Hledání Aljašky
John Green
Románový debut dnes už známého Johna Greena je strhujícím vyprávěním o dospívání a hledání sama sebe. Šestnáctiletý Miles, posedlý sbíráním posledních slov významných osobností a touhou hledat „velké Možná“, je spíše outsiderem mezi svými vrstevníky. Jeho život získá zcela novou podobu, když přejde na internátní školu Culver Creek. Zde se rychle spřátelí se svérázným spolubydlícím a okouzlující, naprosto nepředvídatelnou Aljaškou Youngovou. Okamžitě je vtažen do světa, kde se porušují školní pravidla, pořádají různé večírky i provokace. Miles ožívá v dennodenním kontaktu s novými kamarády a stále víc miluje fascinující Aljašku. A tak vývoj směřuje k okamžiku, kdy se všechno nečekaně navždy změní... Živý, naléhavý a nekonečně dojemný příběh. Americkou knihovnickou asociací byl zařazen mezi deset nejlepších knih pro dospívající.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2013 , Knižní klubOriginální název:
Looking for Alaska, 2005
více info...
Přidat komentář
Jedna z těch nudnějších, utahaných knih. Už kniha Hvězdy nám nepřály se mi moc nelíbila, ale toto v podstatě nemělo žádný děj, což mě dost mrzelo, protože by to jinak byla dokonalá kniha. Děj sice ubíhal, ale nic moc se nedělo. Určitě jsem četla mnohem lepší, ale i horší. A znám spoustu lidí, co ji četli jen kvůli tomu, že to napsal John Green. Já osobně ho nemám ráda, a jestli napíše nějakou další knihu, tak se do ní už určitě nepustím.
Knížku jsem četla v angličtině a docela se mi líbila. Byla jsem ráda, že jsem obsahu rozuměla, takže jsem se na děj až zas tolik nesoustředila.
Nejsem už ve věku ,o kterém ta kniha je ,tak mně možná nechytla tolik ,jako kdybych byla mladší.Myslím,že je to moc hezky napsané dílko a ,kdybych byla náctiletá asi bych ji obrečela a hodnotila bych jí víc a možná i pěti hvězdami ,ale takto má od mně pouze tři ,protože já svoje velké Možná už našla .Román je čtivý a pěkně napsaný ,nejaký velký dojem však ve mně nezanechal .
Looking for Alaska, která právě touto dobou slaví 10 let (!!) (John Green neexistuje od loňského léta, duh), je pravděpodobně jedna z nejlepších YA knížek, které jsem kdy četla. Je to prostě jen krásný příběh o tom, jak když nemilujeme sebe, nemůžeme milovat druhé.
Prostě kniha o krásách mládí a hrůzách lásky...
Autor John Green umí opravdu dobře vtáhnout do příběhů. Knížka se mi líbila ještě víc než jeho bestseller Hvězdy nám nepřály, protože se děj odehrává ve škole ale nikdy jsem se u toho nenudila. Obzvlášť se mi líbil Aljaščin pohled na svět, i když jsem ani neměla moc ráda. Knížku jsem přečetla jedním dechem :)
Autor s knihou Hvězdy nám nepřály nasadil vysokou laťku, takže každý zřejmě očekával od této knihy víc .. Stejně, jako já .. Ze začátku jsem se nechytala, ale ke konci mě to docela bavilo :)
Docela pěkný čtení. Část PŘEDTÍM byla dobrá, část POTOM pro mně byla trochu slabší, ale ještě se k ni někdy vrátím.
I když jsem po 'Hvězdy nám nepřály' nechtěla mít s Johnem Greenem absolutně nic společného, protože mi přišly ujeté, kamarád mě přemluvil, abych Aljašce dala šanci, že prý je lepší než Hvězdy. Vůbec.
Kniha má jedno jediné poselství - pokud jste normální, jste zlí. Konec.
Kniha je přeplněná rádoby vtipnými situacemi jako STOLEK, který přestane bavit po první zmínce a začne otravovat po třetí, či hromada hrozně chytrých hlášek. Zároveň se jako čtenáři dozvídáme, že abychom mohli existovat, musíme kouřit, vést divné řeči a pít nekvalitní alkohol, který nám vlastně vůbec nechutná. Není samozřejmě nic lepšího, než bydlet na internátu a když máte po třech měsících možnost vrátit se domů, říct rodičům, že na ně kašlete.
Aljaška jako postava je protivná, nesmyslná, a já osobně byla nesmírně ráda, že se s ní v půlce knihy musíme *srdceryvně* rozloučit. Spoustu věcí jsem autorovi prominula, ale postavu, která tvrdí, že miluje knihy, a potom jimi háže po pokoji, skousnout nedokážu. Neznám nikoho, kdo by knihami házel.
A možná to tak přijde jenom mně, ale číst si životopisy spisovatelů, učit se nazpaměť, co řekli na smrtelné posteli, ale nečíst jejich knihy, je poněkud laciné. Vlastně se mi to zdálo jen jako vložka, která směřovala k tomu, že "po Aljašce nezůstala žádná poslední slova". Dávám *, protože říct o knize, že je odpad, se mi zdá kruté.
Podle mě Greenova nejlepší kniha. Příběh se mi velmi líbil. Dávám ji mezi nejoblíbenější knihy vůbec. :)
Za mě určitě nejlepší kniha od Johna Greena. Příběh byl zajímavý a naprosto jsem se do něj dokázala vžít. Za mě určitě palec nahoru.
