Hlava XXII
Joseph Heller
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262945/bmid_hlava-xxii-WNV-262945.jpg
4
2465
2465
Válka, prožívaná příslušníky leteckého pluku na Pianose, sem doléhá jen zdálky, lidé tu vlastně neumírají, jenom se nevracejí z letů. Autor mistrovsky kreslí charakteristické typy důstojníků americké armády a s pomocí situační komiky, ironie a černého humoru podrobuje kritice i americký ideál vlastenectví. Hrdina, aktivní letec Yossarian, který již nechce riskovat při náletech, dělá všechno možné, aby se aktivní službě mohl vyhnout. Mistrovsky napsaná kniha mimo jiné satiricky vypráví o deziluzi z americké koncepce 2. světové války a právem náleží k nejlepším válečným románům 20. století.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2000 , BB artOriginální název:
Catch-22, 1961
více info...
Přidat komentář
Naprosto nejfantastičtější, nejvtipnější, nejtěžší a nejinteligentnější četba, jakou jsem měl kdy možnost okusit. I když jsem se tak prvních 60 stran musel mnohdy nutit, najednou pro mě do doby, než jsem ji dočetl neznamenalo nic větší hodnotu. O to víc se mi možná líbila myšlenka, že jsem ji nemusel číst jakožto povinnou četbu, tu podle mého názoru hodně lidem tou svou zevrubností a neotřelým humorem znechutilo. I přes určité znepokojující a temné jsoucno příběhu zde byly pasáže, při kterých jsem se vážně nahlas smál a ještě je musel předčítat dokola kamarádům, těch nebylo jen k zobu... Major Major Major Major. Bomba. Každopádně to člověk může číst pořád dokola, a to aby měl aspoň trochu jasno, i když nevím, jestli se to někomu kdy povedlo pochopit, ale tak to asi ani Heller nezamýšlel. A Švejk, kterým se autor hodně inspiroval, je v tom tolik cítit, že už se člověk musí smát jen tomu. Není divu, že se tahle absurdní šlamastika zaryla do obecný mluvy jen jako nesmyslný spojení slova s číslem, ale přitom tolik znamenající. Heller je pro mě hrdina:)
Chvílemi z vykreslovaných absurdit až mrazí.. Jsem rád, že jsem se konečně odhodlal a Hlavu XXII přečetl. Za přečtení to rozhodně stojí.
Perfektně provázaná tragika a humor. Námět je tak ponurý a bezvýchodný, že bez komických obrazů a dialogů by bylo čtení nesnesitelné. Ale Heller dokázal vše sladit tak, že nic geniálnějšího o válce nenajdete.
Jestli toužíte pracovat v nadnárodní společnosti, tohle je kniha pro vás! :)
Mám ji ráda, pro její absurditu, bezradnost, humor, naději a nutnost znovu a znovu hledat řešení, naději, pro její lidský rozměr, kdy postavy máte rádi a zároveň vám lezou na nervy, protože nejsou černobíle, ale plasticky lidské se všemi našimi nedokonalostmi (mírně řečeno), přesně jako váš nejlepší kamarád, soused od vedle, nebo kolegyně z vašeho oddělení.
Tak tahle knížka mi dala. Četla jsem ji asi rok a pořád jsem se do ní znova a znova začítávala. Bylo tam spousta myšlenek, které jsem potřebovala vstřebat. Kniha se mi líbila. Spousta absurdních situací. A nejvíce mě dostal major Major Major Major. Na to nemůžu zapomenout ani půl roku po přečtení knihy.
Po letech pročítám povinnou četbu, tak přišla řada i na tuto knihu, ale tohle není nic pro mě. Od začátku mě kniha nebavila, ta absurdnost tam a i podobnost se Švejkem (toho nemám v lásce), to se nedalo. Navíc mi připadala hrozně moc dlouhá a rozvláčná. Ač to dělám naprosto výjimečně, tak bohužel nedočteno.
Ze začátku jsem si říkala... "super, takový knižní M*A*S*H". No, je to o mnoho víc. Hlava XXII je veškerou (ne)logikou fungování armády v té době a na čtenáře úplně dýchá ta slepá ulice, ve které se hlavní postavy pohybují a kde jedinou obranou proti ztrátě rozumu, je zcvoknout se.
Citace :" Mým nepřítelem jsou všichni, co mi usilují o život. "
Krystalická averze vůči všemu co zavání válkou.
Z děsu je třeba konat vše pro záchranu vlastního života.
Absurdita pro udržení vojenské morálky je bezmezná vůči zdravému rozumu.
