V lese visí anděl
Samuel Bjørk (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262107/bmid_holger-munch-v-lese-visi-andel-U0X-262107.jpg
4
3544
3544
Holger Munch a Mia Krügerová série
< 1. díl >
Holger Munch miluje vážnou hudbu, matematické hádanky a pokuřování cigaret. Kromě toho je policejní detektiv. Už se chystá do důchodu, v němž si tohle všechno užije, jenže Norskem právě otřásají podivné vraždy šestiletých holčiček, které někdo obléká do bílých šatiček a nechává v lese s cedulkou „Cestuju sama“ na krku. Munch se tak musí postavit do čela speciální jednotky a hlavně přesvědčit Miu Krügerovou, slavnou vyšetřovatelku, aby se vrátila do služby. Podaří se mu to? Dokáže Mia Měsíční paprsek, jak jí přezdívají norská média, vyřešit případ plný symbolů a slepých uliček? Vrah si s detektivy evidentně pohrává a celé Norsko se může jen strachovat, že se v lese objeví další malý anděl.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2015 , PlusOriginální název:
Det henger en engel alene i skogen, 2013
více info...
Přidat komentář
Dobrý detektivní příběh se zajímavým týmem vyšetřovatelů. Pachatele jsem neodhalila a ani základ jeho motivu, ale to se mi stává pravidelně :-) a vlastně mi to nevadí, jelikož se tak nepřipravím na konci knihy o moment překvapení. Trošku mi neseděla linka s pastorem a Lukasem, proč po něm chtěl, to co po něm nakonec chtěl (nebudu spoilerovat) - tam mi důvod unikal, ale jinak všechno ostatní nakonec pěkně zapadlo do sebe.
Kritičtějším čtenářům mohu odkývat jejich postřehy. Forma románu je dost rozsypaná, především se závěrem si snad autor vůbec nevěděl rady. Zapomeňte na smysluplné hledání vraha, většina stop vede do slepých uliček a vystačíte si pouze s dobrým odhadem. Psychologie postav je kapku zvláštní – dvojici hlavních vyšetřovatelů byla věnována náležitá péče (depresím Mii Krügerové snad až příliš), ještě lépe dopadl nezletilý svědek Tobias, ostatní charaktery však byly nahozeny ve stylu: tohle je počítačový nerd, tenhle netrpělivý drsňák, tahle je sympatická právnička, tamten postarší kliďas. Prostě jména bez pořádných osobností. V románu je celou dobu naznačováno, že Holger Munch a Mia Krügerová jsou proslulá policejní esa, ale jeden vyniká pouze ve spotřebě cigaret a hamburgerů, zatímco druhá se utápí v alkoholu a prášcích, oba pak jsou neustále unavení a žádného exkluzivního výkonu se od nich čtenář nedočká.
V první polovině knihy jsem měla dojem pečlivě budované skládačky, kde ve finále vše perfektně zapadne na svá místa. Ona z toho nakonec vznikla vachrlatá stavebnice, ve které jsou smíchány dílky lega i puzzle s kartičkami pexesa a kostkami domina. A ještě na ty převážně temné odstíny tvůrce zvrhnul plechovku růžové barvy. Výsledkem jsou mírné rozpaky.
ALE! Přes veškeré remcání jsem byla příběhem pohlcena, stránky jsem obracela dychtivě a s napětím, chladně pochmurná severská atmosféra mi vyhovovala, postavy mají potenciál.
V lese visí anděl a kolem krouží mouchy, přímo dotěrné masařky, celkový dojem z románu bych však shrnula větou: navalte sem “Sovu”, už se na ni těším (budu přitom doufat v promyšlenější koncept a zvládnutější finiš).
Celkem zajímavá kniha s celkem zajímavými postavami řešící celkem zajímavou zápletku. Hodně se opakuju? Jo, o tom je i tahle kniha. Často jsem si chtěla trhat vlasy z výměn mezi postavami. Než se někam dostaneme, protože jeden nechápe, co ten druhý říká, je peklo. Já chápu, že to působí potom reálně. Ale jelikož jsme v knize, nepotřebuju realitu. Na to mám svůj vlastní život. Chci zachmuřelý detektivy s intelektem géniů. Tak mi obě hlavní postavy byly popsány a slíbeny a čekala jsem, že budou perlit. Chytrej Munch a vzpamatovávající se Krügerová, která i tak vidí až za roh (když Munch trval na tom, aby se vrátila k policii, tak jsem čekala, že je mega hvězda, přesto semletá špatným rozhodnutím, které jsem já chápala) na papíru působili jinak.
Komu bych knihu doporučila?
