Hospoda Jamajka
Daphne du Maurier
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/118076/bmid_hospoda-jamajka-wen-118076.png
4
859
859
Nejromantičtější a nejpopulárnější autorčin román, který zlákal i Alfreda Hitchcocka k filmové verzi, již v úvodní scéně v plné šíři ukazuje její vypravěčské mistrovství. Mladá Mary přijíždí v bouři dostavníkem k opuštěnému hostinci svého strýce na zastrčeném pobřeží Cornwallu, kde by měla strávit následující léta. Netuší, že její strýc je vůdcem bandy otrlých a krutých námořních lupičů, kteří mají v hostinci hlavní štáb. Jakmile to však odvážná dívka zjistí, pustí se s nimi do dramatického i když nerovného boje.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1972 , OdeonOriginální název:
Jamaica Inn, 1936
více info...
Přidat komentář
Četla se mi lépe, nez před 20lety,kdy jsem ucinila první pokus kvůli maturite, tenkrát jsem ji nebyla schopna dočíst . V půlce knihy jsem byla mile prekvapena a cetla se mi výborně. Poté uz jsem spěchala, abych ji docetla, připadlo mi, ze ji ctu uz dlouho . Mé první setkani s autorkou, diky Ctenarske vyzve. Nekdy mi popisy a magie přišli hezké, někdy zbytečné.
K této knize jsem se vrátila po letech letoucích a znovu jsem musela konstatovat, že je skvělá.
Viděl jsem toliko slovensky dabovanou TV sérii z 80. let, a z utopence vynořivšího se z podpalubí mě mrazí dodnes. V knížce chybí, čímž obrazová adaptace obstála důmyslněji, jak propojila způsob skonu otce hlavní hrdinky s jejím navazujícím údělem. Možná ani zaláskovanost nevyzněla v televizi tak naivně jako na papíře. Tím ale výhrady končí.
Hospodu Jamajka napsala obdivuhodná vypravěčka, od níž snesu i krajinné popisy, které mě coby nastavovaná kaše jinak přesycují. Tady ne. Slatiny dýchají jako člověk v bezvědomí: žijí, a přitom vypadají mrtvě. A válí se na nich hřebík z koňské podkovy. A každý kovář přece pozná své dílo… Přesně tak - detektivní zápletka, kterou z dětské televizní paměti vydolovala kniha. 48/19
Je to takové pitomoučké. Rodokaps z poloviny minulého století švihnutý čevenou knihovnou. A přesto se mi to četlo parádně! :-) Do poslední chvíle jsem byla napnutá, jak to všechno dopadne a kdo je hlavní padouch. Fakt se mi to líbilo.
Pěknej román s lehkou detektivní zápletkou a nádechem tajemna. Popis krajiny slatin, skal a vřesovišť, ale i samotný hospody je působivej, až jsem si připadal, jako bych tam byl.
Kniha se mi líbila a myslím, že na ni nezapomenu, díky příhodě, kdy jsem si ji četla v autobuse, byla jsem do ni tak zabraná a nevšimla jsem si, že byla konečná. Řidič si nevšiml mě a už mě vezl kdesi do depa ???? Prostředí je popsáno tak věrohodně, že máte pocit, jako by jste tam taky byli. A zajímavá je i různorodost postav. Než jako román bych knihu označila za krimi z 19.století
I když se z knihy vyklubal jiný žánr než jsem očekávala a já nejsem zrovna příznivcem romantických příběhů, přesto jsem díky ponurosti příběhu knihu dočetla a musím říct že se mi líbila. Samotnou mě to překvapilo. ????
Přečetla jsem, abych splnila čtenářskou výzvu, kterou jsme si dali s dětmi na čtenářském klubu:-) Líbila se mi její ponurá atmosféra. Zařadí se u mě bezesporu k těm knihám, na které i kdybych chtěla, tak nezapomenu...
Tuto knihu jsem si chtěla přečíst už dávno a vzpomínám si jak jsem jako malá koukala na seriál. Krásně napsaný příběh.
Daphne umí. Tuto autorku jsem objevila úplnou náhodou a je opravdu výborná.
Ke knize - mladá Mary se po smrti matky vydává za svou tetou a strýcem, kteří vlastní hospodu Jamajka. Ovšem nic není takové, jak si Mary představovala. Tajemný, ponurý román, který vtáhne a pustí až na konci.
Pěkný, romantický a napínavý příběh z Anglie z počátku 19. století. Čte se jedním dechem.
