Hodiny

Agatha mě znikdy nezklame. Vím, co mám čekat a přesně to vždycky dostanu. A ani Hodiny nejsou výjimkou!

Hodiny jsou sice případem Hercula Poirota, ale sám Poirot zde má, jak by se řeklo na divadle, pouhý štěk. Objeví se pouze ve třech kapitolách. I když samozřejmě nebýt HP, případ by zůstal neobjasněn :) Většinu vyšetřování zde zastane inspektor Hardcastle a jeho mladý pomocník Colin Lamb, který je zároveň vypravěčem a také do případu zasvětí HP, aby ho vytrhl z nudy a deprese, kterou zažívá, když nemá k řešení nějaký zapeklitý případ. A tak HP znovu dokáže, že případ se dá vyřešit i z křesla od krbu, jen pomocí malých šedých buněk. Pokud má někoho, kdo za něj obstará všechno to běhání kolem případu a na to je Colin naprosto ideální kandidát.
Moc se mi ovšem líbila Poirotova analýza detektivní literatury a autorů, kteří sice byli někteří smyšlení, ale prý se k nim dají přiřadit jména skutečných spisovatelů.

Hodiny strávené s románom Hodiny neľutujem. Hoci radšej mám „christiovky“, ktoré sa odohrávajú v medzivojnovom období, táto zo šesťdesiatych rokov bola tiež super. A vraha som správne netipovala ani náhodou.

Tentokrát špiónská Agatha. Pamatuji si i filmové zpracování. Opět takový specifický agathovský vztah, kdy se do sebe zamilují překvapivé typy lidí.

Pěkně vypointovaný a mnohovrstevnatý příběh. Smekám před autorkou, která dovedla tolik příběhů rozložit na částice a pak je postupně seskládat.

Moje nejoblíbenější kniha od autorky. Celková stavba knihy se liší od ostatních děl a to je možná to, co se mi na knize tak líbí. HP tam nehraje takovou roli, proto tato kniha jeho milovníky spíše zklame. Já mezi ně ale nepatřím, a i přesto jsem byla napnutá až do konce a čekala jsem, kdy to konečně přijde rozlousknout.

Tak trochu jiný Poirot. Hlavně ho tam bylo skutečně málo, ale i to málo, kde se objevil bylo skvostné. Poirotova osobnost se mi líbí. Je směšný svým vzezřením, roztomilý absencí skromnosti, nekompromisní ke zlu a bezpráví a vždy galantní k dámám. Samotný příběh Hodiny není špatný, jen mi i po skončení zůstávají nějaké otázky nezodpovezeny, což se mi u paní Christie nestává...

Tuto detektivku jsem přečetl již několikrát. Mám za to, že autorka zde zkoušela nový přístup k psaní detektivek o slavném HP. Tentokrát opouští své schéma příběhů a namísto delšího úvodu nám předkládá první vraždu. Nevysvětlitelnou! Nechá schovaného HP pěkně v závětří a vyšetřovací nádeničinu vykonávají "sledovací psi" - profesionální policista a amatér. A Hercule se potom na závěr dostaví, aby jim to vysvětlil. Moc pěkně napsáno.

Od této klasičky detektivních románů je tohle průměr.

Toto je snad jediná kniha mé oblíbené autorky, která mi nesedla.

Další výborný případ s Herculem Poirotem a zajímavou zápletkou, která se točí kolem hodin. Mně se kniha líbila a hezky se mi četla.

Klasická Agatha Christie se zapeklitým případem a spoustou postav kolem. Rozhodně napsala lepší příběhy s panem Poirotem v hlavní roli, zde spíše pouze sekundoval druhým, i když nakonec pochopitelně případ velkou měrou pomohl rozlousknout.

Neurazi, ale dalsi z pripadu, kde Hercule hraje druhe...ne treti housle, skoro se tam nevyskytuje a pak jenom prijde, ze je to vyresene......skoda

Hodiny patří podle mě mezi ty slabší Agathiny detektivky. Vražda mě zaujala, až do konce jsem byla napjatá a těšila jsem se na to, jak to zase vše do sebe zapadne, ale rozuzlení mě neuchvatilo, jak jsem na to jindy zvyklá. Vrah byl naprosto neodhadnutelny a motiv taky. Když se ke konci objevil necekaně svědek, přišlo mi to takové naivní. Jeho svedectví sice nemělo skoro žádný význam, ale i tak to bylo velmi nepravděpodobné.
Čtení to bylo dobré, jen jsem prostě zvyklá od autorky i na lepší detektivky , u kterých si říkám :"Jo takhle to je.Že mi to nedošlo dřív.." apod. Tady se nic takového nekonalo.

Musela jsem přečíst za 1 den, protože pak se mi postavy pletly a nevěděla jsem kdo je kdo. Děj byl celkem náročný, takže jsem to musela číst i vtahu, ale výsledek stál za to. Konec mě jako vždy velmi překvapil

Hodiny patří podle mne mezi ty průměrné autorčiny knihy. Spousta postav, bylo to občas matoucí, dějově až moc spletité a nečetlo se mi to úplně plynule. Jako ano, jsem ráda, že jsem si to také mohla přečíst, ale vracet se k tomu už asi nebudu.

Rozuzlení mě nenadchlo. Pořád čekáte, kdo to byl a žádné "wow" nedorazilo.

Velmi zajimavý zločin, který vzbudil moji zvědavost. Pak už jen zdlouhavá nuda.

Díky, Agatho. Číst tvoje knihy je radost a ty jsi musela být mimořádná žena. Tvou obdivuhodnou fantazii ti nemohu nezávidět.