Záhada na zámku Styles
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/231299/bmid_poirot-zahada-na-zamku-styles-231299.jpg
4
1420
1420
Hercule Poirot série
< 1. díl >
Nejznámější postava z pera královny zločinu se vrací… v nové speciální edici. Záhada na zámku Styles je prvním románem Agathy Christie s tímto jedinečným a dnes již legendárním belgickým detektivem. Debutující spisovatelka mu hned na úvod připravila nelehký úkol: Když v rozlehlém sídle za podivných okolností umírá jeho postarší, křehká, leč bohatá majitelka, podezření, že byla otrávena, se brzy změní ve skutečnost. Kdo je však vrahem? Manžel Alfréd? Nevlastní syn John Cavendish? Jeho krásná tajemná žena Mary? Nebo snad rodinný lékař? Důmyslný a napínavý příběh, na němž Christie pracovala během první světové války, nejprve vydavatelé odmítali. Nakonec vyšel až v roce 1921 – a zahájil kariéru nejprodávanější prozaičky na světě všech dob.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2015 , Knižní klubOriginální název:
The Mysterious Affair at Styles, 1920
více info...
Přidat komentář
První Agátina kniha (z roku 1920), první ze série "Hercule Poirot".
K "Zámku Styles" jsem se vrátil po mnoha, mnoha letech – nejspíš proto, že jsem se chtěl podívat na tento vůbec první román Agathy Christie novýma očima – a možná i proto, abych se pokusil přehodnotit svůj celoživotní ambivalentní postoj ke "královně detektivek"…
Exkurz "do minulosti", bohužel, nedopadl pro autorku příliš dobře, neb celkové hodnocení – po zralém uvážení – snižuji z původních čtyř hvězdiček na výsledné tři…
V knize jako v nějaké "učebnici tvůrčího psaní" nacházíme mnoho příkladů zásadních nešvarů, kterými Agatha i v dalších letech zhusta prošpikovávala svá díla: (SPOILERY!) falešný plnovous "ze dvou přaden černé vlny, který zcela jistě na dálku vypadá jako pravý", kostýmní převleky, záměnu ženy za muže, krkolomnou zápletku, sahající daleko za hranici uvěřitelnosti, nedostatečnou prokreslenost postav, které jednají spíš podle přání autorky, než na základě logiky, až příliš "přepálenou" Hastingsovu nedovtipnost – a naopak jen těžko akceptovatelnou Poirotovu jasnozřivost, díky níž náš malý detektiv sype z rukávu jednu "vyšetřovací verzi" za druhou – a tak bychom mohli pokračovat.
Je to škoda, Agatha umí dobře rozehrát příběh – ale potom se (alespoň tak to vidím já) najednou vše zlomí a před očima nám – jako na nějakém druhořadém představení ochotnického spolku – začnou defilovat dvojrozměrné postavy a často zcela zašmodrchaný propletenec vztahů a těžko vstřebatelných souvislostí…
POZOR SPOILER:
Tak za prvé: nádherný přebal, který už od začátku láká k přečtení. Za druhé: trochu mi přijde, že když někdo zabije starou paní a je to její manžel, je to trochu kýč. I přes to dokázala Agatha Christie napsat úžasný a hlavně ZAMOTANÝ příběh, který podle mě nemá jedinou chybu. Jen mi občas vadilo Poirotovo sobecké chování.:D
Agatha si vytvořila svého Sherlocka a drahý Watson se zde jmenuje Hastings. Samozřejmě, že je nutné mít ke geniálnímu detektivovi hloupějšího poskoka, který postupně čtenáři odhaluje stopy, zatímco detektiv už je míle před ním. Musím však přiznat, že mám raději jiné postavy než arogantního Belgičana a jeho pejska.
Nicméně s počtem přečtených románů od Agathy Christie se krystalizuje schéma, díky kterému je možno uhodnout vraha. Ne že bych tady hned uhodla pachatele, román je přece jenom překombinovaný a samotné postavy konstatují, že to vrah poněkud přepískl.
Tak jsem přečetla Aghatinu první knížku a rozhodně mě nezklamala. Moc mě bavilo 'sledovat' Hercula Poarota při vyšetřování a ostatní postavy také neměly chybu.
Kniha se mi moc líbila, ani jsem nevěděla, že to je první =) Podle mě dobře vymyšlené, já bych něco takového na poprvé nezvládla =)
2014_09_20
První kniha, kterou Agátha Christie napsala (1921). Seznámení s detektivem Hercule Poirotem a jeho přítelem Arthurem Hastingsem.
Moc pěkně vylíčené období první světové války a reálie bohatého sídla.
Bavila mne a líbila se mi.
Další geniální dílo od Agathy. Je to sice dost zamotaný, ale když se všechno vysvětlí, zapadne to do sebe jako skládanka. A Hercule Poirot je prostě nepřekonatelný. :))
Nedříve byl pachatel jasný ale pak se to nějak zamotalo....... mám ráda když je to takhle zamotaný....
