Holčička, která měla ráda Toma Gordona
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/469294/bmid_holcicka-ktera-mela-rada-toma-gordo-hK7-469294.jpg
4
2385
2385
Trisha McFarlandová zjistila, že svět není jen krásné místo na hraní, když jí bylo devět let. V deset hodin dopoledne začátkem června 1998 seděla vzadu v matčině autě, na sobě měla modrý dres Red Sox (s číslem 36 a jménem GORDON na zádech), hrála si s panenkou Monou a těšila se na výlet po Appalačské stezce. V půl jedenácté zabloudila v lese. Snažila se nepodlehnout panice, snažila se nemyslet na to, že když se lidé ztratí v hustém a temném porostu, může se jim něco stát…... celý text
Literatura světová Horory Romány
Vydáno:
2021
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
The Girl Who Loved Tom Gordon, 1999
více info...
Přidat komentář
Musím se přiznat, že jsem se opravdu příjemně bála a to mě nevyděsil onen tajemný Bůh ztracených, ale zápletka jako taková - malá holčička ztracená v lese. Přeci jen si přiznejme, kdo z nás se jako malý nebál, že se někde ztratí... A nedej Bože v lese, kde se to v noci jen hemží zvláštními zvuky i zvířaty...
Je to dobrá kniha, naozaj "len" dobrá, čo považujem za priemer, pretože od Kinga som zvyknutá na niečo iné, premyslenejšie a zdĺhavejšie. Je to len krátka jednohubka, ktorá sa stráca v množstve jeho iných, podstatne lepších kníh
Tahle kniha je důkazem toho, že se King dokáže úspěšně poprat s více žánry než s pouhým mysteriózním hororem. Příběh ztracené holčičky mě rychle pohltil a nepustil. Naštěstí se to dá přečíst během pouhých několika hodin. Navíc, kdo hledá, ten najde. Čímž myslím Kingovo tajemno. A zdá se mi to nebo jsem tam našla inspiraci Pánem Much?
King určitě umí napsat „tvrdší“ horrory, ale tohle se čte velmi dobře. Já jsem si tuto knížku vzala na cestu vlakem a přísámbohu málem jsem přejela svoji stanici, protože jsem to prostě musela dočíst, i kdybych měla dojet až do Tramtárie. Naštěstí mi to vyšlo taktak. Měla jsem pocit, že King prostě musel někdy být devítiletou holkou, protože to bylo napsané tak uvěřitelně, tak sugestivně. A ten pocit, že v lese je něco, o čem vlastně nevím co to je, ale určitě se to tam skrývá... nevím nevím, jestli se v létě ještě vydám na lesní procházku.
Taky jsem si čtení užila a nejen to. Ve spánku jsem bloudila lesem a ráno přemýšlela, co zase ta holka vyvede. Naprosto jsem při čtení uvěřila myšlenkovým pochodům devítileté holčičky, já jsem se vlastně občas tou holčičkou stala. To je kouzlo, které King ovládá a kterým čtenáře přitahuje. Zavede nás do světů, které stvořil a my v nich žijeme, dokud si neuvědomíme, že kniha skončila. U mne to aspoň tak funguje. Jednu hvězdu dolů ale dávám za konec příběhu, tam mi to trošku skříplo.
Tak tuhle knížku rozhodně nepovažuju za reprezentativní ukázku Kingovy tvorby. Hodně roztažené a pořád dokola. Byly pasáže, kdy jsem se opravdu začetla, ale chápu i lidi, kterým příběh prakticky nic neříká. Možná je to proto, že se nikdy neztratili v americké divočině. Sama si vzpomínám, když se mi to stalo v obyčejném českém lese, a tehdy mi nebylo o moc míň než Trishe. Každopádně v tomhle ohledu jsem se do malé hrdinky vcítila velmi dobře. Asociace s Tomem Gordonem se mi líbila, stejně jako typicky kingovská hra s myšlenkami vystrašeného dítka. Stále se ale jako někteří nemůžu zbavit pocitu, že nespatřit tenhle příběh světlo světa, nic moc by se nestalo. Trochu mi připadá, že je to jeden z těch příběhů, které autora pohltí a musí je dokončit, přestože jeho nadšení nebude překonáno čtenářem. Jak ale vidno, tak známé jméno si své spokojené čtenáře i přesto našlo.
