Hniezdo vreteníc
Agatha Christie
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/530450/bmid_hniezdo-vretenic-65a97f7f5583c.jpg
4
698
698
Hniezdo vreteníc, vynikajúci román Agathy Christie z roku 1949, označila legendárna spisovateľka za jednu zo svojich najobľúbenejších detektívok. Ako sama hovorí v predslove knihy, tento námet nosila v hlave dlhé roky a písanie bolo pre ňu čírym potešením. A keďže Hniezdo vreteníc malo veľký úspech u kritiky aj u čitateľov, právom ho pokladala za jedno zo svojich najlepších diel. Naši čitatelia si ho teraz môžu vychutnať prvýkrát v slovenskom preklade. V rozľahlom rodinnom sídle Tri štíty na bohatom londýnskom predmestí Swinley Dean sa nájde mŕtve telo Aristida Leonidesa. Príčinou milionárovho náhleho skonu je otrava, no môže byť jeho smrť po podaní injekcie, v ktorej mal byť iba inzulín, nešťastná náhoda? Podľa všetkého nie, oveľa pravdepodobnejšie je, že starého pána niekto zavraždil. Podozrenie polície padne na vdovu po Leonidesovi. Prefíkaná kráska Brenda, mladšia od manžela o päťdesiat rokov, má zdediť značný majetok a povráva sa, že sa zaplietla s mladým učiteľom, ktorý sa udomácnil na rodinnom panstve. Charles Hayward, syn známeho kriminalistu zo Scotland Yardu, ktorý sa zhodou okolností uchádza o ruku Aristidovej vnučky Sophie, má však vážne pochybnosti nielen o nevine mladej vdovy, ale aj všetkých členov rozvetvenej rodiny Leonidesovcov. Dôverne ich pozná, a tak je presvedčený, že v sídle Tri štíty nie je nikto celkom úprimný – každý jeho obyvateľ niečo skrýva...... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2024 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Crooked House, 1949
více info...
Přidat komentář
Moje první Agatha kterou řadím do průměru. Rodina byla na mě až příliš podivná. Hlavní hrdina sebou nechává vláčet a k žádné akci se nikdy neodhodlá. A snad poprvé jsem odhadla vraha na první dobrou. I když to bylo divné a zapeklité, tak tomu něco chybělo.
Naprosto úžasná detektivka. Asi 3x mi bylo úplně jasné, kdo je vrahem a nakonec jsem jako vždy nestačila zírat, jak geniální rozuzlení mne čeká. Doporučuji všem!
Vždy čekáte, že tohle už určitě musí být konec a máte své podezření a pak Agatha udělá BUM a vše je jinak..
Pokud vás občas popadne touha přečíst si po plejádě novodobých knížek nějakou tu starou klasiku, ale zároveň chcete, aby to bylo něco neobyčejného, co vás překvapí, možná pro vás máme tip.
Hadí doupě je tak trochu jiná detektivka od Agathy. Nevyšetřuje tu Hercule Poirot, ani slečna Marplová ani nikdo další z tradičních postav jejích příběhů, nýbrž přítel jedné z hlavních postav, syn policisty.
Obětí je hlava jedné řecké přistěhovalecké rodiny v Londýně, starý pán Aritid Leonides, který zemřel za záhadných okolností. Jeho smrt se sice jeví jako nehoda, ale je při nejmenším podezřelá a snad každý z členů rodiny má motiv pro vraždu.
Jinak nechybí nic z umění slavné britské autorky. Příběh má spád, udržuje vás v napětí a i když máte všechny indicie, je těžké si tipnout vraha. Přitom je to jen tenounká chuťovka na jeden volný večer.
(SPOILER)
Potřeboval jsem nějakou chytrou jednohubku před tsunami novinek na které se těším a tak jsem po roce sáhnul po Agathě Christie..
Těšil jsem se na další nářez ve stylu Deseti malých černoušků, ale bohužel se zase mě jednalo o lepší průměr a to hlavně z toho důvodu, že hlavní hrdina neuvěřitelně hloupá postava a s žádnou jinou postavou jsem si nedokázal oblíbit, snad jen malou Josefínu..
I když jsem měl tip na vraha původně špatný a později správný, říkal jsem si, že to tak určitě nakonec nebude, že v roce 1949 nemohla vyjít kniha, kde by bylo vrahem dítě, ale nakonec tomu tak bylo..
K mistryni Christie se někdy určitě zase vrátím, ale budu doufat, že příště sáhnu pro lepším titulu:)
Autorka považuje tuto knihu za jednu ze svých nejoblíbenějších. Přiznám se,že je mi to záhadou. Mně připadá tento titul průměrný.
Další detektivka z řady knížek, které mám doma a dala jsem si za úkol, že je přečtu.
Já jsem velmi nešikovný pozorovatel, takže ani tady mne ani ve snu nenapadlo, kdo je skutečným vrahem. Motiv zločinu zde je VELMI primitivní, ale o to víc mne překvapilo, co přimělo vraha zabít a jak potom všechny dovedně tahal za nos.
Zatím jsem vraha neuhodla ani jednou.
