Hlbina (Limitovaná edícia)
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526547/mid_hlbina-limitovana-edicia-655786aa3f1b4.png
4
298
298
Zima 1963. Do mesta v liptovských horách prichádza skúsený dôstojník obávanej Štátnej bezpečnosti, aby dohliadal na vyšetrovanie beštiálneho zločinu. Rýchlo však zistí, že páchateľom nie je človek, ale nesmierne vynaliezavý a zlomyseľný fenomén. Uprostred storočnej zimy pribúda obetí, ako aj zvláštnych a desivých úkazov. Napätie stúpa, schyľuje sa k zrážke bezpečnostných zložiek štátu. Majstrovský mix kriminálneho trileru a hororu zasadený do dusnej atmosféry Československa šesťdesiatych rokov. Hlbina ponúka samostatný príbeh, no dá sa čítať aj ako prequel románu Strach, jedného z najúspešnejších Karikových trilerov. Limitovaná edícia Hlbiny vychádza v počte 333 výtlačkov, každý je číslovaný a podpísaný autorom. Obálka sa vďaka lentikulárnej fólii doslova mení pod rukami čitateľa, pokrýva ju srieň. Výnimočnosť podčiarkuje personalizovaná oriezka s číslom. Každý kus knihy je jedinečný. Každý čitateľ bude mať svoju vlastnú číslovanú kópiu. Dotlač nebude možná.... celý text
Přidat komentář
Je to smutné, ale je to tak...
Musím souhlasit s ostatními.
Říkala jsem si, po Hladu/Žízni jede Karika stále na vlně, což mu bohužel vydrželo tak 3/4knížky. Potom už z toho udělal totální fantasmagorii, to se nedá jinak označit.
Pane Kariko, víc covidové pauzy na vás, v té vám to šlo...
NESKUTEČNÁ ŠKODA!!!
4 hvězdičky dávám jen proto, že to mělo neuvěřitelný potenciál, který je na konci zabitý...
Atmosférou skôr severská mysteriózna drsná kriminálka, než plnokrvný horor. Kým pri starých autorových textoch som sa pred rokmi reálne bál a bolo mi z nich v dobrom nepríjemne a po tele sa mi hemžili zimomriavky, v Hlbine sa napriek sľubnému hororovému začiatku atmosféra vytratila a stal sa z nej iný žáner a ku koncu ešte ďalší, ale nechcem spoilerovať. Na môj vkus Jozef Karika opäť raz príliš hlboko zapadol do monotónnosti, miestami až sebaparódie. Pravdupovediac si nie som istý, či ma baví po sto piaty raz čítať, ako hrdina v hustom lesnom poraste spozoruje divného chlapa, ako čosi zabíja srny a trúfa si na deti, ale postupne sa to osmelí a prejde na dospelých a ako čosi zlé a odporné prichádza s horúčavami, pardon, to je Predátor, toto prichádza s mrazmi. Samozrejme situáciu nemusíme nutne vnímať ako absenciu autorovej fantázie, resp. jeho zaseknutie sa pri jednej a tej istej téme resp. pohodlnosť v zmysle ponúknem čitateľskej obci to, čo malo úspech, veď načo riskovať. Môžeme to vnímať teoreticky i ako prehlbovanie univerza. Na tom nielenže nie je nič zlé. Naopak: ak sa to uchopí za správny koniec, dokáže to byť geniálne. Lovercraft to ostatne praktizoval celý život. Karika ale nie je HPL. Kedysi som čítal názor, že spisovateľ je tvor, ktorý de facto píše celý život jeden a ten istý príbeh, len s malými obmenami. Toto sa hodí na Kariku. Azda i na Lovecrafta. Ale napr. ak vedľa seba postavíte kingovky, každá druhá je diametrálne odlišnejšia od predchádzajúcej. O Hlbine sa nič také povedať nedá. Dobrou správou je, že je to i tak príjemná