Záhada na zámku Styles

Čistokrevná detektivka, nikoli krimi. Nesrovnávejme tedy zápletku ani její řešení se skutečností. Agáta Christie byla skutečně fenomenální pozorovatelka a dokázala tuto vlastnost skvěle využít při psaní svých děl. Přestože se pohybovala především v tzv. vyšší společnosti uměla lehce, jednoduše, výstižnou zkratkou charakterizovat i obyčejného zahradníka, či jakoukoli jinou postavu. Nemohu proto souhlasit s komentářem níže, že jsou postavy a jejich charaktery ploché. A nejen postavy, i dobu, ačkoli u ní ještě zřetelně doznívá nostalgie po slavné Belle Époque. Také k popisu prostředí jí stačí pár vět, kde jiným nestačí několik kapitol. Pro mě prostě vyzrálé dílo svého žánru.

Prvotina autorky, na rozdíl od dalších románů, příliš věnovaná pozornost technickým a časovým detailům, pozdější práce jsou příjemnější četbou.

Ani sa mi nechce verit že toto je prvá detektívka v ktorej vystupuje Hercule Poirot. Je veľmi dobre vymyslená a záverečné odhalenie posledného ohnivka je pre mňa osobne vynikajúce a bezkonkurenčné. Páčilo sa mi že v knihe je pomerne málo postáv, takže sa mi zbytočne neplietli. Na slovenskom vydaní chválim aj zaujímavý predhovor o tom ako vlastne celý príbeh vznikol (toto by som prijal u viacerých diel pani Agathy), mapu zámku alebo izby obete a tak isto nápad uverejniť dosiaľ nepublikovanú verziu 12-stej kapitoly, takže sa tam nachádza dva krát a je na čitateľovi ktorú alternatívu si zvolí. Toto všetko spolu s napínavým príbehom robí z Vraždy na zámku Styles literárny klenot.

Agatha Christie má můj obdiv, nejen za toto dílo, ale i za jiná, protože to jak všechny části případu do sebe zapadají jako dílky skládačky je opravdu ohromující!
Musím říci, že tato kniha se mi obzvláště líbila, byla velmi napínavá a s každou následující stranou se měnil můj názor o tom, kdo je pachatelem. Nakonec to samozřejmě skončilo tak, jak bych vůbec nepředpokládala. Zaujalo mě i vyprávění z pohledu Hastingse, bylo to příjemné zpestření a líbilo se mi to asi více, než když v jiných knihách je příběh psán z pohledu Hercula Poirota.
Dávám pět hvězdiček, protože si myslím, že této knize nelze nic vytknout a když už by se něco našlo, tak to s přehledem překonají jiné skvěle vypracované situace, prvky a jevy.

Jedna z prvních knih Královny zločinu a rozhodně naprosto skvělá, opět jsem pachatele neuhodl :-)

Hercule Poirot vedený rafinovaným perom Agathy Christie je ako vždy v pravý čas na pravom mieste aby nám pomerne zložitou formou odhalil vraha starej dámy v kúzelnom sídle ktorému hovoria zámok Styles.

Když k této knížce (nebo k filmovému zpracování) někdo řekne, že je to příliš jednoduché, nejradši bych ho donutil převyprávět mi celou pointu a vedlejší zápletky. Je to chytré, reálné (obzvlášť postavy) a i přesto velmi promyšlené. Nedoporučuji však pro ty, co chtějí být na konci překvapením bez sebe! Ale jestli si chcete užít atmosféru typického staroanglického sídla, sahejte po ní!

Nedávno jsem dočetla komplet Sherlocka Holmese a čekala jsem něco stejně dobrého (nebo lepšího). Byla jsem přesvědčená, že "královna detektivek" mě nemůže zklamat.

Ale může.

Možná je to právě tím, že mě už Doyle naučil, jak při čtení detektivek myslet a proto děj ani rozuzlení nemohly překvapit. Ostatně, Agatha se u Doyle očividně velmi inspirovala, což rozhodně není špatně, ale prostě na něj nemá.

Budu číst Poirota dál, snad má i lepší kousky.

Záhada na zámku Styles bude vždycky patřit k mým nejoblíbenějším příběhům o Poirotovi, asi z toho nostalgického důvodu. Už přesně nevím, jestli jsem to prvně četla jako knihu nebo nejdříve viděla seriálové zpracování, nicméně Záhada byla prvním příběhem o Poirotovi, který jsem ve svém životě poznala, a rozplétání zapeklitých rodinných vztahů a toho, kdo zabil paní Ingelthorpovou, se mi vryla do krve již zcela nesmazatelně, takže bych vám mohla celý příběh převyprávět se všemi detaily, jak moc ho mám načtený a nakoukaný. A i po letech se k němu stále ráda vracím.
Kromě hlavní zápletky, kdy sledujeme osudy a mezilidské vztahy rodiny (ta propletenost vztahů a chování jednotlivých postav se mi prostě líbí), mne baví skrze příběh poznávat tehdejší dobu, prostředí, atmosféru a mravy, které tehdy v Anglii panovaly. Takže pokud vás zajímá éra první světové války, Záhada na zámku Styles vám může poskytnout další vhled do tohoto období. Christie toto historické pozadí do Záhady zakomponovala brilantně a s lehkostí sobě vlastní. Tato doba se v Záhadě odráží celkem silně, byť to na první pohled nemusí být vůbec patrné. Vidíme to však skrze dobročinné bazary paní Inglethorpové na pomoc potřebným, Hastingsovu rekonvalescenci po jeho zranění, hospodářskou situaci v zemi či problematiku válečných uprchlíků – viz Belgičané ve vesnici, z nichž jedním je právě Poirot. Člověk pak Christie nečte opakovaně jen kvůli Poirotovi a jeho případům, ale také proto, aby se ponořil do prostředí té doby, v níž se to odehrává.
Určitě si tuhle knihu zase někdy přečtu!

