Herečka: Múza první republiky
Jana Poncarová
Některé životní role si nevybíráme. První světová válka skončila a duch divokých 20. let posedl srdce všech svobodomyslných umělců. Patřila mezi ně i herečka Jarmila Horáková. Navenek působila sebevědomě, uvnitř však skrývala nejistoty, které si vypisovala do svého deníku. S prvními láskami přichází také dilema - je možné se vdát a zároveň se naplno věnovat divadlu? Vážná nemoc však přerušila oslnivou kariéru v zárodku. O dvě desetiletí později objevuje Jarmilin příběh díky deníku také herečka a spisovatelka Olga. V období protektorátu se pro ni výjimečný osud stává nejen inspirací, ale i mostem ke svobodě, který vede daleko za hranice ponuré reality.... celý text
Přidat komentář
Většina knih od autorky se mi líbila, ale Herečka je naprosto zbytečná kniha, která je nudná, osoba, o které píše nikomu nic neřekne a celý příběh je ufňukaný a vůbec není dojemný...tohle se nepovedlo.
Audiokniha
Načteno Jitkou Ježkovou a Dagmar Čárovou vskutku autenticky a citlivě (ještě více podtrhly můj pocit beznaděje a deprese z knihy). Hudební doprovod se mi tentokrát líbil, nebylo ho mnoho :)
Není možné se zavděčit všem, jednomu se líbí to a jinému ono. Paní Poncarová hold nepíše pro mne i když mě fascinuje svou vytrvalostí a zajímavými hrdiny. Bohužel mi už pak nesedí styl a způsob vyprávění. Pravidelně se utápím v depresích a samotná četba mě pak nebaví.
Jarmilu Horákovou ze současné generace zná asi jen málokdo. Musela to být krásná, inteligentní, talentovaná a sympatická mladá žena. Bohužel v podání paní spisovatelky na mě působila poněkud ploše a monotónně.
Spojení s vypravěčkou Olgou (jejíž život by si možná zasloužil samostatnou knihu) mě naopak bavilo, ale chtělo větší prostor a propracovanost.
Hrozně jsem se na první “setkání s autorkou těšila, toto je první kniha, kterou jsem od ní zkusila a rozhodně ne poslední. Poslouchala jsem ji jako audio knihu a první co musim pochválit je výběr hereček co knihu předčítají, opravdu skvělý výběr, naprosto k postavám sedly. Ze začátku jsem se ovšem nemohla vůbec zaposlouchat, dostat se do příběhu. Zlom nastal zhruba za půlkou, kdy mi došlo, že je jedná o vyprávění o opravdu reálné postavě, která žila a svými počiny formovala společnost její doby a byla jim příkladem, idolem, motivací.
Pak mě kniha opravdu chytla. Je to psané a vyprávěné s takovou úctou a citlivostí, jakou my už v dnešním světě bohužel neznáme. Konec byl pro Jarku velmi smutný, ač jej nesla tragicky. Na konci se i dozvídáme, proč je ji autorka jež o ní píše, tak “posedlá. Moc krásný a dojemný příběh o mladé ženě, která odešla příliš brzy. Určitě se pustím i do ostatních knih, jelikož už vím, že pozvolný začátek chce trpělivost a poté čtenář dostane výborný příběh. Doporučuji.
Příběhy žen v románech Jany Poncarové mne baví. Někdy se to ale povede lépe. V knize se prolínají osudy Hereček Jarky a Olgy. Olga píše knihu o mladičké Jarce, kterou všichni milovali a vzhlíželi k ní. Je tedy logické, že hlavní hrdinkou knihy je Jarka. Přesto mi vadilo, že osud Olgy je pouze nastíněn a jaksi nedopovězen, byť byl byl určitě pro čtenáře také zajímavý (a možná víc než ten uvzdychaný Jarčin). Od Olga Von Barényi jsem před lety četla knihu Pražský tanec smrti o květnovém povstání 1945. Velmi krutá kniha plná násilí. O to více by mne skutečný život této zvláštní ženy zajímal.
Příběh byl zajímavý. Fascinovalo mě číst o Nezvalovi či Seifertovi přímo v samotném románu.
Líbí se mi vykreslení života jak Jarinky, tak i Olgy.
Jen jsem se místy musela do čtení nutit, protože některé pasáže mi přišly natahnuté.
