Horečka
Deon Meyer
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380557/bmid_horecka-xst-380557.jpg
4
139
139
Syn a otec, Nico a Willem Stormovi, přežili epidemii smrtelného viru, který zasáhl celý svět. Ač je Nico ještě kluk, díky svému vynikajícímu střeleckému umu a rozvážné povaze se stává ochráncem svého otce. Willem totiž není bojovník, ale má vizi: z trosek starého světa chce vybudovat novou společnost. A tak postupně vzniká Amanzi, putovní komunita, do které Willem přibírá lidi, jež přišli o domov a rodinu. Jak se společenství rozrůstá, začíná čelit čím dál tím větším hrozbám. A nejen těm zvenčí, ale i zevnitř. Nico prožívá těžké životní strasti, má dokonce zlomené srdce, ovšem tou největší zkouškou v okamžiku, kdy je jeho otec zavražděn. Zvítězí lidskost nad zvířecími instinkty?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2018 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Fever, 2016
více info...
Přidat komentář
Oj, to jsem si zase bezmyšlenkovitě vzala knihu - sice od svého oblíbeného autora, ale zdaleka ne tak sci-fi (vlastně postapo), jak by se na první pohled zdálo:
"Horečka byla virové tsunami. Příliš rychlá, příliš smrtící.
Navzdory protokolům, systémům a vakcínám, navzdory horečnatému hemžení virologů a epidemiologů, navzdory centrům pro kontrolu nemocí a vládním a armádním zásahům - a někdy dokonce _v důsledku_ některých z těchto opatření - Horečka vyhladila devadesát pět procent světové populace. Během několika měsíců. ... Katastrofa způsobila kolaps systémů a rozpoutala další pohromy: průmyslové exploze, požáry, chemické znečištění, radioaktivní kontaminaci, žloutenku a choleru. A k tomu se přidal lidský element ... 'Tam, kde se koronavirus zastavil, nastoupil Darwin.' Chamtivost a strach, zločinnost a vzájemné nepochopení, nevědomost a hloupost. Chaos."
"Počítám, že to u mě bylo stejně jako u všech ostatních. Člověk kouká na televizi a říká si: ale ne, oni to zastaví dřív, než to dojde sem k nám. Ale jistý si není a začíná mít trochu strach. Říkáte si, žijeme v éře vědy, oni na něco přijdou. Takže se zas tak neklepete. Dokud Anglie a Amerika a ostatní nezačnou rušit lety a vyhlašovat stav ohrožení. To už začne člověk být neklidný, protože takhle zlé to ještě nikdy nebylo. A oak je najednou virus tady a říkáte si, teď už by měli s něčím přijít opravdu rychle a začínáte se fakt bát." (napsáno 2016)
Budování nové komunity a střety názorů a nátur a bojůvky mne nijak zvlášť neuchvátily. 70%
Po počátečním váhání jsem se začetla. Řekla bych, že číst tuto knihu v dnešní době, je celkem odvážné. Nechci domyslet, kdyby to byla skutečnost. Nejsme k tomu daleko. Obsah knihy nás přivede na různé myšlenky a úvahy. Uf, teď se odreaguji nějakou odpočinkovou knížkou. Bylo to náročné.
No fakt mazec. Tohle číst v dnešní době. Těch 600 stran jsem slupla, jak malinu, úplně mě to vtáhlo. Byla jsem hodně zvědavá, jak to dopadne a zírala jsem teda. Doporučuji!
Jo, tak tohle by bylo docela klido pido realny.. To teda jo.. Trosku jiny, nez sem cekla.. Ale zas takova ztrata casu to teda nebyla ;)
Byl to dobrý nápad, ptám se, nechat Horečku ve čtečce uležet a číst ji právě teď? Na druhou stranu, vyznění je přes tragickou podstatu nadějeplné (nebo spíš nadějepoloplné), takže do deprese z určité podobnosti s dneškem jsem neupadla.
Samotná pandemie - tedy „horečka“ - už skončila před začátkem vlastního děje. Jádro příběhu spočívá tedy v popisu budování společnosti z přeživších. Kdysi se používal (např. u robinzonád) termín „dobrodružství přežití“ či „dobrodružství práce“ – a i když vypadá to druhé spojení jako říznuté budovatelským románem, vystihuje přesně to, proč takové knížky ráda čtu. Protože mě enormně zajímá, jak se dá zorganizovat společnost různorodých osob (tady ještě zajímavější o existující pestrost obyvatel Jihoafrické republiky) a jak probíhá snaha všechny nakrmit, ochránit, jak obnovit zdroje energie,…
Trudoš zmiňuje Malevil; přesně. Merlův Emanuel a Meyerův Willem Storm, to jsou rozdílní zakladatelé dvou odlišných společností. Oba mě vyzývali k neustálému rozhodování, kudy vede v extrémní situaci hranice demokracie (jak aktuální!); Storm navíc oslovoval můj mateřský cit: dá se v dítěti ochránit nevinnost?