První díl kde vystupuje můj oblíbený belgický detektiv. Velmi barvité, na začátku to vypadá jednoduše ale konec jsem si musela přečíst dvakrát, abych ho pochopila. Ale nemyslím si, že by to bylo knihou :-). Takže za mně úspěch. Ale dávám 4 hvězdy , protože A.Christie posunula laťku i výš.

Komorní detektivka, která víc než román připomíná divadelní hru. Barvitost kulis se totiž soustředí na dva tři pokoje a víc autorka nepotřebuje. Což je věc, se kterou mě Agatha Christie fascinuje - schopnost uhrát vše pouze za pomoci svižných dialogů, navíc s minimem rozvláčných popisů. Jedinou nevýhodou je pracná orientace v postavách a vztazích mezi nimi. I když se zpočátku shrne kdo je kdo, stejně jsem měl neustále problém správně si zařadit jednotlivé aktéry, když se ocitli na scéně.
Ovšem na to, že kniha bude za pár let slavit pěkné sté výročí, jí nelze upřít čtivost a jazykovou modernost. Jen málokdo by hádal, že jde o vyzrálého důchodce. V rámci toho s úctou oceňuji nápaditost ústředního motivu, podobně jako jeho logickou propracovanost. Zločin nepůsobí překombinovaně a indicie k jeho rozřešení při druhém čtení skutečně naleznete v příběhu rozeseté. Jen mi vadili Herculovy neustálé narážky, že ví víc než ostatní, přičemž tak jako tak odkryje karty až při závěrečné rekapitulaci.

Nezklamala mě.Opravdu napínavé čtení až do konce.

Druhá kniha, kterou jsem od Agathy četl, ale už je tomu dávno. První setkání s Hastingsem, Poirotem a vlastně i Jappem, který je zde popsán jako malý rázný mužíček s tváří lovce. Zápletka není zcela bezvadná, ale zvrat na konci knihy je velice překvapivý. K prostředí, kde se děj odehrává, a k postávám v knize výtku nemám. Po krátkém zamýšlení musím dát plný počet hvězdiček.

Klasická detektivka, krásně zašmodrchaná. I když asi málokterý čtenář bude tak nedůvtipný jako Hastings, stejně tak málokterý bude tak geniální jako Poirot. A ten zmiňovaný instinkt není radno podceňovat. Na začátku jsem si pachatele tipla jen podle dojmu, poté byl přebit detaily, logikou, skrytými i zjevnými pohnutkami a na konci byl tento pachatel odhalen logickou úvahou pořádkumilovného belgického detektiva.

Po dlouhé době se vracím opět na tu dlouhou cestu jménem Agatha Christie.
Autorka je královna, to se musí nechat, ale abych hodnotila přímo tuto "prvotinu s Poirotem", tak musím dát 4 hvězdy.
Připadala jsem si během čtení ještě hůř, než ten chudák Hastings.
Ani za zlaté prase bych se nedokázala dopátrat poznání, jakému se dostalo Poirotovi.
Netušila jsem vraha až do konce...
Ale musím říct, že to udržování čtenáře v takové beznadějné nevědomosti je pro mne spíše lehce obtěžující.
A přes to, že jsem konkrétně tuto knihu už kdysi dávno četla, nemohla jsem si vzpomenout, jak to bylo... Otázkou je, zda za to konkrétně mohu být "vděčná" brilantnosti autorky nebo spíše tomu, že mne zápletka tak moc nezaujala.

Poirot poprvé vstupuje na scénu a sluší se smeknout - i když pozdější příběhy paní Agathy o muži s knírkem a nepřekonatelnými šedými buňkami jsou často mnohem lepší než tahle záhada.

Agáta je kralovna detektivních románů, o čem svědčí i takové kniha. Vše propracováno do posledního detailů.

Ač je to skoro nemožné, teprve nyní jsem přečetl svoji první knížku od Agathy Christie a bylo to velmi příjemné poznání. Příběh byl vedený tak, aby upoutal mou pozornost až do konce, jak moc jsem se soustředil na to, kdo by to mohl být, až do konce jsem to neuhádl :) Pěkná záhada, těším se na další setkání s Herculem.

Nevymyslím nic nového, co už by tady nebylo napsáno. Výborná kniha, skvěle napsaná, film taktéž stojí za vidění.