Hlava XXII
Joseph Heller
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/115065/bmid_hlava-xxii-KOV-115065.jpg
4
2486
2486
Hlava XXII není jenom jeden z nejlepších protiválečných románů, který kdy byl napsán, ale už dlouho rovněž okřídlený pojem, který vstoupil do řady jazyků světa jako termín označující jakýkoli nesmyslně samoúčelný a bezobsažný akt úřední zvůle. Válka a legrace nedjou v literatuře příliš dohromady, ale když se je autorovi ve vzácných případech, jako je toto dílo, podaří absurdně zasnoubit, vzniká humor krajně vážný či (chcete-li) tragika neobyčejně komická – provokativní noční můra, která chvílemi vyvolává slzy smíchu a chvílemi hororové mrazení v zádech. Tato kniha úspěšně prošla zkouškou času a nepochybně se už teď zařadila k dílům, která naše století předá budoucím generacím čtenářů jako svůj klasický literární odkaz. V tomto překladu vydání třetí... celý text
Přidat komentář
Na této knize se mi líbilo spojení humoru a tragedie, obzvlášť v prostředí druhé světové války. Při čtení jsem opravdu brečela (a to nejsem žádná cíťa) někdy smíchem a někdy asi lítostí. V absurditě hlavy XXII je až tragikomická podobnost s počínáním některých politiků =D .
Myslím, že je lepší si to přečíst několikrát, protože člověk se v množství tolika postav ztrácí. Na začátku jsem si říkala, že to asi nedočtu, protože jsem se v tom právě trošičku začala ztrácet, ale vydržela jsem a stálo to za to. Dokonalý humor, dokonale absurdní. A ta úplně poslední věta...:-D
Klasika. Skoro az jednohubka, i kdyz napoprve (20let veku?) to myslim dost drelo. Da se cist vicekrat (ja jiz 3x).
Cerno cerne satiricky "otvirak na oci" vsem reality neznalym milovnikum a obdivovatelum valek, bojuvek, zelene/rude/hnede masinerie a dnes snad i vlasteneckeho a civilizacniho ozbrojeneho boje se vselijakym neradstvem, ovsem jen a vyhradne zpoza monitoru pocitace a v bezpeci domova:)
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl. Chytlavý styl, břitký humor i kousavá ironie mně absolutně sedly...
Od té doby co jsem se naučil číst tak má mysl vězí v literatuře a zažívám hromady dobrodružství a životních příběhů. (Tím jsem jen chtěl napsat, že už to bude pěkných pár titulů :) )
Hlavu 22 jsem četl zatím nejméně 10x a to proto, že ji považuji za nejvtipnější knihu se kterou jsem se kdy setkal.
Vždy když ji někomu popisuji, tak mu říkám ať si vezme seriál M*A*S*H, smíchá je s Monty Pythony a tak získá zhruba přestavu co čekat. Tolik naprosto kouzelných postav jako třeba velitel Major Major Major Major, Náčelník Bílý Polozub a spousty jiných...Tohle se prostě jen tak nevidí.
Je to kniha o absurditě vojenských nařízení,byrokracii, lidské hlouposti, válčení a zbytečném umírání. Jestli jste zatím nečetli a dost jste přišli. 5 hvězdiček je na toto dílo málo.
K této knize mám různý vztah v průběhu děje. V prvních kapitolách jsem věděla, o co se jedná. Postupem času, jak postavy přibývaly, jsem nevěděla, o čem příběh je, protože jsem se v tom nějakým způsobem ztrácela. Teprve v prostředku jsem pochopila, co se děje. Knížka se mi líbila, a můžu ji jenom doporučit. Nejlepší je to, že prostředí děje není jenom bojiště. Další úžasnou věcí je i to, že se každé postavy chovají jinak, takže je člověk může porovnat, jak se staví k válčení atd.
Kniha má skvělou myšlenku, příběh a postavy jsou taky vcelku sympatické. Ze vší té ironie v kontrastu s tragédiemi, které se zde odehrávají, mě místy mrazilo (za což nejspíš také můžu vděčit podrobným popisům všech "masakrů"). Popisy ale měly jednu velkou chybu a tou bylo užití nekončících souvětí, ve kterých jsem se neustále ztrácela. Dalším nedostatkem je potom přeskakování mezi postavami a jejich příběhy. Zvyknout si na tyto jevy mi trvalo přes 300 stránek. Celé to možná byl jen důkaz toho, že nejsem tak zdatný čtenář, jak jsem si myslela. A nebo fakt, že je pomyslná Hlava XXII na tenhle kousek aplikovaná víc, než se na první pohled zdá.