Pro Deona Meyera mám slabost, jeho poctivý, čistý styl se mi líbí. Navíc mám ráda, když mi knížka nasadí do hlavy otázky; tak to má u dobrých děl být.
Nutno podotknout, že číst tuto knihu zrovna v této době přináší mnoho velmi rozporuplných pocitů.
Jako velký fanoušek postapo literatury, jsem nemohla tuto knihu vynechat. Pro mě to byla veliká lahůdka, moc mě to bavilo a zaslouženě dávám plný počet.
Velmi k zamyšlení a velmi aktuální vzhledem k tomu, co se teď ve světě děje...
Opravdu velice uvěřitelná budoucnost... Kniha má spád, napětí, výborný děj. Doporučuji. A hlavně je kniha dnes velice aktuální. Koronavirus, Itálie se pere o konzervy a zavírá výstavy a končí kulturní akce...
S "Cestou" bych to nesrovnával, ale je to vcelku poctivá postapo studie...společensko sociální eko thriller...Četlo se to jako rodokaps jedním dechem...
Varování: Trochu podezřívám autora, ze zbožného přání, aby se to fakt takhle jednou zrealizovalo?!!? :)
Ufff, byla to dlouhá kniha, ale stála za to, čtivé a měla spád. A ten konec? Pro mě velké překvapení.
Začátek nemastný, neslaný. Země po katastrofě, otec a syn na cestě. Několik nebezpečných situací, pár okamžiků strachu, nepříliš přesvědčivé vykreslení. Už jsem něco podobného četl v mnohem lepším podání. Pak začne budování nového spravedlivého světa, což je lepší. Štve mě otec svou úděsnou dokonalostí. I ve chvílích, kdy něco dělá vyloženě špatně a nesmyslně, je to pokaždé z ryze ušlechtilých důvodů. Tolik úžasných a kladných vlastností člověka až znechutí. Komunita se rozrůstá a musí začít řešit spory ohledně jejího dalšího směřování. Nastávají konflikty, vznikají různé názorové frakce, syn revoltuje proti otci, někdy příliš zarputile, zavile a nepochopitelně. Ojevují se noví příchozí, válka s cizáky, vznikající lásky, pozvolna se odhalující skutečnosti z tajemné minulosti některých obyvatelů města. Autor nám zabije pár oblíbených postav a ke konci připraví zvrat (i když z kategorie béčkových dobrodružných filmů TV Nova), který celkem drasticky mění pohled na celou situaci. Vlastně ten příběh má všechno, co si čtenář může přát a zároveň mu i něco chybí. Asi je to jen otázka osobních preferencí.
Uf, byla to veliká kniha, ale bavila mě hodně...filosofické úvahy se kterými se velmi ztotožňuji, vytvoření nového světa, nové vztahy, spousta emocí, za mě poctivé čtyři hvězdy.
Nemôžem hodnotiť hviezdičkami. Knihu som nedočítala.
Možno sa k nej vrátim neskôr. Ale momentálne nie.
Paradox je, že mi nevadí čítať o vraždách ľudí a vidieť horory, ale (SPOILER - pre psíčkarov!!!)
.
.
.
na mňa tu bolo zbytočného násilia na psoch. Som proste psíčkarka a nemám to rada, nerada o tom čítam, čítanie je pre mňa relax... No tie psíky, údajne zdivočelé, boli hrôzostrašné a agresívne...Ja viem, je to len kniha. No inak keď pominieme to, že komunita preživších mala hlavné “sídlo” pár metrov či km od prírodnej rezervácie, tak ja neviem, tigrov a iných šeliem sa nebáli, ale psov tu strielali a učili sa na nich mieriť, atď.... po tejto pasáži v knihe - vlastne na začiatku - keďže kniha má cez 600 strán, som sa rozhodla, že ju čítať nechcem.
Ešteže som si kúpila len e-knihu a nie drahú papierovú. Možno sa k nej časom vrátim, nikdy nehovor nikdy.
Ale ja som sa taaaak sakra tešila na skvelé post-apo. Boj o prežitie a nejakú akciu, útek pred tými zlými, ale skôr ľuďmi a nie psami :/. Jasné , že aj na tvorenie komunity, ale teda tých 150 strán, no nič moc pre mňa....
