Hoši od Bobří řeky
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/183373/bmid_hosi-od-bobri-reky-cf6-183373.jpg
4
2074
2074
Hoši od Bobří řeky série
1. díl >
5. vydání patří mezi sběratelské lahůdky - vyšlo totiž jako sešitové, na komplet byly prodávány desky (modré s černou hlavou Indiána). Neprodaná část sešitů byla dokonce zkompletována a svázána (některé i s přebalem) a existuje řada variant desek. To je ovšem záležitost pro sběratele - obrázek zde je jen jeden z mnohých a je pro ilustraci. Hlavní postavou je vedoucí Rikitan, který dá dohromady partu dvanácti chlapců. Každý je jiný, ale všichni se vzájemně dobře doplňují. Rikitan pro ně vymyslí program, který je vede k fyzické i psychické zdatnosti. Zamilovávají si přírodu, podle zálesáka Roye loví bobříky a aniž si to uvědomují, stávají se čestnými hochy a skvělými kamarády. Ve své klubovně Bobří hrázi i v přírodě spolu prožívají nesčetná dobrodružství.... celý text
Přidat komentář
Za mě nejlepší foglarovka hned po Rychlých šípech a Modré rokli!!!! Tyto knihy si opravdu nezaslouží, aby byly dnešními dětmi opovrhovány nebo haněny. Ba naopak! Nesmí být zapomenuta krása přátelství a nenávist týrání slabšího..... Pokud se Jaroslav Foglar zapsal do našich srdcí, měl by se podepsat i do srdcí dnešních dětí.
S foglarovkama jsem vyrůstala a dodnes se k nim ráda vracím. Tentokrát jsem poslouchala rozhlasový seriál. Jenomže ten končil kapitolou jak se vrací chlapci z tábora. Tak jsem se ponořila do útrob knihovny a už mám přečteno. Rozhlasové čtení se mi líbilo, ale knížka je knížka. Rozhlasové čtení bylo, pro toho kdo knihu nezná, ukončeno dobře. Mně tam ale těch šest kapitolek chybělo. A bylo tam vypuštěné vztyčování vlajky. Bez toho to nešlo na žádném táboře co pamatuju. A pamatuju jich opravdu hodně.
U mne tedy opět vítězí kniha, ale to rozhlasové zpracování může zase nalákat ke čtení děti, které by si jinak knihy nevšimly.
Kniha HOŠI OD BOBŘÍ ŘEKY je čtena generacemi čtenářů a já jsem se k této knize dostal až nyní v dospělém věku. Na základní škole jsem si půjčoval z knihovny časopisy RYCHLÉ ŠÍPY. Knihu určitě doporučuji také dnešním mladým čtenářům, ačkoliv jsem si vědom, že asi většina mladých čtenářů dá přednost jiným knihám ze současné doby. Podle mých zkušeností tuto knihu stále rodiče kupují svým dětem, i když v menším množství než ostatní knihy pro dětské čtenáře. Knihu hodnotím na 5*.
Souhlasím se všemi zásadami a radami, které RIKITAN vštěpuje našim dětským hrdinům. Líbila se mi také detektivní zápletka ohledně Zelené příšery. Autor na konci některých kapitol nabádá dětské čtenáře k různým úkolům, anebo jim dává různé rady, aby se zamysleli sami nad sebou.
V knize se vyskytují také ilustrace a kniha je opatřena také DOSLOVEM, ve kterém se čtenáři dozvědí více o vzniku a vydávání této knihy.
V mém hodnocení je asi i dost nostalgie, nicméně si myslím, že tohle je jedna z nejlepších knih mého dětství. S jakým nadšením jsem tehdy plnila (a splnila) jednotlivé bobříky, dokonce i bobříka hladu! :-)
Jen s bobříkem mlčení jsem měla problém, ale i ten jsem nakonec a asi na podesáté zvládla...
Dostal jsem od Ježíška a po letech znovu přečetl jedním dechem. Dnešní děti bohužel Foglara většinou neznají. Škoda, myslím, že by si z jeho knih mohly mnoho odnést.
Četl jsem synovi před spaním. Měla by to být povinná četba pro všechny kluky do cca deseti let, ale obávám se, že v dnešní době mají, bohužel, zcela jiné zájmy a představy o kamarádství a trávení volného času, než v době mého dětství :-/
Patnáct let jsem dělal dětem vedoucího a přál si být dobrý jako Rikitan. Jenomže ono to pořád nejde a ti babříci už taky nejsou to NEJ co dříve bývaly.
Kniha Chlapci od Bobrej rieky patrí k takým knihám, ktoré keď chytíte do ruky tak ju musíte prečítať do posledného slova. Príbeh týchto chlapcov dokáže odpútať od každodennej reality a voviesť nás do čarokrásneho sveta dobrodružstiev. Odporúčam všetkým skautom aj milovníkom klasických foglároviek.
Hoši od Bobří řeky jsou asi obecně se stínadelskou trilogií široké veřejnosti nejznámější. Příběh o dobrodružství party správných kluků, kteří si všímají svých odlišností a i proto jsou si blíž. Rikitan používá k osvětě drabet manipulativní techniky, ale myslím, že tento přístup koresponduje s dobou. Detektivní zápletka v druhé části knihy potrhla kvalitu. Vzpomínám, jak jsem byl při prvním čtení úplně napnutý. Kniha byla i několikrát načtena. V devadesátých letech ji pro Český rozhlas namluvil bezvadně Ladislav Mrkvička. Z důvodu, že se jedná o rozhlasovou hru, je text krácen, ale velmi citlivě. I dneska si pamatuji, jak jsem na chatě o prázdninách každý den čekal na pokračování. V roce 1998 ji pro Český rozhlas namluvil i Alfred Srejček, kdy jeho podmanivý hlas doprovází kytara Štěpána Raka. Bohužel se jedná pouze o výběr kapitol. Ale v roce 2018 doprovodila audiokniha načtená Janem Medunou nové knižní vydání. A tentokrát se jedná o načtení celého příběhu. Mohu jen doporučit! Díky, pane Foglar!
