Hoši od Bobří řeky
Jaroslav Foglar
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/2518/hosi-od-bobri-reky-oys-2518.jpg
4
2072
2072
Hoši od Bobří řeky série
1. díl >
Hlavní postavou je vedoucí Rikitan, který dá dohromady partu dvanácti chlapců. Každý je jiný, ale všichni se vzájemně dobře doplňují. Rikitan pro ně vymyslí program, který je vede k fyzické i psychické zdatnosti. Zamilovávají si přírodu, podle zálesáka Roye loví bobříky a aniž si to uvědomují, stávají se čestnými hochy a skvělými kamarády. Ve své klubovně Bobří hrázi i v přírodě spolu prožívají nesčetná dobrodružství. Dotisk r. 2008... celý text
Přidat komentář
Ach, ta nostalgie a lehký mráz v zádech při vzpomínce na lovení bobříka odvahy!
Krásná knížka, která vás přiměje postesknout si, kam to ta naše mládež bez Rikitana asi dotáhne. Nebo spíš nedotáhne...
"A hochům se zase leskly oči touhou rozběhnout se tam do toho červeného kraje, do kopců v růžové mlze a zažít tam něco velikého, krásného, co ještě nikdo nezažil."
A já bych běžela hned! Sbírat bobříky, trávit čas uprostřed modrých lesů s bublajícím potůčkem, učit se novým věcem. Do světa, kdy přátelství mělo váhu... Tohle je první foglarovka, která mě uhranula a zároveň je vzpomínkou na dědu i skautování. Kapitolu Výroba talismanů jsem v dětství přečetla snad 100x :)
Myslím si, že toto je úplně nejlepší Foglarovka. Život chlapců byl nudný a obyčejný, dokud nepotkali studenta medicíny Rikitana. S ním jeli na tábor a lovili bobříky.
Příběh plný přátelství a dobrodružství, která by chtěl prožít úplně každý.
Tato knížka se mi líbila, byla pěkná, dobrodružná a čtivá. Těším se na další díl....
Pěkná a dobrodružná kniha,překvapila mě...jaké kamarádství,mezi hochy vzniklo.:o)
Člověk si říká, že by ta dobrodružství chtěl také prožít a vypnout od téhle prapodivné doby.
Kdybych měla doporučit nějako knihu, byla by to tahle. Kniha plná přátelství, dobrodružství a přírody. Málokdo, kromě pana Foglara umí tak dobře popsat přírodu.
Tak jsem si připoměl svoje dětství touto knihou. Sice jsem byl na pár táborech v Krkonoších - v Dolním Dvoře u Vrchlabí, ale zážitky zde byby jiné. Spoustu rituálů ( rozcvičky , nástupy , olympiáda , stezka odvahy , atd. ) Už to byly tábory rozplánované na každý den. To za táboření JF. , to by bylo to pravé.
Samozřejmě , že i mě se zde líbilo , spousta kamarádů , lesy, sportování a poznávání všeho nového. Získávání samostatnosti bylo určitě důležité.
Byla to doba, kdy kamarádství mělo váhu, opravdu vznikala pouta na celý život.
Autor dokázal barvitě vyprávět , bylo znát , že vše osobně prožíval s kluky. Dělat velitele party a být respektován , byl dar . Dnes je to velice těžké , obzvlášť právě s teenagery.
Za mě tedy 5 * a určitě budu pokračovat ve čtení knih Pana Foglara , i když můj čas dětství , jaksi poskočil dále
Když jsme byli menší, koukali jsme s bráchou tátovi přes rameno, když nám četl. Kniha je nádherná, něžná, milá, s lehkým humerem napsaná. Doporučuju všem, kdo mají rádi pana spisovatele a jeho milý způsob vyprávění úžasných příběhů, jako je tento❤
Kniha pěkná, bohužel, dnes už archaická a těžko si ji přečte dnešní dětská generace.
Dnes mě navštívil Rikitan a kluci od Bobří řeky. Přišli mě upozornit, že do mojí sbírky třinácti bobříků mi ještě dva chybí. Oranžový a bílý.
Svoji Sluneční zátoku jsem ve svém životě již objevila. Teď ještě ulovit bobříka mlčení a ušlechtilosti... :-)
Zvonivý smích hochů od Bobří řeky mi připomněl odlesk šťastného dětství.
P.S.: Jak to ti Hoši od Bobří řeky dělají, že vůbec nestárnou...
P.P.S.: Nostalgie jako prase... ( bobřík ušlechtilosti ohrožen)
Jednalo se o mojí první Foglarovku. Pamatuji si, jak jsem odhodlaně na chatě plnil bobříky, zároveň si uvědomuji, že jen díky této knize jsem začal jezdit na letní tábor. Tam jsem potkal mnoho úžasných přátel, první zakoukání do holky, naučil jsem se spoustu nových věcí, a celý ten život jsem si prostě oblíbil.
