Hostiteľ
Stephenie Meyer
Hostitel série
1. díl
Melanie Stryderová odmieta opustiť svet. Náš svet sa stal terčom invázie neviditeľných nepriateľov. Ľudia sa stali hostiteľmi týchto votrelcov. Prišli o mysle, zatiaľ čo ich ľudské telá zostali nedotknuté a bez očividných zmien pokračujú v živote. Väčšina ľudstva podľahla. Melanie, jedna z posledných „divých“ ľudských bytostí, ktoré prežili, sa dostane do zajatia a je presvedčená, že to znamená jej koniec. Pútničku, votreleckú „dušu“, ktorú vložia do Melaninho tela, varujú pred nebezpečenstvami, ktoré predstavuje život vo vnútri ľudského tela: pred ťažko zvládnuteľnými emóciami, presýtenými zmyslami, priveľmi živými spomienkami. Na jednu z ťažkostí však Pútnička nebola pripravená vôbec: bývalá obyvateľka jej tela odmieta vzdať sa vlastníctva svojej mysle. Pútnička pátra v Melaniných myšlienkach a dúfa, že sa dopracuje až k príčinám pretrvávajúceho odporu, ktorý im ľudia jednostaj kladú. Namiesto toho však Melanie zaplní myseľ Pútničky predstavami muža, ktorého Melanie miluje – Jareda, človeka, ktorý žije kdesi v úkryte. Pútnička nie je schopná vyslobodiť sa z objatia túžob svojho tela a začína túžiť po mužovi, ktorého – ako jej káže jej úloha – má odhaliť. Sily, ktoré sú mimo nich, nakoniec premenia Pútničku a Melanie na nedobrovoľných spojencov. Spolu aj podniknú nebezpečné a neisté pátranie po mužovi, ktorého obe milujú.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2009 , Tatran (Bratislava)Originální název:
The Host, 2008
více info...
Přidat komentář
STMÍVÁNÍ 2.0
Ne, vážně to není jiné. Meyerová pořád neumí psát nic než květnatou, kýčovitou prózu, jejíž použití jednak značně zamlžuje interpretaci (viz níže), a dále znemožňuje si cokoli popisovaného představit, protože popisy mají podobu vzletných adjektiv a přirovnání bez reálné kostry (na popis baterky coby svítícího válce jen tak nezapomenu). Máme tu stejné typy postav: sraby, jejichž bezpáteřnost a připosranost má evokovat nevinnost, násilníky a sobce, kteří projevují lásku touhou chovat partnera jako ve vatičce, a to i na úkor nejzákladnějších morálních principů. Stále tu je to automatické zaláskování na první pohled, které redukuje emocionální náboj vztahu a kvůli němuž působí prohlášení „najít lásku“ asi stejně intenzivně jako „najít klíče“. Meyerová se furt nenaučila psát ich-formu a neustále popisuje názory a pocity druhých postav, o nichž nemá mít vypravěčka tušení. Nepřišli jsme ani o nerozpracované motivace, nesmyslné činy, skokový vývoj nebo zápletku určenou jen k vymýšlení způsobů, jak uspokojit Meyerové fetiš a cicmat se se dvěma chlapama zároveň. Zůstala i manipulace k sexu, logické blbosti a nulová rešerše (antibiotika nefungují, kdokoli si může skočit do výtahové šachty, morfium je lék a univerzální prostředek proti bolesti, a pokud nějaký doktor nebo psycholog skutečně pracuje způsobem, jaký je vylíčený zde, pak potěš pánbu). Jediný pozitivní rozdíl oproti Stmívání je náznak děje a zajímavější kulisy.
SVĚT
Spíš než budování literárního světa, děje a postav Meyerovou dosud zajímá „romantická“ zápletka prokládaná nechutnými komentáři o prohnilosti lidstva. Následkem toho zůstávají povaha invaze, charakteristika mimozemšťanů a vztah mezi hostitelem a parazitem zcela nejasné, což je jen umocňováno tím, že autorčin styl pracuje především se vzletností, nikoli informováním. Nepovažovala bych to za takový problém, kdyby právě z těchto věcí nevycházely zásadní dějové zvraty. Meyerová nejenom ignoruje zcela klíčové otázky ohledně povahy svého světa, ale pokud už se do nějakého vysvětlování pustí, často si protiřečí. Tak například: mimozemšťané mají vymazat „já“ hostitele, ale dané „já“ je nadále ovlivňuje. Jednu chvíli si dokonale pamatují svou minulost a v tu další mizí vědomí minulého života. Prostřednictvím svého hostitele mají zároveň vědět vše o novém světě a být zmatení základními věcmi jako rozmnožování a sociální interakce – což jde přímo proti duchu invaze, která je líčena jako nenápadná.