Nebolo to zlé, moja prvá kniha od Stephena Kinga, ale verím že vie písať aj strašidelnejšie. :D
Jednoduchý příběh, (holčička se ztratila v lese), ale King je úžasný vypravěč, takže se knížka líbila..
Pro mě jedna z nejlepších Kingových knih. Perfektně vykreslené psychické pochody malé holčičky, která se ztratila a snaží se být rozumná..
Jen mi občas přijde, že King popisuje myšlení malých dětí až moc rozumně...
Můj první King. Už je to déle, co jsem ji četla, ale nezapomenu na to napětí a vzpomenu si vždycky, když jsem v lese.
Sečteno a podtrženo: Jestli Stephen King něco OPRAVDU umí, potom je to „otevírání příběhu“:
„Svět měl zuby a mohl vás jimi kdykoli pokousat. Trisha McFarlandová to zjistila, když jí bylo devět let. V deset hodin dopoledne začátkem června seděla vzadu v autě své matky, na sobě měla modrý nadhazovačský dres Red Sox (s číslem 36 GORDON na zádech) a hrála si s panenkou Monou. V půl jedenácté zabloudila v lese. V jedenáct se snažila nepodléhat panice, snažila se neříkat si Tohle je vážné, tohle je moc vážné. Snažila se nemyslet na to, že když se lidé ztratí v lese, někdy se jim může něco stát. Někdy i umřou.
A to všechno jenom proto, že se mi chtělo čurat, pomyslela si…“
Hotovo dvacet. Žádné zbytečné řeči, jenom několik rychlých tahů štětcem – a okamžitě víme, na čem jsme. V expozici (neboli v disciplíně zvané „Vstup na scénu“), je King nepřekonatelný. Dokonce i ty knihy, které se mi nakonec nelíbily, mají skvělé, strhující začátky – a za to, že se nakonec „nepovedly“, může jen a jen Kingova slabina v občasné neschopnosti ukáznit se, „ukočírovat“ svoji obrazotvornost.
Premisou Kingových příběhů (jak se o tom zmiňuje ve své knize „O psaní“) je odvěká otázka: „Co by se stalo, kdyby…?“ V tomto konkrétním případě tedy: „Co by se stalo, kdyby devítiletá holčička zabloudila v lese?“ Možná šlo o sázku, možná Stephen tenhle nápad uchopil jen jako takovou frajerskou výzvu: Dokázal bych napsat dvousetstránkovou knihu o děvčátku, které sejde z cesty a ztratí se? Byla-li to sázka, potom ji vyhrál.
Druhou věc, kterou King ovládá, je schopnost vyprávět příběh neskutečně šťavnatým jazykem. Ať mluví o čemkoli, dokáže to napsat čtivě a s ohromnou chutí. Kingovy knihy mi ze všeho nejvíce připomínají babiččinu vánočku, plnou rozinek a mandlí. Každým kousnutím, každou přečtenou stránkou, narazíte na několik lahodných kousků. (Třeba: „Letos se mu začaly objevovat uhry a na čele mu svítila čerstvá úroda.“ Nebo: „Když jí znovu u obličeje zabzučel komár, prudce ho zaplácla a spokojeně se zadívala na drobnou krvavou šmouhu na dlani. "Myslel sis, že nemám nabito, co, parťáku?" pronesla.“) Jinak než pojmem „šťavnatost“ to vyjádřit nedovedu. V tomhle má King hodně společného např. s Chandlerem. Protože je to radost, nečíst jenom proto, abychom se dozvěděli, jak příběh dopadne, ale také proto, abychom si „pochutnali“…
O přednostech jsem toho napsal hodně, k záporům jen dvě kusé poznámky.