A inak, veď boli v Afrike, tak predpokladám, že tam boli aj horšie “potvorky” ako nejaké psíky, no na tie sa nejako nedostalo.
Ach , no nemám viac čo k tomu, nezačítala som sa ani po tých 150-tich stranách a chcem mať z čítania radosť a nie sa nútiť.
Každopádne kniha si nájde a aj má určite svojich priaznivcov a to je dobre. No v tomto momente to nie som ja. Smutné je, že sa mi stalo v relatívne krátkom čase, že znovu odkladám preč nedočítanú knihu. Ach jo.
HOREČKA
Miluju postapo příběhy. Vidím v nich (a nebo alespoň v některých) jistou reálnost a právě to mě děsí. K tomu všemu každý scénář (ať už zombie v The Walking dead a nebo plošný výpadek elektřiny ve Vteřinu poté či cokoli jiného) vede k tomu, že jsou nakonec lidi proti lidem. Když se nad tím zamyslíte, je to hodně strašidelné a znepokojivé… Na Horečku jsem se MOC těšila. Očekávala jsem naprostou pecku (však i proto jsem ji zařadila do červencového společného čtení..). A co přišlo? Velké zklamání… A připadám si trošku jako mimozemšťan, protože knížku většinou všichni chválí. Jak na Databázi knih (89%), tak na Goodread (přes 4 hvězdičky) najdete mnoho pochvalných komentářů.. Ale za mě prostě ne. Kdybych měla tuto knížku popsat jedním slovem, tak (bohužel): NUDA. Čekala jsem napínavou a akční jízdu, dostala jsem spíš takový.. jak to popsat… hodně pomalý román, místy až filozofický, pro mě nezáživný… od cca strany 300 jsem přeskakovala a to dělám jen v největším případu nouze:-(. Pokud chcete příběh, který Vám ukáže budování komunity v postapo světě (včetně zamýšlení se nad politikou- př: demokracie nebo tyranie a dalšími podobnými tématy), tak ano. Já však očekávala primárně příběh o přežití. A i když tam ten postapo svět byl, necítila jsem to, co jsem cítit chtěla a podle mě i měla… K zamyšlení tato kniha vede… ale pro mě – pro mě to prostě není… Já se těšila fakt na drsné přežívání v drsném světě. Jsem zklamaná a mrzí mě, že mi Horečka nesedla, těšila jsem se na ni moc… Ale co se dá dělat. Věřím (a vidím), že se mnoha lidem tato knížka líbí a líbit bude, ale sama za sebe ji doporučit nemůžu.
Více na mém YouTube :-).
Knížka mě hodně zklamala, čekala jsem napínavé čtení, ale napětí v knize je minimální. Děj jen tak nějak nezáživně plyne. Idealistická a utopická a neskutečně dlouhá celkem nudná pohádka . Souhlasím s tím, že to není sci-f , ale spíš dobrodružný román a to není zrovna můj šálek kávy.
Skvělá a velmi poutavě a čtivě napsaná knížka. Skutečná postapo lahůdka, na mysl mi přišly knihy jako Malevil a Psí hvězdy, ale tím nechci říct, že by se jednalo o jejich kopii. Jen jsem měl u čtení podobné pocity. Pan Meyer opravdu umí příběh naservírovat, že se jen oblízneme.
SPOILER
Dívám se, že komentář jsem hodně natáhla - není nutné ho číst, raději si přečtěte knihu! :-))
Protože je tu hodně pětihvězdičkových komentářů, které knihu vystihují, asi už se nebudu pokoušet nosit dříví do lesa. Tak to zkusím z jiného úhlu. Už jsem pár postapo knih přečetla, nejklasičtější je asi Den trifidů. Horečka je psaná velmi sugestivně a přitom poměrně jednoduše, dobře se čte a všechno je tu jasné - až na to, že nám hlavní postava, Nico, od začátku stále připomíná, že jeho otec byl zavražděn. Takže podvědomě čekáme, kdy, kým, jak a proč. Usoudila jsem, že autor tím chtěl posílit zvědavost čtenářů, jak to tedy nakonec bude.
Kniha má pro mě tři roviny, tu třetí nemohu zmínit, neb pak by nemělo smysl ji vůbec číst.
První rovina: fiktivní příběh o lidech, kteří na základě rozpadající se civilizace stavějí civilizaci novou. Protože se děj odehrává v Jihoafrické republice, je tím pádem zajímavější..
