Hostinec U kamenného stolu
Karel Poláček
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/205669/bmid_hostinec-u-kamenneho-stolu-EXJ-205669.png
4
318
318
Laskavý humor z lázní. Humoristický román Hostinec U kamenného stolu vyšel poprvé v roce 1941. Záhy došel dobrého čtenářského ocenění, a dokonce se brzy dočkal i úspěšné filmové adaptace (1949). V kulisách lázeňského městečka tu Poláček rozehrál příběh osudem pronásledovaného majitele vyhlášeného hostince Šimona Tatrmuže a jeho "hříšné" ženy Boženy, příběh dvou typických středostavovských hrdinů s dobrosrdečným, ale omezeným a naivním viděním svého světa. K nim přidal řadu dalších komických postav, rozhádané a tvrdohlavé bratry inženýry, po Tatrmužově smrti neohrabaně spravující podnik, rodinu rady Dyndery, kochající se poklidnou lázeňskou atmosférou, kvartána Lumíra, jehož dobrodružné nutkání je zatíženo reparátem z matematiky, či Benno Mertense, svůdníka a herce... Autor tak v mistrné psychologické karikatuře a s nebývalým citem pro jazyk vystihl prostředí maloměsta s celou plejádou nejrůznějších afér, konfliktů i humorných situací. Přestože tu a tam z jeho psaní vysvitne osten iron... celý text
Přidat komentář
Příjemné čtení. I mně se pod hlavními postavami vybavovaly tváře filmových herců, ale vůbec mi to nevadilo. Čas strávený nad touto knížkou byl pro mě velmi osvěžující. Dokonce jsem se přistihla, že se usmívám.
Čeština obou bratrů byla okouzlující:
"Spytihněv přistoupil k oknu, narýsoval cosi na zaraženou tabuli a pak to smazal; i zavrčel v odpověď: "Mě se nemusí poučovat, co se patří. Společný dopis čte nejprve šéf a pak teprve personál. A nemluvit zbytečně! To by se si vyprosilo!""
A ještě jednu ukázku si nemůžu odpustit, protože paní Dynderová neměla konkurenci:
"Děvčata ho oslovila: "Doufáme, že nás doprovodíte, pane Kebrle. Proskočíme se na sále."
Filosof odpověděl: "Promiňte, slečny, tancovat nebudu, chci o samotě přemýšlet a oddávat se sebevzdělávání. Ženy jsou nepřítelkyně moudrosti."
Paní Dynderová se vmísila do rozmluvy: "Vyslovil jste odvážnou myšlenku, pane Kebrle. Já s vámi nesouhlasím, ale chci s vámi diskutovat, jakmile složím prádlo.""
Pohoda!
Nelze hodnotit jinak než 5 hvězdičkami. Kniha spolehlivě rozežene chmury. Není to sice snůška vtipů, u kterých byste se smáli nahlas, ale pobavíte se. A když si pustíte film, je pohoda dokonalá.
Filmové zpracování Hostince U Kamenného stolu jsem viděl mnohokrát a každé další zhlédnutí mi spolehlivě zvedne náladu. Rozhodl jsem se tedy, že si tentokrát konečně přečtu jeho knižní předlohu. Zároveň je to moje první knížka od Karla Poláčka. Škoda, maturitu už mám dávno za sebou…
Podle očekávání je knížka oproti filmu obsáhlejší a v několika věcech se liší, nejvíce asi v osudu jedné z postav a v charakteru Mistra Mertense. Také mě překvapilo, že je příběh vyprávěn formou veselých příhod v krátkých kapitolách.
Nepřestával jsem žasnout nad Poláčkovým kouzlením s češtinou – např. rada Dyndera oslovuje svoji ženu „paní“, paní Dynderová svému muži onká ("Dyndero, on loudí!"), do toho Mertensův dramatický přednes ("Ej, dejte mi pokoj, harlekýne!") a především kouzelná gramatika rozhádaných bratrů ("Jde se, kam se chce."). Musím přiznat, že vrcholem knihy pro mě bylo vyznání lásky v bratrské řeči. Celkově je knížka psaná krásným jazykem, který dnes v knihách již nenajdete.
Bylo to příjemné a lehké čtení. U knížky jsem se sice nesmál nahlas, ale častokrát mi vyloudila spokojený úsměv na tváři. Svůj účel tedy dokonale splnila.
Nemohu jinak, než začít komentář odkazem na "Diskuzi" viz výše (u knihy samotné).
Osud této knihy je něčím jako detektivkou a také odkazem na množství českých lidí, kteří buď knize a autorovi významně pomohli, ale také špíně, udavačství možná menší části zejména z fašistické organizace Vlajka.
Ono vydání této půvabné knihy v těžkých chvílích za existence "Protektorátu" bylo čímsi jako pohlazením slušných lidí, kterým byla kniha určena a svým způsobem, bohužel i rozloučením autora právě s nimi.
Pochvalných komentářů je zde dost, proto jsem se zaměřil na fakta v Diskuzi.
