Po pohřbu
Agatha Christie
Hercule Poirot série
< 28. díl >
Smrt nejstaršího člena rodiny Abernethieových nikoho nepřekvapila. Byl sám a nemocný, život ho přestal zajímat poté, co ztratil svého jediného syna. Když se však jeho rodina sešla na pohřbu, zaskočilo pozůstalé tvrzení, že zesnulý byl zavražděn. Měl to být jen nejapný vtip, či šlo o promyšlenou provokaci? Anebo bylo v tomto nevhodném „šprochu“ příslovečně vysloveno i cosi děsivě pravdivého? Vyloučit se to rozhodně nedá – vždyť na každého dědice čeká podíl na značném majetku. A ačkoliv se jejich osudy liší, vraždit mohl kdokoliv: někdo chce podnikat, jiný zahladit hříchy minulosti, další jen bezstarostně žít. A někdo už třeba nechce odkládat splnění životního snu… Jako blesk z čistého nebe pak atmosféru řečí a dohadů rozčísne událost, která už nikoho na pochybách nenechá: tentokrát je jisté, že se tu děje něco nekalého a nebezpečného. Ke slovu se proto dostává policie i rodinný právník a ten o pomoc poprosí svého dobrého přítele – Hercula Poirota.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2004 , Knižní klubOriginální název:
After the Funeral, 1953
více info...
Přidat komentář
Jedna z mých oblíbených Herculovských detektivek. Nebudu opisovat anotaci, ale vyjádřím své pocity a dojmy z této skvělé knihy. Děj po pohřbu bohatého starého muže, nabírá na síle, kdy se sejde celá rodina a "teta" Cora, kterou rodinu považují za bláznivou umělkyni navrtá šrouby do hlavy, že příbuzný nezemřel přirozenou cestou. Ovšem následně je nalezena i mrtvá Cora a děj nabírá napětí, rodina je ve stresu kdo je vrah a zda měla pravdu. Do toho je pozván mistr se šedými buňkami mozkovými: Ději nechybí mnoho zápletek, v rodině je i mnoho postav, každý může být podezřelý i nemusí. Závěr a vyřešení případu překvapí nejen rodinu, ale i čtenáře.
Jedna z autorčiných knížek, které jsem neznala; bezvadná, promyšlená, užila jsem si čtení maximálně. Mám prostě Agathu Christie ráda.
Myslím, že jsem tento příběh četla už podruhé. Snad proto mi byly postavy známé a některé věci mi docvakly dříve než přeslavnému Poirotovi :D
Rozhodně typická Agatha.
První kniha od Agathy, která mě nebavila. Vraha a celou zápletku jsem odhalila hned...pak už to byla nuda číst. Tohle mi nesedlo... :(
Stale nemam citacku, to je zle. Potom som nuteny citat Agathu. No, ale pri tejto spravim vynimku, tato sa mi pacila. Moze byt, za tuto dam styri hviezdicky. Ale, este ma caka jedna a potom s touto zenou koncim. Poirot je strasne nudny. Nekamenujte ma, prosto to tak vidim.
Moc se mi líbí, když na konci Poirot všechny postupně napadne, že právě oni měli motiv a příležitost spáchat ten ohavný zločin, aby nakonec došel k tomu pravému viníkovi. Prostě Poirot má smysl pro drama.
Po prvních stránkách jsem si uvědomil, že jsem příběh viděl zfilmovaný, ale stejně jsem knihu dočetl do konce. Atmosféra, kterou dokázala Christie navodit, rozhovory, vnoření do lidských charakterů a osudů a samozřejmě potěšení z rozuzlování konečného vyznění pointy, to vše řadí Po pohřbu k nejlepším knihám, jaké Agatha Christie napsala.
Stejně zamotané, jako je tomu u Agathy Christie asi vždy... Vrah je dokonale a 100% neodhalitelný, kniha už je tak prostě koncipovaná. Z čeho pak pramení čtenářovo potěšení, když absolutně nemá šanci vraha odhalit? Asi jen ze závěru, ve kterém Hercule Poirot vysvětlí, jak na pachatele přišel. Ale i tak se mi tahle detektivka dobře četla. 70%
Autorovy další knížky
2017 | Deset malých černoušků |
2003 | Vražda v Orient-expresu |
2004 | Smrt na Nilu |
2001 | Záhada na zámku Styles |
2016 | Neočekávaný host |
Zajímavé rozuzlení.