Hoši od Bobří řeky
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543151/bmid_hosi-od-bobri-reky.png
4
2079
2079
Přidat komentář
Měl jsem obavy, že to nebude nic moc, vždycky jsem si říkal, že budou jen plnit nějaké bobříky, takže to bude spíš nuda. Mýlil jsem se. Je to výborné čtení, samozřejmě pro ty, kdo jsou naladěni na určité vlně. Foglar jistě také není četba pro každého.
Více Rikitanů v dnešní době!! Člověk se sice musí usmívat nad některými pasážemi jako je mluva a smýšlení, ale hlavní myšlenka je myslím jasná. Není nic hezčího než být součástí společenství a trávit čas v přírodě. Ozkoušeno a doporučuji. Stejně jako tuhle inspirativní knížku.
Pan Foglar je a navždy bude mým nejmilovanějším autorem. I když čím jsem starší, tím těžší je číst některé jeho knihy. :)
Když jsem v 15 letech poprvé dočetla Hochy od Bobří řeky, měla jsem chuť okamžitě utéct někam do přírody, poznat svého Rikitana a najít to, co pan Foglar tak nádherně vylíčil na těchto stránkách. Myslím, že jsem to našla. :)
Krásná kniha, přečetla jsem za dva dny. Věřím, že budu číst svým synům a splníme si co nejvíce bobříků. Připomnělo mi fajn táborová léta, byť v 90. letech, stany, bojovky, přátelství, překonávání přírodních podmínek a nepohodlí k utužování těla i ducha.
Krásné ideály... No, měla jsem se narodit v jiné době než v této, vím to.
Nicméně mi na foglarovském pojetí vadí jedna věc - výhradně CHLAPECKÁ dobrodružství a tím (zřejmě nepřímo) založený šovinismus v českém skautingu.
Knihu jsem četla poprvé až nyní v dospělosti se svým synem. Příběh je úžasně inspirující. Kéž by takoví hoši byli mezi mladými i dnes. To už je, asi, ale jen říše fantazie. Moc si přeji, aby si z této knihy vzal můj syn ponaučení. A bude-li alespoň o něco lepším chlapcem než druzí, bude to pro mě velkým vítězstvím. :) Děkuji, pane Foglare. :)
Přečteno s osmiletou dcerou. Byla nadšená, stejně tak i já. Přemýšlela jsem u toho, jak hodně se změnila doba. Nevím, jak by dnes dopadl Rikitan, kdyby oslovil dva malé hochy, scházel se s nimi a pozval je na výlet. Dřív mi to nepřišlo divné, teď dost. Dcera na to sama upozornila a říkala, že je to nebezpečné. Že by sama s nikým cizím nikam nešla. Divná doba. Strach nás obstoupil a bojíme se jeden druhého. Předem čekáme od cizích špatnost. Dřív si děti hrály samy, dnes jsme dětem stále za zády a dohlížíme, jestli se jim něco špatného neděje. Tudíž asi těžko polezou na strom a rozbijí si koleno, proběhnou močůvkou a budou nelibě páchnout pár dní, vyválí se ve skelné vatě nebo polezou na stoh a bude je to všude škrábat. Mně by to chybělo, ale ony ani neví, že o něco přichází. Alespoň, že jsou tady Foglar, Seton a probouzí v nich touhu po dobrodružstvích.
Tak takhle nějak si představuji ideální nedělní ráno. Partner odjel na ryby, vnučky dnes zůstaly doma(odpoledne se mi bude stýskat,ale teď je to prima), pročitám v posteli komentáře DK a narazila jsem na tuhle krásnou knížku,kterou určitě doma máme. Ale kde? Cestou do trochu smutného,opuštěného détského pokoje ( je hrozné,jak je tady naklizeno...a smutno.. kluci se uz odstěhovali do svých DOMA a já tady jak pako každý čtvrtek uklízím a z dálky poslouchám...Mamí,mám hlad,kde mám to triko na fotbal,....jak vyprala,dyť bylo úúúplně čistý,měl jsem ho párkrát...jé mami,kam jsi mi zas dala .... Jak bordel,tady není bordel,my se v tom orientujeme,protože inteligent zvládne zmatek, mami nepruď a zavři prosím dveře...no,ale ty dveře zavři zvenku,matičko,zvenku...) Při ozvěně těchto vět se slzama v očích najdu v jejich knihovně tuhle knihu ,cestou zavolám partnerovi,jestli náhodou už nejede dom a když se dovím,co jsem chtěla .. že přijede až odpoledne, zapadnu zpátky do postele s touhle knihou a už se těším,jak se ponořím do jejich spravedlivého a milého světa. No existuje lepší nedělní dopoledne? Mimo jiné,když jsem foglarovky četla poprvé,vedli jsme si s kamarády kroniku i s obrázky( protože jsem byla jediná holka musela jsem ji psát já a kluci se tam akorát podepisovali otiskem prstu,kroniku jsme měli schovanou nad topením v sušárně paneláku, kdepak ji je asi konec.) měli jsme tam i vystřižky z časopisů Ohníček a Sedmičku pionýrů, dnes bych za to platila zlatem. Áchjo.
