Hodina mrtvých očí
Harry Thürk
https://www.databazeknih.cz/img/books/76_/76275/hodina-mrtvych-oci-y4c-76275.png
4
322
322
Tento válečný román je jako sama válka, drsný, syrový, je to příběh skupiny německých výsadkářů operujících na frontou v týlu Rudé armády, kde provádí diverzní akce. Autor dokonale využívá svých osobních zkušeností – působil v 2. SV jako výsadkář a román má určité autobiografické rysy – a dokázal své prožitky proměnit ve strhující příběh plný dramatických zvratů, přičemž prokázal vynikající vypravěčský talent. Kniha se čte jedním dechem a její vyprávění vás neskutečně vtáhne do děje. Současně se ale zabývá rostoucí deziluzí, kterou procházela značná část mladých Němců vychovaných nacistickou totalitní ideologií, která jim vštěpovala pocit výjimečnosti a nadřazenosti nad ostatními národy a která kontrastovala s jejich každodenními válečnými zážitky na konci 2.SV v prostředí narůstajících vojenských neúspěchů. Kniha měla mezinárodní úspěch a byla přeložena do více jak 30 jazyků a byla také úspěšně zfilmována. Zejména pro generaci dříve narozených představovala velmi neobvyklý pohled „z druhé strany plotu“.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1971 , Naše vojskoOriginální název:
Die Stunde des toten Augen, 1957
více info...
Přidat komentář
Kniha psaná tak realisticky až mrazí. Je vidět, že ji psal žurnalista. Je tak autentická, že člověk má pocit, že cítí a žije příběh přímo v centru dění.
Strhující příběh, nemám ráda válku, ale nějak se mi dostala do ruky tato kniha a dočetla jsem ji. Dávám sice jen 2 hvězdičky, ale to jen proto, že válečné knihy opravdu nemusím, jde z toho strach.
Jedna z nejoblíbenějších knih mého otce, tak jsem chtěl zjistit proč. A teď se nedivím. Popis jednotlivých misí hlavních hrdinů parašutistů, jejich samotné lidské příběhy a životy před válkou... vše odvyprávěno opravdu dobře.
"Takoví jsme. Generace, které zlámali páteř. Poznali jsme, teprve když jsme se chtěli napřímit. Sami už se nenapřímíme. Jsme zlomení." To je naprosto všeříkající poznání a uvědomění si celé situace. A hned nato onen závěr. Úžasná, byť krutá a syrová kniha.
Domnívám se, že tato kniha se musí číst "mezi řádky" a pořád při četbě nezapomínat na geniální axiom německého generála Carl von Clausewitze (začátek19.století):
Válka je pouze pokračování politiky jinými prostředky.
Její četbou zjistíme, že Němci "zřejmě" poprvé v historii, vycvičili z mladých mužů elitní zabijáky, kteří byli nasazováni jako výsadkáři za hranice frontu do ruského týlu k čemusi, co můžeme nazvat "druhořadou"(ale velice účinnou) diversí . To tvoří jádro knihy- život jedné takové jednotky. Je konec roku 1944, většina německé armády, po Stalingradu a Kursku, dost zubožená ustupuje. U výsadkářů není nouze o čokoládu (!), pervitin, kvalitní alkohol (koňak z Francie, či Bols z Holandska) a dostatečné množství těch lepších cigaret . Tím si "kupují" jednak ženy, obyčejné vyhladovělé obyvatelstvo i ostatní spolubojovníky. Zabijáci jsou řízeni skupinou chytrých vysokých důstojníků, kteří se distancovali od atentátu na "frajtra z Braunau" jak mu pohrdavě říkají, dtto jeho poskokům z vedení wehrmachtu - Keitelovi a Jodlovi, kteří dostanou v Norimberku provaz. Tato skupina, byť to má Německo prohrané ví, že se nemusí po válce bát o svou existenci. I v knize si plukovník, strýc poručíka Alfa (který velí jedné z rot elitních zabijáků), "užívá"se svým synovcem před krachem, luxusní dovolené, a to v klidu, s krásnými ženami, výborným jídlem a pitím v Bavorsku. Tu špinavou práci za ně zatím odvádí "mladí".
My víme, že jedna část zločinců byla odsouzena v Norimberku. Část zajatců skončila v SSSR (včetně druhořadých atomových inženýrů ze skupiny Wernera von Brauna). O "kvalitní" zbytek se postarala americká CIA, a že jich bylo: z tajných služeb generál Gehlen, z wehrmachtu generálové Heusiger a Speidel-ti byli u zrodu NATO. Generál tankových divizí Hasso von Manteuffel byl u zrodu Bundeswehru. A ještě k tomu Marshalův plán z r.1948, který dotoval ekonomickou obrodu západu Evropy, na tehdejší dobu neuvěřitelnou částkou 13 miliard $ !
