Profesorská rošáda
David Lodge
Hostující profesoři série
1. díl >
Profesorská rošáda je nielen opisom problémov ľudí žijúcich v cudzej krajine s odlišnými zvyklosťami, ale odkrýva mnoho humorných situácií z akademického sveta. Aby ste sa pobavili, nemusíte poznať univerzitný svet, stačí, ak vám nechýba zmysel pre humor, hoci aj čierny. V prvý deň roku 1969 sa vysoko vo vzduchu nad severným pólom míňajú dvaja profesori anglickej literatúry. Angličan Phillip Swallow a Američan Morris Zapp si na jeden semester vymenia svoje učiteľské miesta. Swallow cestuje na západ do slnečnej Euphorie, Zapp na východ do zachmúreného severného Anglicka do Harraburgridgea. V tejto chvíli ešte netušia, že si nevymieňajú len pracovné posty. Každý z nich utrpí kultúrny šok a každý sa s ním vyrovnáva po svojom. Profesorská rošáda sa odohráva roku 1969, bezprostredne po študentských nepokojoch. Univerzita v Euphorii sa hemží anarchistickými živlami. Philip Swallow je konfrontovaný s rebelujúcimi študentmi, ktorí sa zaujímajú viac o politiku ako o samotné štúdium. Morris Zapp zatiaľ rieši úplne odlišné problémy v Harraburgridgi, na britskú mentalitu sa díva podozrievavo a musí sa zmieriť s tým, že vykúrená pracovňa je na tejto univerzite luxusom. Postupne, ako sa obaja páni v novom prostredí udomácňujú, zistia, že život v cudzine môže mať aj svoje výhody... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , Ikar (SK)Originální název:
Changing Places, 1975
více info...
Přidat komentář
Rychlé, svižné, vtipné, tak nějak souměrné, neboť osudy hlavních protagonistů se vyvíjejí podobně. Místy trochu fraška, s postavami nijak zvlášť nesoucítíte, neboť je vám jasné, že je autor ze všeho vytáhne a tragédie se konat nebude. Občasná změna stylu potěší, i když závěrečný "scénář" mě trochu nudil.
Jak může souviset sexuální revoluce a škrobený univerzitní profesor, lehce za zenitem?
Já jsem se u téhle knihy neuvěřitelně bavila. A přišlo mi, že je trochu nedoceněná. Jednak pro neotřelý nápad střídání stylu psaní; jedna kapitola je normální popis, další formou dopisů, následující pak formou výstřižků z tisku, poté retrospektiva, potom zas filmový scénář a kdoví, co jsem ještě neodhalila... A za druhé, skvělý suchý anglický humor, to je bonus. Za zmínku stojí neuvěřitelná scénka, kdy bývalý vedoucí katedry pronásleduje jednoho z hostujících profesorů a následuje divoká honička v univerzitním páternosteru. V podstatě ukrutně nudný popis komické situace - a to mě dostalo, smála jsem se nahlas...
"...Morris vyjel do devátého patra, přestoupil, sjel do šestého, vyjel do desátého, sjel do devátého, vyjel do jedenáctého, sjel do desátého, vyjel až nahoru, otočkou se vracel dolů a vystoupil ve dvanáctém..."
Knihu jsem si odnesla z antikvariátu, ze sekce Vše za desetikorunu, myslela jsem, že po přečtení půjde dál do světa, ale vybojovala si místo v mé knihovně :-)
Normálně bych ke knize byl zřejmě kritičtější. Nicméně po návratu z výměnného pobytu na univerzitě v USA (2019) a předchozích zážitcích z Velké Británie (2017 a 2018) jsem se po přečtení každé třetí stránky díval, zda je ta kniha OPRAVDU původně vydaná už v roce 1975. Jak vidno, školství se mění pomalu nejen u nás. Chápu tak, proč se Swallow moc těšil z evropské univerzity na americkou. Souhlasím s tím, že jsem se nad Hostujícími profesory nezasmál tolik jako u prvních dvou Ziburových textů, ale zato jsem si užíval cimrmanovské "úplně rozumím, co tím myslí".
