Hostinec U kamenného stolu
Karel Poláček
Laskavý humor z lázní. Humoristický román Hostinec U kamenného stolu vyšel poprvé v roce 1941. Záhy došel dobrého čtenářského ocenění, a dokonce se brzy dočkal i úspěšné filmové adaptace (1949). V kulisách lázeňského městečka tu Poláček rozehrál příběh osudem pronásledovaného majitele vyhlášeného hostince Šimona Tatrmuže a jeho "hříšné" ženy Boženy, příběh dvou typických středostavovských hrdinů s dobrosrdečným, ale omezeným a naivním viděním svého světa. K nim přidal řadu dalších komických postav, rozhádané a tvrdohlavé bratry inženýry, po Tatrmužově smrti neohrabaně spravující podnik, rodinu rady Dyndery, kochající se poklidnou lázeňskou atmosférou, kvartána Lumíra, jehož dobrodružné nutkání je zatíženo reparátem z matematiky, či Benno Mertense, svůdníka a herce… Autor tak v mistrné psychologické karikatuře a s nebývalým citem pro jazyk vystihl prostředí maloměsta s celou plejádou nejrůznějších afér, konfliktů i humorných situací. Přestože tu a tam z jeho psaní vysvitne osten ironie, to hlavní, co k personálu a návštěvníkům hostince U kamenného stolu chová, je vlídné porozumění. Přes dobromyslnost a nezávadnost obsahu nemohla kniha na začátku čtyřicátých let vyjít pod autorovým jménem; na prosbu nakladatele proto román zaštítil malíř Vlastimil Rada.... celý text
Přidat komentář
Karel Poláček ve skvělé kondici - co se týká stylu, jinak víme, že psaní tohoto dnes již klasického humoristického díla spadá do nejtěžšího období Karla Poláčka osobně a konečně i celé naší země. Kdo z Vás viděl pouze film, bude možná překvapen značnými rozdíly v ději. Tím Vás nechci odradit, naopak, čtěte, přátelé, čtěte. A co víc, čtěte Poláčka!
Moderním slangem bych knihu nazval, jako ztřeštěnou rodinou komedii. Tento humoristický román nabízí vtipné a ironické povídání o dvou mladých dívkách obklíčené nesčetným množstvím nápadníků, bujarosti školáků, prvních láskách, zkušenosti stáří, nesmířlivosti bratrů. Vtipný a milý děj se odehrává v prostředí českého vesnického folklóru století minulého, popisujíc lázeňský, rodinný život. Napsáno je to čtivým a vytříbeným jazykem Karla Poláčka, který podobně jako v románu Bylo nás pět působí velice svěže a autenticky.
Pre mňa veľké sklamanie. Dve hviezdičky dávam za krásny dobový jazyk. Zvyšok na mňa pôsobil ako neúspešná napodobenina suchého britského humoru. Vlastne čo veta, to pokus o vtip a situačnú komiku, ale na úkor pútavosti a zmysluplnej dejovej linky. Škoda.
Poslouchala jsem jako audioknihu cestou autem, ale stejně jsem viděla v duchu Hrušínského s Benešem. Film byl prostě výborný a předloha na tom má asi hlavní podíl.
Až mě překvapilo, jak je to dobré. Dějově je to samozřejmě poněkud chudší, ale to k tomu patří. Stěžejní je totiž způsob psaní a ten je brilantní. Jestli jste naladěni na staré dobré časy a prvorepublikové retro, tak vás čeká vtipné a oddychové počtení. Poláček píše výborně, je v tom ironie až sarkasmus, a hodně to připomíná britské klasiky jako Klapka Jerome či Wodehouse. Takový suchý humor. Jen s koncem možná knížce trochu docházel dech, ale každopádně - dobré je to.
Vtipné, milé, příjemné - takové je počtení této knihy, i když chápu, že není pro každého. Prvorepubliková atmosféra z ní přímo dýchá a film se Svatoplukem Benešem a Rudolfem Hrušínským, kteří v té době byli opravdu štramáci k pomilování, ji jenom podtrhují....
