Hodina děsu
Stephen King
Žena hledající za volantem auta nejkratší a nejrychlejší místní spojení začne jezdit trasami, jež křižují jakýsi tajemný jiný svět; kolem prámu, na který připlavou dva studentské páry, krouží jezerní obluda; textový procesor se promění v kouzelnou mašinku na sny; lidé se v hororech mění nejen na vlky, ale i v krysy; kdo miluje své zesnulé předky, věří, že mrtví zpívají. Stephen King, americký šampión moderního hororu, jehož knihy jsou světovými bestsellery, v interview pro časopis Stern řekl: "Když postavíte na jedné straně realitu a na druhé fantazii, pak je mým úkolem tyto hranice smazat. Chci vám to maximálně ztížit, smazat rozdíl, když už nevíte, jestli jste zde, nebo jinde." To, že King tento úkol beze zbytku plní, potvrzuje i pětice povídek našeho výboru. Povídky: - Zkratka paní Toddové (Mrs. Todd's Shortcut) - Prám (The Raft) - Textový procesor bohů (The Word Processor of the Gods) - Nona (Nona) - Úžina (The Reach) -- zdroj: www.legie.info --... celý text
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno: 1992 , OdeonOriginální název:
Skeleton Crew, 1985
více info...
Přidat komentář
Z této knihy u mě jednoznačně vede povídka Prám. Ta mě opravdu vyděsila, dokonce mi byla při čtení i zima a nebylo to tím, že by se teplota v místnosti pohybovala na nule
Přiznám se, že tuto knihu jsem zvolila jen proto, že jsem četla povídky na PC a abych ji mohla hodnotit musela bych hodnotit každou povídku zvlášť. Např. Textový procesor bohů a Úžina mě vůbec neoslovily, ale ostatní povídky jsou skvělé. Neuvěřitelná Zkratka paní Todové nebo Prám, a nebo mysteriozní Nona, to jsou skvělé povídky.
Nejvíc se mi líbily povídky Prám a Zkratka paní Toddové,povídka Úžina byla podle mě nejhorší.Celkově za knížku dávám tři hvězdy.
Jak již bylo mnohokrát napsáno, kromě povídky Prám, hodnotím tuto knihu jako jeden z nejhorších Kingových pokusů o horor. Spíš než Hodina děsu, to byla pro mě ,,hodina nudy".
Nevím podle čeho tenkrát čeští vydavatelé těch pět povídek vybírali ale ještě že vyšel už celek MLHA.Jinak zde z toho mála vyniká především NONA a PRÁM.
Po dostání se k povídce Prám jsem se rozhodla knihu na chvíli odložit. Začala jsem se o Kinga více zajímat a tak nějak jsem doufala, že mě dostane pod peřinu a ono se opravdu tak stalo. Jsem ráda, že jsem to četla ve dne a ne v noci, kdy všude vidíme duchy a všelijaká strašidla. Hrůzyplná knížka. Kdybych se s ním měla někdy setkat, asi by to byla ta nejúžasnější a zároveň nejstrašidelnější hodina mého života. Jinak pro milovníky hororů - doporučuji :)
Hodina děsu... Co říci... Název knihy předurčuje zajímavé čtení, ale za mě můžu říci, že nebýt povídek Prám a snad trochu i Nona, zařadil bych knihu spíše, které nechci nikdy už vidět. Pro mě rozhodně jedna ze slabých Kingovek! Za Prám, dávám dvě hvězdy, jinak bych musel snad i do minusu...
Mé první setkání s Kingem v knižní podobě (v knižní podobě proto, že vyhnout se všem jeho zfilmovaným dílům je zhola nemožné). Těžko říct jestli jsem nadšený, zklamaný, spokojený nebo zmatený, a stejně těžko lze pak knihu i hodnotit. Povídky jsou opravdu různorodé, nejen obsahem a tématem, ale dá se říct, že do značné míry i žánrově. A to je pro mě trochu problém. Zatímco z Prámu jeho mrazivá atmosféra jen čišela, poslední povídka Úžina je de facto jen do roušky lehkého tajemna zaobalená nuda. Celkově ale převažuje spíš to lepší a proto 4*.
Kniha se mi líbila i nelíbila. Například černá skvrna s prámem mně dost nadchla, Zkratka paní Toddové a Úžina mně nebavila. Textový procesor bohů a Nona byli zajímavé povídky, ale Prám u mně prostě vyhrál.
Třemi hvězdičkami to hodnotím jen proto, že na to do dnešního dne nemůžu zapomenout, a stále mám před očima požírající skvrnu, jež mě děsí dodnes. Jestli to způsobilo to, že jsem jednu hvězdičku ubrala či přidala, nechám na vás.
