Hospoda Jamaica
Daphne du Maurier
Romantický příběh, odehrávající se v Anglii v prvé polovině 19. století, vypráví o energické a odvážné dívce, která se vlivem neblahých životních okolností octne přímo v hnízdě nebezpečných námořních lupičů...
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1992 , DialogOriginální název:
Jamaica Inn, 1936
více info...
Přidat komentář
Tuhle knihu mám ve své knihovně už téměř padesát let, kolikrát jsem ji četl, už nevím, ale je to jedna z mých stálic, po kterých občas sáhnu. Trochu mě mrzí, že u mých vnoučat se dočkala ohodnocení "dědův čtenářský pravěk", což jsou podle nich knihy, které je příliš neupoutaly.
Sice vcelku zábavné čtení, charakterem ale spíše young adult literatura. Popravdě jsem na základě přečtených povídek od autorky čekala trochu sofistikovanější vyprávění. Ale není to špatná kniha, jen já jsem na ni asi moc stará…
Jedním slovem - "wow". Kniha objevena náhodně díky čtenářské výzvě a opět to byla trefa do černého. Neskutečný poutavý příběh s nečekaným koncem, opravdu jsem nečekala, že nejvyšší hlavou bude tenhle člověk. Obdivuju Mary za její odvahu bojovat za svoji tetu a za svůj život.
Bomba! Autorka je opravdu dobrá vypravěčka, příběh mě přímo nadchl. Zpočátku jsem knížce moc nedávala, ale ta atmosféra je úžasná. Slatiny, mlha, potůčky, bažiny a chladná atmosféra vás vtáhne.
Temný, ponurý příběh, plný mlhy, tajemství, hrdlořezů, pokladů, ale i lásky. Plný těch tápajících krůčků, kdy k sobě dva lidé nachází cestu, váhají, pochybují, nevěří a přitom už jsou vlastně lapeni :)
Mně se to líbilo. Nevím, jestli bych si to někdy přečetla, kdybych předtím neviděla stejnojmenný seriál. Ale nakonec musím konstatovat, že kniha byla stokrát lepší.
Mrazivá atmosféra, syrová, nepřikrášlená, a přesto tak podmanivá. Plná chladu, deště, nelítostného osudu a zároveň i naděje, krásy a něhy. Krásné.
temná pohádka, připomínající Větrnou hůrku...akorát něco, co mě v Hůrce okouzlilo, jsem tady postrádala..
Příběh fajný, napětí spousta, Mary kolísající mezi hodnou holkou a holkou připravenou kdykoliv spadnout na dno. Odvážná, pere se s osudem i chlapy, zároveň místy propadající panice, aby nevymizely nějaké ty typicky ženské rysy. Jem - "hodný" padouch, na můj vkus moc hrající lhostejného. Strýc Joss - troskopadouch. Teta Patience - zničená žena. Postavy takové šablónovité. Příběh zasazen do romantických kulis vřesovišť, slatin a rašelinišť---plus moře, vítr, mraky, déšť - za tohle palec nahoru !!! takovouhle krajinu já můžu..stvořenou pro tragické příběhy..a šťastné konce ;).
Polorozpadlá hospoda - ideální místo pro zločin a děsivé scény. A hlavní padouch ?? když už - tak už. Daphne nás nešetřila, pěkně pohnala své postavy do extrému. A ještěže psala román před 100lety, protože kdoví, co by dnes Mary v knize potkalo..asi by z rukou lupičů a ochlastů nevyvázla jsem poškrábaná, s roubíkem v puse, a strýc by se asi taky neuspokojil jen s vyhrůžkami...ještěže tak.
čtení jsem si užila. Ale jako teenagerka bych si ho asi užila více. Správný temný viktoriánský román. Jenomže toho temna (navzdory konci) bylo až moc. Proto jdu s hodnocením trochu dolů. Ale jsem ráda, že mně DK k autorce i knížce dovedla :)
p.s. abych jen neremcala, zvažuji začlenění do naší knihovny..takže, zas tolik výhrad nemám ;))
Na dnešní dobu trochu zdlouhavé a ponuré čtení. Konec jsem tak nějak vytušila dopředu. Přečteno, ale už bych se k této knize nevrátila.
Já ji ještě nehodnotila!!?? Poprvé čteno někdy ve 13ti letech. To mi hrůzou vstávaly vlasy na hlavě. Pak ještě několikrát a pořád musím hodnotit velice pozitivně. Moc dobře napsáno.
Daphne du Maurier je dokonalý vypravěč. Před očima vám vystupují postavy a místa a vy je nejen naprosto jasně vidíte, ale dokonce i cítíte. Vnímáte chlad mořského vánku před úsvitem, zemitou vůni močálu i odér podnapilých vyvrhelů. Užívám si to pokaždé!
Knížka, kterou jsem poprvé četla v 17 letech a prožívala příběh očima hlavní hrdinky! Četla jsem se zatajeným dechem, výborná kniha! Vývoj událostí mě úplně překvapil. Ke knížce se během let stále vracím!