Jen mi trochu mrzí, že hlavní hrdina na mne působil trochu jako ňouma.
Nikdy jsem nečetla od Agathy Christie knihu, ve které není Hercule Poirot a byla to chyba, Hadí doupě se mi moc líbilo a slupla jsem ho za jedno odpoledne. Ještě mi chybí slečna Marplová a Pentlička, ráda napravím
Trošku s pomalejším a rozvláčnějším průběhem než jsem u Agathy zvyklá. Konec ale napínavý až do poslední chvíle a jako vždy překvapivé rozuzlení. Její říkanky mám ráda.
Překvapením byl styl jako od Chandlera, nebo spíše naopak.
Detektivní příběh od královny detektivek v audiočetbě v excelentním přednesu pana Zavřela bylo fajnovost.
Příběh zločinu v němž je mimo jiné alibim důrazný odpor vůči mamonu, je tak nelogický, až je podezřelý.
Dětské říkanky - (dnes v mezinárodní politice Putin Bidenovi ) jsou klíčem k rozluštění. "Kdo to říká, ten to je, na toho to pasuje."
Bezvadnost.
Ta Agátina posedlost říkankami je vážně otravná. Otřepaná, nudná a trapná.
Jinak se mi ale líbí vystavění příběhu a taky absence obvyklých detektivů.
Další z knížek od Agathy Christie, kterou čtu opakovaně a stále mne baví. Nevyskytuje se zde ani všetečná slečna Marplová, ani světoznámý Hercule Poirot a přesto má čtenáři co nabídnout.
Hned na začátku se zde setkáváme s celou plejádou roztodivných postav, poznáváme jejich osudy, životní dramata a soukromé tragédie. A jak děj pomalu postupuje, stoupá i drzost vraha, který je na konci knihy odhalen. Co se konce týče, ten se Christie opravdu povedl - je grandiózní a až děsivě depresivní.
Tentokrát jsem poslouchala audioknihu - V. Zavřel poslech úžasný, klasická detektivka, i když děj pomalejší napínavé až do konce...
Nečekaná smrt rodinného patriarchy. Dosud poklidný rodinný život je náhle plný chamtivosti, nenávisti, potlačované touhy, pocitů méněcennosti a falešné náklonnosti. Všichni jsou podezřelí, všichni mají motiv. Zdánlivě banální příběh, ovšem v rukách Agathy Christie opět skvělá přehlídka psychologie lidského chování. I když nevyšetřuje žádný ze známých detektivů, zklamáni nebudete.
Příběh plyne pozvolna, jak to Agatha umí. Nemáme tu žádného že starých známých detektivů, ale na kráse to příběhu neubírá. Rozuzlení je dechberoucí, jako vždy, vraha jsem neuhodla. Tady to snad ani nešlo. Dost možná nejděsivější autorčin příběh.
Vážená lady Mallowenová,
jediné, co oceňuji na této knize, je dětská říkanka, která je z mého pohledu přímo ušitá na míru tomuto příběhu. Nebo že by byl příběh přímo ušitý na míru této říkance?
Vytvořila jste opravdu hadí doupě. Nejistota vůkol panuje, zmije všem tam kraluje, když zatne zuby jedové....
Bohužel množství jedu tentokrát otrávilo i moje šedé buňky mozkové rozvláčností, nudou, způsobenou nejenom amatérismem detektivů.
Celý příběh byl z mého pohledu tak nějak nakřivo.
Já ale opravdu nesnáším lenochy a příživníky a kluzké hady k tomu...
P.S.: A možná jsem jenom patologicky závislá na Belgičanovi. Takže nakřivo je nejspíš moje hodnocení...:-))))
Žil jednou jeden křiváček, ten ušel světa kraj.
A našel křivý pěťáček u křivých schodů, co tam maj.
Měl křivou kočku, co chytla křivou myš.
A všichni žili pospolu, v křivém domku měli skrýš
Přečteno podruhé a můj první komentář. Chtěl jsem zjistit, proč autorka tento příběh považovala za svůj nejoblíbenější. Domnívám se, že se pokusila napsat tak trochu "psychologickou detektivku" a věřila, že se jí to prostředím, zápletkou a komplikovanými postavami podařilo. Inu povedená detektivka to je, ale z hlediska mého pohledu nepatří ke špičce její tvorby, ale vysoký standard to je!
Štítky knihy
vraždy tajemství Velká Británie 40. léta 20. století travičství detektivky podle říkanekAutorovy další knížky
| 2017 |  Deset malých černoušků |
| 2003 | Vražda v Orient-expresu |
| 2004 | Smrt na Nilu |
| 2001 | Záhada na zámku Styles |
| 2016 | Neočekávaný host |
Výborná detektivka, v níž o vyšetřování vraždy starého pana Leonidese vypráví snoubenec vnučky zavražděného. Paní Christie se opět představila jako znalec lidské psychiky. Před námi vystupují jednotliví obyvatelé podivného sídla a postupně vytahují své "kostlivce ze skříně". Opravdu to bylo "hnízdo zmijí". Musím přiznat, že jsem vraha neuhodla, i když odhalení nebylo až tak překvapivé.