiv.
Tato kniha je neobvykle zamotaná, pachatele možná odhadnete, ale motiv činu musí nám v závěru sdělit nositel šedých buněk. Pokud budete číst, čtěte pomalu, jinak se ztratíte v ději a bude Vám připadat zmatený nebo nudný.
Christieovská přehuštěnost je vždycky na hraně.
Když zaklapne, je z toho detektivka jako víno. Ve Hře na vraždu bylo ale na mě těch motivů, postav, vysvětlivek a domněnek až moc. A možná i proto ve svý rozšířený podobě působí knížka tak nějak unaveně.
Ostatně, jako sám Hercule.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Tady bohužel (prostě) nemůžu na plný počet. Snad jakoby už Agatha po válce neměla moc sílu a nápady, ale tady to nějak nejde. Teda aspoň to nejde tak lehce jako vždy. Vražda se stane až po zbytečně dlouhém úvodu, vyšetřování nevede vůbec nikam a asi až po měsíci ničeho to dopadne tak, že najednou Poirot sdělí spoustu věcí, které do té doby nemá čtenář šanci vůbec tušit. Mně osobně tam chyběly i nějaké lepší vtípky, které s Hastingsem bývaly na denním pořádku.
Na druhou stranu - docela zajímavé bylo číst poirotovku, kterou jsem ve filmové podobě viděl snad jen jednou a rozhodně jsem si na začátku nebyl jistý tím, kdo to udělal. Jen jsem si letmo pamatoval - studentka, bouřka, dědek u mola... Abych to shrnul - bohužel, ale za mě jedna z nejslabších poirotovek vůbec.