Řev moře, temnota a chladná zrada. Běsi, co člověka pohltí. A ženský úděl bez skrupulí.
Temný příběh , který jsem si znovu připomenula, díky čtenářské výzvě. Pokaždé mne zaskočí syrovostí postav a míst, která umí autorka popsat tak, že je vidíte před sebou a nemůžete se dočkat, až budete na poslední stránce.
Už jsem ji kdysi četla, chtěla jsem si připomenout. Našla jsem několik pravopisných chyb, ale jinak se čte dobře. Děj je hodně dokreslován popisy místa, počasí, nálad a pocitů postav. Nevadí, ale přeskakovala jsem - hlavně ke konci, kdy už jsem chtěla mít dočteno a vědět, jak příběh dopadne. Závěr knihy je napínavý.
Kniha pro mě byla sondou do ženské duše. Nečetla jsem ji jen jako napínavý příběh o zločinech, nebezpečích a lásce, ale v útlaku žijící teta Patience, mrtvá nepřítomná matka, násilnický Joss, farář i zloděj koní a vůbec celý dům s mnoha prázdnými místnostmi a tajemnými místnostmi, stejně jako popisy divoké krajiny a nakonec samotná Mary jako by byly procesy v duši ženy, vlivy, hlasy a tlaky, se kterými žena žije a musí se vyrovnávat na cestě od naivity k moudrosti. Kniha sahá do hloubek, na jejím konci je Mary svobodnější a zkušenější, ale stále s mnoha cestami před sebou. Popisy krajiny jsou výborné, atmosféra skvěle vykreslená, příběh je napínavý a uteče. Grafická úprava z roku 1970 nemá chybu. Velmi doporučuji.
Poněkud ponurý příběh z anglického venkova 19. století jsem přečetla v rámci Čtenářské výzvy. Místo, kde se nacházela hospoda Jamajka, je pěkně vykresleno, stejně tak charakteristiky hlavních postav jsou solidně podány. Nicméně samotný příběh mě zase až tak nezaujal.
Opět návrat ke knihám mého dětství a dospívání, tentokrát tak trochu zištný.
Čtenářská výzva – Kniha autora, který získal cenu E. A. Poa.
A mé dojmy? Určitě bych si konečně mohla přečíst i jiné knihy této autorky, její styl je mi velmi sympatický :). Z kraje sice trochu rozpačité, ale i po letech zábavné, napínavé, jen ne už tolik překvapivé. U knihy velmi oceňuji nádherný jazyk, formu vyprávění, dokonalé popisy krajiny a skvěle zpracované charaktery postav (tentokrát mi byla ovšem Mary svou naivitou až nesympatická).
Kdysi jsem ji objevila v knihobudce a protože mi to bylo povědomé jako dost velká klasika, vzala jsem si ji. Jo, přečetla jsem. Ale že by se mi to líbilo, to bohužel fakt ne.
Co je povedené, je prostředí. Hospoda na blatech, kde se za ponurých nocí scházejí podivní lidé, dělají podivné věci a do toho je vržena mladá dívčina... jo, dobře rozehráno.
Ale dál už nic. Napětí se u mě téměř nedostavilo, sympatie k postavám taky ne. No a ten závěrečnej happyend... nic schematičtějšího a kýčovitějšího snad s tím udělat nešlo. Já vím, vznikalo to v jiné době, ale přesto... achjo.
Obecně mám ráda dlouhé a tlusté knížky. Jsou ale výjimky, kdy jsem ráda, že knížka je útlá, protože to neprodlužuje čtenářský diskomfort. Tahle k nim patřila. Bohužel. A samozřejmě putovala do další knihobudky.
Ponurý příběh i prostředí, mlhy, blata... pro mně dokonalé. Knihu jsem četla už kdysi dávno, ale když se mi dostala v knihovně do ruky nové vydání s touto nádhernou obálkou, musel jsem si příběh připomenout. Atmosférou mi připomíná moji oblíbenou Janu Eyrovou.
Hospodu Jamajku jsem poprvé navštívila před padesáti lety. Přes všechnu ponurost tohoto místa, jeho hrubého majitele, jsem se zamilovala do příběhu Mary, příběhu z 19. století. Krásné obálce nového vydání v loňském roce jsem neodolala a vypravila jsem se znova za Mary do hostince Jamajka, přečíst si o jeho strašlivém tajemství a zhlédnout nebezpečné slatiny. Nic se nezměnilo, jenom já se dívám na knihu jinýma očima, ale přesto je stále pětihvězdičková.
Štítky knihy
Anglie 19. století zfilmováno milostné romány anglický venkov lupiči pobřeží krimi historické romány CornwallAutorovy další knížky
2019 | Hospoda Jamajka |
2019 | Mrtvá a živá |
1972 | Dům na pobřeží |
1991 | Únik |
1995 | Má sestřenka Rachel |
Kniha se mi moc líbila, nejvíc jsem ocenila romantickou linku.