Další román Jany Poncarové, který mě naprosto dostal. Po jeho přečtení ve mně dlouho neutichaly emoce z úžasně popsaného osudu divadelní hvězdy dvacátých let minulého století, Jarmily Horákové. Její životní pouť skončila bohužel velmi předčasně. V románu se můžeme setkat s mnoha významnými osobnostmi divadelního a literárního světa první republiky. Seifert, Nezval, Frejka, Teige a mnozí další zde působí naprosto přirozeně a lidsky, což je obrovské plus celého románu. Autorce se ve dvou dějových rovinách podařilo skvěle vykreslit uvolněnou atmosféru dvacátých let a jako jakýsi kontrast k ní dobu druhé světové války. Rozhodně doporučuji k přečtení.
Zpočátku jsem měla problém se začíst, ale postupně mě příběh vtáhl a zaujal natolik, že jsem podlehla okouzlení hlavní hrdinkou i dobou, v níž žila..tolik protikladné době, ve které se odehrává druhá rovina příběhu.
Knihy od autorky mám ráda, ale tato mě bohužel moc nezaujala, musela jsem se do čtení nutit.
Autorka má nadání najít zajímavé historické osoby s nevšedními životními osudy. Ale oproti Alžbětě a Nině a Podbrdským ženám mě Herečka vůbec nevtáhla... Bylo to takové zdlouhavé, nic moc se nedělo, Jarka pořád dokola řeší, jestli být herečka nebo se vdát, pochybnosti o mužích... Ale tak nějak po povrchu, plytce.
Zajímavější mi přišel osud Olgy Barényi...
A nejzajímavější pro mě bylo, že opravdu existovaly a že ta Olga opravdu napsala hru a knihu o Jarince....
Dokonalé, chytré a jemné. Neskutečně jemné, jako by se text s přibývajícími stranami stával básní. Jarmila byla jemná, Olga zase velmi svá. Obě odhodlané, lidské a především inspirativní.
Od Jany Poncarové už znám jiné knihy, a tak jsem chtěla vyzkoušet další příběh z jejího pera. Nakonec jsem se rozhodla pro knihu Herečka, která vypráví příběh herečky Jarmily Horákové. A bylo to neuvěřitelně silné a dojemné.
Přiznám se, že o Jarmile Horákové jsem donedávna vůbec neslyšela - možná proto, že se herecky projevovala spíše na divadelní scéně, filmů s ní mnoho nevzniklo, tudíž je její herecké umění pro současného diváka méně dostupné. Přesto se zdá, že ve své době byla velmi výraznou a talentovanou osobností tehdejšího hereckého světa.
Moc mne bavilo, jak se autorce podařilo vykreslit tu dobu 20. let 20. století. Úplně jsem měla pocit, jako bych tam s těma postavama byla a kráčela po jejich boku, naslouchala jejich rozhovorům a nasávala tu dobu, jejich myšlenky a ideály. O to víc mi to bylo blízké v tom, že se Jarmila Horáková blízce setkávala s velikány tehdejší avantgardy - Karlem Teigem, Vítězslavem Nezvalem, Jaroslavem Seifertem či Jiřím Frejkou. První tři jmenovaní jsou pro mne jako milovníka literatury jména velmi dobře známá. A tak se mi v tom prostředí jejich kroužku pobývalo dobře.
Autorka tu zcela logicky nechává promlouvat i další aktéry té doby, s nimiž se Jarmila Horáková herecky setkávala - potkáváme tu ve větší či menší míře třeba Andulu Sedláčkovou, Jiřího Voskovce, Lolu Skrbkovou, Stanislava Neumanna, Svatopluka Beneše, K. H. Hilara nebo Světlu Svozilovou. Což mne taky nesmírně bavilo.
A pak tu je samotná Jarmila Horáková, jejíž osudy tu sledujeme a které tu jsou vykresleny neuvěřitelně živě, plasticky a tak detailně, jako bych měla tuto postavu přímo před očima, jen s ní promluvit. Ta linka, která se týká přímo jí, mne úplně vtáhla do knihy.