To, že autor popisuje jednu z nekonečného počtu možných realit nic neznamená - v dané situaci to může být tak, může to být úplně jinak. Ale podle mého čtenářského vkusu jsou přibližný vývoj nového uspořádání a také vývoj a změny charakterů lidí popsané dobře.
Pokud by došlo na lámání chleba, pokud by nastal popisovaný stav lidské společnosti, probíhalo by asi něco velmi podobného. Každý by se s novou situací "pral" po svém. Připomněla jsem si film Pošťák (kniha čeká na přečtení..). Je tu hlavní postava Pošťáka, která se také nějakým směrem vyvíjí, a pak je tu postava despotického vůdce "armády". Ten chce ovládat daný prostor a lidi nátlakem a hrubou silou. Podstatné je tu podle mého, že se dozvíme, že onen jedinečný vůdce byl v době zaniklé civilizace prodavačem v elektru či tak něco!! Absurdní, ale možné - z prodavače se stal velitel armády a neomezený despota - využil příležitost, protože pro to nastala vhodná situace.
Autor vytvořil fikci - pokud by se z jakýchkoliv důvodů stalo, že civilizace jak ji známe zanikne, myslím, že pozůstali lidé by se chovali a jednali přibližně podobně, jako postavy v této knize.
Druhá rovina knihy. Bohužel, nelze zavírat oči před možností, že přítomnost, jak ji známe nyní a považujeme ji za neměnnou, s tím, že budoucnost, která se den za dnem bude stávat naší přítomností, nepřinese nic zlého a spíše něco dobrého, že vývoj bude pokračovat kamsi do zářných zítřků... ta že může zmizet do propadliště dějin.
Že ti, kteří zůstanou naživu, aby se mohli rozhlédnout kolem sebe, s úděsem zjistí, že nic co znali už neplatí, že svět se změnil a oni že se s tím musí naučit žít - nebo zmizet z jeviště. A spolu s autorem Horečky usuzuji, že pravděpodobnost zániku mají ve svých mikro ručičkách ty zatrachtilé viry... Podle mě nic jiného než právě ony - a potvrzuje mi to současná situace, nedokáže lidstvo vyničit tak dokonale - žádný atom, ani oteplení, obří přírodní katastrofa, ba ani třetí světová...
Kniha mě opět donutila k přemýšlení, protože v mnoha věcech souzním s autorem. Proto mě zaujaly některé komentáře - kniha nudila, budování komunity a střety názorů neuchvátily, nepříliš přesvědčivé vykreslení...
Jediné "přesvědčivé vykreslení", drazí nudící se čtenáři - ky, bude možné tehdy, až ta situace doopravdy nastane! Pán Bůh chraň a opatruj!
Musím vypíchnout jeden komentář: čtenářka se nepřenesla přes situaci, kdy hned v začátku došlo k "násilí na psech" - otce a syna napadla zdivočelá smečka... Chce to ještě získávat životní zkušenosti, doporučuji vycestovat do spíše jižnějších krajů, kde není neobvyklé, že se městy potulují početné smečky toulavých psů, živí se odpadky a občas, spíš v zimě, když je nouze a hlad, sem tam napadnou a dokonce sežerou člověka - což se vskutku stává!
To, že pro někoho byl příběh nudný, připisuji tomu, že zde nebyl žádný sex, prostě nula, že tu nebyl žádný úžasný svalovec bez bázně a hany, ani žádná kráska, která by mu nakonec - s detailním popisem - podlehla ve vášnivé noci lásky...
"Hodně pomalý román, místy nezáživný... Idealistická, utopická, celkem nudná pohádka..."
Haha!!
Fascinuje mě, vím to bezpečně a na 100%, že pokud by opravdu něco podobného nastalo, zklamaní a nudící se komentátoři a komentátorky by rázem zapomněli na napínavý boj o přežití, který jim v knize tolik scházel a přáli by si vrátit se do bezpečných starých časů, kdy o pádu civilizace a globální katastrofě četli jen v knihách, vleže na pohodlném gauči.
Závěrem. Tuším, a fascinuje mě to, co je dobře zmíněno ve Dnu trifidů: jak mnoho, opravdu mnoho lidí by očekávalo, že "přijedou Američané" a všechno to (za ně) vyřeší a že jim prostě stačí jenom počkat, a věci se dají znovu do pořádku... A nehnuli by ani prstem, aby se sami vlastní silou snažili přežít, aby budovali komunitu a spolupracovali na tom s dalšími přeživšími. Prostě by čekali - a maximálně jenom fňukali.
Fakt, srandy kopec! Ale takoví jsou lidé... Takoví jsme prostě my, lidé...
Tak se nechejme překvapit. Určitě to nějak dopadne :-).