Hory, peklo, ráj
Are Kalvø
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458134/hory-peklo-rajE1TN3C-0e1-.png
3
151
151
Jak se komik proti své vůli pokusil o lásku k přírodě. Are Kalvo vyrostl přímo uprostřed pohlednicové krajiny severozápadního Norska, obklopený fjordy a horami, za kterými lidé cestují přes půl planety. Jeho to ovšem do přírody nikdy netáhlo. Jenže před pár lety mu hory začaly přebírat přátele — jednoho dne si totiž uvědomil, že na Facebooku nemá jediného přítele, který by nesdílel svou fotku na horách. Začalo mu to vrtat hlavou. Že by se celou dobu mýlil? Ze strachu, že o něco přichází, se vydá do hor zjistit, co žene lidi k tomu, aby se ve volném čase vzdali městských radovánek, investovali nehorázné peníze do turistického vybavení, trmáceli se osm hodin v dešti a mlze a večery trávili v páchnoucím funkčním prádle ve společnosti stejně zapálených jedinců na chatách s prapodivnými jmény jako Komáří domov, U Ošklivce, Vraní chýše nebo Kočičárna.... celý text
Literatura světová Cestopisy a místopisy
Vydáno:
2020
,
Host
Originální název:
Hyttebok, fra, helvete, 2018
více info...
Přidat komentář
Kdo zna Nory (a Skandinavce obecne), chape, ze to pro ne je vtipne a pikatni tema. Je to jakoby v CR nekdo nesnasel pivo a napsal knihu a sve prvni (a druhe) navsteve pivovaru ve svych 50 letech.
Bohuzel knize misty dost dochazel dech. Rozmaznout dva vylety do lesa na 335 stran vyzaduje jeste vyssi miru nadsazky a humoru.Konec to sice zvednul, ale na cestne misto v knihovne to neni.
Diky za tradicne nadhernou obalku knihy Host.
Moje pocity při čtení oscilovaly mezi lehkým uchechtnutím a pocitem, že autor je arogantní blbec, co se urputně snaží být vtipný, ale nevychází mu to. Jestli je pravda, co píšou zezadu na obálce o "nejvtipnějším Norovi současnosti", nezbývá, než Nory litovat. Celkový dojem? Chci jít do Jotunheimenu. Na Bessegen. A na Galdhøpiggen. A klidně v mlze!
Bylo to srandovní. :-D sama ráda chodím do přírody, ale někdy mě taky přijde, že existují lidi, kteří to berou až příliš vážně - ty nemáš to nejlepší a nejdražší oblečení? :-O Co si to za turistu potom. :-D A typický fotky s rukama k nebi jsou taky .. hmm. :-D Docela mě překvapily nějaké negativní komentáře. Náhodou si myslím, že je právě fajn když si někdo ze skupiny neustálých profituristů, kteří plkají jen o počtu kilometrů, udělá srandu. ;)
Rada na úvod: obrňte se. Autor (jen soukromý názor) začíná jako omezenec, který svůj způsob života vidí jako jedinou správnou cestu, a na stránkách vám do očí řekne, že správný je kravál a když chcete trochu klidu, utíkáte před životem. Rádo se stalo.
Když mu ale přesto dáte šanci a držíte palce, že se mu obzory mimo pohodlíčko rozšíří, vezme vás do zákulisí, krás i úskalí pěší turistiky a celkem vtipným způsobem vám i poradí do začátku (třeba pokud vám místní v Norsku řekne, že je to jen kousek, ani po hodině to není jen kousek).
Osobně si myslím, že víc lidí na túru vyláká, než že by je odradil. :-)
A mě to bavilo. A bavilo mě to moc. Je to milé, vtipné, sarkastické. #vprirodejenejlip :-D
První kapitola se mi četla špatně, protože patřím do té skupiny, kterou autor nechápe. Mám ráda hory. Vím, že cesta na vrchol je vždycky těžká, ale je to krásný pocit, když jste na vrcholu a vidíte tu krásu. Teda pokud máte štěstí na počasí.
Autor si nakoupí nezbytné i nadbytečné outdoorové vybavení a jako čerstvý člen Klubu norských turistů se spolu s kamarádkou vydává na týdenní túru na pohoří Galdhøpiggen. Jedním z jeho cílů je naučit se mít rád lidi a pochopit je. Nepřespává ve stanu, ale právě díky členství v klubu má přístup do horských chat. Ne vždy je to pro něj skvělý zážitek.
