Hon na ovcu
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420429/bmid_hon-na-ovcu-fdO-420429.jpg
4
823
823
Protagonista a zároveň rozprávač tohto príbehu je mladý, mestom znudený človek, ktorý nikam nepatrí a nikomu nechýba. Jedného dňa dostane od svojho priateľa list s fotografiou, ktorú neskôr použije v jednom projekte svojej reklamnej agentúry. Fotografia sa dostane do rúk osobného tajomníka „šéfa“, ktorý rozprávačovi prikáže, aby jednu z oviec na tej fotografii našiel. A tak sa začína hon na ovcu, ktorá sa od ostatných líši „len“ hviezdou na chrbte – a je to ako sen, z ktorého sa len ťažko prebúdza, príbeh, ktorý čitateľa najprv pohltí a neskôr neúprosne opustí.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Slovart (SK)Originální název:
Hicudži wo meguru bóken / 羊をめぐる冒険, 1982
více info...
Přidat komentář
Úžasný Murakami - ostatně jako vždy, filosofující, mystický, nepolapitelný. Těšila jsem se na každou volnou chvilku, kdy budu moct uniknout z reality a spolu s hlavním nevýznamným hrdinou postrkovaným náhodami a spolu s nevšedními postavičkami kolem něj, budu putovat a hnát se za tajemnou ovcí. Protože není důležitá cesta, ale cíl, i když nemusím vědět jaký.
„Svět se točí dál, naprosto nezávisle na mé osobě. [...] Svět. Slovo, při kterém jsem si vždycky vybavil ohromný okrouhlý disk, který ze všech sil podpírá želva se slonem. Slon nemá potuchy, k čemu je tu želva, želva nechápe, k čemu je tu slon, a jeden jak druhý nechápou, k čemu je svět jako takový.“
Klasický Murakamiho rukopis. Text poklidně plyne a ani nevíte jak, máte za sebou 100 stran, na kterých se vlastně skoro nic nestalo, ale vůbec vám to nevadí. Prvky mystična se naprosto přirozeně prolínají s obyčejným světem a vytvářejí tu typickou snovou atmosféru, která mě na Murakamiho knihách tak okouzluje, ale na rozdíl od 1Q84, kde už té mystiky na mě bylo trochu moc, tak tady nepřesáhnou únosnou míru. Moc jsem si to užila a mohu jen doporučit.
„Všechno plyne dál, naprosto bez ohledu na mou existenci. Bez ohledu na číkoli existenci. Sníh padá a sníh zase taje.“
Mňa na Murakamim najviac berie, ako dokáže z obyčajného urobiť neobyčajné, z reality plynule, takmer nepostrehnuteľne prejsť do nereality, z vonkajšieho sveta, v ktorom opíše každý detail, do vnútorného, a tak vytvoriť fantastický svet s atmosférou, ktorá čitateľa vcucne do seba a unáša ho so sebou, nikdy neviete dopredu kam. Murakami je jeden z najvnímavejších spisovateľov, s ktorými som mala tú česť. K jeho románom sa dá stále vracať a zakaždým v nich nachádzať nové vrstvy, ktoré vám predtým unikli, lebo asi nikto nie je schopný ich v celej komplexnosti poňať na prvý raz.
Tato kniha mi připadá těžší než Kafka, který mi byl od začátku sympatický pro svou odvahu poprat se s osudem.
Zdejší hrdina je bezejmenný a nevýrazný, žije stereotypně až do doby, kdy zveřejní tajemnou fotografii...
A pak kniha dostává detektivní nádech, hrdina jde po stopách ovce s hvězdou...
Kniha má opět spoustu kulturních odkazů a také seznamuje s japonskou historií.
Myšlenka :
Je klidně možné, že se na svojí lidské pouti jenom tak bezcílně potulujeme územím čiročiré náhody...
Tvorba Murakamiho má mnoho informací, ještě chvíli budu knihou procházet.
príjemná zmena oproti novším dielam, že kniha mala celkom jednoznačný záver, len až teraz mi došli niektoré detaily z tancuj, tancuj. Bolo by lepšie ich čítať v opačnom poradí.
Keď sa kniha volá "hon na ovcu" prečo hlavný hrdina ešte v polovici knihy donekonečna zvažuje či ju vôbec pôjde hľadať ???
Detektivka s prvky magického realismu...nebo magický realismus s detektivními prvky? Knihu jsem si užila od začátku až do konce, když přistoupíte na hru světa, který Murakami vytváří tak vás čeká dobrodružství, japonský venkov, hezké uši a ovce.
Dobrá kniha, trochu těžší na pochopení ale jinak výborná čtivost. Je to prostě Murakami jak ho známe ,skvělý popis prostředí a postav. Doporučuji všem ,co mají tohoto autora rádi.
Tímhle jsem si alespoň spravila chuť po Murakamiho nepříliš povedené povídkové sbírce Po otřesech. Hon na ovci má přesně ten existenciální, mysticko-jinotajný i absurdní nádech, atmosféru Norského dřeva či Na jih od hranic... Ovce jako symbol - vědění, poznání, osvícení i prokletí... zkrátka Murakami ve skvělé formě na začátku své kariéry. 3,5*
Tady jsem někde četl,že kniha je temná,ano ,ale až v třetí třetině ,která mne už tak nebrala,první dvě třetiny jsem se neskutečně bavil ,absurddní dialogy ve stylu Kurta Vonneguta,sžíravě ironický humor,cynický a flegmatický hrdina,to mne bavilo,no a děj,typická japan uchylárna,dlouho si od nich nic nepřečtu
V podstate, ako som sa dočítala, je to jedná z prvých románov Murakamiho...Už aj v tejto knihy, ale nastolil fanstatičnô, až absurdné prvky. Autor ešte veľa vecí čitateľovi po lopate vysvetlí, čo už v jeho novších románoch nenájdeme, tam to je na čitateľovej predstavivosti. Dejovo dobré, zhruba po prvej tretine som sa trošku stratila a musela sa nútiť ku čítaniu, ale posledná tretina to opäť pekne vytiahla. Teším sa na voľné pokračovanie Tancuj, Tancuj...
