Na konci naozaj obaja umrú
Adam Silvera
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491671/bmid_na-konci-naozaj-obaja-umru-7GU-491671.jpg
4
765
765
Keď zostáva menej než dvadsaťštyri hodín života... Adam Silvera je vychádzajúca hviezda na svetovej tínedžerskej contemporary scéne. Každý jeho román je lepší ako predošlý a slovenským čitateľom sa ako prvá dostáva do rúk jeho najnovšia kniha „Na konci naozaj obaja umrú“. Mateo a Rufus žijú v alternatívnom svete, kde je možné predpovedať smrť. Obávaný telefonát ich zastihne absolútne nepripravených. Za normálnych okolností by sa Mateo a Rufus nikdy nestretli. Toto však nie sú normálne okolnosti a chalanom ostáva menej než dvadsaťštyri hodín života. Plachý Mateo je zdrvený. Nedokáže pomyslieť na to, že tu nechá vážne chorého otca a najlepšiu kamošku s malým bábätkom na krku. Rozhodne sa však, že aspoň tento posledný deň spraví niečo, aby si ho ľudia pamätali. Rufus je bitkár, ktorý už prišiel o celú rodinu a telefonát ho veľmi nezaskočí. No aj tak mu ostáva čo-to vybaviť, aby po sebe zanechal čo najmenší chaos. Hoci si to boja priznať, Mateo a Rufus sú vydesení a zarmútení, spoja sa však cez aplikáciu a čaká ich deň, ktorý si užijú naplno. Ani jeden z nich však nečakal, že sa na jeho konci jeden do druhého zamilujú.... celý text
Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: 2022 , CooBooOriginální název:
They Both Die at the End, 2017
více info...
Přidat komentář
Kniha s originálním a silným námětem se mi poměrně líbila, ale upřímně jsem od ní čekala více. Hlavní postavy jsou sympatické. Určitě je to téma k zamyšlení. Já prostě ale nevím co si o tom mám sakra myslet od knihy jsem po většiinu času nemohla od trhnout oči, ale většinu času sem si říkala proč to do háje čtu.
Posledních třicet stran jsem si asi vymyslela, jak jsem to četla přes slzy. Nechápu, proč jsem to vůbec četla, když jsem chytala deprese z každé druhé strany.
Citát "Žijte každý den, jako by byl ten poslední" je mým mottem už nějakou dobu, ale teď si to uvědomuju ještě víc.
A i přes to všechno, jak mě ta kniha ničila, mám chuť na poslední stránku připsat pro změnu citaci Harryho.
All was well.
Originální námět, který byl více než skvěle zpracován. Kluci jsou oba sympaťáci, každý svým způsobem, což z nich tvoří perfektní dvojku.
Nebudu lhát, někde uvnitř jsem měla tu maliličkou špetku naděje, že by konec nemusel být smutný... Ale takhle to prostě je, kniha je určitě ze života a k zamyšlení :)
U konce jsem si málem pobrečela... osudu holt nikdo nepoučíme.
Na knihu budu ještě dlouho vzpomínat a určitě si ji někdy ráda přečtu znovu! :)
Povětšinou mi má zvědavost nedá a musím si nalistovat trochu dopředu, někdy dokonce až na závěrečné kapitoly, ale v tomto případě jsem se až násilně nutila postupovat stránku po stránce. Bylo to pro mě těžké, ale jsem vážně ráda, protože zrovna tady dokáže sebemenší spoiler celé čtení neuvěřitelně pokazit.
Někomu Mateo a Rufus k srdci nepřirostli, někomu jejich dialogy připadaly umělé a nucené, někomu se zdála myšlenka s Hodinou smrti málo rozvinutá, snad až lehce nelogická. Mě celý příběh vtáhl už v prvních odstavcích, ba dokonce v prvních větách. Oba kluky jsem si neskutečně zamilovala. A i to je možná slabé slovo. Mateo je sice takový "až moc velký dobrák" a Rufus zase "až moc velký frajer", ale já jejich charaktery vnímala jako určitý druh metafory. Stejně tak spoustu událostí a momentů. Ve všem jsou skryty myšlenky a to se mi na knize opravdu, ale opravdu moc líbí. Má toho tolik mezi řádky.
