Hodiny strachu
Gin Phillips
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/353213/mid_hodiny-strachu-B55-353213.jpg
3
88
88
Joan a jej štvorročný syn si užívajú posledné bezstarostné chvíľky v zoologickej záhrade, ktorá je ich obľúbeným miestom. Keď sa tesne pred jej zatvorením ponáhľajú k východu, Joan zbadá čosi desivé – čosi, čo ju prinúti, aby sa so synom v náručí rozbehla nazad. Od toho okamihu sa pre nich začína trojhodinový boj o život. Pomoc neprichádza, a tak v temnejúcej zoologickej záhrade zostanú uväznení ako zvieratá. Nebezpečenstvu unikajú len vďaka tomu, že Joan to tam dôverne pozná. Nie je však jediná...... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2017 , Fortuna Libri (SK)Originální název:
Fierce Kindom, 2017
více info...
Přidat komentář
Anotace v hrubých rysech shrnuje základní dějovou osnovu - matka se synem uvíznou v ZOO, která je napadena neznámými střelci. A i když samotné téma slibuje adrenalinovou jízdu, nedá se říct, že by se zápletka něčím předvedla. Hrdinové se schovají a čekají, až je někdo zachrání. Hotovo, šmitec. Samozřejmě se tu najdou momenty, které čtenáři zvednou tlak, jenže všechno je to v očekávaných mezích - útěk, úkryt, odhalení, útěk, úkryt, odhalení, a tak dál, až do nenápaditého finále. Žádné překvapivé zvraty se nekonají, jen spousta nevyužitých motivů. Je to slušně odvedené řemeslo, ale nic víc. Až jednoho mrzí, že autorka v sobě nenašla elán pro něco odvážnějšího. Ono možná stačilo ubrat na tezích o správné výchově, kdy by člověk měl, přes všechny ty hvízdající kulky kolem, myslet především na to, aby nezvýšil hlas a nepřivodil tak své ratolesti nějaké doživotní trauma. Fakt díky za ponaučení paní Gino Phillipsová, tohle jsem v thrilleru vždycky postrádal. Teď jen, aby se to nestalo normou.
Tak strasne dobrej namet, anotace me hned zaujala. Bohuzel z 272 stranek je 200 stranek o tom, jak je Joan s Lincolnem nekde schovana a premysli. Lincolnovi nic nevysvetluje, takze Lincoln vlastne ani moc nevi, proc ma byt potichu. Zaroven vsak Lincoln mluvi jakoby mu bylo nejmin 12, coz ale muze byt prekladem.
Tuhle knizku bych oznacila jednim slovem prazdna. Necitila jsem zadne napeti ani obavy ci sympatie k postavam, ke konci mozna kapku zachvevu nejakeho ocekavani, kdyz se opet objevili strelci. To vsak na dalsi strance zase utichlo.
V knize jsou nepresnosti (Joan napr. bezi s Lincolnem v naruci a stezuje si, ze by mela behat jako driv a o par stranek dal zminuje, ze beha 10 km denne), policie se vlastne vubec neobtezuje neco delat a neni nijak vysvetleno, proc to utocnici vlastne udelali. Mohlo to byt o hodne lepe zpracovano!
Hloupost Joan byla "do nebe volající", knížku jsem dočetla s vypětím všech sil, čekala jsem, kdy konečně do svého konání zapojí mozek. Neumím si představit v reálu jednání policie a jejího manžela, byl to jeden velký chaos a ukázka neschopnosti. Ale jedno plus bych měla, jako námět na béčkový film by to šlo.
Pěkný příběh, i když připomínky bych měla. Myšlení Joan, která nejdřív na telefonu sleduje zprávy a tím na sebe upozorní, následně se telefonu zbavuje i když později by se jí hodil. Ale asi v takové krajní situaci by málokdo rozumně uvažoval. Policie zklamala, že by uvěřila vyjednávači a nenechala část svých lidí prohledat okamžitě ZOO park? Joan se přece spojila s manželem Paulem tak proč by on policii nezalarmoval s informací o tom, kde se jeho rodina schovává? A co to miminko? Joaniny dohady se mohly zdaleka minout s pravdou, bylo by nasnadě, kdyby Gin Phillips dotáhla příběh do konce, stačil jeden malý odstaveček :) Obšírně rozpracovávala každý kout v ZOO a stejně jsem si nedovedla představit, jak to tam vypadá. Tím se jen příběh natáhl do stránek. Nicméně doporučuji, pěkné!
Me se to libilo. Nebyla to sice zadna super krimi zapletka,ale neco co se muze stat. Jelikoz mam deti, tak jsem to videla v zivych barvach. Jak by se clovek asi zachoval? Doprava nebo doleva? Schovat se nebo byt porad v pohybu?
4*, i za to neobvykle (fascinujici a pritom v noci trochu desive) misto deje.
Tři hodiny v ZOO bohatě stačily. 260 stran je úctyhodný výkon na tak málo času, proto chápu vzpomínky. V hlavní roli mateřská láska. Jednoduchý děj, málo postav, lehká četba, to mi v tomto případě vyhovovalo. Ostatní neřeším, nejsem kritik:-) Pokračování bych si představoval s tatínkem, možná mohl být s nimi v této knize:-)
Krásný příběh.. Vlastně je asi docela od věci, říkat, ze takové věci jsou krásné, ale zrovna jsem knihu dočetla a ještě ve mě zůstává ta krása lásky mezi matkou a jejím dítětem. Obecně se mateřská láska prolíná celou knihou, společně s velkým napětím a strachem. Upřímně, na začátku mě to tak děsilo, až jsem z toho měla ošklive sny. Jsem velmi překvapena z průměrných recenzi, protože za mě kniha stala za to. Super neobvyklý námět. Za mě plný počet hvězd.