Ano i Československo mohlo být "u lizu".
To by ovšem Eduard Beneš nesměl podepsat 12.12.1943 vazalskou smlouvu se Stalinem. Po válce již bylo pozdě. Svět se rozděloval v Teheránu. Nikoli Roosewelt, ale Churchill věděl co bude "Železná opona".
I to naznačuje tato výtečná kniha. Proč třeba invaze až v červnu 1944 ? Bylo přece nutné oslabit až "do morku kosti" vojsko maršála Džugašviliho-alias Stalina. Proč skončila vojska USA a Rudá armáda na dělítku u Labe ! Dohodnuto v Teheránu...
Je toho pořád moc a moc k zamyšlení.
Kniha byla zajímavá a čtivá. Byla z pohledu německých vojáků bojujících u východní fronty.
Bylo to vlastně strašný a ten konec taky. Je to bohužel tak, že dělali jednu věc pořád dokola, stále a stále chodili do akcí a vždycky měli štěstí, ikdyž všichni okolo umírali. Oni věděli, že to nebude trvat navždy. Oni doufali, že vydrží do konce války, ale nikdo nevěděl, jak dlouho bude trvat. Vlastně věděli, že jednou to přijde a taky přišlo...Co k tomu víc napsat
Tak to byla super jízda až na závěr, který a to musím dát zapravdu některým níže uvedeným komentářům, je tak trochu asi poplatná době, kdy vznikala a jak vznikala.
Nicméně celkově je to krásný epos, který nám ukazuje brutalitu se vším co k tomu patří. Ano jsou to ty zjevující se mrtví, kteří jsou stejně staří jako Ti co je poslali na onen svět. Navíc je to podáno opravdu sugestivně.
Opravdu velká škoda, že na konci sáhl autor k propagandě. protože to co představovali výsadkáři, to byla opravdu šlechta, která uměla leccos. Nicméně zejména na konci války, byla stejně jako všichni ostatní bojeschopní spíše používaní ve hře na zdržovanou, která stejně již nikam nevedla, ale to zejména Ti, kteří si ještě nevystřelili necítili. Oni se chtěli nějak předvést a to, že propaganda fungovala dobře, znamenalo, že i když byly na pokraji porážky stále bojovali.
Ano moc pěkné pojednání o válečných utrapách, o čekání na další akci, o krácení si chvíle v náručí x-té ženy, zapomenout a znovu do akce. Hnací motor, který poháněl tyto borce, zapoměnout a pak za padlé kamarády, hurá do akc..........
Nesmírně silná kniha! Svým vyzněním se jednoznačně staví proti válce, což je něco, co je zapotřebí v každé době, a proto knihu doporučuji k přečtení každému. Jde zároveň o sondu do myšlení vojáků, mladých mužů, kteří, jak poznamenává jedna z hlavních postav, pokud by se chtěli oženit, potřebují vzhledem k nízkému věku povolení od rodičů, ale zabíjet je jim dovoleno bez omezení. Každý chce přežít - ale co jim zajistí přežití? A budou skutečně moct žít po válce, srovnat se se svým svědomím? Budou moct milovat a vychovávat děti?
Musím říct, že ač šlo ve vztahu k naší zemi o nepřátele, pár postavám jsem přála, aby se konce války dožily. Jenže válka je krutá a ve vteřině dovede zvrátit všechny naděje. Pamatujme na to, až se zas naše média budou ptát, zda bude válka, v podobném tónu, jako kdyby šlo o "katastrofu" typu zdražení benzínu nebo zimní mrazy. Nikdy už nedovolme, aby za nás někdo rozhodl, že se něco takového bude opakovat!
Pro mě nejlepší válečný román, jaký jsem četla. Pohled z "druhé strany" byl pro mě velký zážitek. Kniha je velmi čtivá, napínavá a svým obsahem nestandartní. Kdo má rád válečné romány, neměl by si tuto knihu nechat ujít.
Kniha bývá označována za jeden z nejlepších válečných (protiválečných) románů. Mezi mé nejoblíbenější nepatří,nicméně za přečtení stojí.K dobru budiž knize přičtena skutečnost,že autor prožil část války jako voják wehrmachtu,když jako sedmnáctiletý narukoval,sloužil u výsadkářů,krátce i na východní frontě,kde byl zajat.Vlastní zkušenost je v takovém případě k nezaplacení,dodává románu na autentičnosti. Deziluze autora,kterou si prošel jako tisíce dalších,z díla prýští jak pramen Vřídla. Jinými často zmiňovanou propagandu chápu,je třeba si uvědomit,kdy a kde byla kniha vydána.