Kniha, až na pár věcí, přesně jako film a při čtení dialogů jsem si představovala paní Šejbalovou jako paní hostinskou, paní Šlemrovou coby paní radovou Dynderovou a Svatopluka Beneše a Rudolfa Hrušínského jako rozhádané bratry, používající zvláštní gramatiku. Moc milá knížka. Nechyběli ani lázenští šviháci Gaston a Percy.
Klasika, humor, vtip, krásný jazyk. Popis obrazu v hostinci mě vždy rozesměje. Zde je i četba:
http://umctachov.cz/2020/02/pavel-repa-cte-z-dila-karla-polacka/
Znám pouze film a když na mě někdy lezly chmury, spolehlivě je rozpustil. Knižní příběh mě překvapil nečekaně rozsáhlostí a čekaně detailnějším vykreslením postav. Zejména dramatický umělec Mistr Mertens je v knize jinou personou a to velmi sympatickou, rada Dyndera není až takový podpantoflák a paní hostinská má hlášky, které si půjdu vytesat na futra : " Kde ses namazal, tam se doraz, obejdo!"
Kniha se mi líbila. Děj je trochu jiný než ve filmu, ale i tak se mi to čelo moc pěkně.
Miluji tuto knihu. Zejména její první část, než přijedou do lázní oba spolu nemluvící bratři. Interakce Aleny a Věry se světáky Gastonem a Percym jsou dokonalé. Poláčkovi se nádherně podařilo vykreslit předválečnou pohodovou atmosféru lázní.
Nikde jsem se nedočetla, proč tvůrci filmu změnili zápletku se Šimonem Tatrmužem. Mnohem víc se mi líbila knižní varianta než filmová. Film, i když není špatný, kvalit knihy zdaleka nedosahuje.
Vyslovil jste odvážnou myšlenku, pane. Nesouhlasím, ale chci s vámi diskutovat, hned jak složím prádlo.
Viděla jsem i filmové zpracování, tenkrát to bylo ve Filmech pro pamětníky. Tentokrát je tam kromě humoru i trošku smutku.
Nejdříve jsem viděl film z roku 1948 a musím říct, že atmosférou se film knize velmi podobá. Kniha představuje takové veselé příhody ze zlatých 30. let v prostředí lázní. S mnoha postavami, jako je majitel hostince mrzutý Šimon Tatrmuž a jeho hříšná žena Božena, léčící se pan Rada Dyndera s paní radovou, kteří disponují uličnickým synem vyznávajícím zákony Divokého západu. K němuž je přidělen mladý student filosofie na doučování. Zároveň Dyndera přijíždí do lázní i se dvěma dcerami. "Zápletku" doplňují dva čerstvě vystudovaní bratři, kteří spolu již dlouho nemluví a další dva rádoby lázenšťí šviháci, nebo třeba herec a svůdník Benno Mertens.
Kniha představuje takový ten pod-žánr studentské veselohry 30. let. I když příběh není jenom o mladých, tak způsob vypravování na mě působil spíš jako z pohledu mladých lidí. Takže pokud máte rádi 30. léta a třeba filmy jako je Cesta do hlubin študákovi duše, tak se vám knížka určitě bude líbit.
Kniha se mi celkově líbila. Dobře se četla. Na knize se mi nejvíce líbily obrázky. Bylo to takové jednoduché čtení, při kterém jsem se někdy i docela dost zasmála. Postavy byly dobře vymyšlené a napsané.
Celkově hodnotím 5 hvězdami, protože knížka se mi líbila a předčila mé očekávání, jelikož nemám ráda starší knížky. Tahle ale byla opravdu dobrá. Rozhodně doporučuji přečíst.
Nedávno jsem vyhrála knížku Ivany Vostřákové Ostrá jako katana. Diskusní příspěvky na ni jsou vesměs pozitivní, mě ale nenadchla ani obsahem, ani formou a těch pravopisných chyb, které nejsou způsobené tiskem, to je katastrofa!!! Když jsem si vzala z jedné poličky s knihami tady tento román Karla Poláčka, to byl úplný balzám na duši! Vtipně, krásnou češtinou napsané, čte se to vyloženě "samo"! Člověk je už poněkud ovlivněn filmem, ale že i ten film byl vynikající, tak to nevadí! Krásně se to doplňuje.
Styl pana Poláčka je velmi příjemný, uklidňující a tato kniha je úplnou oázou pohody. Doporučuji!
Audiokniha. Vtipné, lehké, výborně napsané a jako audiokniha i skvěle namluvené.
Zábavné čtení. Za jednotlivými postavami jsem chtě nechtě viděla herce z úspěšného stejnojmenného filmu. Pan Poláček nezklamal, jeho jazyk a množství až neuvěřitelně vtipných přirovnání. Někde je sice vtipu víc než děje, ale to je na čtenáři, zda mu tento styl vyhovuje.
Autorovy další knížky
| 1979 |  Bylo nás pět |
| 1965 |  Muži v ofsajdu |
| 1966 | Edudant a Francimor |
| 1967 | Hostinec U kamenného stolu |
| 1958 | Dům na předměstí |
Vtipné a příjemné čtení. Prostě taková oddychovka, jak u těchto knih bývá většinou zvykem. A film výborný. Vynikající herci té doby.