V druhé části se vydává na běžkovací výlet na Hardangerviddu. Tentokrát se k nim přidávají další dva amatérští kamarádi. Jeden si hned na začátku vysloužil přezdívku Obavátor. Díky němu a jeho kamarádce ANE jsem se v druhé části bavila. Nicméně konec jsem moc nepochopila.
Kniha ma nejako moc nechytila. Autor je najskôr nešťastný z toho že veľa jeho priateľov už s nim nechodieva do spoločnosti - na drink, len tak posedieť si na káve. Zistil že je to preto, lebo sú v horách, na turistike.
A tak sa vyberá do prírody aj on aby to preveril aké to je, o tom je celá kniha - kde opisuje ako sa na túry pripravoval, opisoval jednotlivé miesta ktoré navštívil. Snažil sa to podať vtipne - mne to prišlo ironické.
Pre mňa to bolo len nejaké rozprávanie od človeka, ktorý nemá žiadny hlbší vzťah k prírode ale musí v nej byť.
Keby som bol niekedy v Nórsku, určite by som chcel navštíviť spomínané turistické miesta...
Navzdory některým komentářům za sebe musím knížku hodnotit pozitivně. Musím však uznat, že měla mé sympatie od začátku vzhledem k mé lásce ke všemu norskému. Popisovaná místa jsem většinou sama navštívila a možná proto mi kniha "sedla". Zasmála jsem se a doporučím ji dál. :)
Na knize se mi nejvíce líbil obsáhly úvod, ve kterém autor vtipně glosuje současný boom outdoorových aktivit. Poté je kniha vyprávěním o horských dobrodružství, jež jsou proložena úvahami a celkově působí jakoby vám někdo vyprávěl dojmy ze své dovolené na horách. Místy je to vtipné, jindy zase máte chuť přeskočit o stránku dále. Bohužel některá místa knihy jsou poněkud nadbytečná a jen uměle natahují marginální příhody. Není to kniha, kterou si přečtete znovu.
Po dlhej dobe ma môj rokmi vytrénovaný knižný inštinkt zradil. Podľa anotácii to vyzeralo na skvelú knihu, to by však musela mať o dve tretiny menej. A úplne najlepšie si viem túto tému predstaviť ako longread článok. Je až neuveriteľné, ako môže byť 320-stranová kniha zhrnutá do štvorminútového hudobného videa - trailerom k tejto knihe by mohla byť pieseň „V lese“ od Jána Pokorného alias Pokáča. Mimochodom, pieseň vznikla skôr ako kniha. Suma sumárum, práve som Vám ušetril 10 hodín čítania, ktorý môžete stráviť zmysluplnejšie. Napríklad pobytom v prírode.
Are Kalvo je stand-up komik, čo je počas celého čítania cítiť, no v knižnej forme to jednoducho nebolo ono. Dokonca by som povedal, že miestami to bolo až iritujúce. Som si istý, že ako stand-up vystúpenie s pauzami na správnych miestach, s využitím mimiky a gestikulácie a najmä so spätnou väzbou od divákov, by to fungovalo omnoho lepšie. Zdá sa mi tiež, akoby istá časť humoru bola stratená v preklade. Nech sa na mňa nikto nehnevá, ale keď hneď tretia veta na prvej strane je preložená tak, že nedáva žiadny zmysel, asi to nebude najlepšia vizitka pre vydavateľa (čítal som SK vydanie). No knihu zráža najmä jej rozsah a neustále sa opakujúce vtipy na tú istú tému. Čítanie sa mi strašne vlieklo, bolo to ako počítať do sto štýlom 1 Mississippi, 2 Mississippi, 3 Mississippi...
Aby som nebol len negatívny, niektoré prirovnania a postrehy autora sú naozaj vtipné a ironické. No vzhľadom na rozsah knihy je tam toho ako šafranu. Neverím napríklad, že existuje človek, ktorý by si povedal, že idem si tú knihu prečítať ešte raz. Jednou z najťažších vecí pre mňa je zbaviť sa nejakej knihy zo svojej osobnej knižnice. Takže tou najhoršou vizitkou pre knihu je, ak ju bez akýchkoľvek výčitiek svedomia po prečítaní dokážem posunúť ďalej. To je žiaľ aj tento prípad.
4/10
Při čtení téhle knihy jsem měla dost smíšené pocity. Chvílemi to bylo docela zábavné a čtivé, pak zase strašně protivné a nudné.