Hraní si s textem mi tolik nevadilo, jen poslední kapitola ve formě scénáře není pro čtenáře vstřícná.
Ve vydání Mladé fronty (2008) občas chybí interpunkce.
Tak konečně přečteno ...
Ne že bych se musel nutit k tomu, aby se prokousal až k závěru, ale knihu jsem si půjčil z knihovny v tak žalostném stavu, že při její četbě se postupně rozpadala vazba a dokonce z ní vypadávaly jednotlivé stránky. Tento diskomfort možná ovlivnil i mé hodnocení.
Tak především: čekal jsem asi více než solidní průměr. Nezažil jsem vyslovené zklamání, ale na druhé straně ani žádnou euforii. Občas jsem se zlehka pousmál, ale nebyly to salvy hlasitého smíchu, které by budily sousedy ze spaní.
Slibný začátek vystřídalo cosi rozplizlého a kniha postupně ztrácela dech. Příběh odehrávající se na sklonku bouřlivých šedesátých let mi připomněl tehdejší atmosféru poznamenou studentskými nepokoji, válkou ve Vietnamu a samozřejmě hnutím hippies (čili drogami, volnou láskou a rockovou hudbou). Vzhledem k mému věku jsem si užíval pouze tu muziku (sháněl jsem desky, kde se dalo).
Suma sumárum: knihu bych hodnotil jako lepší průměr. Příště si asi dám nějakého Leacocka nebo Wodehousea.
Očekávala jsem dobrý klasický humoristický román z univerzitního prostředí, ale moc dobrý bohužel nebyl. Nevím, jestli je to tím, že je autor akademik, ale textu chybí lehkost a nadhled, které jsou pro tento žánr nezbytné. Hrozně tlačí na pilu. Ne že by neuměl psát. Textové pasáže jsou často hutné, dlouhé, nitro sebezbytující, s dlouhými odstavci, a přesto je to napsané tak, že slova příjemně plynou. Jenže celý příběh je špatně vystavěný. Začne to docela dobře, úvodem o obou profesorech, pak pokračuje jejich peripetiemi na pracovišti v cizí zemi a vůbec zapeklitostmi oné cizí země, a pak se to rozplizne v nic. Autor se začne rochnit v sexu, studentských nepokojích, postavy se začnou měnit a chovat se divně (nejen profesoři, ale i jejich manželky), celé se to nějak zmate a vyšumí do prázdna. Dokonalého prázdna, protože autor (s výslovným odkazem na čtenářovo očekávání nějakého konce u knih) nechá konec ani ne otevřený, on prostě konec vynechá.
Pocit, že během psaní si přestal vědět s knihou rady, umocňuje i praktika, kdy v rámci příběhu (předmětným oborem je zde literatura) zmiňuje různé románové postupy, a ty pak "pro zajímavost" aplikuje. Po první půlce souvislého tradičního vyprávění a rozvíjení příběhu nastoupí proto pasáž v dopisech, pak pasáž složená z úryvků z novin, a na konci použije metodu filmového scénáře. Netřeba říkat, že vše je leda na škodu příběhu. Párkrát jsem se pousmála, ale vcelku to celé bylo dost nudné a druhou půlku už jsem se snažila mít z krku co nejdřív. Po naprostém propadáku Nejtišší trest (který ale psal už jako stařík, nadto notně literárně vyčpělý) je tohle určitě mnohem lepší. Podruhé už to číst ale nechci a ani nemám chuť zkoušet pana Lodgeho do třetice.
Pro mne prijemna oddychovka ve chvilich, kdy manzel cistil zuby nasim detem. Prijemne cteni a zadny podiv, ze se to muze v zivote stat. Prijemne cteni, preji.
Prostřednictvím vývoje hlavních postav jako by chtěl autor upozornit na jeden historický předěl: konec puritánství a ctihodnými bílými muži ovládané demokracie a nástup nové doby s dravým mládím, emancipací a pozitivní diskriminací.