Asi jsem nějaký kulturní barbar, ale to se nedalo. Má druhá kniha od Hellera a po další rozhodně nesáhnu.
Nevim, cim to je, ale knizku jsem nedovedl ocenit tak, jako cele me okoli. Ztracel jsem se v mnozstvi postav, nestalosti casove perspektivy... Cim dal se clovek dostava, tim vic dava ta nepochopitelna kopa veci smysl - ale ze bych se vylozene bavil...
Jinak jde o valecny roman, ktery s tradicnim pojetim military nema nic spolecneho. Cele to balancuje nekde mezi Svejkem a serialem MASH.
Mno, jednou se k tomu vratim a zkusim si to precist jeste jednou, haka haka!
Mám ráda knížky, které vás dostanou ze zálohy. A přesně taková je Hlava XXII. Ze začátku je vše veselé, ironické a absurdní a pak zničeno nic...bum! Nečekaná rána na solar plexus, která vyrazí dech. Wow, doopravdy působivé, geniálně vystavěné vyprávění (skládačka s časovou linkou).
Chápu, proč tahle knížka způsobila v roce 1961 takový rozruch.
Môže vás odradiť štýl písania,dokonca niekto môže mať z toho hokej, ale ak sa trpezlivo a v pokoji sústredíte, tak sa prelúsknete ku podarenej vojenskej satire. Možno sa oplatí za tým pozrieť aj film a vyplniť nepodchytené miesta.
Nejúžasnější na této knize je, že každý je blázen, jenom Yossarian je letadlo (i když letadla nesnáší a neváhala bych se říct, že se jich i bojí). Až s přečtením zjišťuji, kolik popkulturních narážek má původ v tomto díle, a zároveň kolik inspirací z něj vzešlo (včetně krycích jmen politických nebo vojenských operací). Rozhodně doporučuji!
Tuhle knihu chci číst neustále dokola. Poprvé těžká. Podruhé...potřetí... Nejlepší. Dialogy ve kterých se mísí místo a čas, postavy které mají svůj úděl ale umřou dřív než ho čtenář zjistí, humor, ten nejlepší humor, absurdní jako válka.
Pestrobarevností jazyka úctyhodné chaotické blábolení (sem tam vtipné, sem tam mrazivé, ale hlavně trapné a rozvláčné), kterému by slušelo tak 150 stran povídek pospojovaných společným námětem, a ne románové nespojité „pětikilo“. Jak tohle se mohlo propracovat mezi klasiku a povinnou četbu, Bůh ví (to ostatně taky napsal tenhle grafoman). 11/15
Jedna z mála nedočtených knih. Na počátku dostanete spoustu jmen, někdo stále něco vypráví a vy jste ztraceni. Občas je to legrační, to ano, ale jede to stále podle stejného mustru. Bohužel, 2. šanci tomu asi nedám.
Absurdní kniha o absurdní době plná absurdních postav. Ovšem nejvíc mě dostalo oddalované odhalení Snowdenova tajemství.
túto knihu som čítala na 3x - na prvý šup som jednoducho nechápala - štýl napísania, štýl humoru... po čase som prečítala po druhýkrát - to už bolo lepšie - začala som sa orientovať a a po tretíkrát som si ju jednoducho vychutnala - a myslím, že po rokoch si ju prečítam zase :o) na Yosariana sa zabudnúť asi nedá
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) satira zfilmováno americká literatura letectví rozhlasové zpracování vojenští letci válečné romány zfilmováno – TV seriál americké rományAutorovy další knížky
| 2005 |  Hlava XXII |
| 2005 | Bůh ví |
| 1998 | Něco se stalo |
| 1995 |  Zavíráme! |
| 2000 | Portrét starého umělce |
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Četla jsem ji tak 10x a určitě si ji zas přečtu. Líbí se mi ten humor a ironie.
Musím teda přiznat, že když jsem ji šetla poprvé (někdy během střední školy - cca 18 let) tak jsem tak do půlky knihy strašně trpěla, vůbec jsem to nechápala, kapitoly jako samostatné povídky se daly, ale celkový příběh veškerý žádný, vůbec jsem se neorientovala... ale potom! Když části příběhu (skládačky) začaly zapadat do sebe jako dokonalé puzzle... úúú perfektní.