jazda, ktorá napriek vysokému počtu strán odsýpa svižne a bez výrazných zádrhelov. Vo finále sa z toho stáva akčná nuda, čo asi neprekvapí nikoho, kto má dodnes v živej pamäti to, ako tento autor v niektorej časti V tieni mafie ponúkol streľbu obojruč, ktorá síce vyzerá efektne v hongkonských akčných filmov z 80. a 90. rokov, ale každý so zbrojným preukazom sa takej blbosti dodnes s chuťou zasmeje. Vždy si pri takýchto hovadinách spomeniem na geniálne Tarantinovo finále Kill Bill 2, kde ste čakali monumentálnu akčnú scénu medzi Billom a Nevestou a génius Quentin namiesto toho ponúkol siahodlhý, ale báječný rozhovor – a vykľulo sa z toho jedno z najsilnejších finále aké som v filmoch za desaťročia videl. Hlavný antagonista, dôstojník tajnej služby, je výrazná postava. Drží našu pozornosť, zaujíma nás, čo sa okolo neho deje a ako to s ním dopadne. Síce sa natíska otázka, či vie Karika napísať aj normálneho hrdinu, ktorý nie je úchylný, manipulátor, mafián, psychopat alebo vrah (prípadne všetko dokopy), ale to je asi otázka na iný typ odborníka. Štvrtú hviezdu určite neudelím, na to je príbeh príliš neoriginálny a na môj vkus to ako som spomínal priskoro opúšťame horor, hoc nepopieram, že to ako-tak ozvláštňuje „atraktívne“ umiestnenie do Československa 1963. Nesedeli mi mnohé slová, boli buď ťažkopádne a zastarané (drgľuje ma, spraští), alebo naopak príliš moderné (fajne „Chcel do mňa voľačo hustiť.“). Dialógy strašne kostrbaté a ťažkopádne. Oceňujem, že si konečne niekto spomenul na druhú svetovú, kedy to s Rusmi naozaj nebolo až také hrdinské, ako sa nás snažia oklamať pokrútené dejiny. Môj 81-ročný otec na Rusov nikdy nemal pekné slovo, vedel, čo sú to za krámy. Začiatok 4*, stred 3* a posledných sto strán 2*.
na Hlbinu som sa veľmi tešil ale toto bolo dosť nepodarené. Neviem, menej je niekdy viac a tu som mal pocit, že to už bolo veľmi prekombinované. Na Trhlinu a Strach sa to nechyta, ani zdaleka.
Věděla jsem to. Věděla jsem, že Karika konec zase po... No, tak tentokrát nejen konec, ale rovnou celou polovinu knížky. Tu druhou. Ta první mě namlsala. Jeden z nejlepších Karikových románů, myslela jsem si. Ne. Závěry nikdy nezvládal. Ten samý ohmataný princip ve všech knihách. Ale protože umí fantasticky budovat atmosféru, odpustila bych mu to. Až do vydání Hlubiny. Protože ta druhá půlka, to je buď recese, výsledek sázky, akutní intoxikace, bláznovství, anebo zoufalství.
Sorry, Jozefe. Příště líp.
Dík.
Povedlo se, povedlo! Moje slabost pro autora vždy slepě omlouvá i totální bláboly, kterých se občas ve své tvorbě dopustil v prostoru mezi Trhlinou a Hlubinou ... . Ale tentokrát to byla pecka, neměla jsem klid, dokud nebylo dočteno. A Karikův vyšperkovaný hlavní ne-hrdina mě vážně dostal, charismatický bezcharakterní chladnokrevně kalkulující závislý hajzl s rytířsko-ochranářskými závany cti ... , kdo jiný tohle dokáže vymyslet :-) ???
Lovecraftovská variace na Sněhovou královnu. A na straně Dobra bojuje jeden z nejvýraznějších antihrdinů, které Karika napsal. Atmosféra hustá, bolest a mimolidské entity v přiměřeném množství - ale stejně, Trhlina je jen jedna.
