Bludiště odrazů

19.11.2016

Měl jsem v úmyslu trochu vám přiblížit o co v tomto scífku jde. Ale vyplodil jsem jen hromadu vět, co nedávaly smysl ani mně samotnému a začal jsem si připadat zoufale jako vnouček, který se snaží silně senilní babičce vysvětlit, co je to pokémon. Takže stručná verze. Bludiště odrazů je něco jako ruský Matrix, jen to není o boji mezi lidmi a roboty a o záchraně světa, ale o zachránění někoho, kdo to na první pohled trochu přehnal s hraním Dooma a o záchraně světa. Což je mi blízké, protože éru Dooma jsem (tehdy s 386) zažil a vím, jak těžké bylo rozhodnout, zda se dojít vymočit nebo zda zvládnu ještě jeden level. Později tento problém zmizel díky tomu, že se začaly vyrábět nápoje i v láhvích se širokým hrdlem, ale ty se asi v Rusku neprodávaly. Kniha mi tlela v knihovně tak dlouho, že navzdory tomu že jde o sci-fi již trochu zastarala i přesto mě dokázala docela příjemně překvapit a zařadit se po bok úspěšné Noční hlídky.

„Tady můžu pomáhat. Ale jen tady. Třeba tím, že vytahuji z nakresleného světa ty, kteří v něm zabloudili. Ale oni netonou proto, že neumějí plavat. Tonou, protože nemají sílu zůstat na břehu.“

„Na světě stejně není jiná pravda než ta, ve kterou chceme věřit“

26.10.2015

Po přečtení série hlídek od Lukjaněnka jsem měla strach, že už se mi žádná z jeho knížek nebude tolik líbit. Jsem mooc ráda, že jsem se hodně mýlila. Už se těším na Lživá zrcadla. :)
Upgrade 21.3.2022 - už se na jeho knížky těšit nebudu. Tohoto pána už nepodpořím ani haléřem.

Úplne iný Cyberpunk ako som čakal, ale každopádne niečo výnimočné. Lukjanenko ma proste nikdy nesklame.

12.06.2015

Bludiště odrazů je kniha, kterou jsem četla hodněkrát, někdy komplet od začátku do konce, někdy jen oblíbené scény.
Je to kniha, která mě, jako většina mých oblíbených kousků od Lukjaněnka, pohltila svou atmosférou. Má svůj specifický styl psaní, který je tak zatraceně realistický, až se nechce věřit, že je to jen příběh. Nemluvě o fantazii a nápadech. Nemluvě o postavách a jejich chování.
Sergej Lukjaněnko a jeho knihy, je na tom něco, co mi zatraceně sedne, už od prvního okamžiku před lety, kdy jsem poprvé do ruky vzala Noční hlídku. A pravidelně se k nim vracím a stále mě baví. .)

08.01.2015

Docela mi zaráží tak vysoké hodnocení, neříkám, že to bylo špatné, ale na Hlídku to přece jen nemá ani zdaleka. Kvůli tomuto kontrastu jen 3/5.

19.09.2014

slusnej lukjanenkuv standard i kdyz druhy dil byl asi lepsi

20.06.2014

Typický Lukjaněnko plný filosofických úvah o světě, morálce, lásce. Četla jsem už od toho autora kde co a tohle se ze všech knížek nejvíce blíží populárním Hlídkám.
Knížka působí nostalgicky na lidi, kteří kolem roku 1997 brouzdali internetem a naivně si mysleli, že vznikl nástroj svobody, který nejde zotročit ani zneužít. Z knihy přímo číší nadšení pro nové technologie. Dneska by autor řešil jiné problémy virtuality než je pomalost kvůli starému hardwaru.
I když téma virtuální reality je stále sci-fi a některá témata jsou nadčasová (utíkání z reality, virtuální láska), knížka působí zastarale a asi si ji užijí pořádně jenom pamětníci,kteří používali slova jako lamer a občas si zahráli kostičkovanou střílečku.

Samotný příběh - záchrana Smolaře - mě moc nezaujal. Taková béčková honička s mocnými korporacemi.

29.01.2014

Kromě hlídek je pro mě Bludiště odrazů nejlepší z Lukjaněnkových knih. Hlubina a její svět mě fascinoval. Občas žasnu, kam až fantazie tohoto autora sahá.

22.09.2013

Jsem starší ročník,na ruských autorech jsem vyrostla.Co dodat.Lukjaněnka miluji.

04.08.2013

Mé vůbec první setkání s Lukjaněnkem. Do rozsáhlejší série Hlídka jsem se momentálně pouštět nechtěl, proto jsem sáhl alespoň po žánru mně blízkém - kyberpunku. Byl jsem zvědavý, jak se s tématem, ve kterém už snad originální pojetí uplatnit nelze, tento ruský autor vypořádá. Zatímco díla W. Gibsona či B. Sterlinga jsou hůře uchopitelná či náročnější na pochopení, Lukjaněnko podává příběh i popis velice přístupně i pro čtenáře, kteří kyberpunku nemusí vyloženě hovět. I přesto, že se Bludiště odrazů pohybuje ve sféře počítačů a virtuální reality, technické stránce se autor příliš nevěnuje a příběh podává čtivě. Co se týče dějové linky, tak se mi líbila do doby, kdy nastoupila hlavní zápletka - tedy uváznutí Smolaře v bludišti hry a pokusy na jeho záchranu. Společně s touto postavou vázne totiž i dynamičnost vyprávění a čtení se stává lehce nezáživným. I tak se dá v knize najít dost světlých a zajímavých míst, především v návaznosti vztahu virtuální reality k realitě.
Samotný konec je dle mého názoru lehce podobný, možná i inspirovaný dílem Neuromancer W. Gibsona. Tak či onak se jedná o zajímavý počin, i když v porovnání se zásadnějšími díly žánru příliš neobstojí.

04.10.2012

Bez přehánění asi nejlepší cyberpunk kniha ever.. Ještě měsíc po přečtení jsem se potácela mezi Deep a Enter.. ^-^

29.08.2012

Naprosto parádní knížka. Četlo se to pěkně, svižně, líbila se mi použitá slova, se kterými to Lukjaněnko očividně umí. Vážně jsem z toho nadšená.

23.12.2011

Skvělé téma pro sci-fi. Příběh knihy mi ale připadal jaksi rozvleklý a i když jsem měla v plánu přečíst i druhý díl Lživá zrcadla, po letmém prolistování jsem si to rychle rozmyslela...