Hoši od Bobří řeky se mi hodně líbili, protože to bylo něco jako skaut a já na skauta chodím, měli tam i tábor a něco jako celotáborovku. Líbí se mi příběhy, ve kterých jsou různé tábory a spaní v přírodě (Ransomovky atd). Moc se mi líbilo, jak tam plnili bobříky a tvořili tábor, taky nebyl špatný první výlet se závodem. Doporučuji skautům, kteří už byli na táboře.
(Maminka říkala, že když studovala, tak měli učebnici, které říkali Zelená příšera.)
Jako člověk, který chodil do skauta je to pro mě velice blízké. Velice rád vzpomínám na zážitky z táborů i na lovení bobříků (u nás se lovili tři orlí pera). Prostě doba správných chlapů/ců.
Poprvé jsem četl v roce 1969 a potom mnohokrát. Příběh hochů od Bobří řeky mě fascinoval, chtěl jsem prožít to co oni. Chtěl jsem být jako oni. V následujícím čase se mě to částečně povedlo a dnes po padesáti letech mohu konstatovat že ve mě něco z hochů od Bobří řeky zůstává.
úžasná kniha s úžasným příběhem, z "nezkažené" doby... dnešní optikou, bohužel... jak by kdo koukal na Rikitana, kdyby řekl dvěma klukům: "přijďte za mnou, ukážu vám, jak prožít úžasná dobrodružství" :(
Hodnoceno z pohledu věku, ve kterém jsem příběh četl a podle mne neměl chybu. Při svém současném věku se raději hodnocení vyhnu. Za výrazné plus ale považuji skutečnost, že všechna (tedy 5) vnoučata nepronesla v mé blízkosti k příběhu žádný záporný komentář, což zase až tak obvyklé nebývá. Takže je to asi chytlo.
Vždycky jsme se my dva bratří hádali, jestli je lepší Foglarova kniha Hoši od Bobří řeky nebo Záhada hlavolamu. Ať už je to tak, či onak, tato velmi výchovná a dobrodružná kniha je opradu bezchybná. Celou cestu, přípravy, stanování, zelenou příšeru apod. jsme s hochy a s Rikitanem prožívali plnými doušky toho svěžího dechu, které Skautovy knihy (přirozeně) mají!
Optikou šestiletého kluka, který přečetl první knihu, je to za 5 hvězdiček. Dnes by to bylo samozřejmě na hraně guilty pleasure. To dušínství, které sálá z Foglarových nejkladnějších postav se rozhodně vyrovná klaďasům typu Superman či Brandon Walsh.
Nikdy jsem nesplnil bobříka hladu a mlčení, protože mi to doma zakázali! Ha!
Štítky knihy
sběratelství Zdeněk Burian, 1905-1981 táboření foglarovky chlapecké kluby dětská dobrodružství Jaroslav Foglar, 1907-1999 pro chlapce
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
Kniha mého dětství. I když si nejsem jistý, jestli jsem ji doopravdy někdy dočetl (radši jsem louskal komiksy s Rychlými šípy). Hoši od Bobří řeky jsou nejen dobrodružnou knihou, ale také překvapivě i knihou motivační, skoro taková self-help knížka, který dnes frčí. Autor totiž často přímo čtenáře vyzývá k tomu, aby byli jako tihle skautíci (pardon, pionýři, když už) a spolu s nimi sbírali bobříky. Hlavní hrdinové knihy mají jako vzora staršího chlápka, který si říká Rikitan a který když uvidí, jak se kluci z města nudí a jenom se rvou, vezme je pod svá křídla a naučí je milovat přírodu, práci, sport a ty správné lidské hodnoty. Různě je motivuje skrz zmíněnou odměnu v podobě bobříků, tajemný příběh o zálesáku Royovi a taky svoje charisma.
Hoši od Bobří řeky působí místy skoro jako až utopický román, protože jen s drobnými zádrhely se Rikitanovi podaří dát dokupy velice soudržnou skupinku chlapců, co se navzájem motivuje a zlepšuje se. V románu sledujeme vlastně celý jeden rok, ale hlavní část se odehrává v létě, kdy je Rikitan vezme úplně mimo civilizaci (rodiče kluků jsou zde až podezřele volnomyšlenkářští...). Tam může naplno rozjet jejich dobrovolnou "převýchovu" z kluky v muže. A jo, je to občas docela gay, když si Foglar sem tam neopustí pochválit jejich opálená pevná těla. Holky v téhle partě vůbec nemají své místo. Holt jiná doba. Možná je to i tím, že ve 30. letech se zdálo, že holky už jsou vychované dost (a na přírodu jsou to moc jemné květinky), zatímco kluci jsou tu raubíři, co by se by se měli stát moderními rytíři.
Jo, působí to naivně. Naštěstí Foglar ve vhodnou chvíli přichází s detektivní zápletkou, v níž jejich tábor začne ohrožovat tzv. Zelená příšera, která vždy něco provede a ve vzkazu se jim vysměje. Je to někdo zvenku, nebo někdo z jejich party? Není to úplně detektivka, která by Agathě Christie vyrazila dech, ale v knize to funguje a místy je to i díky tomu slušně napínavá četba.
Celkově příjemné počtení, ale víc takových knih by se mi asi číst nechtělo.
Sedm vzorňáků z deseti.