Dobrodružný příběh hlavní hrdinky Mary si mě omotal kolem prstu hlavně asi pro svou temnou atmosféru nevlídné samoty hospody Jamajka a té doby a vůbec celkovým pojetím a způsobem podání celé knihy. Styl autorky je samozřejmě jiný, než kterým se píší současné romány, ale vůbec mi nedělal problémy, spíš naopak, text pro mne byl osvěžujícím a zajímavým prvkem a velmi mě bavil. Hlavní hrdinka byla s ohledem na okolnosti a podmínky, ve kterých se ocitla, velmi statečná a nebála se - způsob, jakým byla vykreslena její povaha, byl velmi civilní a uvěřitelný, nebylo to nějak emancipačně přehnané. ***** SPOILER***** Romantické zpracování příběhu hlavní hrdinky už od začátku napovídalo, jakým směrem se příběh ponese a s tím i souvisela předtucha konce, což způsobovalo, že jsem se o Mary ve vypjatých chvílích příliš nebála.... :-) Ale to mi vůbec nevadilo, občas si člověk také chce přečíst takové to klasické vyprávění, kde zlo dojde potrestání a dobro zvítězí... Knihu doporučuji :-)
Oceňuji temnou atmosféru, úplně jsem cítila sychravost slatin, mlhu na vřesovištích a vlhkost bažin. Příběh odvážné Mary v dobách, kdy rozhodně nebylo obvyklé, aby mladá žena samostatně rozhodovala o svém osudu, mě oslovil. Nebylo to úplně jednoduché čtení, jazyk autorky je trochu zastaralý a pro čtenáře uvyklého na současné detektivky trochu složitější, ale stojí to za to.
Krásný temný napínavý román z drsného Cornwallu. Kniha se čte jedním dechem, jedna ze dvou mých nejoblíbenějších :-)
Klasický román, jež jsem nikdy nečetla. Autorka dokáže svými slovy vykreslit barvitý obrázek pochmurných blat plných zrádných bažin s neméně drsnými a zrádnými lidmi. Myslím, že mnozí současní spisovatelé thrillerů by se měli čemu učit. Temné sídlo hospody Jamajky, kam se dostává hlavní hrdinka po smrti své matky, ukrývá mnohá hrůzná tajemství. Musím se přiznat, že děj je sice barvitý, ale nejvíce jsem si užívala zprostředkování atmosféry tíživě plynoucích dnů plných mlh, deště a větru. Záhadou mi je, jak mohli obyvatelé všechno vydržet a nedostat ani rýmu. Jen mě mrzelo, že ni jedna postava mi nepřirostla k srdci, což u jiných hrdinek v podobných dílech bylo jiné. Třeba v knihách Jane Austenové nebo u Jany Eyrové jsem neměla ani trochu problém se s hrdinkami ztotožnit. V případě Mary z Hospody Jamajky to nešlo. Její motivy a jednání mi byly stále tak trochu cizí. Přemýšlela jsem, proč nemá žádné peníze, když na začátku prodává hospodářství, proč tak dlouho setrvala v hospodě a i v závěrečném rozhodnutí bylo až mnoho otazníků. Přesto jsem moc ráda, že jsem se seznámila s touto knihou a mohu ji určitě doporučit.
Keby som mal niekoho učiť, ako písať temné detektívky zo súčasnosti, zaradil by som túto knihu do "povinné četby".
Nahliadnutie do inej krajiny a storočia stálo za to. Škoda, že som nebol chorý, zakrytý dekou a nepil tony zeleného čaju, zázvoru a medu niekde na slovenských lazoch.
Aj keď dnes príbeh vyznieva trochu naivne, sú tam momenty, ktoré sú univerzálne platné - napríklad postava fajn ženy, ktorá sa zaľúbi do debila a dobrovoľne sa nechá tyranizovať.
Dal by sa z toho nakrútiť slušný thriller. (Ten od AH som nevidel.) A Briti (ak sa nemýlim) nakrútili aj seriál.
První kniha,kterou jsem, snad ještě v pubertě, od této autorky přečetla. A i po letech si dobře vzpomínám na pocity, které u mne vyvolal příběh z drsné části Anglie - vřesoviště kolem Cornwallu. Atmosféra knihy mne pohltila, přišlo mi, že i u nás bylo počasí v tu chvíli plné mrholení a mlh a podivných zvuků, děsila jsem se opilců, vycházejících z hospod Vršovic. Od té doby jsem se ke knize vrátila ještě dvakrát a pokaždé jsem si knihu znovu ráda přečetla.
„... když už o vás vím tolik, nemyslíte, že by bylo dobře dovyprávět mi i zbytek vašeho příběhu? Jak se jmenujete a jak dlouho už žijete na Jamajce? ... Jen se nebojte, řekl s úsměvem, vyslechl jsem už kdysi mnohou zpověď ... váš příběh mi nebude znít tak podivně, jak myslíte. Jsou i horší pelechy, než je Jamajka.“
Nečekala jsem, že mě Daphne du Maurier svým romantickým příběhem tak okouzlí :-). Přečíst si něco od paní du Maurier jsem měla v plánu už hodně dlouho, a ještě než jsem se do příběhu o zchátralém hostinci uprostřed nehostinných hrůzu nahánějících bažin na drsném, krutém, a přesto krásném, mořském pobřeží pustila, někde jsem si přečetla, že spisovatelčiny popisy cornwallských bažin patří k tomu nejkrásnějšímu, co bylo o tomto kraji napsáno, a to mě samozřejmě nalákalo. Teď už můžu jen potvrdit, výsledek naprosto nezklamal, právě naopak, paní du Maurier mě opravdu dostala :-). Vytvořila úžasně působivý obraz Cornwallu z počátku 19. století, se všemi jeho krásami, náladami, ale taky nástrahami.
