Hoši od Bobří řeky
Jaroslav Foglar
Hoši od Bobří řeky série
1. díl >
Hlavní postavou je vedoucí Rikitan, který dá dohromady partu dvanácti chlapců. Každý je jiný, ale všichni se vzájemně dobře doplňují. Rikitan pro ně vymyslí program, který je vede k fyzické i psychické zdatnosti. Zamilovávají si přírodu, podle zálesáka Roye loví bobříky a aniž si to uvědomují, stávají se čestnými hochy a skvělými kamarády. Ve své klubovně Bobří hrázi i v přírodě spolu prožívají nesčetná dobrodružství.... celý text
Přidat komentář
Moje první foglarovka. Doteď si pamatuju, jak na konci školního roku ve třetí třídě paní učitelka Sýkorová rozdávala knížky, které zbyly z objednávek od Albatrosu. Postupně jsme si chodili ke stolu vybírat a já chmátla po "Hoších od Bobří řeky", aby na mne spolužačka Blanka byla naštvaná, že na ni zbyl "Pejsek a kočička", které už doma měla :-). Vůbec jsem netušila, do čeho jdu, ale příběh mne hrozně chytnul, četla jsem ho o prázdninách na chalupě, zakázala starším bratrancům a sestřenicím vyzradit mi, kdo je Zelená příšera (a pointou jsem tehdy byla naprosto ohromená :-)), začala jsem lovit bobříky a se sestřenicí Bájou jsme si slíbily, že nebudeme mluvit sprostě, sepsaly jsme tento slib a zakopaly ho v lese, abychom ho porušily asi za tři hodiny od té slavnostní chvíle :-).
Díky "Hochům od Bobří řeky" jsem objevila Jaroslava Foglara, začala toužit po oné prázdninové romantice a opravdovém přátelství, a tato touha mne nakonec přivedla do skautského oddílu.
Foglar je sice z pohledu dnešního čtenáře trochu naivní, přece jen odráží dobu první republiky, takže narážky na reálie mohou působit směšně či zastarale (chlapci trumfující se v tom, kdo bude nosit kratší kalhoty, "dospělí" hoši, stojící v pasáži a nosící klobouky jako muži apod.), ale idea pravého přátelství a správné party, se kterou se dají zažít i úplně obyčejná dobrodružství, kdy stačí jen vyjet za město a neválet se doma, jsou podle mne aktuální stále. A lov bobříků může dát mnoho i dnešním dětem, a pokud loví na prázdninovém táboře, vytváří si tak zážitky na celý život.
Best 100%
Perfektní provedení klukovských fantasií v době vzniku veledíla.
Omlouvám se za stručnost
Vysoce emotivní a populárně naučné dílo.
Jednoznačně jedna z nejlepších knih od spisovatele. Na zíkladce jsem ji četl od doporučení spolužáka a nedávno opět jsem se k ní vrátil, neboť jsem tak trochu zapoměl o čem všem kniha byla. 5*
Krásná kniha pro děti :-) A nejen pro hochy! Sama jsem ji přečetla jedním dechem a vrátila mě do dětství... Něco takového by potřebovali zažít i dnešní hoši a děvčata!
Tahle knížka mě provázela celým dospíváním... četla jsem ji mnohokrát po sobě a skoro každé prázdniny jsem se snažila splnit všechny bobříky... vždycky jsem ztroskotala na bobříkovi hladu... :-)
První "foglarovka", kterou jsem v dětství četla. Díky rodičům jsem měla možnost dostat se k Foglarovým knihám i v době, kdy se nevydávaly. Pár let jsem byla vodní skautkou, než byl Junák zrušen. Shodou okolností jsem později jezdila na tábory jako vedoucí a musím přiznat, že jsem občas Jestřábovy nápady "kradla". Všechny jeho knihy jsem měla moc ráda, i dnes se k některé z nich z nostalgie vracím. Chápu, že současné mladé generaci už připadají trochu naivní a zastaralé, ale pojmy kamarádství a čest, by se vytratit neměly....
Ve školní družině nám Hochy od Bobří řeky četla paní učitelka Týčová, každý den dvacet minut a všichni jsme z toho byli zfamfrnělí. Musím však připustit, že na rozdíl od mnoha jiných dětských knížek mě foglarovky v dospělém věku už vůbec nepřitahují. Ale pro děti je to myslím parádní čtení pořád.
Pamatuji, že já i můj bratr jsme tuhle knížku oba četli několikrát - podle mého nejlepší od pana Foglara...
Po Rychlých šípech má nejoblíbenější parta !
Přátelství, dobrodružství ...co je špatného na tom, přát si tyto hodnoty pro svůj život? A Jaroslav Foglar vepsal do svých Hochů tolik uvěřitelného, že číst jeho knihy znamenalo toužit po pravdivých hodnotách i v životě jako celku.
Díky za to.
Moc hezká kniha o pravém přátelství, čestnosti, dobrodružství. Prostě klasická Foglarovka, jedna z mých nejoblíbenějších.
Je to kniha na kterou musíte mít nejen tu správnou náladu, ale i správnou povahu a komu romantika táboření v panenské přírodě nic neříká, nemůže se ani snažit pochopit nás blázny, kteří tomuto kouzlu podlehli. S panem Foglarem i bez něj.
Foglarem mě nakazil můj mladší bratr. Čtete správně. Mladší!
Rychlé šípy jsem od té doby četl snad čtyřikrát. A následují Chata v jezerní kotlině a právě Hoši od bobří řeky. A pamatuju si, jak jsem taky chtěl jet na prázdniny bez rodičů. Kamkoliv. Sluneční zátoka. To se nezapomíná.
Tuhle knihu jsem milovala. Už strašně dlouho jsem ji nečetla, ale musím si to brzy zopakovat. Pořád si ji pamatuju, i po všech těch letech.
sušenka1556-jsem v letech,kdy se jako povinná četba ve škole určitě neobjevila kniha o p.Foglara.Měl jsem ji ve své knihovničce,ale bylo nás více sourozenců a tak se někam rozplynula do nenávratna.My jsme ji četli,protože to nebyla kniha určena jako povinná četba a o to více mě těší,že se líbí i dnešní generaci mladých lidí.Dříve povinná četba=z donucení-něco nezajímavého.
Štítky knihy
sběratelství Zdeněk Burian, 1905-1981 táboření foglarovky chlapecké kluby dětská dobrodružství Jaroslav Foglar, 1907-1999 pro chlapce
Autorovy další knížky
2003 | Záhada hlavolamu |
2007 | Rychlé šípy |
2005 | Hoši od Bobří řeky |
1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
1990 | Boj o první místo |
Hoši od Bobří řeky! Třináct bobříků! Rikitan! Moje nejoblíbenější kniha. Běhá mi mráz po zádech, když to znovu čtu, nebo nad tím jen přemýšlím. Úžasná kniha!