Je pro mě neuvěřitelná a milá nostalgie, když se ke knize vracím. A postupem času si uvědomuji, že jí vděčím za hodně!
Vrátila jsem se do svých dětských let. Všichni jsme milovali příběhy a napodobovali jsme sportovní aktivity spojené s bobříky. Vždy byla sranda a měli jsme krásné vyžití v přírodě. Tyto knihy nám byli inspirací.
Tak dneska jsem si po létech zase přečetl jednu ze svých oblíbených knih od Jestřába. A musím říci, že jsem zřejmě stejně jako on zůstal hochem neboť kniha pro mě neztratila nic ze svého kouzla. Opět jsem ji přečetl jedním dechem, tím spíše, že je to jedno ze starších vydání od Kobese s excelentními ilustracemi od mistra Buriana. Howgh!
Četl jsem příspěvek Lessany a chci jen upřesnit, že v třicátých letech dlouhý pobyt dětí mimo rodinu nikoho neudivil. Bylo přijatelné posílat děti k lépe situovaným bezdětným příbuzným, do cizích rodin na výuku řemesla, německého jazyka či zemědělskou výpomoc. V těchto časech trampské hnutí zakládalo osady a život v přírodě byl najednou velmi moderní a populární napříč celou společností. Také skauti vystrčili růžky. Pokud si představíme Rikitana a hochy, jako malý skautský oddíl, máme tu něco v této době zcela běžného. V rodinách převládalo prosté praktické chování a poslat syna na tábor, který si zaplatil bylo dobré řešení. Stejně by doma jen lumpačil. Takhle asi tehdy uvažovali. Foglarův příběh, proto v době svého vzniku působil celkem reálně.
Aj keď som sa ku knihe dostala až v dospelosti, myseľ sa mi pri čítaní hneď naladila na mládežnícku nôtu. Plne som si teda vychutnala Jirkovo a Vilíkovo očarenie Rikitanom a následné dobrodružstvá všetkých 13 chlapcov od Bobrej rieky. Najprv ve Staré čtvrti, potom v Červeném dolíku, v Rokli úmluvy, neskôr ve Sluneční zátoce a napokon U modrého hroznu. Spolu s Grizzlym, Stopařem, Drobečkem, Tichošlápkem, Kytičkářem, Větrníkem, Mirkem, Luďkem, Šťourou, Pirátem, Jirkou, Vilíkem a Rikitanem som sa sústredila na lov bobríkov, výrobu talizmanov, píseň úplňku, príbeh o Royovi, odhalenie zelenej príšery...
Občas mi ako "starému hnidopichovi" preletela mozgom myšlienka, či by Rikitan ako študent medicíny strávil naozaj leto s chlapcami s cieľom vychovať z nich správnych mužov, namiesto toho, aby bol kdesi so svojou priateľkou... Alebo myšlienka, či by maminky a tatínkovia bez problémov pustili svojich synov na celé dva mesiace prázdnin do divočiny s jedným mladým mužom ako dozorom... ALE dumky takéhoto typu tu nie sú na mieste. Kniha inšpirovala a stále inšpiruje generácie chlapcov i dievčat v snahe byť čestnými, zručnými, spravodlivými, dobrými, odvážnymi... a to je niečo, čo sa podarí máloktorej. Plný počet hviezd teda zaslúžene! :-)
Jak já tu knížku milovala...Měla jsem půjčené staré vydání, svázané z výstřižků, které vycházely v časopise. Pořád dokola jsme si jí se sestřenicí půjčovaly...Všechny příběhy jsem s hochy prožívala a chtěla to zažít také. Úžasný idylický svět přátelství. Moje dětství, vzpomínky, to je sentiment...
Štítky knihy
sběratelství Zdeněk Burian, 1905-1981 táboření foglarovky chlapecké kluby dětská dobrodružství Jaroslav Foglar, 1907-1999 pro chlapce
Autorovy další knížky
| 2003 |  Záhada hlavolamu |
| 2007 | Rychlé šípy |
| 2005 | Hoši od Bobří řeky |
| 1991 | Dobrodružství v temných uličkách |
| 1990 | Boj o první místo |
(SPOILER) !!!Tento komentář obsahuje SPOILER!!!
Tato kniha je stará 84 let, a i přesto je to jedna z nejchytlavějších knih co jsem četl.Kniha má velice zajímavý a chytlavý příběh. Strašně mě bavilo se prokousávat příběhem a zjišťovat nové věci, také se mi líbila kreativita kluků když si z opuštěné chaty dokázali udělat svojí ,,klubovnu". Této knize bych vytknul jen jednu věc, na můj vkus tam bylo málo obrázků. Jinak knize dávám 9/10 protože je to stará ale skvělá kniha.