Hon na lovce
George R. R. Martin , Gardner Dozois , Daniel Abraham
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406496/bmid_hon-na-lovce-3yL-406496.jpeg
4
155
155
Na útěku před chudobou a beznadějí nastoupí Ramon Espejo na jednu z velkých vesmírných lodí záhadných, odpudivých Enyánců, ale nový život, který nalezne na odlehlé planetě Sao Paulo, není o nic lepší než ten, který odvrhl. Když nad ním jedné noci zvítězí vztek a přemíra alkoholu, následují chvíle vražedného násilí, po nichž Ramon musí prchnout do divočiny. V téměř spokojeném osamění – daleko od hlučícího, hemžícího se lidstva, které nesnáší se sociopatickým zápalem – má smolařský prospektor konečně možnost pátrat po drahocenných rudách, které by ho jednou provždy finančně zajistily. Jenže místo vzácných kovů objeví zástupce vyspělé cizí rasy: zoufalé uprchlíky skrývající se jako on v nehostinném prostředí cizí planety. A poté, co se odhalí jejich nebezpečné tajemství a zaplete se do dechberoucí štvanice na nepřátelské, nevyzpytatelné planetě, musí Ramon napřed utéct... a nějakým způsobem i přežít. A jeho nejnesmiřitelnějším nepřítelem je on sám.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2018
,
Laser-books (Laser)
Originální název:
Hunter's Run, 2007
více info...
Přidat komentář
Ramon Espejo narazil v podhůří Sierry Hueso na tajné jeskyně mimozemšťanů. Ti se tady ukrývají před svými nepřáteli a je nad slunce jasnější, že nepohodlný svědek musí zemřít. Jenže tomu se podařilo uniknout. Ramon Espejo zoufale prchá divočinou a v jeho stopách se vydávají lovci. Román Hon na lovce vznikl spoluprací tří autorů a práce na jeho dokončení se rozklenula přes dlouhých třicet let. Na první pohled se jedná o dobrodružnou sci-fi s řadou dramatických momentů. Při bližším zkoumání je však pod touto vrchní vrstvou možno objevit ještě jednu o něco dospělejší a filozofičtější rovinu, která si s tou dobrodružnou v ničem nezadá. Konfrontace Ramona se svým klonovaným já má hloubku i spád. Jejich twainovská odysea na řece je strhující, a to jak z pohledu napětí, tak i v úrovni zamyšlení. Každý z autorů dal příběhu něco svého a přitom udrželi kontinuitu vyprávění na tak vysoké úrovni, že není poznat, kde jeden začíná a druhý končí. Hon na lovce neláká na extrémně vypjaté akce, zášlehy vědeckého poznání či technokratickou dokonalost, místo toho dává přednost zkoumání hranic mezi dobrem a zlem v syrových podmínkách světa, v němž není nic zadarmo.
Nevím, jestli je dobrý nápad se nad jedním námětem zamýšlet třicet let a ještě ho k tomu stejně dlouhou dobu v rámci tří spisovatelů dávat dohromady a doufat v úspěch. Hon na lovce nicméně za pokus o přečtení a zhodnocení této úvahy jednoznačně stojí.
Celý ten příběh této knihy totiž stojí a padá na nosné myšlence samostatného světa, kde se autoři hodně vyřádili a svědčí to o velké představivosti samotných spisovatelů. Gardner Dozois ten svět vymyslel a jeho přátelé Martin a Abraham do toho přidali řadu dalších nápadů, které ucelili v jedno - v knihu, která obsahem předčila emoce, které by měla vyvolávat.
Hlavní postava je totiž totální nesympatik, bez kterého byste se klidně obešli. A s ním má problém i samotný příběh, který je těžce chladný a pro čtenáře hodně nepřístupný. Kdo ale čte sci-fi nebo fantasy pro jeho představivost, tak zde si i tak smlsne. Tedy když hodí za hlavu fakt, že se musí obejít bez hlavního hrdiny.
Knihu bych doporučil jako dobré odpočinkové sci-fi s krásně popsanými kulisami, zajímavým dějem a s hodně nesympatickým hlavním tahounem.
Kniha je neobvyklou spoluprácí hned tří známých autorů - příběh vznikal přes třicet let. Román má zajimavý a originální příběh, skvěle napsanou hlavní postavu a velice dobře se čte. Planeta, na které se příběh odehrává, je hodně propracovaná - hlavně její flora a fauna. Největší mínus vidím v tom, že je příběh v některých místech dost natahovaný.
Zajímavý příběh, propracovaný svět, přitom jednoduše a pochopitelně popsaný, ale jak už jsem kdysi někde četla - nebuďte příliš dlouho sami v sobě, mohli byste se dostat do špatné společnosti. Ta cesta do hlubin Ramonovi duše mi moc neseděla. A upřímně, posledních cca 30 stránek jsem musela přečíst dvakrát, protože po dvou dnech jsem si z nich nic nepamatovala. Ale celkově jsem ráda, že je stále k nalezení a k přečtení zajímavá tak nějak čistá sci-fi.