Po první kapitole jsem měla chuť knihu odložit a zakřičet "tak jdi radši do kavárny, vole". Naštěstí to v dalších kapitolách bylo lepší. Vtípky na adresu zapálených turistů, fotek na Instagramu a outdoorového vybavení plus informace o systému norských chat a klubu turistů byly zajímavé i vtipné.
Jakmile se ale autor opět pustil do filozofování, ať už na téma budoucnosti nebo přírodní Stasi, bylo to hrozné kňú. Holt nejsme s autorem na stejné vlně, asi bychom si spolu nerozuměli. Já radši Ziburu :) Chápu, že Kalvøho stěžování zřejmě měla být nadsázka a vtip, ale nerozesmálo mě to. Prostě ne. To už byly veselejší fórky z terénu, stokrát omílané téma Velikonoc snů a dobrého obutí. To je totiž alfa a omega, že!
Hvězdu navíc dávám autorovi za důkladnou rešerši. Celkově kniha neurazila, nenadchla.
Are nedokáže pochopit, co všichni mají na tom “vyjít si na túru do hor”. Nějakou dobu nad tím přemýšlí, až se jednoho dne rozhodne takovou túru podniknout. Pořídí si super vybavení a spolu s dokumentaristkou vyráží. První velká cesta ho nepřesvědčí a tak podniká další. S humorem popisuje svoje cesty, dost často sděluje svoje myšlenky a zamýšlí se nad výlety do přírody, nad lidmi apod., na mě někdy až moc rozsáhle. Není to špatné, ale na druhou stranu ani ne úchvatné.
Vtipnější než jste očekávali a doufali!
Ještě zábavnější než Stoletý stařík!!
Smála jsem se opakovaně a nahlas.
Nevím, zda se po přečtení knihy do Norska vypravím, když to letos nevyšlo ... :-) ale asi ano. Do Osla!
Dle očekávání - oddechová četba, docela vtipné (ale někdy je humor na můj vkus až trochu kontraproduktivně vyšponovaný, nahlas jsem se zasmála jen párkrát), opakující se myšlenky a vtipy, ale ve výsledku milá knížka. Přidanou hodnotou pro mě bylo, že některá místa jsem sama navštívila, tak jsem lépe chápala, na co autor naráží. Krásná obálka a kvalitní překlad.
Kniha se mi moc líbila. Je až děsivé jak autor vylíčil skutečnost. Pojal to komicky a také různě analyzoval různé poznatky a data. Doporučuji na oddych a pro ty, co mají rádi severský humor. Ani mi nevadilo, že se autor sem tam opakoval. Psal prostě tak jak to cítil. Text byl doplněn o fotografie, což je velké pozitivum, text totiž pěkně odsýpal.
Not great not terrible. Asi takto by som túto knihu zhodnotila.
Nevadí mi opakovanie sa autora ako to tu všetci spomínajú, príde mi, že to napísal za jeden večer,teda že nahádzal všetky svoje myšlienky na papier a nič neupravoval - to mi príde celkom zaujímavé.
Píše to komik, ale to neznamená, že čtenáře míní rozesmívat prvoplánově v každé druhé větě. Spousta vtipných postřehů je totiž podložena nebo doplněna i o přesná fakta, statistiky a analýzy, nad kterými nezbývá, než se zamýšlet (byť je to z principu hooodně norské). Dlouhý teoretický úvod o "návratu k přírodě" (přesněji do hor) následuje několik empirických výprav a jejich analýza. Je to trošku dlouhé, ale málokdy nudné.
Některé věci mne dostaly, jako "nejlepší výhled je z hotelu Oslo Plaza" nebo že "Dánové jsou opakovaně vyhlašováni za nejšťastnější lidi světa, ale s horami to nemůže souviset - země jako placka, takže nejvýše průměrný Dán vyleze na barovou stoličku"...
Není to humoristická kniha, ani cestopis, přesto si obého čtenář užije až až.
Kniha byla zajímavá, ale mohla by se scucnout tak na 1/2. Hodně se vše opakuje. Jinak mi to, ale přišlo zajímavé. Bylo to zase něco jiného, než běžně čtu a možná by mi nevadilo nejaky čas žít v Norsku :)
Je vlastně jedno, jestli autor ušel kilometrů 10, 60 nebo 350. Sama po horách chodím a jo... Poznávala jsem se tam. Kniha mě bavila a smála jsem se na svůj účet.