Příběh těhle dvou, které dohromady svedl společný osud, doporučuji. Každý si v něm najde něco jiného. Někoho zaujme filozofická stránka, někoho částečné LGBT téma, někoho styl psaní, někoho příběh jako takový. Já můžu upřímně říct, že mě zaujalo vše. Vážně, ani nevím, kdy naposled jsem byla knihou takto unesena. Během čtení mě buď hřálo u srdce úlevou, anebo mi ruce chladly nervozitou. Nic mezi tím. Ke konci jsem uronila pár slz a v hlavě si snažila vymyslet jiné, alternativní konce, které by mě dokázaly zbavit toho štiplavého pocitu na hrudi. Nemůžu uvěřit, jak se mnou 350 stran dokázalo takhle zatočit.
Tohle byl poněkud zvláštní příběh. Byla jsem vcelku nesvá kvůli té morbidnosti, kterou v sobě kniha nesla - ujetost v podobě Hodiny smrti, která vám dala předem vědět že do 24 hodin zemřete. Upřímně, já osobně bych nechtěla dopředu vědět, že umřu i za předpokladu, že bych si svůj poslední den mohla užít. Nepřipadá mi to totiž moc přirozené. Ale je zřejmé, jaká byla hlavní myšlenka autora a sice, že si člověk až v soudný den uvědomí, že chce žít a jeho dosavadní život byl mnohdy nijaký a bez barev.
Mimochodem četlo se to moc pěkně, o tom žádná. Konec mě však nenadchl, otevřenost dle mého nebyla na místě. Celkově mám dost smíšené pocity z této knihy.
No, já teda nějak nevím. Jsem trochu na rozpacích a tápu v tom, co pro mě měla tahle kniha představovat.
Námět se mi celkem zamlouval, ale nakonec jsem zjistila, že je mi vlastně dost nepříjemný číst o tom, jak všichni ti lidé umírají... Přišlo mi to celé mírně přitažené za vlasy - Hodina smrti, Poslední přítel, Jedinečná chvíle, aréna... Rufus a Mateo mi byli sympatičtí, ale možná díky rychlosti a přehnanosti, s jakou se seznámili a dali dohromady, mi dělalo problém se s nimi pořádně sžít, uvěřit jim, a to, že se jednalo o jejich poslední den před jistou smrtí, mi ztížilo se s nimi vůbec ztotožnit, protože něco takového si samozřejmě dokážu jen těžko představit - nehledě na fakt, že pocity umírajícího člověka tu nebyly nijak vyvedený (jakože chápu, známá aplikace, jsme prostě dál a víme, kdy umřeme, takže je smrt v tomhle jejich sci-fi světě asi vykládána jinak než tady v našem, ale stejně). Navíc autor přidal několik dalších charakterů a jmen, který se příběhem kluků jen tak mihly, a to mě osobně trochu mátlo a ztrácela jsem se.
Četlo se to rychle, když už jsem se do toho dostala, ale jinak jsem se většinu knihy vcelku nudila, což mě hrozně, ale vážně hrozně mrzelo. Donutila mě se zamyslet, jak bych strávila poslední den svého života, to jo, takže hlavní záměr to asi splnilo, o tom žádná. Ale s takovýmhle tahounem na emoce bych čekala, že budu na konci alespoň brečet, což se nestalo.
Vidím to tak na 3,5 hvězdičky a to hlavně díky částečný LGBT tématice.
Nicméně Silveru jakožto spisovatele opravdu nezavrhuju, a moc těším na knihu "Co když jsme to my?", kterou napsal spolu s Becky Albertalli, to bude pecka. :)
Všichni knihu vychvalovali a já čekala nevím co. Každopádně nic...
Nedokázala jsem se do těch dvou "chudáků" ani vcítit, poté, co jsem přečetla 1/3 knihy, stále nevím, jak to vlastně v knize se smrtí je, jak to "funguje". Končím a nedočítám, nestojí mi to za to. Jeden kluk mi přišel až moc správnej, takže jsem ho automaticky moc nemusela a ten druhej byl zase drsoň za každou cenu. Chápu záměr a proč takové rozdíly mezi postavami, ale tohle zkrátka ne.