1) Někde vzadu v hlavě mi doteď bzučí dotěrná otázka: Proč tak chytrou holku (že chytrá je, dokazuje po celou dobu své anabáze) hned v prvních minutých bloudění nenapadla ta nejlogičtější myšlenka: „A což takhle zkusit vrátit se na to místo, kde jsem sešla z cesty?“ Já vím, autor se nám to tam snaží vysvětlit, ale přesto… (Ostatně, jak vidím, totéž napadlo i Coonana…)
2) Po strhujícím začátku se tempo postupně zvolňuje – a po půlce jakoby autorovi už začínala docházet munice. A za nepříliš vydařený považují i celý ten trochu „ne až tak úplně uvěřitelný“ závěr knihy. Rozhodně jsem čekal NĚCO VÍC. Taky proto ta jedna hvězdička dolů.
Můj první čtenářský zážitek s Kingem a opravdová bomba. Psychologická sonda do hlavy a duše malé Trishy se autorovi neobyčejně vydařila - věřila jsem Trishe nejen každé slovo, ale každou myšlenku.Přesně takhle se to opravdu mohlo stát......Jenom mě mrzelo, že jsem knížku přečetla tak brzo. Hltala jsem příběh a čekala,kdy už malá Trisha konečně dojde mezi lidi a zachrání se.
Už delší dobu jsem se chtěla pustit do Kinga. Tak jsem sáhla po této a dobře se četla, neustále jsem ale čekala, že bude něco...a nakonec to úplně nebylo. Někdy jsem se ztrácela v tom, co je pravda a co fantazie a halucinace holčičky, ale to si myslím, že je autorovým záměrem. Ztratit bych se opravdu nechtěla.
Jedná se o opravdu krátký román,jeho čtení vám zabere jen pár hodin.Výborně popsané bloudění devítileté Tristy lesem,jejíž SPOLEČNOST obstarává imaginární přítel T. GORDON nadhazovač Kingových oblíbených RED SOX.Dívka uniká před netvorem který ji je neustále v patách,King finále zakončí v podobě nadpřirozena a objeví se zde tzv.termín deus ex machina v tomto případě lovec,myslím že to není špatné ale rozhodně si s tím NETVOREM mohl KING poradit lépe.
Jsme zvyklí číst knihy a sledovat filmy, kde se ztratí dítě, spíš z pohledu nešťastných rodičů, ale nikdy ne z pohledu ztraceného dítěte. King takovou knihu napsal a mně se moc líbila!
S lítostí musím říct, že tohle byla nejnudnější Kingovka, co jsem kdy četla..Celou dobu jsem čekala, kdy se začne něco dít a že pár scén bylo slibných, ale nakonec se to stejně nějak "zahrálo do outu".. Jedna hvězdička za monology, které si pro sebe Trisha vedla a druhá hvězdička za realistické popsání hrůzy, kdy se ztratíte v lese a postupně gradující zoufalství s halucinacemi.
A jsem opravdu ráda, že jsem ji nečetla jako svou první knihu od Kinga, protože nevím jestli bych po tomhle zážitku sáhla po něčem dalším z jeho tvorby.
Opět úžasná ukázka Kingova talentu. Celou dobu jsem byla napnutá a netrpělivě čekala na závěr, který mě vůbec nezklamal. Čtyři hvězdičky, protože jsem četla i jeho lepší díla, jinak doporučuju všem.
Štítky knihy
děti boj o přežití thrillery lesy strach bažiny, mokřady, močály baseball dramata romány světová literatura
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2016 | To |
King je snad jediný spisovatel na světě, který dokáže napsat zajímavou, napínavou a děsivou knížku o tom, jak malá holčička jde temným lesem z místa A na místo B, které neví, kde je.