Důvod, proč nehodnotím úplně naplno, je ta druhá dějová linka, která se tu vyskytuje. Ta je psána z pohledu herečky a spisovatelky Olgy Barényi, rodným jménem Aloisie Voznicové, která skutečně existovala a s Jarmilou Horákovou se skutečně znala. V této knize se její dějová linka zaměřuje konkrétně na to, jak psala divadelní hru inspirovanou životem Jarmily Horákové. Přiznám se, že tahle linka mne moc nebavila, ačkoliv se tím svým tématem samozřejmě vztahovala k hlavní dějové lince.
Knihu jsou poslouchala v audio podobě. Namluvily to Jitka Ježková a Dagmar Čárová, které byly naprosto skvělé.
Nakonec hodnotím 4 hvězdami, ten závěr knihy mne neuvěřitelně dojal a bylo mi vlastně po doposlechnutí docela smutno. Zdá se, že Jarmila Horáková byla zajímavá osobnost a její herecké nadání nesmírné, zvláště na divadle. Škoda, že dnešní divák už ji nemá možnost na divadle vidět.
Je to hodně jemné a ženské psaní, až starosvětské. Text plný vzdychání a pochybností hlavní postavy o sobě samé. Autorka se do toho prožívání se svými hrdinkami tedy hodně pokládá, ale věřím, že i ta herečka to dělala.
Myslím, že kdyby tento román vyšel v roce 1900, byl by hitem.
Moje první kniha od autorky a pocity mám rozporuplné. Začátek mi přišel takový nudný, ale nechtěla jsem knihu úplně odkládat. Linka Jarmily Horákové se mi líbíla daleko více než ta Olgy, která mi neseděla a vlastně mě i rušila a byla mi tak nějak nesympatická. Kdyby byla kniha pouze o Jarmile, tak si myslím, že to bude lepší, protože ona byla opravdu úžasnou osobností.
Tahle knížka byla ze všech od autorky nejsmutnější.
Jarmila byla veskrze pozitivní, Olga mě neskutečné vadila.
Knihu jsem přečetla na jeden zátah.
Začátek byl pomalejší, ale po chvíli mě příběh úplně dostal.
Perfektně se prolíná život Jarinky a Olgy. A konečné "rozuzlení", nebo spíš zjištění o samotné Olze, bylo hodně silné. I slza mi ukápla.
Já tedy hodnotím určitě kladně.
Je to smutný příběh o mladé dívce, ženě. Nic napínavého ani veselého v tomto příběhu prostě být nemá.
Příběh Jarmily a její lásce k divadlu se mi líbil, ale nějaké informace mi chyběli. Naopak Olga mě něčím iritovala a kdyby tam nebyla, nevadilo by mi to.
Nemůžu si pomoct, ale Podbrdskými ženami si autorka nastavila hodně vysokou laťku a zatím mě žádná z dalších jejích knih tak nenadchla.
Osobně mi u Herečky přišla zbytečná linie, kdy vypráví Olga. Klidně bych si vystačila s příběhem Jarinky samotné. Mám ráda příběhy s dějem, zde se ale pracuje hodně s pocity. Na mě až moc. Asi to k postavě patřilo, přecejen šlo o avantgardní umělkyni a tedy emočně bohatou povahu. Ale mě to občas až unavovalo.
Každopádně jsem se ráda dozvěděla o skoro zapomenuté herečce a jdu se podívat, zda o ní internet ještě najde nějaké další informace.
Román Herečka je příběh dvou žen, které se střídají v jednotlivých kapitolách. Hlavní hrdinkou je prvorepubliková herečka Jarmila Horáková, druhou vypravěčkou je spisovatelka píšící pod pseudonymem Olga Barényi a její část děje se odehrává za války. Autorka umí dobře popsat atmosféru a prostředí, ale jinak mě knížka moc nenadchla. Spíše než dějová, je kniha o pocitech a emocích, které se v podstatě opakují, až závěr knihu pozdvihne svojí svíravou dojemností.
Štítky knihy
životopisné, biografické romány 20. léta 20. století české herečky české romány
Autorovy další knížky
2019 | Eugenie: Příběh české hoteliérky |
2020 | Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
2020 | Děvčata první republiky |
2022 | Herečka: Múza první republiky |
Musíš jít kupředu. Nezůstávej nikde, neodevzdávej se nikomu, patři jen sama sobě.
Nedá se říct, že by kniha měla nějaký děj. Ale četlo se to celkem příjemně.