„Zuřivost, ano, nějak s tím souvisela zuřivost, ale nikoliv nenávist. Nenávist znamená, že dotyčného znáte, že o něj projevujete zájem. Zuřivost vás nad všechno povznáší – nad morální zásady, nad strach, nad sebe sama. Nenávist znamená, že vás někdo ovládá.“
„Chtěls vědět, jak se to má s tvrdým pitím. Povím ti to. Díky chlastu dokáže člověk vystát věci, který vystát nemůže. Uvolňuje ho způsobem, jakým ho neuvolní nic jinýho. Když je člověk pod parou, je to, jako by byl sám. Všechno je možný. Všechno je skvělý. Je to, jako bys měl v ruce blesk. Není nic, co by v člověku vyvolalo takový pocit úplnosti.“
„Já jsem Ramon Espejo,“ namítal Ramon. „A ty seš prolhanej hajzl s dechem smradlavým jak rusácká prdel.“
„Ani jedna z těchto věcí není pravda,“ oponoval mu Maneck trpělivě.
Na severní obloze se vršila mohutná mračna, hromadila se v bílých, šedých a žlutých kupách, jež byly posety zelenými balony – rostlinami s měchýři vodíku, kterým říkali nebeské lilie a které pomalu a líně vířily v prostoru, kam je zavanuly silné větry, v nichž se převalovaly jako medúzy v oceánu.
Cestou na jih se měnily lesy. Ledokořeny s ostře zakončenými listy předávaly žezlo krajkám dubů houbovitých. Na obloze nad nimi se vznášely nebeské lilie, vítr vanoucí v horních vrstvách atmosféry je snášel na jihovýchod. Vzdálená těla měchýřnatých rostlin vypadala na pozadí modře klenuté oblohy jako tmavozelené tečky. Jedna předčasně vyzrálá kolonie rozkvetla a vypouštěla žluté a červené stuhy, které byly pravděpodobně několik kilometrů dlouhé, třebaže byly tak daleko, že je Ramon dokázal zakrýt palcem. Až se k tomuto předvoji přidají další, na obloze to bude vypadat, jako by do vesmíru odplouvala celá květinová zahrada.
Perfektní knížka, pro mě hodně čtivá i díky krásně vykreslenému prostředí. Chci pokračování! :-)
Kniha, která vznikala téměř 30 let a podíleli se na ni tři autoři. Za mě téměř dokonale popsaná planeta s její faunou a flórou. Dobrý dobrodružný příběh. Škoda že není nějaké další pokračování. Zajímal by mne vztah skrývajících se mimozemšťanů a Enyjánců.
Skvěle se četlo. Jednoduchý příběh, ale nijak mu to neubírá na zajímavosti. Dobře vykreslený svět.
Zaujímavý, ale veľmi jednoduchý príbeh, ktorý by ako novela s polovičným počtom strán fungoval perfektne. Autori sa však rozhodli dej preložiť rozpsychologizovaním hlavného hrdinu pomaly až na dno jeho duše, popísať všetky zmeny v jeho zmýšľaní a ešte si popri tom aj zafilozofovať. Kniha tak prišla o drajv a ťah. Škoda. 70%
Skvělý námět, úžasné prostředí. ale místy mi příběh připadal přehnaně natahovaný a chvílemi jsem se doslova musel do čtení nutit. Není to sice úplně můj šálek kávy, ale občas je fajn číst i něco jiného.
Verdikt: Řemeslně dokonalé sci-fi ze staré školy nabídne příběh jistý v kramflecích, přesvědčivý v detailech a velký v nápadech.
Jedna z nejlepších sci-fi knih, co jsem kdy četl. Opravdu tenhle úžasně originální svět existuje jen v jedné knize?
Děj knihy se drží na poměry žánru příjemně při zemi a soustředí se převážně na jednu myšlenku, což knize dává možnost rozvinout ji dostatečně do hloubky. Svět založený na představě, že mimozemské civilizace přece nemusí být podobné té lidské vzhledově ani myšlenkově, slouží převážně jako velmi kvalitní kulisa pro komorní drama točící se kolem několika málo, skvěle prokreslených postav.
