Hospoda Jamaica
Daphne du Maurier
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/46685/hospoda-jamajka-46685.jpg
4
859
859
Nejromantičtější a nejpopulárnější autorčin román, který zlákal i Alfreda Hitchcocka k filmové verzi, již v úvodní scéně v plné šíři ukazuje její vypravěčské mistrovství. Mladá Mary přijíždí v bouři dostavníkem k opuštěnému hostinci svého strýce na zastrčeném pobřeží Cornwallu, kde by měla strávit následující léta. Netuší, že její strýc je vůdcem bandy otrlých a krutých námořních lupičů, kteří mají v hostinci hlavní štáb. Jakmile to však odvážná dívka zjistí, pustí se s nimi do dramatického i když nerovného boje.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2010 , BaronetOriginální název:
Jamaica Inn, 1936
více info...
Přidat komentář
temná pohádka, připomínající Větrnou hůrku...akorát něco, co mě v Hůrce okouzlilo, jsem tady postrádala..
Příběh fajný, napětí spousta, Mary kolísající mezi hodnou holkou a holkou připravenou kdykoliv spadnout na dno. Odvážná, pere se s osudem i chlapy, zároveň místy propadající panice, aby nevymizely nějaké ty typicky ženské rysy. Jem - "hodný" padouch, na můj vkus moc hrající lhostejného. Strýc Joss - troskopadouch. Teta Patience - zničená žena. Postavy takové šablónovité. Příběh zasazen do romantických kulis vřesovišť, slatin a rašelinišť---plus moře, vítr, mraky, déšť - za tohle palec nahoru !!! takovouhle krajinu já můžu..stvořenou pro tragické příběhy..a šťastné konce ;).
Polorozpadlá hospoda - ideální místo pro zločin a děsivé scény. A hlavní padouch ?? když už - tak už. Daphne nás nešetřila, pěkně pohnala své postavy do extrému. A ještěže psala román před 100lety, protože kdoví, co by dnes Mary v knize potkalo..asi by z rukou lupičů a ochlastů nevyvázla jsem poškrábaná, s roubíkem v puse, a strýc by se asi taky neuspokojil jen s vyhrůžkami...ještěže tak.
čtení jsem si užila. Ale jako teenagerka bych si ho asi užila více. Správný temný viktoriánský román. Jenomže toho temna (navzdory konci) bylo až moc. Proto jdu s hodnocením trochu dolů. Ale jsem ráda, že mně DK k autorce i knížce dovedla :)
p.s. abych jen neremcala, zvažuji začlenění do naší knihovny..takže, zas tolik výhrad nemám ;))
Na dnešní dobu trochu zdlouhavé a ponuré čtení. Konec jsem tak nějak vytušila dopředu. Přečteno, ale už bych se k této knize nevrátila.
Já ji ještě nehodnotila!!?? Poprvé čteno někdy ve 13ti letech. To mi hrůzou vstávaly vlasy na hlavě. Pak ještě několikrát a pořád musím hodnotit velice pozitivně. Moc dobře napsáno.
Daphne du Maurier je dokonalý vypravěč. Před očima vám vystupují postavy a místa a vy je nejen naprosto jasně vidíte, ale dokonce i cítíte. Vnímáte chlad mořského vánku před úsvitem, zemitou vůni močálu i odér podnapilých vyvrhelů. Užívám si to pokaždé!
Knížka, kterou jsem poprvé četla v 17 letech a prožívala příběh očima hlavní hrdinky! Četla jsem se zatajeným dechem, výborná kniha! Vývoj událostí mě úplně překvapil. Ke knížce se během let stále vracím!
Řev moře, temnota a chladná zrada. Běsi, co člověka pohltí. A ženský úděl bez skrupulí.
Temný příběh , který jsem si znovu připomenula, díky čtenářské výzvě. Pokaždé mne zaskočí syrovostí postav a míst, která umí autorka popsat tak, že je vidíte před sebou a nemůžete se dočkat, až budete na poslední stránce.
Už jsem ji kdysi četla, chtěla jsem si připomenout. Našla jsem několik pravopisných chyb, ale jinak se čte dobře. Děj je hodně dokreslován popisy místa, počasí, nálad a pocitů postav. Nevadí, ale přeskakovala jsem - hlavně ke konci, kdy už jsem chtěla mít dočteno a vědět, jak příběh dopadne. Závěr knihy je napínavý.
Kniha pro mě byla sondou do ženské duše. Nečetla jsem ji jen jako napínavý příběh o zločinech, nebezpečích a lásce, ale v útlaku žijící teta Patience, mrtvá nepřítomná matka, násilnický Joss, farář i zloděj koní a vůbec celý dům s mnoha prázdnými místnostmi a tajemnými místnostmi, stejně jako popisy divoké krajiny a nakonec samotná Mary jako by byly procesy v duši ženy, vlivy, hlasy a tlaky, se kterými žena žije a musí se vyrovnávat na cestě od naivity k moudrosti. Kniha sahá do hloubek, na jejím konci je Mary svobodnější a zkušenější, ale stále s mnoha cestami před sebou. Popisy krajiny jsou výborné, atmosféra skvěle vykreslená, příběh je napínavý a uteče. Grafická úprava z roku 1970 nemá chybu. Velmi doporučuji.
Poněkud ponurý příběh z anglického venkova 19. století jsem přečetla v rámci Čtenářské výzvy. Místo, kde se nacházela hospoda Jamajka, je pěkně vykresleno, stejně tak charakteristiky hlavních postav jsou solidně podány. Nicméně samotný příběh mě zase až tak nezaujal.
Opět návrat ke knihám mého dětství a dospívání, tentokrát tak trochu zištný.
Čtenářská výzva – Kniha autora, který získal cenu E. A. Poa.