Mistrné dílo, audiokniha jako sugestivní názor s černým humorem, který sem patří.
Tuto knihu jsem si přidal na SEZNAM KNIH Z KLASIKY, které bych si chtěl přečíst a konečně jsem se odhodlal a knihu přečetl. Jedná se o protiválečný satirický román. Kniha je hodně obsáhlá, má 42 kapitol + ztracenou kapitolu, ve které náš hrdina zjišťuje, že nejlepší tělocvik je žádný tělocvik. Většina kapitol je pojmenována podle hlavních hrdinů, kteří se v knize vyskytují. Knihu hodnotím na 70 %.
Hlavní postavou je kapitán Yossarian, který za 2. světové války na ostrově Pianosa ve Středozemním moři vykonává svou povinnou leteckou službu. Jeho cílem je, aby skončil s létáním a navrátil se domů. Neustále dochází ke zvyšování povinného počtu letů a tak stůj co stůj se chce vymanit z této válečné mašinerie. Hlava XXII je symbolem nesmyslnosti celého válečného běsnění, vidíme odumírání jakýchkoliv mravních jistot, ztrácejí se logická měřítka, pozorujeme degradaci citu a sounáležitosti. V knize proti sobě nestojí americký voják a nepřítel, ale voják a armáda a o to je to absurdnější. V knize se nachází humor, vidíme absurdnost jednání vysokých činitelů, kteří vymýšlejí nové rozkazy, vidíme absurdnost dialogů mezi vysokými představiteli a obyčejnými vojáky, vidíme také rivalitu mezi samotnými vysokými představiteli armády..
Autor pracoval na románu 8 let, což je docela dlouhá doba. Často je kniha přirovnávána k ŠVEJKOVI od Jaroslava Haška. Autor byl ve skutečnosti pilotem ve 2. světové válce, takže nepochybně využil svých zkušeností a ty zakomponoval do románu. Autor se nenechal inspirovat Švejkem, při psaní Hlavy XXII tuto knihu neznal. Kniha působí na jedné straně komicky, z druhé strany chtěl autor poukázat na hrůzu války satirickou formou. V knize se vyskytuje hodně postav, takže nějaký čas trvalo, než jsem se v jednotlivých postavách jakž takž zorientoval. Autor velmi dobře prokreslil charaktery postav včetně jejich vzezření. V oblibě jsem měl samozřejmě Yossariana a vůbec jsem se mu nedivil, že už nechtěl létat, protože bylo letcům řečeno, že musí dosáhnout určitého počtu letů, aby je nahradili jiní letci a oni se mohli vrátit domů. Jenže když dosáhli potřebného počtu letů, tak byly zase plukovníkem CATHCARTEM navýšeny, a tak se není čemu divit, že Yossarian chtěl prásknout do bot. Oblíbil jsem si také postavy kaplana, majora Majora, náčelníka Bílého Polozuba, doktora Daneeku, Hladového Joea aj. Některé kapitoly se mi líbily, četly se samy, jiné části mne nebavily a nudily, například úseky s Milem, kdy je popisováno, jakým způsobem provádí své obchody. Naši hrdinové se také potloukají Itálií a jejich cílem je užít si zábavu s děvčaty.
Četl jsem komentáře od čtenářů, kteří napsali, že kniha mohla být kratší a tím by se zvýšila její kvalita a možná by kniha byla ještě více čtivější. Těžko říci, možná kdyby tomu tak bylo a některé části byly seškrtány, tak by to knize spíše prospělo, než uškodilo a knize bych pak patrně dát vyšší hodnocení. Ačkoliv má kniha kolem 530 stran, tak jsem ji zvládnul přečíst za 2 dny, takže jsem zase u knihy strávil poměrně velkou část dne, ale určitě nelituji, že jsem strávil čas nad čtením této knihy. Je pravda, že autor některé situace znovu čtenáři připomíná v průběhu románu, ale to mi celkem nevadilo. Časem se třeba k některým kapitolám vrátím. Autor napsal také volné pokračování, které pojmenoval ZAVÍRÁME!, ale s největší pravděpodobností tuto knihu už nebudu číst.
Autor napsal: „Humor je mou silnou stránkou. Jenže mé knihy nebyly nikdy myšleny jako žertovné čtení. Dodnes mě mrazí, když mi lidé říkají, že Hlava XXII je nejveselejší kniha, jakou kdy četli. V Hlavě XXII vyrůstá humor z krveprolití a utrpení.“
To byl boj tohle dočíst. Neříkám, že to nebyla dobře napsaná kniha, neříkám ani, že to nebyla zábavná kniha, ale 515 stránek, kde vám lezou na nervy všechny postavy, to není jednoduchý...