První sbírka povídek od Kinga, co jsem přečetl. Kažná z pěti částí má zajímavý námět. Mě nejvíce zaujala povídka s názvem "Nona", ta je nejpovedenější, a musel jsem ji přečíst na jeden zátah, protože jsem se od ní ani nemohl odtrhnout. Poté mě upoutal "Textový procesor bohů" a "Zkratka paní Toddové", bavili mě asi tak nastejno, velice dobře a i s trochou tajuplnosti, sepsané úseky. A na poslední dvě místa bych zařadil povídky "Prám" a "Úžina". Knize by se asi jen dala vytknout přílišná krátkost a povídky mohly být delší a některé lépe ukončené. Hodnocení povídek 95%, 90%, 90%, 75%, 75%. Hodnocení 85%.
Hodina děsu je sbírka povídek Stephena Kinga.
Zkratka paní Toddové
Paní Toddová je žena, která za volantem auta hledá nejkratší a nejrychlejší místní spojení. Jednou se jí podaří nalézt cestu která je vlastně ještě kratší, než vzdálenost vzdušnou čarou mezi dvěma městy...
Prám
Čtyři univerzitní studenti se vydávají na výlet k jezeru Cascade Lake a objeví tu děsivé stvoření. Na prámu se chytili do pasti a není jak by se dostali zpátky na břeh...
Textový procesor bohů
Richardův bratr, manželka a synovec zahynuli právě při automobilové nehodě. Jeho žena je obézní a líná a jeho syn není o moc lepší, ale život se mu změní potom, co dostane dárek k narozeninám - textový procesor sestavený z částí jeho synovcem. Není to však obyčejný textový procesor - napište něco na obrazovku a ono se to splní!
Nona
Nona je neskutečně krásná dívka. Jedné říjnové noci pozná muže, s kterým se vydává do Castle Rocku a který je pro ni ochoten i vraždit...
Úžina
Úžina odděluje pevninu od ostrova Goat Island, kde žila celý život Stella Flandersová. Pamatuje už mnohé, ale nyní začíná být čím dál víc polekanější. Stále častěji totiž vídá svého mrtvého manžela. Přemlouvá ji, aby přešla přes zamrzlou úžinu...
Ano, povídka s názvem Prám je opravdu děsivá. Je skvěle napsaná od začátku až do konce a člověku běhá mráz po zádech. Prostě paráda:-)
Zkratka paní Toddové se mi také moc líbila a ve sbírce Mlha, kterou právě čtu, jsem si ji znovu s chutí přečetla. Možná byla pro někoho málo "krvavá", ale na mě ten nápad o cestování jinou dimenzí udělal dojem. Nečtu Kinga kvůli krvákům, ale kvůli jeho neuvěřitelné fantazii a umění vtáhnout do děje.
Největším mým favoritem byla ovšem Úžina. To jsem zamáčkla i slzu...:-)
Všichni tu říkáte, že nejlepší povídka je Prám..No, neřikám, že je špatná. Docela jsem se i bála u čtení ;) Ale stejně se mi nejvíc líbila Nona. Má to něco do sebe. Ale celkově je to fajn knížka, ale jsou i lepší.
Kingovy povídky z osmdesátých let, vybrané pro toto vydání z jeho sbírky Skeleton crew (1991), jsou takřka reprezentativní ukázkou jeho schopností narušit všeobecně známou, běžnou a v podstatě nudnou realitu plíživým nástupem čehosi nadpřirozeného, neznámého a děsivého a spojit to v jeden zajímavý příběh. Ukážou však i to, že ne vždy je to trefa do černého.
Zkratka paní Toddové je zajímavě pojatý a povedeně podaný příběh o alternativních světech, které zde umožňují zkracovat jednotlivé vzdálenosti. Mrazivý příběh o jedné ženě, posedlé hledáním nejkratších cest z bodu A do bodu B, jeho poetičnost, svižnost a zábavnost (tohle King opravdu umí, občas se při čtení jeho příběhů nemohu zbavit neustálého úsměvu na rtech) pohltí natolik, že si ani neuvědomíme, že nás to nepřirozené, děsivé a strašidelné už doslova drží kolem ramen. Navíc s tím příběhem i tak nějak souzníte, možná se i vám při cestování někdy stalo, že vám okolní svět připadal nereálný a tak nějak mimo běžnou realitu.
Prám o čtveřici studující mládeže, která se v nastupujícím podzimu rozhodně ještě naposled užít radosti koupání a vydá se k jednomu jezeru, na němž je starý prám a neočekávaný jezerní obyvatel, se dočkal i filmové verze jako jeden z příběhů hororového filmu Creepshow 2 [Plíživý děs] (1987). Filmový a literární Prám se liší svým závěrem, je však těžké rozhodnout, který z nich, jestli ten původní literární, nebo ultimativnější filmový, je lepší. Oba jsou povedeným zakončením zajímavého příběhu se skvělým nápadem.