- těm, co nejsou na krváky. Tady je to vážně klidný. Vyšetřuje se, ale je to jako film R13. Když je tam mrtvola, je střih. Tady je to podobné. Vlastně tady ani není podrobný popis práce techniků na místě činu.
- matkám, které sice čtou detektivky, kde se něco stane dětem (což ví z anotace), přesto si knihu přečtou a potom píšou do komentáře "Pro mě jako pro matku to bylo těžký číst"...Popřípadě: "Jsem matka, tohle bych ani číst nezačala." Tady ten pocit nedostanete, takže cajk :)
Co mě na knize zamrzelo?
- právě tohle, to prvního bodu doporučení knihy. Já za každou cenu nepotřebuju kravák. Ale potřebuju vyšetřování na místě činu, aby to bylo komplexní, když jsme v detektivce, tady to bylo v nechutně malém počtu odstavců (jedna kapitola a jeden odstavec). Ne za každou cenu pitvu. V tomhle případě si asi autor byl vědom toho, že by mu odpadlo dost čtenářek se srdcem na pravém místě bránících svá dítka. Má to totiž jednu výhodu pro autora. Pokud by na konci už nevěděl jak, tak napíše něco v tomhle stylu: "Že se na konci někdo z týmu podíval na fotky z místa činu a tam si toho všiml. Že je tam ještě nějaké další znamení, které na první dobrou vede k pachateli a všechno je najednou jasný." Za mě něco jako zadní vrátka.
- mě baví, když se dozvím něco o hlavních hrdinech. Sebastian Bergman mi to potvrdí. Jenže tahle kniha je psaná stroze. A ty časté výměny třeba kdy je pod sebou deset řádek přímé řeči v dialogu (kort víc postav!) bylo nepřehledné. Nebo jinak. Já věděla, kdo to říká, ale vadilo mi (mrzelo?; chybělo?), že tam není u toho víc. Jako třeba, že se někdo na někoho podíval, nadechl se, řekl. Skákalo se z myšlenky do myšlenky.
- nejsem si jistá, zda padesátiletý chlap s tolika lety praxe a vlastně tak trochu génius mluví tak, jak to bylo psáno. Miu jsem chápala. A klidně to přiznám. Chtěla jsem se o její minulosti dozvědět víc. Hlavně kvůli důvodu, proč na ostrově chtěla udělat, co chtěla udělat a potom se zjeví bývalí kolega, ona pokrčí rameny a řekne si: "Tak teda za týden." Místo toho, aby ho poslala do háje. To to zase asi tak nechtěla, ne? Nějak se mi nezdálo, že by to mělo jenom souvislost s tím, co se stalo její sestře, a následkům toho, co udělala a proč odešla od policie.
- sérii se sice jmenuje Holger Munch a Mia Krügerová, ale ani jeden z nich se teda moc nevytáhnul. Ale ten ajťák bažant byl sympatickej.
No, snad je druhý díl lepší. Nepovažuji knihu za ztrátu času už jenom z toho důvodu, že byla značně čtivá, celý zločin nebyl špatný, ale konec a pachatele jsem nesežrala. Za mě průměr s tím, že jsem četla už lepší knihy. A přestože dívky v lese visely jako anděl, slovenský název knihy mi přijde lepší.
ZAČÁTEK SPOILERU
- jsem zvyklá z jiných knih, že v situaci, kdy máme dvě mrtvé, dvě se pohřešují a očekává se deset obětí, tak tým vyšetřovatelů šílí, šéf týmu řve na své kolegy, ať přidají, tady se kafíčkuje, burgruje a každej večer chlastá.
- byla bych raději, kdyby msta byla na základě děje prvního dílu a tohle byl děj třeba pátého dílu. Lépe bych si děj vychutnala a můj vztah k postavám by byl prohloubený. Takhle jsem s nima prostě nesoucítila. A neuvěřila jsem tomu.
KONEC SPOILERU
autor to není špatný, chemie hlavních hrdinů funguje. V týmu vyčnívá postava "hackera" Gabriela (opět nemožné na počkání), který jako jediný je divný tím, že je normální. Pátrání je zajímavé, záporák dobrý. Vyřešení případu uspokojivé. Jediná věc, která mi neseděla, bylo ukončení linie s kazatelem a jeho pravou rukou. Protože on bezmezně obdivoval jej, víc než myšlenku, kterou představoval, proto byla tato dějová linka ukončena z nutnosti takto, neboť mu nezbývali detektivové na záchranu???