MYŠLENKOVÉ JÁDRO
Dává dokonalý smysl, aby mimozemšťan trpící Božím komplexem a přesvědčený o své morální nadřazenosti zaujímal vůči lidstvu přezíravý postoj. Pokud má však být tématem knihy oslava lidstva, „polidštění“ a uvědomění si vlastních chyb, pak bych čekala, že tenhle postoj se někdy v průběhu děje změní. A právě tady spočívá zásadní vada Hostitele a potažmo celého Meyerové díla: k tomuto nejenom že nikdy nedojde, ale falešným naznačováním změny je kniha tak neskutečně pokrytecká, že je při jejím čtení takřka nemožné nesrat nukleární hřiby. Wandin přístup k lidem se z počátečního strachu a odporu mění na přezíravou shovívavost, jakou pociťujeme k psům a dětem, na něž přeci nemůžeme klást vysoké nároky. I na konci jsou lidé násilné stvůry a duše jemné, nevinné bytosti, jejichž čistota může být zkažena pouze lidským vědomím (viz hlavní Hledačka). Naprosto nejnechutnější je ale Wandino (a Meyerové) chápání genocidy: ta není špatná, protože se jedná o systematické, cílené vyhlazování vědomého inteligentního druhu, ale protože mezi násilnými prohnilými lidmi existuje pár přijatelných jedinců, a genocida tudíž není zasloužená - nutnost ospravedlnit se není kladena na parazity, nýbrž na lidi. Je to stejně šáhlé, jako kdyby Hitler prohlásil, že Židi si zplynovat nezasloužili, protože navzdory původním předpokladům přece jenom nežrali děti. Důkazem tohoto zajebaného pojetí genocidy budiž to, že Wandě, tj. osminásobné vražedkyni i na samém konci připadá v pořádku kolonizovat cizí druhy, a dokonce k tomu podniká aktivní kroky, protože "oni se na rozdíl od vás nebrání". Zábavné je, že pokud bychom se této definice genocidy drželi, museli bychom nutně dojít k závěru, že to duše jsou tu podřadný amorální druh a to ony si zaslouží vyhladit: na rozdíl od nás totiž nedisponují svědomím, sebereflexí, nejsou schopny odlišit dobro od zla a neřídí se ničím jiným než vlastními sobeckými zájmy, jež nejsou ani ospravedlnitelné (pro kolonizaci například neexistuje jediný objektivní důvod). Konat dobro je možné, pouze pokud je motivováno zamilovaností, nikoli proto, že je to samo o sobě správné – podobná úvaha Wandě vůbec nepřijde na mysl a ani ostatní duše nenapadne řešit morální implikace svých činů. Lze dokonce učinit přesvědčivý argument, že duše jsou neschopné lásky, protože láska je zde zobrazována jednak jako reziduum hostitele, a dále jako způsobená vlivem lidských těl. Ani onu proklamovanou nenásilnost nelze brát vážně, protože ačkoli Wanda nevezme do ruky zbraň ani na vlastní obranu, neustále doufá, že si ruce místo ní ušpiní někdo jiný.
VE ZKRATCE
Hostitel není nic než romantizovaná Invaze lupičů těl, v níž se nechtěně naznačuje, že mimozemšťani jsou vlastně morální bytosti v právu. Kulisy se oproti Stmívání sice změnily, ale tematicky, myšlenkově, stylově i obsahově je to stejné, možná ještě odpornější než upíří sága.
Velice mě tento román překvapil. Vlastně i Meyerová, protože jsem nevěřila, že by mohla kromě upírů napsat něco jiného a ještě ke všemu sci-fi! (které se jí vážně povedlo). Upřímně řečeno jsem ji nikdy nepovažovala za dobrou spisovatelku díky Stmívání (i když knihy jsou mnohem lepší než filmy, ale to je věc názoru), ale teď světu ukázala, že psát umí (a to dobře)! Zápletka je moc dobře promyšlená, ale jediné co mi na téhle knize vadí je "vyumělkovaná" romantika, když Mel prozrazuje své vzpomínky na Jareda Poutnici.
Znám autorky, které by to s romantikou svedly lépe např. Lauren Oliverová, Suzanne Collinsová či Veronica Rothová. I přesto bude tato kniha patřit mezi mé oblíbené. A doporučuju ji těm, kteří mají rádi sci-fi. Doufám, že i film bude výborný (trailer vypadá dost slibně, tak uvidíme!!!).