"Je Orr blázen?"
"Jistě," přisvědčil doktor Daneeka.
"A můžete ho vyřadit z letové služby?"
"To můžu, samozřejmě. Ale musel by mě o to nejdřív požádat. To je součást předpisu."
"A proč vás tedy o to nepožádá?"
"Protože je to blázen," řekl doktor Daneeka. "Musí to být cvok, když ještě pořád lítá na operační úkoly, ačkoli se už kolikrát ocitl v takových situacích, že to přežil jenom zázrakem. Jistě že ho můžu vyřadit z letové služby. Ale nejdříve mě o to musí požádat."
"A to je všechno, co by musel udělat, kdyby se z toho chtěl dostat?"
"To je všechno. Ať mě o to požádá."
"A vy ho pak můžete vyřadit z letového nasazení?" ptal se Yossarian.
"Nikoli. Já ho pak nemůžu vyřadit z letového nasazení."
"Chcete říct, že je v tom nějaký háček? Začíná mě z vás bolet hlava."
"Hlava vás začíná bolet z Hlavy XXII, ne ze mě" řekl na to doktor Daneeka. "Podle Hlavy XXII totiž člověk, který žádá o vyvázání z bojového nasazení, nemůže být blázen."
Kniha to byla dlouhá, velmi dlouhá a takřka časosběrná. Jednotlivé dialogy v kapitolách měli absurdní půvab, každé heknutí, každá hloupá poznámka, vše zde bylo uvěřitelné a komicky bizarní. Škoda jen té rozvleklosti - myslím, že by se stejně dobře (a možná lépe) četla hlava XXII. s poloviční naloží stránek. A k otázce morienhitwen:největší hajzl byl pro mě asistent kaplana a jeho odporný alibismus.
Tak kdo vám lezl nejvíc na nervy? Mně asi jako největší svině přišel Milo.
Je to inverzná kniha na jednej strane perverzne krutá na druhej strane je detinská.
Každého trápia v živote iné problémy a táto kniha opisuje obrovské rozdiely medzi problémami vojakov a dôstojníkov - podľa toho na ktorej strane sa ocitnete.
Ako vojak- letec máte každodenný strach o svoj život,
ako dôstojníka- administratíva vás zaujíma ako zabiť svoju nudu a ukázať ostatným dôstojníkom, čím ste výnimočný a jedinečný a teda akú blbosť dokážete zrealizovať na podriadených, skôr ako stihnú zomrieť.
10 rokov mám túto knihu doma a 3x som ju začala čítať.
2x sa ocitla v kartóne pre knihy, ktoré darujem.
Pred mesiacom som ju vytiahla z kartóna a začala čítať, kedže šlo o klasické dielo z 2. sv. vojny a nejako mi bolo ľúto ju dať preč.
Prvých 100 strán sa stále dookola menili postavy, príbehy mala som v tom guláš.
Postupom strán ma kniha bavila stále viac, kedže si viem predstaviť aké absurdity realizovali dôstojníci.
Uznávám jistou genialitu absordnusti této knihy, chápu její celosvětovou slávu, ale přes mnoho pokusů se mi nepovedlo proniknout do ní.
Uf. Sice chápu, že knihu asi mnozí oceňují, a asi i vím proč, ale mě to těžce nebavilo. Absurdní, zacyklované, nesmyslné hovory lidí, ze kterých nebyl normální snad nikdo, bohatě by mi stačil poloviční počet stran (a i ten by snad byl přehnaný). Třebaže jsem se místy i pousmála, tak to nestačí na víc než na těch 20%.
Tak k téhle knize se budu často a ráda vracet. Asi nikdy jsem se u čtení tolik nezasmála, zároveň tam ale také byly kapitoly, po kterých jsem jen zírala do zdi a psychicky zpracovávala, co se právě stalo. Hlavním cílem umění je zanechat v člověku nějaký pocit a Hlava XXII jich zanechává až až. Za mě 10/10.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) satira zfilmováno americká literatura letectví rozhlasové zpracování vojenští letci válečné romány zfilmováno – TV seriál americké romány
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hlava XXII |
| 2005 | Bůh ví |
| 1998 | Něco se stalo |
| 1995 |  Zavíráme! |
| 2000 | Portrét starého umělce |
Z téhle knihy může člověk snadno propadnout těžké depresi. Je potřeba nastavit si odstup a pak to jde. Prolínání absurdity s přísným realismem je tak geniální, až z toho mrazí.