Hitokiri
Oskar Fuchs (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/401712/bmid_hitokiri-tVI-401712.jpg
4
91
91
Michael Lindner neprožívá zrovna svoje nejlepší období. Od chvíle, kdy otevřel kletbou chráněný hrob slovenského velmože, aby se zmocnil bájného pokladu, vězí až po uši v problémech. V patách má nejen naštvané čaroděje, oživlé mrtvé a nájemné zabijáky z řad démonů, ale také antimagickou sekci, které už s jeho kousky došla trpělivost. Když Lindner získá, víceméně omylem, meč zvaný Hitokiri, vypadá to, že konečně našel klíč k řešení všech svých problémů. Čepel této zbraně vykoval legendární Muramasa Sengo speciálně pro boj s netvory a bytostmi, které považují lidi za vítané zpestření jídelníčku. Jenže k ovládnutí Hitokiri jsou potřeba zkušenosti a čas. Michaelovi se však nedostává ani jednoho…... celý text
Přidat komentář
Letmým pohledem na obálku jsem si uvědomil dvě věci: 1) to se zas Fuchsovi sejde komentářů o tom, jak je to moc akční, moc násilný a jak málo to obohacuje přemýšlivého ducha a už vůbec nepředkládá ožehavá filozofická témata a za 2) proč postava drží meč jako podávky, proč mu kabát kryje pouze holeň a hlavně, proč má ten muž různě dlouhé ruce. Ale různě dlouhé ruce ve mně vzbudily spíš zvědavost. On řízný fantasy hrdina s různě dlouhýma rukama nemusí být vůbec k zahození.
Nicméně, kniha se má soudit podle obsahu, nikoliv podle obalu. Nuže, co kniha nabízí? Nabízí především srovnání s Frostem a to nejen proto, že mají obě knihy určitý „souvis“.
No, takže se nejdříve zaměřme na styl. Zatímco Frost nabízel jadrnou řeč s důrazem na až téměř křupanské vyjadřování, sem tam nejotřepanější přirovnaní, jaké by vás mohlo napadnout a úderné krátké věty, oproti tomu nabízí Hitokiri (nejedná se o japonský překlad jména Rihana) lehce učesaný a samozřejmě daleko lépe čitelný zápis, který tedy mně osobně sedl jak facka Rathovi. Toto fantasy vás zkrátka už od první strany srdnatě přesvědčí, kam se ten styl posunul. A vzhledem k tomu, že mě Frost prostě bavil, tady ten pán Lindner mě bavil vlastně taky.
Velice vydařená kniha. Autor je takový František Kotleta, když začínal psát své první knihy a to já můžu. I když je pravdou, že na Kotletu nemá (pochopte jsem velký fanda :-) ). Každopádně knihu můžu doporučit, je plná humoru, násilí sexu a opravdu povedeného příběhu. Autor vložil do knihy hlavního hrdinu, který je neotřelý a má jedinečné schopnosti, které v jiné knize nenajdete. Za to má u mě autor opravdu velké plus. Naopak mínus má u mě za pár scén, bez kterých by se kniha klidně obešla a evidentně mají děj protáhnout.
Že Fuchsovým koníčkom je aj história a mytológia je z knihy jasné. Samotné využitie glorifikovanej postavy Matúša Čáka a ďalších vplyvných uhorských mien s historickou presnosťou (ako len písomné pramene dovolia) milo potešia. Keď vám až tak nevonia naša mytológia či história, môže vám zavoňať kultúra vzdialeného východu. Oháňať sa bude samurajskými mečmi, a k líškam neodmysliteľne patrí aj bohyňa Inari.
Objaví sa aj popkultúra, referencií a easter-eggov sa nájde za plnú hrsť. Zjavia sa aj upíri, takí tí tradiční aj mierne Twillightoví, svoju zmienku bude mať dokonca aj My Little Pony. Pochopiteľné je, že v dobrom sa tieto fenomény úplne spomínať nebudú. Hitokiri sa drží univerza, v ktorom sa odohráva aj autorove prvé dielo, Frost. Vojnového mága Zikmunda Frosta si čitatelia užijú aj po boku Michaela Lindnera. Kým Frosta som nečítala, samotný mág mi prišiel sympatický, takže už viem, čo si v najbližšej dobe prečítam.
Bombová záležitost. Pěti hvězdami hodnotím obsah, nikoliv obálku, protože ta je úděsná... Nicméně pokud máte rádi historii, ironii, lištičky všech barev a vyznání, a především poctivou řežbu, bude se vám Hitokiri líbit. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že Slováci si ho užijí daleko víc. Ne kvůli použití slovenského jazyka, ale díky reáliím. Kriváň, politici, hrátky s jazykem... Je to logické, když se většina děje odehrává u sousedů.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Frost |
| 2018 | Hitokiri |
| 2020 | Leichenberg |
| 2021 | Pekelný pastýř |
| 2020 | Černí husaři a probuzený démon |
Čistokrevná Kotletovka. Něco mezi Hustým nářezem a Pragocalypsou od Urbana. Magie, nemrtví, revenanti, upíři, čarodějové, bosorky a plno jiných dobytků, prostě paráda. Padl jsem na tu knihu jenom náhodou, ale stálo to za to. Okamžitě jdu do Frosta :).