Nejlepším hodnocením knihy je nakonec možná to, že jsem ji četl před 5 lety, a přesto se zapsala natolik, že si ji výborně a do detailů pamatuji. :)
Měl jsem chuť na nějakou nenáročnou jednohubku a když jsem se vydal do knihkupectví, abych něco ulovil naslepo, kniha mě hned kopla do očí jménem G. R. R. Martin. Ač jsem ságu Písně ledu a ohně nikdy nečetl, Martinovo jméno je pro mě znakem potenciálně kvalitního románu. A ten jsem dostal. Zprvu mě trochu děsil fakt, že se jedná o spolupráci tří autorů, ale s klidným srdcem můžu říct, že kniha působí kompaktně a není to na ní vůbec znát. A co se dá říct o díle samotném? Hlavně to, že se pod mega generickým názvem skrývá poměrně svérázné sci-fi. K mému překvapení je příběh velice komorní, zaměřuje se na několik málo postav a jejich putování, přežívání v drsných podmínkách cizího světa, na mezidruhové interakce a snahou se pochopit. Kniha řeší morálku, porozumění a dokonce i otázky vlastní identity. Je jasné, že na konci nikdo nebude takový, jako byl na začátku. Tenhle typ komorního a nepříliš rozvětveného příběhu s focusem na postavy mi nesmírně vyhovuje a jakmile jsem si zvykl na fakt, že hlavní hrdina je nesympatický zmetek (alespoň ze začátku), tak jsem se začal dobře bavit. Napsané je to velmi stylově, vtipně, často je to pěkně přisprostlé, což odpovídá charakteru hlavního hrdiny, ale nikdy není použitý jazyk samoúčelný nebo nedejbože nevkusný. Představený koloniální svět cizí planety je osobitý, bohatě popsaný co se do lokací i místní fauny/flóry týče. Mimozemské rasy jsou i v rámci žánru dost originální, poměrně detailně rozpracované a správně cizácky působící. Až mě trochu mrzelo, že zde představený vesmír je spíše pozadím pro jinak relativně malou "povídku" (o 320 stranách). Chtěl bych o tom světě, rasách a historii vědět víc. Samotný průběh trochu trpí nevyváženým tempem, někdy je to jízda, někdy se možná až moc zpomalí. Ale ani na chvíli jsem se nenudil, protože postavy a jejich proměny jsou alfou a omegou a ty to táhnou od začátku do konce. Hon na lovce je old-schoolová dobrodružná jízda, tvářící se možná trochu jako space opera, ale do určité míry fungující i jako psychologický román.
Nejsem častým čtenářem SciFi, ale Hon na lovce se mi opravdu líbil. Barvitě popsány svět, mimozemšťané a hlavně skvělý vývoj hlavního hrdiny nebo spíš druhého hlavního hrdiny? :)
Zajímavý začátek a dobrý konec. Mezitím oddychová sci-fi, klasická pronásledovačka někoho... Četlo se to dobře, mně jen úplně nevyhovoval naturel a slovník hlavního hrdiny, je to takové rádoby chlapské čtení. Líbilo by se mi, kdyby se autoři víc zaměřili na neznámý svět, tam byl podle mého názoru velký nevyužitý potenciál. Ale asi to nebyl cíl. Takže celkově s touto knihou neuděláte chybu, když budete hledat lehkou nenáročnou sci-fi.
Probral se v temnotě a věděl jen jediné: jeho jméno je Ramon Espejo. Netušil, že ho čeká náročná cesta, prchání divokou přírodou a hlavně poznávání sebe samého. Tohle dobrodružné scifko mi přišlo hodně k chuti, má všechny ingredience dobrého příběhu: dobrou zápletku, zajímavé prostředí a hlavně (anti?)hrdinu, který se chová lidsky, nejde o žádný patetický symbol ctností. Ramon je sice vznětlivý hajzl, jeho charakter je však mnohem komplikovanější, věrohodný, nelze ho šmahem odsoudit a postupně jsem si k němu (pro někoho asi překvapivě) vypěstovala i určité sympatie. Byla jsem velmi zvědavá, jakým způsobem se Ramonova osobnost rozvine a jak s ním osud naloží.
Jsem ráda, že nápad na tuto knihu nezapomněl Dozois v šuplíku, nechal Martina dílo rozvinout a po desítkách let štafetu k dopracování dostal současný spisovatelský talent Daniel Abraham, který románu dodal jakýsi moderní šmrnc. „Hon na lovce“ možná není třeskutě originální, daly by se najít pasáže k domyšlení a došperkování, přesto jde o poctivé, kvalitní řemeslo a v budoucnu si cestu s Ramonem Espejem ráda zopakuju.
Do čtení jsem se pustil hlavně proto, že to napsal můj oblíbenec Martin, ale až při dočtení jsem si pořádně všiml, že byl jen jeden ze tří autorů :) každopádně to byla spíše lehce nadprůměrná sci-fi, ale za přečtení rozhodně stála. Skoro celou dobu jsem byl zvědav, jak se to nakonec podaří hrdinovi zaonačit a se závěrem jsem byl rozhodně spokojen :)
Štítky knihy
Autoři knihy
americká, 1948 Gardner Dozois
americká, 1947 - 2018 Daniel Abraham
americká, 1969
super počteníčko