Hlava XXII
Joseph Heller
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/105139/bmid_hlava-xxii-VZ0-105139.jpg
4
2455
2455
HLAVA XXII, první dílo Josepha Hellera, autorův dnes již klasický válečný román, je zároveň jeho dílem nejslavnějším. Fenomenální úspěch, který mu otevřel cestu k velké spisovatelské kariéře, si tato kniha vydobyla groteskně absurdním popisem osudů hlavního hrdiny Yossariana a jeho bombardovací letky, napadající se střídavým úspěchem různá italská města, a především nelítostně kritickým zobrazením vojenské mašinérie, představované cynickými, ale o to ctižádostivějšími a bezohlednějšími představiteli velitelského sboru. Heller vychází ze svých vlastních válečných zkušeností a v této své próze, svým duchem vzdáleně příbuzné Haškovým "Osudům dobrého vojáka Švejka", předznamenal pacifistické postoje, jež pak v Americe především u mladé generace o pár let později naplno probudila vietnamská válka.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2006 , BB artOriginální název:
Catch-22, 1961
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četl přibližně rok. Chvilku mne bavila a opravdu od srdce jsem se zasmál, chvilku mne hodně nudila. Mockrát jsem ji odložil, ale nedalo mi to a vždy se k ní vrátil. Knihu jsem definitivně dočetl až po shlédnutí stejnojmeného filmu. Takže mi z toho vychází průměrné 3*. Ale věřím, že až si ji za pár let znova přečtu, budu mít k ní zase trošku jiný postoj.
Knihu kterou přečtu dnes, zítra a klidně za rok znova. Je pravdou, že postav je v ní mnoho, že válka a období vzniku nám není blízké. Však právě proto, je tato kniha jedinou možností výpovědi absurdity daných události. Ztráty myšlení a lásky. Člověk v ní musí najít jen smysl, aby se už válka nemohla opakovat a naše děti a děti našich dětí mohly vyrůstat v míru a harmonii.
Podlehla jsem vysokým referencím této knihy a když jsem ji náhodou objevila v knihkupectví, tak jsem si ji koupila a těšila na dobré počtení. Bohužel jsem byla zklamaná. Ze začátku jsem se do knihy nemohla začíst - spousta postav a tedy pro mě trošku chaos. Když jsem zdolala první stovku, bylo to lepší. Celkově knihu bych zhodnotila jako průměrnou. Ničím mě nezaujala ani hlavní postava Yossarian. Znovu ji číst nebudu, i když ji mám v knihovně.
Trvalo mi než jsem se odhodlala k jejímu přečtení. Poprvé jsem jí dokonce odložila, jak mi byl Yossarian nepříjemný (přeci jen číst o jeho cenzuře dopisů těsně po čtení Remarqua není opravdu nic příjemného :). Pak jsem ale vydržela... to není to správné slovo - pak jsem ale knihu nadšeně hltala. Je úžasná! Je vtipná a zároveň z ní úplně čiší absurdnost, marnost, nesmyslnost války, která na Vás působí zejména v druhé části knihy, kde kniha pomalu díky tomu i ztrácí humor (nebo jinak - je to čemu se tam smějeme vůbec vtipné? A až v druhé části nám tento fakt dochází?). Mnoho postav si oblíbíté, mnohé budete nenávidět. Stejně jako šílený předpis Hlavu XXII.
Kniha je to pěkná, sice se zasmějete, ale ona už zmiňovaná marnost a bezmocnost z ní úplně čiší. Občas na mě působila už moc dlouze, že jsem si říkala, že některé postavy mohly vypadnout a knihu zkrátit. Ale po dočtení si to nemyslím. Každá měla své trápení a svůj osud a do románu patřila.
Túto knihu si naozaj treba dobre načasovať. Inak ju človek vníma keď má 16, inak keď dozreje, nielen telesne :-) Ja som ju v minulosti nespočetne veľa krát odložila, kým prišiel jej čas. Ale keď prišiel, užila som si to. Nemôžem povedať, že by som ju zhltla na jeden šup, to určite nie je ten typ literatúry, ale čím pomalšie a pozornejšie sa číta, tým človek lepšie pochopí jej posolstvo. Každá postava a každá kapitola dokladuje absurdnosť vojny ako takej spôsobom, ktorý je sám o sebe absurdný, no paradoxne humorný, hýri brilantným inteligentným vtipom od prvej stránky po poslednú. Nemyslím si, že je kniha preceňovaná, skôr mnohými nedocenená.
Když jakýsi kritik (myslím dost drze) řekl Hellerovi, že tak dobrý román, jako je Hlava XXII, jeho prvotina, už nikdy znovu nenapsal, Heller jen suše odpověděl, že takový román nenapsal nikdo. Jedna z těch knih, které je třeba číst, a číst opakovaně – alespoň já ji teď čtu jinak než před dvaceti lety, kdy jsem vnímal hlavně ta legrační místa. Teď už i tam, kde jsem se dřív smál, až mě všecko bolelo – například v osmé kapitole při výslechu Clevingera jeho nadřízenými („A říkejte panu plukovníkovi 'pane plukovníku', když mu neříkáte 'pane plukovníku'"), prosakuje děs, děs a děs, z absurdní mašinérie, která se řítí jak odbržděný vagón, a pulsuje ve mně ne legrace z toho, jaký je major Metcalf blb, ale hrůza z toho, co Clevinger při výslechu pozná, „že by se nikde v široširém světě nenašli lidé, kteří by k němu pociťovali prudší nenávist". Surreálné kousky pomalu skládají obraz, který graduje v málem halucinačním pekelném Yossarianově bloudění Římem ke konci knihy, kdy se nejen svazují nitky, ale mnohé legrační věci se náhle převrátí do tragiky.
