Holky odnikud
Amy Reed
Grace Salterová je ve městě nová. Krátce poté, co se s rodinou nastěhuje do nového domu, začne odkrývat smutný příběh předchozí nájemnice. Lucy Moynihanová – stejně stará dívka – byla i s rodinou vyhnána z města, protože osočila skupinu místních kluků ze znásilnění. Grace je událostmi otřesená. Lucy si nevymýšlela, tak jak je možné, že se nedobrala spravedlnosti? Se skupinou nových kamarádek proto založí tajný spolek Holky odnikud, v němž děvčata sdílí své mnohdy brutální životní příběhy a bojují proti misogynii vládnoucí na jejich střední škole. Společně v sobě nacházejí sílu čelit překážkám, které jim osud a společnost kladou do cesty.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2021 , Yoli (ČR)Originální název:
The Nowhere Girls, 2017
více info...
Přidat komentář
Já vám nevím. Na Holky odnikud jsem se hrozně těšila, po dočtení jsem z nich ale lehce rozpačitá. Autorka v knize velmi otevřeně rozebírá téma sexismu a znásilnění. Oceňuji, že se i takto důležitá témata stále častěji dostávají i do literatury Young Adult. A hlavně, že podobné knihy vychází i u nás v Česku.
Ale.
Všechny postavy v této knize jsou přímo definovány svými stereotypy. Což je obrovská škoda, protože v knize figurují postavy různých kultur, sexualit i náboženského vyznání. Autorka jim ale nepřipsala žádný hlas individuality. Taky se nemůžu zbavit pocitu, že autorka v tomto příběhu hází všechny muže do stejného pytle a sexuální násilí na ženách vysvětluje myšlenkou: „Je to muž. Má to v sobě.”. To jsou velmi silná obviňující slova, se kterými se já neztotožňuji. V knize tuto myšlenku vyvrací tak dva odstavečky, což je velmi málo na knihu, která má 350 stran. Z knihy jsem ani tak necítila girl power, jako spíš kolektivní touhu po pomstě. V tom já osobně vidím velký rozdíl.
Bohužel se nemůžu přidat k nadšením reakcím, které se objevují u nás i v zahraničí. Kniha poukazuje na pár důležitých věcí. Na to, jak je důležité nezavírat oči před sexuálním obtěžováním a také klade důraz na dívčí sílu a sílu v jednotě. Bohužel jsou ale některé části knihy vykreslené dost nerealisticky a také jsem celou dobu, co jsem knihu četla, měla pocit, jako kdyby mě autorka poštvávala proti klukům/mužům obecně a nikoli jen proti násilníkům. Nejspíš to autorka neměla v plánu, ale bohužel to tak vyznělo. A obávám se, že by si mladé čtenářky mohly vzít z této knihy kromě pozitivních věcí i dost pokřivený pohled na svět. Není to sice úplně špatná kniha, ale podle mě může být i dost škodlivá.
Je možné přečíst jednu z nejlepších knih roku už v lednu?? Protože tohle byla síla a dlouho mi to bude rezonovat v hlavě. Sice má knížka krásnou růžovoučkou obálku, ale zdání klame. Kniha ve mně vyvolávala neskutečné emoce. Bezmoc. Vztek. Smutek. Naprosté zhnusení, když se v knize objevila stránka "Prescottští chlapáci", to jsem musela knížku i na chvíli odložit. Občas mi to trochu připomínalo seriál 13 Reasons Why, možná tím, že je tam taky téma znásilnění na střední škole a vyvolávalo to ty stejné nepříjemné pocity. Ale zároveň, ať to nepůsobí negativně, jsem byla z knížky naprosto nadšená a odkládala jsem ji jen v nejnutnějších případech.
Jsou zde naprosto brilantně napsané a uvěřitelné postavy. Nábožensky založená Grace, queer punkerka Rosina, která pochází z mexické rodiny imigrantů a moje nejoblíbenější, androgynní Erin trpící Aspergerovým syndromem. Každá z postav se dostane ke slovu + mnoho dalších dívčích postav, které jsou označené jako MY, kde se krásně ukáže, kdo má jaké smýšlení. Autorka tak představuje různá témata z odlišných úhlů pohledu, ale nikdy neříká, který pohled je ten správný.
Jsem nadšená, že vycházejí takhle důležité knihy a i když je mi 30 let a nespadám do kategorie YA, tak tohle je kniha, která zasáhne všechny věkové kategorie. A třeba, pokud se dá tomuto tématu prostor, nebude feminismus bráno jako sprosté slovo.
Zase tady máme jednu takovou young adult jednohubku se zářivou obálkou, ve které se ale ukrývají mnohá závažná témata dnešní doby (sexismus, rasová a migrační otázka, sexuální orientace, misogynie, ne/tolerance, náboženství, pravé přátelství, rodina, šikana, jinakost a vymykání se průměru, boj za svá práva a mnohé další). V knize se vyskytují tři hlavní ženské/dívčí postavy a spousta těch vedlejších, které jsou v nadpisu kapitol nazvané velmi trefně - My. Moc se mi líbilo, že autorka, jako jednu z hlavních postav vybrala dívku s aspergerovým syndromem a musím uznat, že tahle postava byla v knize má nejoblíbenější ‼️ No a podobně jako třeba u takového Prokletého roku tady můžeme vidět, že ani ženy se k sobě kolikrát nechovají úplně hezky, že .... Kniha mi připomněla film, který jsem nedávno viděla - Promising Young Woman, který můžu jen a jen doporučit (přes vážnost námětu tam můžeme najít i komediální prvky, stejně jako třeba u filmu Easy A).! Jediné, co mě při čtení trochu rušilo, byla někdy až moc plamenná kázání Graciny matky, ale Američané rádi mluví o bohu, to my Češi asi nikdy moc nepochopíme (nebo já tedy alespoň ne :-D).
Holky odnikud jsou silně feministická kniha. A feminismus znamená pro každou ženu něco jiného, podle toho v jaké životní situaci se nachází, co si prožila, nebo kde vyrostla. Já sama jsem pro rovnoprávnost pohlaví, ale nemám ráda, když jsou ženy stavěny nad muže a vykreslované jako perfektní, zatímco všichni muži jsou příšerní. A přesně takhle na mě tato kniha působila. Házela všechny kluky do jednoho pytle a když byl náznak, že by mohla poukázat i na kluka, který svou holku opravdu miluje a chce s ní být nejen kvůli sexu, buď to sama autorka v textu shodila, nebo se tomu dostatečně nevěnovala. S čímž i souvisí, že byly části, které bych ráda viděla více probrané (minulost Erin a říct to Rosalině) nebo nedokončené (Erin a Otis). Mnohem víc by mě příběh bavil a přišel by mi kompletnější.
I tak má kniha pořád mnoho co předat. Otevírá důležitá témata, například zamlčování znásilnění. Protože takové věci se opravdu dějí a lidi jako Spencer by za to měli nést následky. A je dobře, že se i do Česka knihy s podobným tématem dostávají.