Čtenářský výlet do odlehlého koutu Británie, na Bodminskou planinu, a k jezírku Dozmary Pool (mimochodem, v něm je prý uschovaný slavný Excalibur) se opravdu vydařil. V obrazu, který mi vyvstal před očima, nechybělo naprosto nic, sugestivní líčení vyvolalo představu divokého pobřeží, pochmurnou krásu skalisek, rozlehlé travnaté plochy s úzkými cestičkami uprostřed tajemných a nebezpečných rašelinišť, i zvláštní krásu opuštěných vřesovišť ... a samozřejmě, ponuře nevábné Jamajky.
Navíc nebyl to až tak úplně romantický výlet, romanticky rozervaná je spíš krajina, ve které se příběh odehrává, a samozřejmě hlavní hrdinka Mary, mladá, krásná a taky statečná, vytržená z důvěrně známého prostředí, zažívající pocity osamělosti, strachu a opuštěnosti, osudem nedobrovolně vehnaná do životního dobrodružství, donucená zaplést se do nervy drásajícího života plného pobřežních pirátů, pašeráků i vrahů, do prostředí nepřátelského a dost nebezpečného, tedy do života, kterému se jako správná romantická hrdinka vzepře. Dějová zápletka je pak dobrodružně – detektivní, možná místy až hororová (ale to spíš ve filmu – po dočtení jsem se podívala na jednu z verzí z r. 1939, kterou natočil A. Hitchcock – bylo to jiné, a nebylo to vůbec špatné, mě se to líbilo, jen doporučuji shlédnout až po přečtení knihy, protože dojmy budou nejspíš kvalitativně dost odlišné – to co nabízí du Maurier a co Hitchcock je opravdu trochu něco jiného, du Maurier celý příběh zabalila do dramaticky romantického vyprávění, na rozdíl od Hitchcocka, který vsadil daleko víc na drsnost a ošklivost, hrůzu nahánějící krajiny i charakterů).
Ale zpět ke knize, doporučuji, pokud si chcete odpočinout, je tahle knížka to pravé, poskytne vám příjemně mrazivý, napínavý a dramaticky popisovaný příběh v lákavě jedinečném prostředí ... a Mary budete prostě fandit :-).
„Stála tak dalších deset minut nebo ještě déle a čekala na nějaký zvuk nebo znamení, ale všude byl klid. Jen hodiny v předsíni tikaly, chraptivé a nepřístupné – symbol času a lhostejnosti. Náhle zaslechla výkřik, ale v okamžiku dozněl a ztratil se a byl tak slabý a vzdálený, že to mohl docela snadno být výplod jejích představ, vybičovaný vším, čeho byla v noci svědkem.“
...
„Mary prošla předsíní a vkročila do chodby. Ani paprsek světla nepronikal ven skulinou pode dveřmi ... přistoupila těsně ke dveřím a přitiskla ucho na výplň. Ani hlas se odtud neozval, ani ona bezpečná známka života, lidský dech. I ten prudký pach po vyčichlých nápojích ... byl teď mnohem méně znatelný a klíčovou dírkou sem vnikal průvan. Mary podlehla náhlému impulsu, který nedovedla ovládnout, stiskla kliku ... nikdo tam nebyl. Dveře do dvora byly otevřené ... muži byli pryč ... a jí se místnost náhle zdála nevinná a neosobní. Bylo po hrůze. Poslední paprsek zapadajícího měsíce namaloval na podlaze bílý kruh a uvnitř kruhu se pohyboval tmavý kroužek jako prst. Byl to vržený stín. Mary pohlédla nahoru ke stropu a viděla provaz, provlečený hákem v trámu. Konec provazu vrhal stín do bílého kruhu. Kýval se tam a zpět ...“
Štítky knihy
Anglie 19. století zfilmováno milostné romány anglický venkov lupiči pobřeží krimi historické romány Cornwall
Autorovy další knížky
| 2019 |  Hospoda Jamajka |
| 2019 | Mrtvá a živá |
| 1972 | Dům na pobřeží |
| 1991 | Únik |
| 1995 | Má sestřenka Rachel |
Taky jsem četla před mnoha lety, kdy jsem byla tímto příběhem zcela unešená, no a dnes po tolika letech - pořád se četlo hezky - ponurý příběh, poutavé popisy krajiny i postaviček. Vzpomínám si i na film - ten byl docela drsný.