Jak píše Kapr - bible mého dětsví. Ale nesouhlasím, že od 5 do 15 let. To se dá číst pořád!
Jedna z mála front, kterou jsem byla ochotna v životě vystát byla v roce 1990 na podpis J.F. do této knihy. Společně s koncertem Karla Kryla jedny z nejhezčích chvil porevolučních dní... Omlovám se za trochu nostalgie....
Knihu hodnotím s určitou nostalgií, byla úžasná, dobrodružná, vtipná, místy i strašidelná, plná optimismu, nadšení, čestnosti, soudržnosti a skutečného přátelství. Návody na hry, jak smysluplně trávit čas, jak se fyzicky, psychicky a morálně posílit a ideály které mě po dočtení zahřály u srdce. Po přečtení několika Foglarovek mě trochu mě mrzelo, že jsem se jako dítě minul se skautingem o pár let.
Bible i kuchařka pro čtenáře velmi zhruba od 5 do 15 let, které si ale rád přečte i každý, kdo z tohoto rozmezí poněkud vyčnívá. Epochální, ba přímo ikonické dílo. Určitě je lepší si tuto knihu přečíst, nežli na ní číst recezne. Vždycky se rád do této knihy znovu začtu, i když je určena pro poněkud mladší ročníky.
Předpokládám, že po příštím přečtení tento komentář ještě doplním.
(Psáno v pátek, dne 18.srpna 2017.)
Moje první přečtená foglarovka, která mě přivedla ke skautingu. Už je to hodně let, musím ji zase trochu oprášit...
Konečně přišel den, kdy jsem otevřela při večerním čtení svému šestiletému synovi první Foglarovku. Pravda, nepřišla mi to takové pecka, jako když jsem byla malá, ale syn si knihu moc užil. Mně trochu vadil důraz na 100% úžasnost hochů od Bobří řeky, špatnost "obyčejných hochů" a nadpozemská adorace Rikitana, stejně tak stupňování napětí je pro dospěláka hodně úsměvné... ale i tak je kniha krásná a syn by do Sluneční zátoky odjel nejradši hned :-) Pokračujeme Záhadou hlavolamu :-)
Dobré knihy se mají číst opakovaně. Patří mezi ně i Foglarovi Hoši od Bobří řeky. Nejlépe je ale, před tím si projet cyklostezku kolem řeky ze Světlé nad Sázavou do Ledče nad Sázavou a nasát trochu foglarovské nostalgie. Kolem ,,rozsypaných čertovských kamenů,, v úseku řeky s názvem Stvořidla přijedete na dnes již spíše ,,pietní Sluneční zátoku,, kde Jaroslav Foglar v létech 1925-1945 tábořil se svým skautským oddílem nazvaným Pražská Dvojka.
Z knihy: Je to kraj lesů kopců a skal. Středem se vine řeka, místy jsou velké balvany v řečišti s písečnými břehy. Má jasnou a průzračnou vodu a čisté dno (to již dlouho bohužel není pravda). Konečně se hoši přece dočkali, že večer rozhodil své stíny. Z lesa vyběhla tma a od řeky se přivalila vodní vůně. Oheň se brzy rozhořel..V lese vykřikla vrána a naproti volal chřástal. Na Bobří řece se dělala velká kola, rozjížděla se v rákosí a mizela v břehu. Ospalá ondatra naproti sklouzla do řeky. Nad vodou tančila barevná šídla. A v šumot řeky doléhal z dálky zpěv odcházejících chlapců. Bylo je slyšet méně a méně, slábl…až utichl docela.
Tuhle knihu jsem měla jako malá holka moc ráda. Líbilo se mi, jak se z unuděných kluků, kteří bezúčelně blbnou, pomalu stávají chlapi..
Nevím, do jaké míry může Foglarovo povídání nadchnout počítačem vychovanou mládež..ale myslím, že v době, kdy ve spoustě rodin chybí pořádné mužské vzory a mnohdy i dospělí mladíci stále neví co se sebou, má tato kniha v literatuře pro děti své místo.
Když jsem loni sjížděla Sázavu, jejíž okolí zkrátka nejde popsat jiným slovem než "malebné", neustále jsem přemýšlela, kde asi měli hoši svůj tábor. Hned po návratu mi to nedalo a s obrovskou chutí jsem knihu zhltla na posezení. Ani po letech neztrácí své kouzlo.
Štítky knihy
sběratelství Zdeněk Burian, 1905-1981 táboření foglarovky chlapecké kluby dětská dobrodružství Jaroslav Foglar, 1907-1999 pro chlapce
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
Rozhodně nejsem cílovka foglarovek - jsem holka a ještě mi táhne na třicet, ale tohle je tak milé a pěkné čtení, že si při něm snad každý dospělý zavzpomíná na dětství a opět zatouží plnit nějaké ty bobříky. Je to kniha, která děti inspiruje a těm odrostlým připomíná, co je důležité.