– Zajímavé je srovnat si Chuchvalcův a Jindrův překlad; oba výtečné.
Fajnovka z povinné četby! Rozhodně nelituji večerů kdy jsem si knihu přečetl, místy zábavné, místy děsivé. Po přečtení asi každého napadne otázka, jestli je je větší nepřítel na naší straně, nebo na té druhé.
Tuhle knihu jsem četla v dětství. Vím, že mě nijak nenadchla a po chvíli ji odložila. _Naštěstí_ jsem se k ní vrátila o pár let později a udělala jsem dobře. Mám ráda absurdno, divné a nemožné situace a když se tohle spojí s protiválečnou tématikou, tak z toho vznikne vynikající dílo. Člověk se nasměje, ale zároveň je mu z toho i smutno, bezmocně. Pro ty, kdo nedočetli: Dejte tomu ještě šanci.
Absurdita války v krystalické podobě. Tragická, groteskní i chápající. Milo a bavlna v čokoládě - nezapomenutelné.
•Jé, to je ale pěkná kniha. Taková úsměvná, se zajímavým prostředím a absurdním humorem - to se mi určitě bude líbit.
•Je to prostě vtipný, některý situace jsou k pousmání a snad se to začíná rozjíždět, jen tak dál.
•Prostředí se sice nemění ale snaží se vymyslet něco novýho, každopádně konečně se to snad někam posune.
•Pořád nic, humor přestává být humorem, prostředí začíná být pěkne otravné a svým způsobem se opakuje.
•Dál už jsem to nevydržel, konec čtení
(dojmy z čtení Hlavy XXII dělené po padesáti stranách)
Vtipné a zároveň absurdné. Kniha nemá súvislí dej čo by niekomu mohlo prekážať ale u mňa to bolo naopak a pri čítaní som sa bavil. Obľúbená kapitola Poručík Scheisskopf.
Nešťastím bola táto kniha, čítala som ju v nevhodnom čase, keď som sa nemohla smiať a tak mi tento veselý príbeh spôsoboval muky a bolesti. Keby som to bola vedela, že mi bude smiešnô... Takú halušku nenapíše hocikto, len asi pán Heller mal to šťastie a rozum. U mňa best postava Milo, milujme Mila, lebo je to starosta nie talianskeho mestečka, ale starosta vesmíru. Milo je génius, lebo výhodne kšeftuje so svetom... zopár generálov a majorov a vzťahov medzi nimi a tým kaplánom a zasranom, čo ho dráždil, to je dačo senzačné, ja som si vzala z knihy hlavne ten humor z opisov a perfektných dialógov, ale určite je kniha ešte mocnejšia:D super darček pre chlapa inak:D
Plno vtipů, ale nemohla jsem se začíst a neustále jsem ji odkládala, můj šálek čaje to nebyl
Úžasná kniha o absurditě světa a života. Je pravda, že pro některé čtenáře může být složitá na čtení - mnoho postav, mezi kterými se ztrácí, mnoho epizod spojovaných pouze prostředím a postavami. Přesto bych ale doporučila hlavně lidem, kteří se zajímají o literaturu týkající se 2.sv.války. Tento román úžasně popisuje naprosto groteskní situace, u kterých ale nevíte, zda se smát, nebo plakat. Ke konci už jsem se plně zžila s Yossarianem, kaplanem a mnoha jinými postavami. Při čtení této knihy vlastně stále jen čekáte na nějakou pointu a bohužel - někteří z čtenářů ji tam prostě nenajdou, ale dle mého názoru je pointa obsažena v celém díle, prostupuje postavami i absurdními situacemi a nejkoncentrovanější je samozřejmě v Hlavě XXII.
Výborná, výborná, výborná. Zezačátku snad chaotická a člověk by si i položil otázku : "tak tohle je ono?", ale vzápětí vás Hlava XXII přesvědčí, že si pět hvězdiček zaslouží.
Příběh Hlavy XXII je mrazivý a působivý. Velmi se mi líbilo vykreslení postav, sdílela jsem s Yossarianem mnohé pocity, co se vztahů s nimi týče. A je velmi smutné, když si člověk uvědomí, že někde opravdu žijí lidé s vedoucí funkcí, kteří neváhají riskovat ztráty na životech jen kvůli tomu, aby se dostali do výtisku novin.
Dalšího komentáře snad neřeba. Ostatně, sám fakt, že Yossariana, jediného člověka zachovávajícího si zdravý rozum, všichni považují za blázna, mluví za vše. A kdo by se taky nezbláznil...
Velmi jsem se bavila a tím víc jsem byla vyděšena, když se kniha chýlila ke konci. Ještěže to Orr tak hezky vymyslel.
Jako velmi dobrý komentář bych označila komentář uživatele valda.
Jen u Orra jsem si byla jistá, že je určitě blázen a pak zjistím, že dovesloval do ŠVÉDSKA!!! Má nejoblíbenější kniha, jen pořád nevím jestli Yossarian je nebo není blázen.
Skvělá parodie na válku,některé pasáže byly naprosto geniální,něco na způsob Haškova Švejka.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) satira zfilmováno americká literatura letectví rozhlasové zpracování vojenští letci válečné romány zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hlava XXII |
| 2005 | Bůh ví |
| 1998 | Něco se stalo |
| 1995 |  Zavíráme! |
| 2000 | Portrét starého umělce |
Mám s touhle knihou problém, spousta lidí se při jejím čtení směje nahlas, ale já se můžu uzívat. Mockrát jsem ji odložil a přečíst ji celou jsem se musel donutit. Když to srovnám s Bůh ví od stejného autora, tak mám podezření, že při psaní Hlavy XXII musel být Heller namol.