Námět dobrý ... kniha by byla ale lepší bez všelijakých zdlouhavých popisů.
Nezklamala, ale ani nenadchla, bylo to průměrné čtení.
napínavý thriler? no neřekla bych...čtivé to bylo,ale to je asi tak všechno...zklamání :(
Kniha se mi líbila, přišla mi velice čtivá, sama jsem s hlavní hrdinkou uvažovala, co bych udělala stejně, co jinak, vztekala jsem se, proč dělá tohle a ne tamto. Každopádne u mě kniha splnila účel, napětí mě drželo celou dobu a nutilo mě číst pořád dál. Nicméně, vytkla bych uspěchaný závěr a občas i moc dlouhé vzpomínání hlavních postav.
Od knihy jsem čekala poněkud jiný příběh. Až na pár napínavých chvilek mě to moc nebavilo. Nějaké myšlenkové pochody, co se staly kdysi v jejich životech, klidně mohly být kratší a co ten konec? Nechci tu prozrazovat, co se mi na něm vše nelíbilo, abych to nezkazila ostatním, co to ještě nečetli, tak to jen shrnu větami "Co to sakra bylo? A co ta naprosto neschopná policie?"
Pomatení střelci, matka bránící vlastní život a život toho nejmilovanějšího, nulové informace, strach udělat chybný, nebo nakonec jakýkoliv, krok, nastupující tma a občasné dunivé výstřely. Kniha Tři hodiny v zoo má skvělý a aktuální námět, který vtáhne sám o sobě do čtení: banda cvoků napochoduje do zoo a bezhlavě střílí na vše živé. Napětí umocňuje i fakt, že se vše odehraje v průběhu pouhých tří hodin, jak dokládají názvy kapitol s časovým údajem.
Kniha se čte rychle, je snadná na orientaci a nebudete mít chaos ve změti jmen. Pokud nevyhledáváte krváky, ale je vám příjemné napětí s dávkou mateřských citů a pocitů, bude tohle trefa do černého. Gin Phillipsová je autorkou pěti knih, u nás vychází jako první Tři hodiny v zoo.
Kniha mě zajímala víceméně až v druhé polovině. Je tam spousta zbytečných detailů...fantazie malého synka, co vše se dá nahmátnout v kabelce...pro samotný děj nepodstatné, nadbytečné. Setkání s dalšími lidmi v ZOO a později se samotnými útočníky zajímavé. Přebal mě upoutal, čekala jsem víc.
Kniha má potenciál, bohužel jej autorka plně nevyužila. A díky tomu, jakým způsobem to vedla, se pro mě nejedná o thriller, ale spíše román - taková sonda do duše pár lidí, a okolo je pár mrtvol... :-)
Kniha má bezesporu zajímavý námět. Příběh se točí okolo tématu, který je bohužel čím dál častěji k vidění ve světě. Vyšinutí jedinci prostě byli, jsou a budou. Jako rodič stejně starého dítěte jsem se dokázala do pocitů matky, která se ocitla nedobrovolně v takovéto situaci, dokonale vcítit. Kniha měla spád, ale dle mého názoru až posledních pár stránek. Pokud se příběh odehrává v ZOO, čekala bych, že některé vyhrocené situace budou způsobeny např. i tím, že se na "svobodu" dostanou i některá opravdu nebezpečná zvířata. Konec mi přišel jakýsi narychlo ukončený. Upřímně? Čekala jsem více.
Hodiny strachu
Tato kniha mě pohltila. Od samého začátku... Nechtěla jsem se jí pustit.
Nelze jí upřít neskutečnou čtivost. Hlavní hrdinka Joan mi byla sympatická natolik, že jsem zatoužila, aby byla skutečná. Její charakter byl tak výborně popsán a já si troufám tvrdit, že mě možná zaujala ze všech literárních matek nejvíce. Že by to bylo tím, že si nestěžuje? Nebo tím, jak fascinovaná je svým dítětem? Někomu může připadat její chování nelogické, avšak já jsem cítila, že takhle by jednala většina matek.
Strašně se mi líbilo, jak Joan přemýšlela o rodičovství, jakou mámou byla.
Co se týče jejího syna, trochu jsem pochybovala, že by takto malý chlapec dokázal takhle mluvit a myslet. Ale nevím, jak na tom je čtyřletý človíček, nedokážu posoudit, zda je chování chlapce v knize reálné nebo zda se spíše podobá o pár let staršímu dítěti. Ale je pravda, že nad tímhle se prostě čtenář zamyslí.
Myslím, že tento příběh chtěl vyzdvihnout sílu mateřství. A proto byla matka se synem zasazena do nesmírně děsivé, stresující a neobvyklé situace. Autorka z toho vytřískala hodně. Možná někdo čekal větší jatka. Já však byla ráda, že to působilo tak skutečně. Konec - kdy se celá situace již značně hroutila, byl na mě trochu překombinovaný, vjemů bylo moc. Ale čekala jsem, že to takto nějak bude zakončené.
Škoda také, že motivy střelců nebyly více prozkoumané. Chybělo mi tam nějaké hlubší vysvětlení toho, proč se to muselo stát.
Není to dokonalá kniha, má své mouchy. Ale přesto ve mně něco silného zanechala a já si její čtení velmi užila.
Vydáte se do ZOO a tři hodiny v ní pobudete. Ale možná, že vás potom do reálné zoologické zahrady nikdo nedostane. Já tuším, že pokaždé, co vstoupím do jakékoliv ZOO, budu už navždy mít v hlavě tento příběh. A už nikdy se jimi nebudu procházet tak bezstarostně jako dřív. Protože s touhle knihou vám dojde, že to, co se v ní stalo, není zas až tak nereálné.