I po Hlubině zůstává pro mě nepřekonanou Trhlina, ta pořád okupuje první příčku oblíbené knihy od Kariky. Má dvojité prvenství, byla totiž zároveň moje první od něj. Hlubina byla fajn, měla skvělý mix hutné atmosféry, parádní prostředí, hlavního hrdinu, který vám to ztíží tím, že bude těžké si ho oblíbit, super vstup paranormálních prvků a nečekané brutální a krvavé chvilky. Bavil mě začátek, kdy bylo vše zahalené tajemstvím, všudypřítomná paranoia a narůstající strach. Čím víc bylo však odhaleno, tím víc to pro mě ztrácelo na zajímavosti, i přesto, že děj byl akční a odsýpal. Pozornost mi mírně těkala a možná by mi sedl trochu umírněnější konec.
Pri čítaní Trhliny i Strachu ma úplne príjemne mrazilo, tešila som sa na podobný zážitok. Za mňa tu bola perfektne vykreslená bezútešná atmosféra doby a rozorvaný osud hrdinu, až mi pripadá ako škoda, že sa autor nedržal "obyčajných" vrážd a musel tam byť aj nadprirodzený element - a vysvetľovanie princípov jeho fungovania aj tak zabilo akúkoľvek mysterióznu atmosféru, ktorú mal navodiť.
Po predchádzajúcich autorových hororoch som mal Hlad a Smäd po zmene. A tú som dostal v podobe Hlbiny. Zmena to však nebola príliš výrazná, ale zmena je zmena. A v tomto prípade veľmi podarená. Zasadenie do 60. rokov príbehu prospelo nielen dobovou atmosférou, ale aj trilerovou zápletkou mocenských bojov. Horor je teda šikovne zmiešaný s krimi, a to v správnom pomere v prospech hororu.
Atmosféra a prostredie boli vykreslené vynikajúco, pocity beznádeje a bezútešnosti ma priam oblápali. Hororové pasáže fungovali, aj vďaka tomu, že boli vhodne dávkované a kombinované so spomínanou líniou trileru. Udalosti príbehu ma držali v napätí a protagonista to ešte umocnil svojimi temnými myšlienkami i minulosťou. Všetko fungovalo a navzájom sa dopĺňalo, okrem záveru knihy, ktorý bol už v mnohých ohľadoch prehnaný a zbytočne dlhý. Vyhrotené situácie nepoľavovali a po určitom čase som voči nim znecitlivel. V kombinácii s filozofickými pasážami (ktorých našťastie nebolo toľko ako obvykle) tak vznikol vlažný záver, ktorý bolo miestami už náročné vnímať. Ani takéto zakončenie však nepokazilo celkový dojem z čítania, lebo všetko pred ním je skutočne na úrovni.
Hlubina je příběh majora Martina Gavendy, příslušníka STB, který je povolaný do Ružomberoku, aby vyšetřil případ dvou zmizelých dětí. Karika se s tím nemaže a už od začátku mě příběh úplně pohltil. První třetina je jízda nabitá mrazivou a tísnivou atmosférou, druhá akcí a pořádnou přestřelkou a zakončí to napínavé finále ve stylu Lovecrafta. Ani chvilku jsem se nenudila, Karika je skvělý vypravěč.
Kniha na mňa pôsobila dosť rozporuplne. Prvá časť bola "klasická" Karikova mrazivá a ponurá atmosféra, no druhá časť v štýle Lovecrafta mi moc nesedela. Každopádne odporúčam a 4 hviezdy pre mňa znamenajú, že si knihu ešte raz prečítam.
Tak tahle kniha se mimořádně podařila.
Autor jde na věc proti duchu svých knih předchozích. Hrdina si svůj strach a běsi tentokráte nese s sebou na místo vyšetřování. Je pověřen úkolem, který ho zničí, nebo udrží při životě. Celou dobu přemýšlíte, co z toho mu přejete.