A mé dojmy? Určitě bych si konečně mohla přečíst i jiné knihy této autorky, její styl je mi velmi sympatický :). Z kraje sice trochu rozpačité, ale i po letech zábavné, napínavé, jen ne už tolik překvapivé. U knihy velmi oceňuji nádherný jazyk, formu vyprávění, dokonalé popisy krajiny a skvěle zpracované charaktery postav (tentokrát mi byla ovšem Mary svou naivitou až nesympatická).
Kdysi jsem ji objevila v knihobudce a protože mi to bylo povědomé jako dost velká klasika, vzala jsem si ji. Jo, přečetla jsem. Ale že by se mi to líbilo, to bohužel fakt ne.
Co je povedené, je prostředí. Hospoda na blatech, kde se za ponurých nocí scházejí podivní lidé, dělají podivné věci a do toho je vržena mladá dívčina... jo, dobře rozehráno.
Ale dál už nic. Napětí se u mě téměř nedostavilo, sympatie k postavám taky ne. No a ten závěrečnej happyend... nic schematičtějšího a kýčovitějšího snad s tím udělat nešlo. Já vím, vznikalo to v jiné době, ale přesto... achjo.
Obecně mám ráda dlouhé a tlusté knížky. Jsou ale výjimky, kdy jsem ráda, že knížka je útlá, protože to neprodlužuje čtenářský diskomfort. Tahle k nim patřila. Bohužel. A samozřejmě putovala do další knihobudky.
Ponurý příběh i prostředí, mlhy, blata... pro mně dokonalé. Knihu jsem četla už kdysi dávno, ale když se mi dostala v knihovně do ruky nové vydání s touto nádhernou obálkou, musel jsem si příběh připomenout. Atmosférou mi připomíná moji oblíbenou Janu Eyrovou.
Hospodu Jamajku jsem poprvé navštívila před padesáti lety. Přes všechnu ponurost tohoto místa, jeho hrubého majitele, jsem se zamilovala do příběhu Mary, příběhu z 19. století. Krásné obálce nového vydání v loňském roce jsem neodolala a vypravila jsem se znova za Mary do hostince Jamajka, přečíst si o jeho strašlivém tajemství a zhlédnout nebezpečné slatiny. Nic se nezměnilo, jenom já se dívám na knihu jinýma očima, ale přesto je stále pětihvězdičková.
Přes to že kniha je zařazena jako román tak to bylo docela ponuré a chvílemi i drsné nebo jak to vyjádřit "syrové" čtení....
Skvěle popsané prostředí mlhavého Cornwallu, obávané hospody Jamajky a slatin. I s jejich obyvateli. Určitě stojí za přečtení.
I přes to, že je kniha napsána dobře a díky tomu se i dobře a rychle četla, nevytvořila jsem si k ní velký citový vztah, tudíž mi téměř nezáleželo na osudu mladé Mary.
Musím hodnotit jako průměr ze kterého si nesu rozporuplné pocity a nebýt čtenářské výzvy asi bych si knihu nepřečetla.
Za mě tedy 3* a možná od autorky v budoucnu zkusím nějakou jinou knihu :-)
Kvůli čtenářské výzvě čtu knihy, ke kterým bych se buď hodně dlouhou dobu nedostala nebo bych o ně ani pohledem nezavadila. Těžko říct, kam se řadí Hospoda Jamajka...
Co musím vyzdvihnout na knize je snaha autorky o popis místa. Někdy na mě dýchala neutěšená samota, jindy zase veselost ve volnosti hlavní hrdinky. Autorka si také dobře hraje s jazykovou skladbou.
Co naopak musím knize vytknout jsou někdy dlouhé pasáže, které mě tak nebavily číst! Často se mi stávalo, že jsem se do nich začetla, ale v polovině stránky zjsitila, že jsem nevěděla, o čem čtu.
Pokud bych měla zhodnotit toto dílo, před klasikou našich vlastenců by obstálo stěží. Je to spíše román pro ženy, než pro širokou veřejnost.
Další autorčina kniha, která se mi moc líbí už celá dlouhá léta a kterou jsem si nyní přečetla znovu. Nezapře v ní svůj skvělý styl psaní, který je opravdu jedinečný. I tento příběh má všechno, co od něj čtenář očekává - je dobrodružný, napínavý, tak trochu i romantický a končí (víceméně) happyendem. Hlavní hrdinka Mary mi byla sympatická, její osud zajímavý a rozhodně neotřelý. Příběh jako takový je atmosféricky dokonalý, kdysi dávno jsem viděla i film, ten také nebyl špatný ;-). Knihu určitě doporučuji a dávám hodnocení nejvyšší...
Štítky knihy
Anglie 19. století zfilmováno milostné romány anglický venkov lupiči pobřeží krimi historické romány Cornwall
Autorovy další knížky
| 2019 |  Hospoda Jamajka |
| 2019 | Mrtvá a živá |
| 1972 | Dům na pobřeží |
| 1991 | Únik |
| 1995 | Má sestřenka Rachel |
Temný, ponurý příběh, plný mlhy, tajemství, hrdlořezů, pokladů, ale i lásky. Plný těch tápajících krůčků, kdy k sobě dva lidé nachází cestu, váhají, pochybují, nevěří a přitom už jsou vlastně lapeni :)
Mně se to líbilo. Nevím, jestli bych si to někdy přečetla, kdybych předtím neviděla stejnojmenný seriál. Ale nakonec musím konstatovat, že kniha byla stokrát lepší.
Mrazivá atmosféra, syrová, nepřikrášlená, a přesto tak podmanivá. Plná chladu, deště, nelítostného osudu a zároveň i naděje, krásy a něhy. Krásné.