Honzíkova cesta
Bohumil Říha
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/371337/mid_honzikova-cesta-Sub-371337.png
4
1912
1912
Oblíbená knížka vypráví o velké cestě pětiletého Honzíka k babičce a dědečkovi. Honzík jede poprvé sám vlakem z Prahy na venkov, kde se seznámí s mnoha pro něj nezvyklými věcmi. Co všechno může zažít malý městský kluk na vesnici? Podaří se mu uzavřít přátelství s místními chlapci a přelstít umíněnou kozu?... celý text
Přidat komentář
Jedna z nejdobrodružnějších knih našeho dětství. Líbila se mi tehdy a líbí se mi i dnes. Nemohu jí nic vytknout a to že někomu vadí, že se píše v knížce o družstvu apod., vždyť taková byla doba, tak proč to měnit. Že to dítě nepochopí? Není nic jednoduššího než mu to vysvětlit.
Honzík jede za dědou a babičkou do Koníkovic vlakem.Tam zažije nejedno dobrodružství,seznámí se s místními dětmi a zvířaty.A ochutná i družstevní vajíčko.Roztomilá kniha.80%.
Syn tuto knihu miluje. Zvláštní když si člověk uvědomí jak jsem byl malý a bylo mi čteno ze stejné knihy a já v ruce držel duhovou kuličku jako ten největší poklad.
Tuto knihu jsem četla už strášně dávno jako dítě. A nedávno jsem se k ní vratila a předčítam jí synovi.
Další knížka mého dětství. A jak šťastná jsem, že dcera poslouchá a těšila se vždy na další dobrodružství Honzíka.
Moje oblíbená z dětství. Také jsem moc ráda jezdila k babičce a dědovi na prázdniny a probíhalo to hodně podobně jako u Honzíka. Pes, kočka, kamarádi a JZD. Akorát jsem Honzíkovi trochu záviděla tu samotnou cestu vlakem a přemýšlela, jestli bych ji já sama zvládla ???smajlíci
Na této klasice jsem v 80 letech vyrostla a knihu jsem měla ráda. Líbilo se mi dobrodružství malého Honzíka u babičky a dědy. Prostě Honzík si užil parádní prázdniny a s krásným pocitem se vrátil zase do města a těšil se na příští prázdniny u babičky a dědy. Vyprávění se mi líbilo, psáno srozumitelně a poplatné době, která nám dětem přišla naprosto normální, protože v době JZD a jiných jsme vyrostly a žily.
Je to prostě klasika spousta z nás na ní vyrůstala, příběh s překrásnými ilustracemi ještě dnes si ji občas vezmu a jen tak si kousek přečtu, za mně příběh který neomrzí a myslím že jí bude číst ještě spoustu generací.
Přečetla jsem ji za hodinu a půl, což se mi u málokteré knihy povede (i když je sebeútlejší). Četla se hezky. Většinou moc dětskou literaturu nevyhledávám kvůli příliš jednoduchému stylu psaní (určeného pro děti). Tady mi to však ani moc nevadilo. Ovšem nemohla jsem si nevšimnou dědečkovy hrdosti na to, že je v družstvu a že všechno je všech (družstevní) a pak také toho, jak jsou všichni šťastní a mají se rádi a všechno je v pořádku nebo se to do pořádku rychle dá. Mám raději realističtější přístup, ovšem tento příběh není z dnešní doby, takže za mě vesměs spokojenost. Příjemná četba, pro mladé čtenáře rozhodně doporučuji.
Prvně - vydání z roku 1958 má dokonale nádherné ilustrace, které vytvořil Antonín Pospíšil.
Příběh jsem četl jako malý a moc se mi líbil. Na kraji dospělosti jsem ho četl a opět se mi líbil. Nyní jsem ho četl v době, kdy se asi rok pohybuji mezi dětmi Honzíkova věku (skauting a literárně-dramatický obor ZUŠ) a musím konstatovat, že jsem se často hodně smál, protože v mnoha situacích jsem si představoval právě ony děti ... jistě by se často chovaly podobně :-D.
Vřele doporučuji knihu všem.
Nevím, jak bych knihu vnímala dnes. Ale jelikož byla napsaná pro děti, mělo by to být vcelku jedno, ne? Pro mě tehdy byla zábavná a napínavá. A ke všemu ty krásné ilustrace! Paní Zmatlíková jimi každou knihu proměnila ve skvost.
Jako malý kluk jsem četl a ani nedutal. Knížka moc krásná, i když ji mnozí v mém okolí kritizují.
Nedám na ni dopustit.
Štítky knihy
zfilmováno venkov prázdniny kamarádi dětský hrdina čeští spisovatelé dětská dobrodružství Národní knihovna ČR cesta, roadtrip prarodiče a vnoučata toulky, výlety vlakemAutorovy další knížky
| 1957 |  O letadélku Káněti |
| 1977 | Přede mnou poklekni |
| 1986 | Vítek |
| 1984 | Dětská encyklopedie |
| 1976 | Velká obrázková knížka pro malé děti |
Tohle je moje Honzíkova cesta, vydaná mezi 50.-60.léty 20.st.! Nááádherné obrázky od ilustrátora Antonína Pospíšila, které jsem si dokázala hodiny prohlížet. Knížku jsem měla ráda jako celek. Poutavej příběh o pobytu na venkově. A ty kresby, které jsem tak milovala. Třeba doteď si pamatuju na takové maličkosti jako je namalovaná hruška, na kterou jsem dostala chuť pokaždé, když jsem stránku otevřela. A s Terezkou jsem chtěla vyběhnout do zahrady a povídat si o všem možném jako se svými tehdejšími oblíbenými živými kamarádkami, s osobnostně silnou a krásnou Elen a hodnou Ivanou, které nosily stejné účesy. Klidně bych Terezku vzala k nám do dívčí party. Honzík taky bezva. Text knížky samozřejmě taky moc fajn. Všechno prostě podařené.