Rozhodně jsem od téhle knihy neočekávala nic velkého, už jen kvůli spotům na zadní straně obálky, nad kterými jsem skepticky povytahovala obočí. Nad začátkem jsem skřípala zuby, ale jakmile jsem se dostal za půlku knihy, čtení šlo náhle jako po másle.
Ano, je to sice románek, trochu kýč, ale co je v dnešní době originální, že ? A musím podotknout, že to není zdaleka tolik přeslazené jako Twilight, ze kterého mi zuby trnuly, jako bych zuby měla slepené cukrem :D .
Hostitel se stal mým prvním sci - fi, ale už teď se pro mne stal sci - fi románem číslo jedna.
Pravdou je,že mě kniha zaujala až někdy od 150 stránky. Do té doby jsem se dost nudila. Nakonec mě ale knížka celkem zaujala a zbytek stránek jsem zhltala :)
Krása. Knihu jsem dlouho přehlížela, protože po zkušenisti se Stmíváním jsem nevěděla, jestli to mám riskovat. CHYBA! Tahle kniha je dokonalá ♥
Ze začátku se mi kniha četla docela špatně, protože jsem hlavní hrdinku nenáviděla. U mě je nejlepší Mel, a mrzí mě, že jí aspoň na konci autorka nedala \"víc prostoru,\" protože se o ní skoro nezmiňuje. Potom jsem ale začala mít ráda i Poutnici, ale opravdu, oproti mojí Melanii... ♥ Kdo by nemiloval Jareda a Mel?
Nápad sám o sobě se mi moc líbil. Dokonce mi ani nevadí ta \"prázdná místa.\" Přiznejte si, že kdyby tam nebyla, nadávali by jste, že je to celé přeplácané O.o Nikdo se vám nezavděčí
Takže co je podle mě jedinou chybou knihy? To, že autorka nechala Mel tak v pozadí :// Ano, Mel mám opravdu tááák moc ráda ;D
Moje hodnocení je snad jasné ne? ♥ :3
Nápad s mimozemšťany se mi velmi líbí, ale v mém případě příběh zkazilo to, že jsem si nenašla oblíbenou postavu, Obě dvě hlavní hrdinky (host a hostitelka) mi byly od začátku nesympatické. Vůbec netuším proč, ale nezměnilo se to ani postupem knihy. Neoblíbila jsem si ani Iana, ten mi přišel tak starostlivý, že bych ho v některých částech knihy někam poslala. Nejradši jsem asi měla Jeba, ale ani toho jsem si nějak zvlášť neoblíbila. Nejzajímavější mi přišel prolog a první kapitola a pak až prostředek knihy. k hlavním hrdinkám knihy jsem si vypěstovala skoro až nenávist a musím se přiznat, že mi bylo líto, že nezemřely. Vůbec netuším, kde se to ve mně vzalo. Zapomněla jsem na nudné popisy Meyerové, takže to mě odradilo ještě víc. Ne, že by se to nedalo číst, ale kniha neměla žádný spád. určitě je to zajímavý nápad - dvě dívky a jedno tělo. Společně s mimozemšťany mi to přišel jako nejzajímavější nápad z celé knihy. Mnoho recenzí píše, že kniha je velmi hezká a čtivá, ale já nemůžu souhlasit. K této knize jsem nenašla žádné velké sympatie, ale zase se nedá říci, že bych se u knihy vyloženě nudila tak, že bych jí musela odložit. Byla jsem přesvědčená, že ji musím dočíst. Kniha mě tedy zklamala.
Přiznám se, že jsem od této knihy očekávala víc. Více emocí, více vcítění do postav(y). Musím uznat, že nápad to je geniální, úplně něco jiného,než doposud vše publikované. Bohužel bylo vše zbytečně protahováno, vše do detailu vysvětleno, ale někdy to bylo zbytečné. Ubrat knize 100-150 stran a jsem spokojená. Bavit mě začalo až posledních 100 stran. Hvězdičku přidávám za dobrou tečku na konci. Dnes je vzácnost mít konec dle svých představ. Co mohu říct je, že se velmi se těším na film, zajímá mě jeho zpracování.
Ikdyž se nejedná o můj žánr knih, nechala jsem se od sestry přesvědčit a Hostitele začala číst. Všechno hrálo proti knížce, její větší formát, množství stránek, obsah děje...po týdnu mám přečteno a nemohu říct, že by byť jen kousíček byl nezajímavý, i začátek má podle mého spád. Možná mi prvních pár stránek trvalo, než jsem se v ději zorientovala, ale jinak má ode mě kniha jen to nejlepší hodnocení a všem mohu jenom doporučit.