Opravdu překrásná kniha... :) Samotný příběh zní jako tuctový , ale John Green ukázal , že dokáže psát opravdu fantasticky ! Kniha je sice příběhem pro puberťáky ( sám jsem puberťák ) , ale jsou v ní zajímavé filozofické otázky ohledně života a smrti.. Musím podotknout , že po přečtení jsem se pár dní cítil emočně rozhozený a rozjímal jsem nad svým dosavadní životem. Dalo by se říct , že mě Hledání Aljašky nakoplo do věcí , kterým se chci v budoucnu věnovat :)
Green opět nezklamal, velmi dobře a s lehkostí napsaná kniha, je úplně jasné, že tenhle chlápek prostě ví, jak na nás - na čtenáře. Mně osobně se Hledání Aljašky líbilo mnohem více, než Hvězdy, možná proto, že námět nebyl tak jasně profláklý, spíše naopak byl tajemný a já vůbec nevěděla, co se vlastně bude dít po tom očekávaném potom, bylo to krásné čtení, vskutku.
Hledání Aljašky se mi velmi líbila. Měla zajímavé myšlenky, nad kterými jsem dlouho přemýšlela. Skvělý děj. Postavy, ke kterým jsem vážně cítila jistou spojitost. John Green je velmi nadaný autor, který chápe myšlenky dospívajícího a velmi dobře je umí zapsat na papír formou, která zaujme.
V komentářích jsem často četla porovnávání této knihy s Hvězdy nám nepřály a ať už je to i u Papírových měst, tak já bych tyto knihy nijak k sobě neporovnávala, z jednoho prostého důvodu a to je, že jakoukoliv knížku John Green napsal, ať už je to Aljaška, Hvězdy nebo Papírová města, tak v každé z těch knih je zachycen jiný příběha jiné myšlenky a myslím si, že se k nim má přistupovat s čistým štítem a jenom si užívat ten příběh a co nám chtěl přes něj autor sdělit.
*Jen můj názor, není to hate. :)*
Hledání Aljašky se mi dostalo do rukou až po přečtení knihy Hvězdy nám nepřály. Aljaška připadala mnoho lidem lepší než Hvězdy, tak jsem byla velmi zvědavá, jak dopadne u mě. A bylo to přesně naopak. Postavy mi nějak nesedly, stejně tak prostředí.
Co mě velice zaujalo bylo odpočítávání, které čtenáře doprovází od začátku a nutí ho číst dál a dál až k těm nejpřekvapivějším situacím.
Po přečtení knížky Hvězdy nám nepřály, mi tato kniha přišla nezáživná, skoro polovina mě nebavila. Upřímně jsem od ní čekala mnohem víc, než ve skutečnosti obsahuje.
Green nezklamal, ale bohužel musím dát jen 4*, kvůli srovnávání s Hvězdami... Zase si člověk pobrečí, pak se zasměje, jediné, co mě trochu zarazilo, je trochu otevřený konec... Ale aspoň má čtenář prostor na to si knihu "dopsat" pro sebe sám a vyřešit záhadu dle vlastního gusta... :-)
"Hledání Aljašky" si mě získalo víc než "Hvězdy nám nepřály", a to na celé čáře. I když jsem sem tam měla chuť Aljašku pořádně proplesknout, ve výsledku mi ale nepřišla tak hrozná - její impulzivnost jsem si zamilovala a na konci stejně uronila slzu.
Občas jsem se hodně smála některým hláškám a Plukovník zůstane mojí srdcovou postavou. (Mimochodem, taky bych chtěla ochutnat burfrida. :D)
Po dočtení této knihy jsem znechucená.. a musím prohlásit, že takovou blbost nanpsala ani Lenka Lanczová. Oproti Hvězdy nám nepřáli jde jen o knihu ve který je holka, která ze se be dělá chudinku a další kteří ze sebe dělají chudáky. Je to knížka o chudácích co neumějí nic jiného, než se utápět v sebelítosti. Občas je to okořeněné citováním posledních slov slavných a minimem legračních nebo napínavých událostí. Je to tak trochu parodie na dnešní mládež a jako správný kýč zde někdo umře. Je to o tom, že Miles se neposunul dál než byl před nastoupením do školy. Měl čtyři přátelé, takže to bylo jen o dva víc než na začátku. Jde tam o to, že celou dobu co se topí ve svých "děsně dospěláckých starostech", nedějí v podstatě nic jiného. Je to hloupost. Jediné co pobavilo bylo když Miles nevěděl jak ho má Laura uspokojit, ale i to je blbost, vzhledem k tomu, jak to s námi puberťáky v dnešní době je. Takže abych to shrnula, jde jen o knihu plnou sebelítosti pěti zabržděnců.. Jde tu jen o to, že se zde polemizuje nad životem a smrtí.. Až ta smrt nakonec přijde.
ze začátku mě kniha bavila, nevěděla jsem, co se stane v Ten den. Pak už mě to moc nebavilo... dávám tři hvězdy za nápad a první polovinu
Štítky knihy
přátelství prvotina smrt střední školy internát pro dospívající mládež (young adult) zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
2013 | Hledání Aljašky |
2014 | Papírová města |
2015 | Sněží, sněží... |
2015 | Příliš mnoho Kateřin |
2018 | Jedna želva za druhou |
Kniha se mi moc líbila, byla moc čtivá. Ale posledních sto stran bylo trochu deprimujcích.
Jinak jsem ráda, že se mi kniha konečně dostala do ruky.:3