Hoši od Bobří řeky
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391653/bmid_hosi-od-bobri-reky-ScH-391653.png
4
2076
2076
Hoši od Bobří řeky série
1. díl >
Příběh o skautských výpravách, plnění bobříků, i o ryzím přátelství. Vedoucí Rikitan dá dohromady partu dvanácti chlapců a utvoří oddané bratrstvo. Každý z nich je jiný, ale všichni se navzájem skvěle doplňují. Rikitan pro chlapce vymýšlí zábavné hry, aby je vedl k čestnosti, fyzické síle i moudrosti. Společně si zamilovávají přírodu a podle zálesáka Roye loví bobříky. Stávají se tak věrnými kamarády, kteří spolu zažívají nezapomenutelná dobrodružství.... celý text
Přidat komentář
Jednou mi kdosi tvrdil, že je to kniha pro kluky. Dovolím si nesouhlasit. Kniha je úžasná a rozhodně není jen pro kluky. Foglarovi knihu jsou skvěle napsané. Skoro se čtou samy. A pro ty, kdo milují dobrodružství s přáteli je tato kniha ideální :)
Opět Foglarova standardní záležitost, tam kde jiní končí Foglar začíná. Pěkně zpracované dobrodrůžo a zase o partě kluků a zase o klubovně a zase je to dobré. Pro starší nostalgie a krásné vzpomínky a mladší to radši nečtěte, ještě by se mohlo stát, že by jste tomu nerozuměli.
Těžká nostalgie. Vzpomínka na dobu, kdy jsme se nechali v příbězích od Jestřába vodit Tam, kde nebe je vysoké a modré a kde oblaka bílá rychleji než kde jinde plují. Jsem ráda, že jsem tu dobu po revoluci, kdy se opět vydávaly jeho knihy a skautské hnutí bylo obnoveno, stihla jako náctiletá.
Takové pěkné zahřání u srdíčka. Kniha ve mně vzbuzovala vzpomínky na dobu, kdy jsem byla malinká a milovala jsem každou hru na dobrodružství, každou noc, kdy jsem spala ve stanu. Bylo mi až líto, že už ta doba pominula a že jsem si ji pořádně neužila. Hochům od Bobří řeky jsem až záviděla jejich výlet do Sluneční zátoky. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a odnáším si z ní hezký pocit.
Jako dítě jsem tuhle knihu četla několikrát, hodně mě oslovila. Dneska už mi tam některé ideály přijdou příliš ideální, moralizování příliš moralizující, všechno buď černé, nebo jen bílé... Což ale neubírá na kvalitě - v určitém věku prostě potřebujeme jasné a čitelné vzory...
V každém případě si myslím, že pokud ji někdo přečte poprvé až v dospělosti, bude mu dílo připadat nesmírně naivní. Některé knihy zkrátka nejvíc oceníme jen v určité životní etapě, a tohle je jedna z nich.
Podle této knížky jsme jako děti splnily všechny bobříky. Po letech už si na to netroufám. Knížku jsem si připomněla ráda, přestože tenhle žánr moc nečtu.
Četla jsem jí jako malá holka. Hrozně se mi líbila. Nevím, jak by se mi líbila dnes. Když by se mi "Hochy" podařilo najít, tak bych si knížku určitě přečetla.
Moc pěkná kniha. Tento značně idealizovaný příběh byl napsaný dětem hlavně jako příklad toho, že je možné zažít skutečné dobrodružství, a není třeba jen se bezcílně potulovat ulicemi nebo sedět doma. Ideál vzorných a odvážných chlapců a dívek je dle mého stále aktuální stejně jako tehdy, a tak tahle kniha může dobře sloužit i všem rodičům a těm, co s dětmi pracují. Jsou v ní sice nějaké formulace co dnes působí trochu nepatřičně, doba se přece jen změnila, ale to hlavní zůstává a zasluhuje si veškerou pozornost.
Hoši od Bobří řeky jsou jednou z knih, které se mi po letech připomněly při stěhování, a já jsem neodolal a začetl se znovu do příběhu Rikitana, Jirky, Vilíka a dalších. Knížka samotná se čte lehce i se čtyřmi křížky na krku, pokud se tedy dokážeme na chvíli vymanit ze sevření moderní společnosti a představit si dobu, ve které ji Foglar psal. Jediné, co mi trochu vadí, je to, že příběh je (alespoň ve verzi z nakladatelství Olympia a Blok z roku 1991) na několika místech doplňován komentáři psanými kurzívou, které občas působí přehnaně moralizujícím, a někdy až trochu zesměšňujícím, dojmem. Foglar tím poněkud dogmaticky vnucuje čtenáři svůj názor na věc jako jediný správný, namísto toho, aby každému nechal prostor vybrat si z knihy to, co ho zaujme. Preferoval bych tu druhou variantu, ale přesto (nebo možná právě proto) jsem rád, že jsem si tuhle knížku po mnoha letech přečetl, protože jako dítě jsem některé její aspekty bezpochyby vnímal trochu jinak než teď.