Oba na konci zemřou je romantický, young adult román. Zabývá se tématem jak by to vypadalo, kdybychom věděli, že daný den zemřeme a mohli bychom si ho užít naplno.
Velkým plusem této knihy za mě jsou filozofické myšlenky a úvahy. Zabývají se tématy jako, že bychom měli žít svůj život naplno, neměli bychom mrhat časem nebo že bychom se měli obklopovat lidmi, kteří nás dělají štastné. Tyto myšlenky a úvahy velmi oceňuji a přijdou mi super.
Dále se mi moc líbí, že se kniha nezabývá jen příběhem Matea a Rufuse, ale nahlížíme i do života jiných postav. A moc se mi líbí, že i když se zdá, že příběhy postav s příběhem Matea a Rufuse vůbec nesouvisí, tak každá z postav, která se v téhle knize objeví, je s těmahle dvěma nějak propojená. Ať už jsou to jejich nejlepší kamarádi nebo je jen potkají na ulici, když jdou proti nim. A příběhy těchto postav nám i pomáhají pochopit svět, ve kterém funguje Hodina smrti.
Postavy jsem si úplně zamilovala! Rufus a Mateo jsou velmi sympatičtí a nejvíc miluju Mateovu dobrosrdečnost. Postavy jsou skvělý.
A nejvíc se mi líbilo jak se Mateo s Rudusem během 24 hodin tak sblížili. Jak spolu zažili spoustu věcí a vlastní proměny až si nakonec uvědomili, že se milují.
A ještě se mi líbily popisy různých míst. Ty byly taky výborný. Měla jsem pocit jako bych na těch místech s Mateem a Rufusem byla. A nemluvě o vymyšlených místech jako Aréna. Ta byla úžasná.
Zde ale za mě plusy knihy končí. Musím se přiznat, že tahle kniha mé moc nechytla. Nedokázala jsem se do ní začíst. Možná to bylo dlouhými úvahovými pasažemi, které sice byly super a v takovéhle knize potřeba, ale brzdily děj a příběh se nějak táhl, až jsem ztrácela chuť dozvědět se co bude dál a nakonec jsem se do čtení musela vlastně nutit. Nevím, možná to bylo nějakou čtecí krizí nebo jsem ne úplně lehce snážela hlavní téma téhle knihy, ale tahle kniha mě upřímné zklamala.
Celou dobu jsem uvažovala, jestli opravdu oba na konci zemřou....Celkově se mi kniha líbila, ale nebylo to nic, co by se mi vrylo do paměti a musela bych si to za pár let přečíst znova. Rozhodně byla zajímavá svým námětem, ale tak nějak jsem od toho příběhu čekala více. Řekla bych, že ten příběh měl obrovský potenciál, který nebyl zas až tak dobře využit...
Kniha se mi zaryla do paměti a nehorázně jsem si ji zamilovala. Donutila mě přemýšlet, jaké by to bylo vědět, kdy zemřete. Co by člověk dělal se svým zbývajícím časem a jak by si ho užil. Zase na druhou stranu, je děsivé že máte zemřít ale nevíte jak. Člověk bude opatrný dávat největší pozor, tak jako Mateo. Nebo naopak jako Rufus, který se svým osudem smířil a pomůže právě Mateovi se od toho strachu malinko odvázat.
Člověk na začátku dostane malinkou naději se kterou se pročítá knihou. Ne jednou ukápla slza nad minulostí obou kluků. Bylo také zajímavé když se objevily i kapitoly jiných postav než hlavních a jak se pak proplétaly. Doslova hrátky osudu.
Co musím vytknout je, že sakra netušíme, jak ta Hodina smrti sakra funguje. A strašně mi to iritovalo když to nebylo vysvětleno.
Kniha je hodně podobná "Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru" kterou vřele doporučuji. Je to krásné a smutné, usměvavé i komplikované.
Zdá se, že tahle kniha čtenáře buď emočně složí na lopatky nebo ho nechá chladným a bohužel se přikláním k té druhé skupině. Už samotný název vyzývá k zásobení se kapesníčky, anotace slibuje silný příběh, ale.. Nedokázala jsem soucítit s hlavními postavami, ani jejich vztah nebyl pro mě dost uvěřitelný a myslím, že by opravdu nebylo od věci vysvětlení, jak taková Hodina smrti funguje, přece jen je základním kamenem celého příběhu.