Ze začátku jsem se trošku ztrácela, autor na můj vkus moc přeskakoval, představoval hodně postav a začínal příběhy. Později jsem se do knihy začetla, a byla zajímavější a zajímavější. Ve výsledku se mi kniha moc líbila. ;-)
Knihu jsem četla až jako druhou v pořadí. Nelze jí upřít podobnost se Sovou. Nijak zvlášť mi to nevadilo, ale pokud se podobné prvky objeví i ve třetí knize, bude to asi moje, od autora, poslední kniha. Je pravda, že dvě hlavní hvězdy, Mia a Holger toho opravdu moc nepředvedli. Ok, Mia prochází životní krizí a Holger v podstatě také, ale i tak. Ale líbí se mi, že si Mia svoje rezervy uvědomuje, že ví, že už není tak dobrá a nehraje si na hvězdu, i když tak na venek možná stále působí.
Navíc, my jako Češi, jsme trošku omezení místopisem, neumíme si moc dobře představit, kdy je město, kdy velké město a kdy venkov, jak se píše v anotaci, o vzájemném prolínání.
Čtyři hvězdy za originální zápletku.
Příběh není úplně vybroušený k dokonalosti, ale je čtivý a zábavný a tak se určitě pustím do dalších dílů.
Nikdy jsem moc nečetla detektivky, ale té severské krimi začínám přicházet na chuť. Skvělá kniha, udržuje v napětí až do konce a konec jsem opravdu nečekala. Jediné v čem se trošku ztrácím, jsou ta jména :-)
Skvělá kniha, zvlášť jsem si ji "užila", protože mám doma 6-ti letou dceru... Moc po knihách, kde jsou oběťmi děti, nesahám, ale zde nebylo nic nechutně do detailu popisované, takže to šlo. Kniha čtivá a napínavá.
Což o to, technicky je to napsané skvěle, děj je velmi napínavý, vraha jsem do poslední strany neuhádla, ale postavy mi přišly trochu ploché a nikdo si moje srdce z nich bohužel nezískal. A je mi to opravdu líto, čekala jsem mnohem víc.
Ani po přečtení prvního dílu nejsem nijak nadšená. Clonu už číst nebudu. Styl psaní mi nevyhovuje. Věta "Pojď Mio, pojď." mě iritovala už v Sově. Nechápu, že si s tím autor vystačí ve dvou knihách, natož ve třech! Jako námět dobré, ale mnoho stránek o ničem. Nemá to spád.
Velmi příjemná detektivka, zajímavá zápletka, nečekaný zvrat na konci a dva opravdu originální detektivové.. Co víc si přát?
Knížka má pomalejší rozjezd a trošku mi vadilo úzké spojení dvou vlastně nesouvisejících příběhů, přičemž příběh sekty se vlastně ani nevysvětlil. A co mi teda přijde už skoro jako klišé, že se v ději opět (jako skoro v každé prvotině) jedná o jakousi osobní mstu hlavnímu hrdinovi, takže samotný hnací motor příběhu vede jak jinak k detektivovi. Proč jako? Snad v polovině detektivek vraždy přímo souvisí s detektivem, buď je sám vrahem, nebo je hlavním cílem pachatele. Tahle forma už mi jako moc překvapivá opravdu nepřijde..
Nicméně jak jsem řekla, byl to ze všech úhlů zajímavě pojatý příběh a těším se, jak se životní osudy hrdinů budou dál rozvíjet.
Začátek se strašně vlekl, vůbec jsem se do knížky nemohla začíst. Tak jsem začala poslouchat její audioverzi a nakonec se z toho vyloupla docela slušná detektivka.
Za mě neuspokojivé, jinak to nemůžu popsat.. Čekala jsem něco wau, něco co mě dostane ze závislosti na Jo Nesbovi, ale pořád nemůžu najít náhradu.
Tak to bylo hodně napínavé, povedená detektivka! Rychle přečteno , těším se na další díl!
Štítky knihy
norská literatura náboženský fanatismus severská krimi norské detektivky únosy dětí Oslo (Norsko)
V lese visí anděl
Na knihu jsem se dlouho těšila a jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala. Když jsem začala číst byla jsem nadšená. Jak kniha pokračovala trochu mé nadšení opadlo - na jednu stranu velký odborníci a na druhou dělají chyby jak začátečníci. Nevím jak pachatel objevil skrytý byt teda. A doufám, že už se všichni vyspali. Jinak většina postav mi byla sympatická a čtení mělo spád. Jen konec už jsem četla zrychlene. Křesťanskou linku jsem myslela, že více vysvětlí či rozvede, ale nic. Celkově jsem spokojená, ale když jsem začala číst chtěla jsem dát 5 hvězd a ke konci už jen 3. Nakonec dávám 4 a půjdu na další díl.