Hordubal / Povětroň / Obyčejný život
Karel Čapek
https://www.databazeknih.cz/img/books/57_/57848/hordubal-povetron-obycejny-zivot-57848.jpg
4
433
433
Noetická trilogie série
>
Spisy Karla Čapka, jejichž osmým svazkem je naše vydání Čapkovy románové trilogie, připomínají dnešnímu čtenáři všestranným záběrem jedinečnou hodnotu i světový význam díla jednoho z nejlepších a zároveň v pravém slova smylu nejpopulárnějších českých spisovatelů. Jedinečné je i pojetí tří románů, které vznikaly i vycházely postupně, do celku, jenž není trilogií běžného druhu, v které by čtenář sledoval vývoj týchž postav v několika románech, ale jenž je sjednocen vývojem téže základní myšlenky. Otázka po možnosti poznání druhého člověka se tu komplikuje až k pochopení toho, že jednou z cest ke svým bližním je také porozumět sám sobě, svému obyčejnému životu. V Hordubalu je jediný, víceméně známý osud nahlížen zvenku z několika podobných hledisek, v Povětroni je osud neznámý rekonstruován z hledisek výrazně rozdílných a v Obyčejném životě, ve zdánlivě nezajímavém a šedém osudu, který snad ani nestojí za to, aby byl označen jako známý či neznámý, nalézá sám jeho nositel tajemné a mnohoznačné stránky své povahy i skryté možnosti a životní šance. Složitost lidské povahy se od prvních vydání těchto románů málo proměnila a Čapkův přístup k člověku i jeho umělecký jazyk zůstává dodnes moderní, aktuální, potřebný a vyhledávaný.... celý text
Přidat komentář
Hodnocení je pouze za Hordubala - dal se číst. Povětroň mě nudil a nebavil, a Obyčejný život jsem jen prolétl. Asi jsem neměl tu pravou náladu na filozofování o životě.
Za mne bohužel neuspokojivé.
Hodnotím podobně jako ostatní - Hordubal a Obyčejný život skvělé, Povětroň horší. Nejvíc mě zaujal Hordubal, pokud bych se k něčemu z této knihy vracela, bude to hlavně on. Zajímavé prostředí, lidé i myšlenky. Na Obyčejném životu se mi líbilo, jak jsou věci často jiné, než se na první pohled zdají. Pověrtoň šel mimo mě, hlavně básníkovy zdlouhavé výlevy.
Varování před vydáním z roku 2000 (nakladatelství Michal Zítko - Otakar II.), je plné chyb: velmi časté překlepy ve slovech, tečky nahodile uprostřed vět, velká písmena nahodile uprostřed vět... odfláknutá práce!
Hodnotit a okometovat tuto trilogii jako celek není tak jednoduché. Pokud mám hodnotit styl psaní, jazyk, slovní zásobu atd., pak je kniha jednoznačně čapkovsky skvělá! Na druhou stranu to asi není, z mého pohledu, nejzdařilejší z Čapkových děl. Hordubal je velice dobrý, začátek se sice trochu vleče, ale postupně nabere grády a ta detektivní zápletka na konci určitě spraví chuť. Povětroň ale nebyl můj šálek kávy. Ty úvahy jednotlivých postav byly na mne poněkud zdlouhavé. Obyčejný život je velice zajímavý, stojí za to se nad některými úseky zamyslet i z pohledu vlastních zážitků a zkušeností, ale některé myšlenky a úseky příliš často opakují. Zkrátka je to skvělé, ale má to mezery.
Musím se přiznat, že Hordubal šel zcela jiným směrem než já a namísto úvah o zkreslování událostí ve mně vyvolával spíše patetické pocity vůči osobě hlavního hrdiny. U Povětroně jsem již zřetelně sledoval stopy autoprojekce jednotlivých osob do jimi vytvářených příběhů, nicméně zejména příběh spisovatelův mi připadal až zbytečně a neúměrně dlouhý a bohužel také nudný. Nicméně četbu Obyčejného života řadím k jednomu z nejsilnějších zážitků z mých knižních dobrodružství. Nesmírně poutavě napsané dílo s neuvěřitelně hustou koncentrací nosných a introspektivních myšlenek. Mé hodnocení jednotlivých děl: Hordubal 3/5, Povětroň 3/5, Obyčejný život 6/5 :-)
Jak Čapka miluji, tak pro mne nejnáročnější čtení. Hordubal mi odsýpal. Všech mi jich bylo líto. Hordubala nejvíc. Ne proto, co se mu nakonec stalo, ale proto jak byl ztracený. Do Povětroně jsem bohužel nepronikla, ač jsem myslím pochopila velmi brzy oč autorovi jde. Ovšem Obyčejný život mne pohltil cele. Užasně zpracováno. To odkrývání temného já bylo až děsivé a přitom tak pochopitelné a vlastně obyčejné. Čapek mne nepřestává uchvacovat.
Na této knize mi vadí jediná věc a to ta, že nedokážu popsat jak je dobrá, že neumím najít ta správná a krásná slova jako pan Čapek. Jsem rád, že jsem tuto trilogii četl až jako dospělý, myslím, že jako děcku by mi to moc nedalo a neuměl bych se s těmi lidskými osudy náležitě popasovat.