Přiznám se, že tahle kniha mě dostala. A to už od první stránky, kde jsem se okamžitě ponořila do vlastních úvah o životě. Tak moc se mi kniha líbila, že ani nevím, co říct. A ani nic říkat nebudu, protože tohle by si měl přečíst každý a každý by si v tom měl najít svou vlastní krásu. Já ji bez pochyb našla a myslím, že na příběh Rufuse a Mattea jen tak nezapomenu.
Na konci obaja prosto umrú.
Medzi polnocou a treťou ráno vám môžu zavolať zo špeciálnej linky, že v ten deň umriete. Celá spoločnosť je na to nastavená, existujú rôzne veci pre týchto ľudí, ponuky, ako prežiť posledný deň. Neviete ako a kedy v tých zvyšných hodinách do polnoci zomriete, viete len, že sa to stane.
V rovnakej situácii sú aj Matteo a Rufus. Dvaja chalani, ktorí sa nepoznajú, sú úplne odlišní a majú prežiť svoj posledný deň. Kniha Adama Silveru sa s nimi na túto cestu vydá. V krátkych kapitolách, pohľadmi rôznych ľudí, hlavných hrdinov aj ich známych, dokonca aj úplne cudzích osôb.
A ja som každú kapitolu tlačila pred sebou očami, do ďalšej minúty a hodiny ku koncu, ktorý som samozrejme nechcela, ale Silvera jednoducho neblufuje a počas posledného dňa svojich hrdinov obsiahne celú paletu závažných i menej dôležitých životných otázok.
Bola som príjemne prekvapená.
Moc zajímavé téma, jen mi přijde, že autor z něho nevytěžil, co mohl. Dalo se to dle mého názoru rozpracovat trochu víc. Každopádně se kniha četla moc dobře. Příběh odsýpal a i přes název knížky jsem doufala, že to nakonec dopadne trochu jinak.
Vzhledem k velmi pochvalným komentářům od různých bookstagramerů byla má očekávání vysoká.
Nemůžu říct, že bych byla vyloženě zklamána, ale ono obrovské nadšení se u mě také nekonalo.
Příjemný a zajímavý příběh, s originální zápletkou.
Ovšem vědět, kdy zemřu bych nechtěla ani za zlatý prase.
Tak já si,asi oproti většině recenzí myslím že nebylo podstatné tam popsat o čem je hodina smrti...jinak kniha pro mě byla čtivá, zajímavá ale co se mi opravdu líbilo byli zážitky které spolu prožívali. Za mě žádná pecka ale žádný propadák;)
Tak tohle byl naprostý propadák! Bylo to nudné, nezáživné a naprosto o ničem. Hlavní hrdinové mi skoro nepřirostli k srdci. A ta organizace Hodina smrti? To se autor ani neobtěžoval vysvětlovat, jak ta aplikace vůbec ví, že ten člověk zemře. Autora prostě napadlo něco, ale už to nedomyslel a nevysvětlil to, jak to funguje. Navíc kdo by chtěl vědět kdy přesně zemře? Já teda určitě ne. Strašný, do čtení jsem se misela strašně nutit.
Štítky knihy
homosexualita smrt hledání smyslu života pro dospívající mládež (young adult) bisexualita gayové LGBT, queer, LGBT+Autorovy další knížky
| 2018 |  Oba na konci zemřou |
| 2019 |  Co když jsme to my |
| 2021 | Syn nekonečna |
| 2023 | První, kdo na konci zemře |
| 2023 | Pořád jsme to my |
Popravdě se mi do této knihy ze začátku vůbec nechtělo a když jsem začal číst, měl jsem pocit, že to není pro mě a jeden z hlavní dvojice mě spíše dost štval...aaale...pak jsem překonal první třetinu a knihu už neodložil a četl až do konce. A pochopil jsem že vše co autor píše je důležité pro děj a není tu nic navíc. Musím přiznat, že nyní patří do seznamu mých nej a moc doporučuji si ji přečíst:)