Tentokráte se zlo a tajemno neschovává na periferii zraku, ale postupně a mrazivě poodhaluje svou tvář. Se svými oběťmi si hraje a žene je neúprosně proti sobě. Chlad přináší smrt a zmar, otvírá brány minulosti, která vstupuje do současnosti, aby s chirurgickou přesností otevírala staré rány. Z nepřátel činí spojence, ze spojenců nepřátele.
Autor opět dokázal, jak umně dokáže pracovat s pocity a představivostí čtenářovou. Zazvonění telefonu dokáže paralyzovat, vstup do místnosti ochromit.
Tato kniha v sobě snoubí to nejlepší z pana Kariky. Stach a hrůza nemusí být přímá, našlapuje kolem Vás, klepe Vám na rameno, záhy je před Vámi, aby Vám dala facku, která se pro pálí do nejniternějších útrob. Téměř cítíte mráz, který otevírá brány pro příchod fenoménu, který měl být zapomenut.
Temné, mrazivé, děsivé. Vše skvěle poskládané. Děkuji autorovi za silný čtenářský zážitek.
Pecka. Horor ako hrom. V dobrom hnusný, strašidelný a nepredvídateľný. Konečne bez Karikových klasických filozofických pasáží. Dej svižne odsýpal a od začiatku až do konca bol nečakaný, teraz v zime perfektne mrazivý, hoci vonku zima nie je, tak aspoň tu bola a odporúčam každému milovníkovi hororov. Neodporúčam ale slabším povahám, sú tam fakt dosť brutálne scény.
Ještě se mi nestalo, aby se deprese hlavního hrdiny přenesla i na mě plus jistě bylo, že když jsem knihu četl hustě sněžilo :) Souhlasím s názory, že druhá polovina knihy už není tak dobrá, ale za mě pořád velká kvalita. Pepi, díky za skvělý zážitek. Navzdory...
Karikovo mystično je vždy mrazivé a famózní. Tak tomu bylo i do poloviny této knihy. Druhá část byla úplně odlišná. Moc předimenzované, neustále hloupě natahovaný děj. Celou knihu to hrozně degradovalo. Mám z ní rozporuplné pocity...
Musím přiznat, že jsem byla na začátku trochu zklamaná zjištěním, že si autor vybral znovu téma krutých zim a ztrácejících se dětí. To už tu přece bylo v knížce Strach a taky Hlad/Žízeň, ale budiž. Začetla jsem se a první část mi vážně nasadila brouka do hlavy a mrazení do zad. Od půlky to bylo už takové všelijaké, to tajemno, které na Karikových knížkách miluju, tam jaksi nebylo, a poslední část jsem už přečetla hodně zběžně, jen abych věděla, jak to dopadlo. Ten konec byl prostě zbytečně zdlouhavý, ale budiž konečně knížka, která nezůstala nevysvětlená, tahle má jasný konec a navíc, kdo četl Strach ten ví, jak bude děj po letech pokračovat.
Príliš vela Lovecraftovskych podobností v zavere knihy.. zavana to neoriginalitou. Kniha skor kriminalka nez horor, Hlad a Smad vo mne zanechali hlbsie dojmy.
Nemůžu jinak než opět dát plný počet hvězd, protože tahle kniha znovu potvrdila, jaký je Jozef Karika mistr slova, navíc oplývající neskutečnou představivostí. Hodně temný příběh s odporným hlavním hrdinou, kterému kupodivu musíte na konci držet palce, poněvadž bojuje s ještě větším zlem, než představuje on sám. Místy hodně děsivé, místy skoro stejně brutální jako v románu "Na smrt", napínavé tak, že jsem knihu nedokázala odložit... a ta "fantasmagorie" na konci mě opravdu dostala. PS. Myslím, že si znovu přečtu "Strach"...