Asi nejsilněji působí osud Juraje Hordubala a jeho rodiny. V podstatě banální lidský osud, ale v podání Karla Čapka je to krásný ač smutný příběh. Nevěřil bych, že na konci mi těch lidí bude líto všech.
Povětroň, líbí se mi náhledy a fantazie zúčastněných lidí a i když je to celé absolutní fabulace, je promyšlená do detailů a funguje.
A Obyčejný život? Výborně zpracováno. Každý z nás by se měl takto sám se sebou pohádat a poznat se, taková osobní zpověď, bez příkras a klamu a zjistit co a jak vlastně bylo je a bude.
Uvažovala bych o úžasných pěti hvězdičkách (přinejmenším pro Hordubala, možná i pro Obyčejný život), kdyby to nebylo v některých místech tak rušivě upovídané a komentáři až rozdrobečkované.
Nádherná trilogie, která popisuje životy a osudy různorodých lidí, ve kterých se člověk snadno najde a může se zamýšlet sám nad sebou.
Já mám velmi ráda styl psaní Čapka, díky tomu se mi to většinou čte velmi svižně a plynně, ale u této knihy to bylo velmi složité. Byli pasáže, které mě vyloženě bavily a pak přišly pasáže, které se mi vyloženě táhly.
HORDUBAL **
Nijak mě tato povídka nezaujala, ale krásně se četla. Nicméně jsem se jaksi přistihla, že to Hordubalovi vlastně přeji, to co se mu děje, ale tak nakonec má klid a může si orat pole a chovat kravičky v nebíčku.
POVĚTROŇ ***
Velmi mě bavilo číst vizi Jasnovidce a Jeptišky, ale jak jsem se dostala k Vizi Básníka strašně se mi celý příběh vlekl a jen jsem si říkala už až zjistí, že je třeba svatý Damty Dam a jede domů a přitom si rozbije frňák.
OBYČEJNÝ ŽIVOT ***
Konec se mi moc vlekl a přišel mi k uzoufání nekonečný. Každopádně povídku považuji za nejlepší z triologie.
ufff, neskutečná nálož. Intenzivní zážitek. Všechno tam je - kus života i smrti a něco /všechno/ mezi tím...
V porovnání s Krakatitem mě noetická trilogie bavila o mnoho více. Pocity smíšené jako většina níže, místy nuda, místy jsem hltala. Ale dále preferuju zejména Čapkova dramata.
Pokud bych měla každou povídku hodnotit zvlášť, pak by Hordubal a Obyčejný život byli za 5 hvězd, Povětroň za 2 hvězdy. První a poslední povídku jsem přečetla s nadšením a téměř hned, ale prostřední jsem se prostě protrápila. Bylo mi tak nějak jedno, kdo byl nebo je Případ X.
Při čtení Hordubala jsem od knihy na čas odešel, protože mě to nezaujalo. Po návratu jsem se do toho zakousl a celkem jsem si to užíval. Každopádně Karel Čapek napsal lepší díla.
Spíše pro ověření, že nejvděčnější od Čapka jsou pohádky a povídky z obou kapes, jsem se prokousal triptychem, údajně vrcholem jeho tvorby. O zápletky tu v zásadě nejde (1. podvedený vidlák, 2. nehoda aviatika zohaveného k nepoznání, 3. ajznboňák tak obyčejný až kromobyčejný), poněvadž slouží k rozvíjení úvah na téma kdo, proč, odkud a kam? Nejvíce epický je Hordubal, nejvíce se filozofuje v Obyčejném životě, Povětroň se třepetá uprostřed, takže to má jakousi gradaci. Nicméně Čapkovu jedinečnou květomluvu si stejně nejlíp užívám v pohádkách a povídkách. 42/14 3,6/15
U této knihy nevím jak to hodnotit. Povídka ,, Hordubal" je klasika, která byla zfilmovaná, Povětroň byla nuda a ,, Obyčejný život docela byl dobrý,ale jinak se mi tato kniha moc celkově nelíbila.
Povídkou Hordubal nasadil Čapek laťku hodně vysoko. Je to sonda do nitra poctivého a pracovitého člověka, který věří v dobro a lásku. Další dvě povídky jsou o trochu slabší, není v nich tolik "akce" jako u Hordubala, přesto když je pochopíte, zjistíte, že nejkrásnější život nemají nejznámější a nejbohatší herci či zpěváci, ale právě obyčejní lidé, kteří každodenní dřinou na sobě pracují, aby mohli být lepšími lidmi.
Poslechl jsem jako audioknihu a musim říct, že i tak mi přišly některé pasáže zbytečně dlouhý. Přesto jsou povídky krásně propracované a nutí k zamyšlení. Doslov celou knihu ještě umocňuje a úžasně spojuje.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1948 |  Bílá nemoc |
| 2004 | R.U.R. |
| 2017 | Válka s Mloky |
| 2009 | Dášeňka čili Život štěněte |
| 2004 | Matka |
Jedna ze zásadních knih mého života - pragmatismus je moje vyznání.