O nesmiernej popularite tejto viacgeneračnej knižky vypovedá okrem iného i množstvo reedícií; kým v slovenčine vyšla knižka len dva razy, v krajine svojho vzniku sedemnásťkrát (!). Ja vlastním slovenské vydanie od Gemini z roku 1991 s parádnymi ilustráciami Jozefa Cesnaka. Mám ho veľmi rád, keďže mi ho v roku 1992 (keď som mal 11) na Vianoce kúpila moja milovaná babička, ktorá už dávno nie je medzi nami. Druhou stranou mince je, že by to odo mňa ani nikto nekúpil, lebo je od množstva ráz, čo som sa k nemu zas a znova vracal, obchytané, roztrhané a nesie ďalšie známky výraznejšieho poškodenia. Chlapci od Bobrej rieky zostarli, ale napriek tomu im z mohutnej nostalgie nedokážem dať menej, ako 4*. Kedysi mi pripadali scény so Zelenou príšerou napínavé, ale keď som sa ku knižke vrátil v roku 2021, kedy som mal už bližšie k štyridsiatke, než k tridsiatke, musel som uznať, že už to nie je ono, keďže je jasné, že príšera je človek z mäsa a kostí. Foglar písal vynikajúce hororové pasáže (nie hororové príbehy), ale v Chlapcoch od Bobrej rieky ich bohužiaľ nenájdete. Kým v Chate v Jazernej kotline viete, že nočný votrelec, ktorý chlapcov prenasleduje počas daždivých dní a nocí, je reálne nebezpečný, Zelená príšera je len taká srandička. Foglarovi vynikajúco idú opisy prírody a počasia, v tom bol vždy majster. Ale výchovno-vzdelávaco-športový apel, ktorý kladie nielen Rikitan na svojich zverencov, ale aj autor na čitateľov, je miestami predsa len dosť prehnaný. Podstatnú časť zápletky tvoria nie príliš zaujímavé scény, v ktorých chlapci zberajú notoricky známych bobríkov. Vzhľadom na kultovosť literárnej predlohy (a početnosť predchádzajúcich komiksov podľa Foglara) je to šokujúce, ale Chlapci od Bobrej rieky sa prvého skomiksovania dočkali až v roku 2007 (pri príležitosti stého výročia od Foglarovho narodenia).
Když jsem byl na Základní škole, jednou za čas k nám přijelo nakladatelství/knihkupectví a přímo v prostorách školy nám udělali prohlídku knih (i prodej) a já si při této příležitosti dával do kupy svoje Foglarovky. Bohužel o knihy jsem před časem přišel a zbylo mi pár titulů.
Hochy od Bobří řeky jsem však musel sehnat někde jinde a dokonce se mi poštěstilo najít stejné vydání co jsem měl dříve. Kniha se dobře čte i po letech a to platí i o ostatních knihách českého skauta Jaroslava Foglara. Nelze jinak než doporučit.
Knihu jsem opět objevil při stěhování knihovny. Přečetl a předal synovi. Sbírání bobříků je nej!
Občas knížku vytáhnu z knihovny a s chutí si ji přečtu. Nejsem kluk a dávno už mi není náct, ale protože jsem spoustu podobných dobrodružství ve svém mládí zažila, protože jsem jich spoustu později připravovala pro jiné náctileté a možná i proto, že jsem měla tu čest autora poznat osobně, proto patří kniha mezi mé oblíbené a příběhu moc dobře rozumím.
Na začátku mi Rikitan přišel dost otravný. Proč se asi nebaví se svými vrstevníky a místo toho radši chodí po městě a vytahuje se na mladší? Říkal jsem si, co by mu asi řekly Rychlé šípy, kdyby na ně spustil, ať se přestanou toulat po těch jejich Stínadlech, že tam nic nezažijou, ať jdou radši do lesa skákat přes keříky a sbírat kamení do pytle na čas... Ale je to asi tak schválně trošku přestřelené, aby se to městských kluků na začátku dotklo a začali aspoň přemýšlet nad tím, jak žijou. Příběh, když se rozjede, je parádní a opravdu se asi málokdo ubrání tomu, aby ho to taky neinspirovalo k vlastním dobrodružstvím. A Zelená příšera mi samozřejmě nedala spát.
Štítky knihy
sběratelství Zdeněk Burian, 1905-1981 táboření foglarovky chlapecké kluby dětská dobrodružství Jaroslav Foglar, 1907-1999 pro chlapce
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
Hodnocení dávám tak, jak bych ho dala, když jsem knihu hltala v dětství. Dnes už bych asi hvězdičku ubrala, kvůli snad až příliš velké idealizaci toho, co je správné, ale bylo by to nefér, kniha nebyla psána pro dospělého, ale pro dětského čtenáře, a tehdy to bylo pro mě až neuvěřitelně motivující. A ten pocit jsem si připomněla i nyní po letech, když jsem knížku nostalgicky vytáhla ještě jednou z knihovny. Ačkoliv je příběh psán pro chlapce a o chlapcích, vůbec mi to nevadilo, nepřišlo mi na mysl, že to není fér, přece co brání někomu napsat něco podobného pro dívky, nebo pro všechny. Ty současné snahy o "vylepšování" všeho možného způsobují, že nevěřícně kroutím hlavou. Jako dítě mě to nenapadlo řešit, nebýt dění kolem, nenapadlo by mě to ani dnes, tak kdo to valí do hlavy dětem, to není samo sebou? Plnění bobříků je skvělý nápad, přátelství na prvním místě je hodnota, která překoná i nejdivočejší časy. Děkuji, pane Foglare.