Závěrem- kniha mě neurazila,ale ani nenadchla. Mezi mé top válečné romány nepatří,nicméně znalcům literatury 2. světové války by uniknout neměla.
Velmi dobré, až na poslední 1/3 kde prosakuje propaganda, o tom jak sověti téměř nenásilně přeškolí ty zajaté, zneužité německé chudáky.
Zdravím...
Právě čtu (již delší dobu) tuto knihu...
Nevím čím to je, ale nejsem schopna s ní skončit, ne proto že by se mi nelíbila, ale tak nějak je mi s ní nostalgicky, smutně...
Ta bezmoc je do zákopu volající... opět jeden z pohledů na tu dobu, kdy svět zešílel a člověk přestal být člověkem... sledujeme osudy Zada s Bindigem, kteří se rozhodně s žádným Ivanem nemažou... ne vše je však jen černé a bílé... občas je něco i dost na kousíčky v barvě nemilosrdného karmínu... bezútěšná doba... bezútěšné vyprávění...
Dobrá knížka z prostředí německých padákových myslivců na východní frontě na konci roku 1944. Byla čtivá a dovolila mi nahlédnout do německé mysli a nazírání na válku. Ke konci měla trochu průhlednou propagandu ve prospěch "soudruhů z budoucí NDR", ale nebylo to tak strašné. Určitě se ale němečtí vojáci mezi sebou nebavili o Osvětimi. To jim do úst vložil autor až po válce. I přes zmíněné nedostatky hodnotím 4,7, tedy zaokrouhleno na 5 hvězd.
Pohled na poslední válečnou zimu 2. světové války očima německého vojáka. Žádná oslava hrdinství, jen krev, zima a pochyby zda to, co dělají má smysl. Syrová realita i když jsou tam i ideologické pasáže. Kniha vyšla v NDR - v bývalém východním Německu.
Čekal jsem něco na způsob mého oblíbeného Dobrodružství Wernera Holta, ale v tomto ohledu jsem byl zklamán. Knihu jsem přelouskal, některé části jsou dost rozvláčné, je to celé takové dost nekonkrétní, neustále se skáče do přítomnosti a minulosti, chyběla mi tam jasná dějová linie, vše je také samozřejmě ovlivněno komunistickou propagandou - zlí Němci, hodní Sověti. Ve výsledku ale dílo nezatracuji, některé kapitoly byly na druhou stranu čtivé a napínavé, stylistika i terminologie v pořádku, autor evidentně věděl, o čem píše a jakým způsobem to podat, takže za mě ve výsledku průměr.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) Rudá armáda Třetí říše (Nacistické Německo), 1933-1945 výsadkáři
Autorovy další knížky
| 2008 |  Hodina mrtvých očí |
| 1980 |  Kejklíř |
| 1981 | Singapur |
| 1977 | Amok |
| 1963 | Lotos na hořících jezerech |
Východní fronta, krev a mráz, postupující Rudá armáda. Válka se pomalu blíží ke konci a i přesto skupina německých paragánů, neúnavně operuje v týlu nepřítele. Provádí zde záškodnické operace a vraždí z rozkazu generálů, kteří již dávno sami ztratili víru ve vítězství. V ústředí příběhu sledujeme příběh dvou přátel Wernera Zadarowskiho a Thomase Bindiga, potažmo Bindigovy lásky k německé vdově Anně, ukrývající ruského důstojníka… Musím přiznat, že jsem čekal trošku jiný příběh. Spíše frontovou bitevní vřavu nežli tento v podstatě protiválečný a protinacisticky laděný komorní příběh o přátelství, lásce, zradě a fanatismu. Ale to vůbec nevadí. Skrze konání, myšlenky a vzpomínky hlavních hrdinů totiž zjišťujeme, jak nacistická propaganda zformovala mysl většiny obyvatel hitlerova Německa a jak ti samí lidé postupně díky válce přišli o své klamné iluze. Líbilo se mi, že hlavní hrdinové nejsou černobílé postavy a míra, do jaké jsou schopni konat správné skutky je vyvážena stejnou mírou brutality pramenící z jejich poslání. Na to, že jde o knihu z roku 1957, mi přišla opravdu otevřená a na dobu vzniku odvážná. Dokonce i ten závěr se mi líbil, protože ono to asi jinak skončit nemohlo. Chápu, proč je tento román řazen mezi nejlepší romány z 2.SV a jsem rád, že jsem si jej konečně přečetl. Tahle kniha je jasným důkazem toho, že ve válce neexistují skuteční vítězové, ale všichni jsou poražení…