Mám radši slečnu Márplovou a proč se Pentlička manuje Prudence můj nevlastní bratrának jí říka, že Prudence má v hlavě jenom kredence a to mne štve, ale nic vezlim Agatho.
První kniha s Herculem Poirotem a musím uznat, že ho na scénu uvedla Agatha vskutku bravurním způsobem.
Během rozplétání vraždy na zámku Styles nám vypráví, jak se Poirot seznámil s Jappem, jak poznal Hastingse i jak se objevil v Anglii, vše zakomponované do dialogů či vzpomínek jednotlivých postav, tudíž to nepůsobí rušivým dojmem.
Poirot samotný se nijak nerozehřívá, a rovnou stejně jako v pozdějších knihách rozjíždí jednu blamáž za druhou, tahá čtenáře za nos, vyzdvihuje důkazy, které nás nutí říkat si: "Ha, tak takhle to bylo." a býti stejně dopálení jako Hastings, když nám krásně prostě vysvětlí, že tak to přeci vůbec být nemohlo. (V této knize pokud se nepletu, mě dopálil takto hned třikrát) Takže až do jeho posledního vysvětlení jsem naprosto netušila, jak to vlastně je.
Skvělé, sice na pět hvězdiček to úplně není, ale i tak doporučuji :)
Přijde mi, že na tomhle příběhu se paní Christie tak trochu rozehřívala a vybrušovala svou pozdější detektivkářskou virtuozitu. Umělý vous mi přijde jako laciná rekvizita. Nicméně tento příběh zrodil pana Pórka a jeho věrného trochu natvrdlého přítele Hastingse, za což mu náleží místo v knihovně vedle ostatních zdařilejších příběhú královny detektivek.
První případ Hercula Poirota, který se zabývá vraždou staré majitelky panství. Vrah je v první chvíli tak okatě jasný až je to podezřelé. Je skutečně on tím vrahem nebo je to někdo jiný? Agatha Christie vás nejdříve nechá uvěřit v jednu věc, pak vás zmate a nakonec vás ohromí odhalením vraha. Příjemné čtení.
Mohla bych napsat, že je poznat, že je to autorčina prvotina a měla bych pravdu. Autorka napsala později řadu dalších, daleko lepších knih. Na druhou stranu, i později dokázala občas spáchat neuvěřitelnou slátaninu (fakt patří Agatha k mým oblíbeným autorkám, ale neobdivuji ji nekriticky). Takže sečteno, podtrženo. Vcelku dobrá detektivka, ale kdybych ji četla jako první autorčinou knihu a nic nevěděla o jiných dílech, nijak zvlášť bych se po nich nepídila.
Kniha je zezačátku poměrně složitá. Je poznat, že je její první napsaná kniha. Jinak v pořádku, standartní zločin.
Kniha i příběh se mi líbila. Musm však konstatovat, že fantasii čtenáře mi narušil fakt, že jsem již tuto knihu viděla z filmovanou. POirot bravurně zvládá nástrahy zločinu a intriky vraha(ů). Doporučuji k přečtení.
Záhada na zámku Styles světu představila jednu z nejbizarnějších, nejznámnějších a nejpopulárnějších detektivních postav - Hercula Poirota. Ten společně se svým přítelem Hastingsem řeší záhadnou vraždu na styleském panství v hrabství Essex. Je fajn zmínit, že Christie ve svém prvním románu na barevné paletě postav dokonale zachytila poválečnou situaci v anglické společnosti. Nejistota z budoucnosti, tajemné prostředí starého vitoriánského sídla a komický páprda s knírkem, který trousí jednu francouzskou frázi za druhou - to jsou hlavní přednosti románového debutu nejúspěšnější spisovatelky všech dob.
___
Zajímavosti:
Kniha byla prvním vydaným románem Agathy Christie. Autorka svou knihu nabízela šesti vydavatelstvím - ta ji však nechtěla otisknout. Když konečně v roce 1921 vyšla, prodalo se jí 3000 kusů.
Agatha byla později nešťastná z toho, že Poirota uvedla na scénu jako starého pána. Ani zdaleka však netušila, že se postava stane natolik populární. Detektiv byl tak s autorkou spjat až do konce literární kariéry. Kdyby Hercule stárl stejně jako knihy, bylo by mu v poslední románu přes 120 let.
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány Hercule Poirot panství Zlatý věk anglické detektivky (1920–1939)
Autorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Neuvěřitelně čtivá kniha. Myslím si, že tu budu jen opakovat to, co už ostatní sem napsali, ale stejně to ještě zopakuji. Tato kniha je prostě jedna z NEJLEPŠÍCH, co jsem kdy četl. Vtáhla mne do příběhu a já to zhltl za šest hodin! Díky Agatho!