Kniha mě pohltila. Hlavní představitel, co žije obyčejný život, je vtažen do víru událostí. Manipulován a obratně posunován vstříc konci (knihy:). Autor si zdařile vzal motiv ovce (což může mít různé významy) a udělal z toho knihu, co stojí za přečtení. Opět se v ní objevuje japonská historie, postřehy z minulosti Japonska. Kritické narážky na dějinné zvraty.
Přišla mi zvláštní jedna věc. Nechal jsem si tuto a ještě Bezbarvého Cukuru... až na konec tvorby Murakamiho a několik věcí z knihy jsem odhadl správně(Myšak v ovčím muži, Hotel u Delfína a ukryté s ním souvislosti). Jakoby cesta nazpět dávala rozhřešení Murakamiho světa a s ním pojatého světa. Banální bylo, když jsem se 30 stran před zmíněním spisovatele o knize Bílá velryba, rozhodl, že si jí přečtu jako následující knihu. Ale teď si říkám, jestli jsem byl do příběhu vtažen a nebo jsem pouze dílo spisovatelovo pojal jako celek. Budiž, další knihou je "Moby Dick". Těm co se tu zmínili, že nepolapily pointu příběhu, doporučuji autorova oblíbeného Jacka Londona(přesněji Tuláka po hvězdách). Sice tuhle knihu považuji za základní kámen astrálního cestování, ale člověku se takřka při zemi otevřou možnosti z péra světoznámého spisovatele, aniž by jsme byli nuceni luštit stohy duchovních patlanic dnešních sebou-zvolených vůdců, kteří potřebují přesně ona kvanta bezradných oveček v hutných zástupech za sebou, hlásajících jedinou pravdu převzatou a správným směrem mířenou, právě oním demagogickým vůdcem. Ať už je to kdokoli, nebo doufejme nikdo, třeba to rozhřešení přijde potom, pokud nepřišlo zrovna teď.
Tyto magické motivy patří k Murakamimu asi stejně jako znalost hudby a prokládání hudby v jeho knihách.
Tato kniha mě nepřestávala překvapovat od samého začátku. Byla temná a chvílemi jsem se bál co se stane s hlavním hrdinou. Kam ho osud dovede.
Haruki Murakami ve svých knihách rozebírá problémy japonské společnosti, které se jinak drží pod pokličkou. Japonsko, jak už jsem v některých komentářích u Murakamiho tvorby zmínil, je jiný svět. Murakami nám odkrývá tento svět, a přitom vytváří další, nový svět, ve kterém se jeho hrdinové všedního života shledávají s věcmi a situacemi nevšedního života.
Že zním nyní zamotaně? To je přesně jako knihy od Murakamiho, zamotají mysl a nedají odpovědi na všechny otázky, proč taky? To není jejich hlavním účelem. Každý v jeho příbězích nalezneme něco jiného. Po každém přečtení nalezneme něco nového.
Hon na ovci byl složitější román. Velký uzlík příběhu v malé knížečce, ale já si užil každý jeden řádek. Příběh mě vtáhnul do děje od první stránky a do poslední stránky jsem doslova hltal každé slovo.
Jako vždy mi bylo potěšením pane Haruki Murakami.
Hon na ovci je třetí Murakamiho román, ale první, který psal jako profesionální spisovatel. Možná je škoda, že jsem toto jeho rané dílo četl až po jeho novějších a slavnějších románech. Bylo by určitě zajímavé sledovat, jak se mění přístup ke svým typickým tématům, jako je metaforické putování na okraj civilizace, či vyrovnávání s japonskou historií, o kterých tato knížka vypráví především. Samozřejmě nechybí ani sexualita, různé magické prvky jakoby vložené do našeho světa a množství odkazů na jiná literární a hudební díla. Oproti pozdějším dílům nezůstane na konci tolik otevřených záhad, což může být pro někoho plusem, pro jiného mínusem. Přestože Murakami dosáhl spisovatelského vrcholu až později, je Hon na ovci výborný román, který bude ve mně ještě dlouho rezonovat.
Murakami mě opět nezklamal, úžasná, napínavá kniha, která čtenáře nenechá vydechnout.
Knih od tohoto autora jsem přečetla více, takže i tento román mě zaujal od první stránky. Tentokrát to byl opět velmi čtivý, ale ke konci trochu komplikovaný příběh, takže jsem očekávala dramatičtější rozuzlení. Přesto na mě kniha hodně zapůsobila a mohu náročnějším čtenářům určitě doporučit. Síla Murakamiho knih je nejen v úžasném vypravěčském stylu a kultivovaném jazyku, ale také v tom, že umí čtenáře překvapit a hlavně mu nechává hodně prostoru k zamyšlení.
Štítky knihy
Japonsko japonská literatura magický realismus ovce, ovečky Tokio reklamní průmysl
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Konec mě dostal. Chvílemi jsem měla pocit, že čtu Gaimana, Americké bohy. Po Kavce a Ptáčku na klíček jsem se na Ovci těšila, ale byla to nakonec nejlepší chuťovka ze všech.