Heřmánkové údolí
Hana Marie Körnerová (p)
Strhující příběh ženy, které osud původně rozdal horší kartu než jiným. Byla silná, ačkoli si svou sílu neuvědomovala, a statečná, ačkoli o statečnosti nikdy nepřemýšlela. Dokázala najít obyčejné lidské štěstí i v tvrdé době a ještě tvrdších podmínkách. Přesto se nikdy necítila odstrčená či o něco ochuzená a dokázala prožít svůj život naplno. Příběh začíná v roce 1946, kdy sedmnáctiletou Annu repatriují z Ruska do poválečného Československa. Oba rodiče jsou mrtví a matčini příbuzní v Čechách se uvolili o sirotka postarat. Anna přijíždí do krajiny, kterou zná jen z vyprávění, ale která se v jejích představách jeví jako země zaslíbená. Neumí řeč a příbuzné zná jen z fotografií. Přesto u nich doufá nalézt nový domov - jedinou jistotu v nejistém světě, který ji obklopuje. Po příjezdu na místo se ale dovídá, že všechno je jinak. Ze dne na den se ocitá v nádherné, ale téměř vylidněné krajině Středohoří, s mužem, o němž ve skutečnosti nic neví... (3.vydání)... celý text
Přidat komentář
Člověk si po takovém čtení vždy váží v jaké době a blahobytu žije. Líbila se mi houževnatost Anny. Líbilo se mi, že se nikdy nepoddala osudu. Líbilo se mi, že na všem špatném si našla to dobré. Od Anny bychom se mohli učit. Jestli jsem do teď neměla oblíbenou knihu, tak už mám.
Vkus neurážející čtení pro paní a dívky. Historické kulisy ne příliš propracované do hloubky. Slabí muži a silné ženy…komu z nás děvčat by se to nečetlo hezky. Ale když máte svých starostí a trápení nad hlavu a není nálada na nic složitého, tak je to dobrá oddechovka.
Tak to bylo hodně rychlé čtení, nešlo se odtrhnout od knihy. Neuvěřitelné, co vše žena zvládne a vydrží, když to jinak nejde. Můžeme být rádi v jaké době žijeme.
Paní spisovatelka se touto knihou zařadila do mých oblíbených autorů. Knihu hodnotím lépe než Kukaččí hnízdo přestože i to je velmi podařená kniha.
Nejdříve jsem si myslela, že půjde o červenou knihovnu, proto jsem ani neměla chuť ji číst. Ale osud Anny rozhodně nebyl žádná červená knihovna, spíš naopak. Dovedla se s osudem poprat. Ze začátku byla až moc hodná, přizpůsobivá. Až časem se naučila bojovat za své děti i za sebe. A jak už to v životě bývá, potkávala lidi dobré i zlé. Vše se odehrávalo v drsných venkovských podmínkách, navíc v poválečné a poúnorové době. Jen to vše působilo trochu monotónně: porod, další porod, potrat atd.
Nádherná knížka přečtená jedním dechem. Vnitřní síla Anny byla neuvěřitelná, ale na druhou stranu neskutečně inspirativní, tuhle knížku budu mít dlouho v hlavě ale i v srdci
Krásná knížka provoněná heřmánkem, lidským teplem, pokorou, vřelostí, pracovitostí, statečností a mateřstvím.
Paní Körnerovou jsem měla zařazenou jako autorku příliš romantických knih, což není můj šálek kávy, ale dala jsem na své oblíbené čtenáře a zase jsem se nezklamala.
Takže, až budu mít pocit, že se mi něco děje, stačí si vzpomenout na Annu, díky.
"Neodsuzuj chybujícího, nevíš, co trápí jeho duši."
Příběh ze života, díky za něj, člověk si hned více váží toho co má a úžasná hlavní hrdinka a její odvaha, optimismus a síla, které jsou velkou inspirací
Mohla z ní být zahořklá, vyděšená, zlá ženská, měla by na to plné právo. Ale ona se na život dívala jinak a byla vděčná za samozřejmé věci, za míň než maličkosti, za přátelství...
Hezký příběh nebo spíš dobře vystavěný příběh, jedna z mých nejoblíbenějších knih. Paní Hana je autorka, která píše jedny z nejčtivějších knih u nás. Zároveň nejsou hloupé.
Vůbec jsem nevěděla, co od knihy čekat, bála jsem se (ani nevím proč) přeslazené limonády. Klobouk dolů! Vylíčení běžných denních úkonů, které hrdinka zvládala levou zadní, na mě udělalo dojem a zaneslo zpátky do dětství k pradědovi do domu, kde nebyla tekoucí voda, chodilo se ke studni, suchý záchod, praní prádla byla práce na celý den... člověk to asi v mládí a dětství zvládá líp, stejně jako všechno zvládala Anna. Linka ze současnosti a vzpomínání mi přišla trošku zbytečná, hltala jsem hlavně tu historii v životě běžného člověka.
Krásná knížka. Už ten název - Heřmánkové údolí.
No - s Annou se život tedy moc nemazlil. A bylo obdivuhodné, jak si s tím vším dokázala poradit.
Pro mne průměrná knížka - čekala jsem něco od Vypravěčky a dočkala se jen čtení od vypravěčky.
Kniha se čte moc hezky, je ukazkou toho, že některé ženy jsou neskutečně silné a dokážou vše...
Někteří tu píší, že to není červená knihovna. Podle mě ano, akorát příběh je zasazen do nelehké poválečné doby. Anna je hrdinka s velkým H. Všechno zvládne, všem pomůže, všechno zachrání. Musím říct, že mi lezla dost na nervy. Autorka píše opravdu jednoduchým stylem, který mě nezaujal. Velmi mi vadilo i opakování některých již známých informací. Také neustálé zmiňování, že Anna tlačí kočár, sporťák a kolik v tom má dětí. Tohle nebyl šálek mého čaje.
Štítky knihy
20. století česká literatura domácí násilí mateřství psychické problémy poválečná doba ságy český venkov hrdinkyAutorovy další knížky
2012 | Heřmánkové údolí |
2019 | Hlas kukačky |
2018 | Co neodvál ani čas |
2013 | Kočár do neznáma |
2022 | Jelení vršek |
Lehká kniha o nelehkém téma. Hlavní hrdinka Anna je od začátku za vše vděčná, chápající, pracující. Pro klid je schopna na sobě nechat dříví štípat, jakoukoliv křivdu zahání prací a výchovou dětí. Bylo to pro mě jako ženu 21.století prostě nepochopitelné a přišlo mi, že Anna neprošla během celé knihy žádným vývojem. S každou nastalou situací se okamžitě vyrovnala, zatnula zuby a pustila se do práce. Může to být obdivuhodné, ovšem na mě to působilo velmi nereálně a romantizovaně.
Abych si ale jen nestěžovala. Kniha se velmi dobře četla, navíc jsem byla ráda, že autorka nepojala poválečné téma jako X jiných autorů a vyhnula se koncentračních táborů, pochodů smrti apod. Autorka naopak zpracovala velmi zajímavé období navrácení se obyvatel do Česka. Bohužel mi přišlo, že jakýkoliv s tím spojený problém byl pouze nakousnut a rychle se od něj upustilo.
Hodnocení: 70 %