Textový procesor bohů je jakousi reflexí nástupu počítačů do všedního života obyčejných lidí. I přesto, že možná dnes, kdy se počítače staly nedílnou součástí života obyčejného člověka, už by nemusela působit tak, jako v době svého vzniku, kdy počítače byly ještě často považovány hlavně za záležitost sci-fi, či rozsáhlých vědeckých konglomerátů, si stále udržuje vysokou laťku neobyčejnosti a napětí. Silnou zbraní povídky je samotná její podstata, která staví na hlavu zažité normy chování a uvažování. Povídka z jedné strany končí dobře a dalo by se říct happy endem, jenže přistoupíme-li na jakési pole morálky, toto dobro je v podstatě zlem. Z filosofického hlediska však ukazuje, že všechno zlé, je pro něco dobré a že dobro a zlo jsou relativní pojmy. Jestliže zlo, aniž by nějak zřetelně, viditelně a z obecného hlediska vlastně nezjistitelně (dle hesla, není žalobce, není soudce) někoho poškodilo, je pro někoho dobrem a přínosem, je to vlastně pořád ještě zlo? Kdyby jste měli mašinku, která by plnila všechny vaše sny (a řešila by veškeré možné vedlejší účinky) a mohla by napravit všechny osudové chyby ve vašem životě, i ty, na které jste jaksi neměli žádný vliv, zabývali by jste se nějakou morálkou?
Tyto tři povídky jsou bez výjimky výborné. Dobré nápady, dobré zpracování. Příjemné, mrazivé, v konečném důsledku strašidelné. Mohly by být zmíněny ve slovníku hned vedle hesla moderní horor. Co se týče hodnocení, čisté stoprocentní záležitosti. Měl-li bych vytvořit pětici Kingových nejlepších povídek (!!!), zřejmě by tam byly všechny tři.
Horší už to je s následujícími dvěma povídkami.
Nona mohla zaujmout možná ve své době. Zpověď odsouzeného vraha o jeho setkání s osudovou ženou, pro kterou by jste byli schopni udělat cokoliv - zmlátit hromotluckého řidiče v baru plném jeho kámošů, zabít policajta a podobné věci, které obvykle neděláte a o nichž si myslíte, že by jste jich nikdy nebyli schopni. A to všechno pro její krásné oči, tvář a neustále sílící pocit jakéhosi osudového setkání a možnosti dostat se k lizu. Jenže zrovna tohle se Kingovi moc nepovedlo. První, co mě při čtení napadlo bylo, tuhle povídku asi četl Quentin Tarantino a pak napsal scénáře k Pravdivé romanci [True Romance] (1993) a Takoví normální zabijáci [Natural Born Killers]. Mám docela rád různá přirovnání, takže, Nona má asi stejnou sílu, jako když si nahlas uprdnete v rachotícím vlaku projíždějícím tunelem. Prd je na světě, ale málo kdo to postřehne. V tom okolním hluku se prostě ztratí. A Nona je na tom stejně. Prostě se svou podprůměrností (nejen v rámci Kingovy tvorby) ztratí v podobně laděných příbězích, nebo v samotných Kingových povídkách.
Poslední Úžina se ze všeho nejvíce jeví jako Kingovo vypořádání se se strašákem stáří a smrti. Spíše než hororový, je to poetický příběh o nepoetických věcech (odhalení sepjatosti ostrovní komunity, která zásadně své problémy řeší mezi sebou, například), o stáří, uvědomění a pevném odhodlání odejít, když na to přijde čas a v neposlední řadě o zpívání mrtvých. Určitě se trochu zasníte, možná setřete slzu, bát se ale určitě nebudete. Kingovým štěstím prostě je, že umí dobře a čtivě napsat i blbost. Teda ne, že by Úžina byla blbost, to v žádném případě není, ale žádná bomba to taky není. I když je to dobře napsané. Slabší nadprůměr.
Hodina děsu jen potvrzuje, že Stephen King kromě románů dobře zvládá i povídky (a to ne každý spisovatel umí a v žádném případě neplatí, že kdo zvládá dobře povídky, zvládne v klidu román a naopak). Tento kratičký výběr je v podstatě povedený, dvě slabší povídky z pěti je dost dobrý průměr. Na seznámení s Kingovým dílem obecně, nebo jeho povídkovou tvorbou speciálně, mohu jen vřele doporučit.
Část díla
Nona
1978
Prám
1982
Textový procesor bohů
1983
Úžina
1981
Zkratka paní Toddové
1984
Autorovy další knížky
1994 | Řbitov zviřátek |
1993 | Osvícení |
2010 | Pod kupolí |
2001 | Zelená míle |
2016 | To |
Hodina děsu je velice zavádějící název. To už Krajní meze by byly přiléhavější.
Nicméně zde v komentářích opěvovaný prám si ale vůbec nepamatuji, zato je pro mne nosnou povídkou Zkratka paní Toddové. Majstrštyk!