Poláček tuto knihu psal v době, kdy věděl, že půjde do koncentráku. Je až překvapivé vidět, že napsal něco tak odlehčeného a úsměvného. Kniha není špatná ale byly i místa, kde bylo omýváno to samé a měla jsem chut otočit stránku. Poláček vymyslel hezký námět, výborné postavy, ale možná bych vynechala omývání stále toho samého, pak by kniha byla parádní.
Snad poprvé bych mohla říct, že film je lepší než kniha. Pardoon.
Ať dělám, co dělám, prostě jsem zklamaná. Neustálé opakování "rádoby vtipného pojmenování osob", hromadění a hromadění a další hromadění synonym... no to mě podrž, to jsem nečekala. Od poloviny jsem se už jen těšila, až bude konec.
Řvu smíchem z Tatrmuže.
Miluju jazyk, jakým je to napsané.
Ironická satira na maloměsto, šosáctví a ironie v něm obsažená mne vždycky spolehlivě dostanou.
Navíc knihy, vydané v období první republiky, pro mne mají nepopsatelné kouzlo doby.
Někdy bych takové lázně chtěla zažít. Prospěly by mému vysokému tlaku a nízkému cholesterolu.
Za čtyři pane Poláčku, ale je to hezká čtyřka.
Jelikož jsem nejdřív viděla film všechny postavy se mi ve fantazii připodobnili k hercům z filmu.
Zajímavé prvorepublikové pojednání z něhož by dnešní puberťáci měli akorát srandu a nudilo by je to.
Knihu jsem možná četla kdysi na základní škole jako povinnou četbu, i když o tom dost pochybuji....teď jsem si ji chtěla přečíst a musím říct že se mi knížka vůbec nelíbila a ani mě ničím nezaujala...připadá mi to trochu divné, když tady vidím ty ostatní komentáře, ale knihu jsem po přečtení 8 kapitol (cca 40 stránek) odložila. Snad ostatní Poláčkovi knihy, které chci za nějakou dobu číst, budou lepší :)
Je to už delší doba co jsem doposlouchal toto dílo jako audioknihu v mistrném podání Vladislava Beneše. Ten svým přednesem posunul knihu hodně vysoko. Z počátku jsem příběhu nemohl příjit na chuť, přece jen tenhle styl psaní není to co bych vyhledával a ani dějově mě to jako žádný zázrak nepřipadalo. A přiznám se, že nemít to v audiopodobě, knihu bych hned z počátku odložil. Nicméně jsem se postupem času více seznamoval s hlavními protagonisty příběhu, jejich osudem a dějovými zvraty, až jsem se do poslechu knihy úplně zažral. A dychtivě jsem hltal onu atmosféru lázeňského města a jednoho hostince, kterou zde Karel Poláček mistrně vystihnul. A jak se praví pohádkách - konec dobrý, všechno dobré.
Další klasická česká humoristická knížka, kterou jsem přečetla (po Saturninovi od Zdeňka Jirotky). Zpočátku to vypadalo, že konečně ocením klasický český humor pěti hvězdičkami, jak tak činí většina čtenářů, ale opět jsem byla v tomto bodě zklamána. Alespoň jsem ale zjistila, čím to je, že mi český humor příliš "nechutná": je pro mě prostě krátkodechý. Něco načne, ale pak to nechá vyprchat do ztracena, nebo něco pohřbí docela (například smrt hostinského v této knize mi vtipná ani trefná nepřipadala). Zjevně jsem typ, který když čte humoristickou knížku, očekává, že mu po celou dobu čtení bude hrát úsměv na rtech, popřípadě že se bude dokonce lámat smíchy. A to mi, bohužel, český humor zatím neumožnil.
Autorovy další knížky
1979 | Bylo nás pět |
1965 | Muži v ofsajdu |
1966 | Edudant a Francimor |
1967 | Hostinec U kamenného stolu |
1958 | Dům na předměstí |
Nádhera, poklidné čtení o jednom lázeňském hostinci a lidech kolem něj. Je to tak pozitivní a lehké, že člověk musí smeknout nad autorovým entuziasmem v době, kdy kniha vznikala. Druhá světová válka nebly jistě nic pozitivního a napsat v ní takovéto dílo, je neuvěřitelné. Škoda pana Poláčka a všech knih, které už nestihl napsat.