Podobně jako asi ostatním mi ze začátku dělalo problém dostat se do děje a začít chápat, o co jde. Zbytek knížky už jsem potom vzala "jedním dechem" (nebýt toho, že občas musím dělat taky něco jiného než číst ;-) )
Knížka se mi moc líbila, patří mezi mé oblíbené. Od děje jsem se nemohla odtrhnou a přečtenou jsem jí měla velice rychle. Je pravda, že prvních 90 stránek bylo méně čtivých, ale překousat se to dalo;).
Podle mého názoru moc krásná knížka. Úžasný nápad a hezky zpracované. To co mě, ale opravdu překvapilo byla její velikost. Jasně, že jsem nečekala nějakou tenounkou knížečku, ale něco co je velikostí jako Stmívání. Člověk by řekl, že u tak tlusté knihy se začne postupem nudit, ale opak je pravdou. Prvními části jsem se musela prokousat, protože ačkoli byli zajímavé, tak i nudné. Čekala jsem na nějakou pořádnou akci- a dobře, že jsem počkala, protože jsem se jí dočkala. Celkově k tomu nemám co vytknout, jenom ty napínavé chvíle, které se střídali s nudnými. A taky se mi moc nelíbilo, jak tam byla uvedena hlavní láska. Nebo snad dvě hlavní lásky. Jeden pro Mel a druhý pro Poutnici. Hezky by to sedělo, jenom mám radši, když od začátku vím, kdo je tou láskou. V tomto případu jsem se tam dost ztrácela. Ovšem to je věc názoru.
No... než jsem se dokousala do poloviny knihy, myslela jsem, že ji odložím a ani nedočtu, protože mi připadala nudná. Ale... když jsem se přehoupla přes polovinu, konečně se začalo něco dít a už jsem ji nechtěla odložit! Opravdu pěkný a zajímavý příběh, který nakonec opravdu nenudí. Knihu si přečtu znovu až shlédnu film (na který jsem mimochodem zvědavá). Dopadlo to podle mě moc pěkně a doufám, že se dočkám pokračování. Moc by mě totiž zajímalo, jak budou duše žít dál s lidmi :)
Zajímavé, přečíst si komentáře.
Mno, pro mě byla naprosto fantastická - nemá chybu, ani není zdlouhavá! Úžasné pocity, které jsou popsány, zkrátka skvělý!
Po shlédnutí filmu jsem také spokojený. Na pár vyjímek je to vcelku věrné.
Zajímavé, přečíst si komentáře.
Mno, pro mě byla naprosto fantastická - nemá chybu, ani není zdlouhavá! Úžasné pocity, které jsou popsány, zkrátka skvělý!
Co mě bavilo na knihách Twilight, čtivost, se mi nějak nedostávalo v této knize. V podstatě se tam nic neděje. Takové dvě teenky v jednom těle, zamilované nejprve do jednoho muže. Po čase zjistíte, že každá miluje někoho jinýho a říkáte si, proč to vůbec čtu? A i přes to nucení se do četby, abych jí stihl včas vrátit do knihovny, jsem to nějak překousal a když to vezmu zpětně, byla to kniha, o které budu ještě chvíli přemýšlet, proč se mi nakonec zalíbila. Určitě nejlepší kniha obsahově od této autorky.
Ačkoliv jsem fanoušek Twilight ságy, jediná knížka z této tetralogie, která mě zaujala, byl Rozbřesk, kde už se jedná o trošku vyspělejší příběh. Proto jsem se do čtení Hostitele pouštěla s jistými předsudky. A nebýt doporučení kamarádky, asi bych si ji ani nepřečetla. Dnes už nedočkavě čekám na další díly a opravdu se těším na filmové zpracování, které příběhu, doufám, neubere. Jako u každé knížky trvá pár prvních stran, než se začtete, ale věřte, že na konci příběhu budete plní emocí a budete chtít, aby příběh pokračoval. Přiznávám, že hlavním hrdinou příběhu pro mě není Melanie, ale Ian, který mi v knížce připadá naprosto božský. Takže ode dneška žádné předsudky, Stephenie se stává mou hrdinkou, protože jsem si tuhle knížku opravdu zamilovala, jako snad žádnou jinou.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno budoucnost okupace první láska mimozemšťané paraziti, cizopasníci zánik lidstva pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2005 |  Stmívání |
| 2009 |  Hostitel |
| 2009 | Rozbřesk |
| 2008 | Nový měsíc |
| 2021 | Půlnoční slunce |
dostala sjem se do půlky knížky, nápad a céle to téma je dobrý, ale bohužel jsem se nedokázal přinutit, to dočíst. Pro mě ztráta času