Není to tak veselé, jak jsem čekal, humor je jemný, vychází hlavně z absurdních situací, do kterých se naši dva profesoři dostávají. Docela ale milé a příjemné srovnání Anglie a Ameriky šedesátých let. Doby, kdy au pair v Anglii dělaly chudé dívky z Irska, v USA jela volná láska, boje za práva žen a menšin, studentské stávky a na univerzitách se rozbíhal nezastavitelný proces, kdy do popředí se dostávají společenskovědní humanitní studijní směry a počtem studentů i profesorů, a samozřejmě také vlivem na politiku, začínají válcovat klasické obory: inženýry, lékaře, přírodovědce, biology, matematiky… Až jsme po padesáti letech s překvapením zjistili, že nějakou vysokou školu (nebo alespoň maturitu) si může udělat každý a řemeslníci, technici, zdravotníci a pracovníci dalších praktických oborů jako by mizeli v propadlišti dějin.
80 % (283 hodnotících je aktuálně na průměru 83 %).
…
„Jo takhle kdybys byl Afričan, to by bylo něco jiného. Nebo ještě líp Ind. Co já bych dal za takového pravého Inda s doktorátem,“ zasténal toužebně, jako by na pustém ostrově snil o bifteku s pomfrity. K výdobytkům nedávné studentské stávky totiž patřilo, že univerzita se zavázala zaměstnávat víc učitelů z rozvojových zemí, jenže většina ostatních univerzit je sháněla taky, a poptávka proto převyšovala nabídku.
Pro mě byly ty postavy a situace vydařenou esencí různých životních pohledů... i když je to primárně jen zábavná četba. A ještě se člověk něco dozví a Jane Austenové ... ne, to píšu s trochou nadsázky.
Pohodová četba, ale pobavit mě příliš nedokázala. Do postav jsem se nijak nevžila, příběh ubihal rychle, ale také příliš nenadchl. Pro mě zkrátka takový průměr.
Humorná klasika, kterou přečtete na jeden nádech. Lehce se dostanete do děje a vžijete se do postav. Vždy ve mně kniha vzbudí nostalgické vzpomínky na maturitní období. Určitě doporučuji přečíst.
Móóc líbilo, nejoblíbenější kniha oblíbeného autora. Život si s námi hraje a připravuje nám pravidelně nejrůznější překvapení.
Naprostá relaxace a pohoda při čtení knihy. Anglický humor a spousta komických situací. Kniha se čte s očekáváním, co přinese další den v životě univerzitních profesorů.
Neskutečně vtipná kniha která si nesmírně trefně a zároveň s milou sebeironií střílí jak z Britů a jejich staroslavných univerzit tak z Američanů a univerzit amerických. To, že si přitom jen tak na okraj navíc vynalézavě pohrává s formou knihy je vlastně jen takový drobný bonus navíc... Celkový dojem: 90%
Knihu jsem četl již před deseti lety a ani tenkrát mne příliš nepobavila. Spíš než humoristický román mi připomíná sociální sondu do rozdílných poměrů na anglických a amerických univerzitách. Humor zde je, ale jen velmi skromně dávkovaný. Také konec není podle mého gusta.
Od pana Lodge si ještě něco přečtu, ale k Profesorům se už vracet nebudu.
Geniální a vtipná záležitost. A když k tomu člověk ještě studoval Filozofickou fakultu, nezbývá mu, než se smát...
Fakt bezvadná knížka, opět jedna z mála, kde je hlasitý smích ospravedlnitelný :-)
Srovnání dvou úplně odlišných světů i šťastný konec jsou zárukou příjemné relaxace nad ne moc tlustou knížkou :-)
Skvěle napsaná kniha, oceňuji vtip spisovatele, střídání forem a hru s jazykem. Univerzitní prostředí a doba, ve které je příběh zasazen je také zajímavá, ale zápletka mi přišla trochu slabší.
Štítky knihy
nevěra humor anglická literatura USA (Spojené státy americké) Velká Británie studium a výuka profesoři univerzitní román Jane Austenová, 1775-1817
Autorovy další knížky
1980 | Hostující profesoři |
2000 | Svět je malý |
2006 | Den zkázy v Britském muzeu |
2009 | Nejtišší trest |
2012 | Výkvět mužství |
Dlouho už jsem se takhle nepobavila - jednak díky těm rozkošným detailům vysokoškolského života, které se ani v jiných systémech a časech příliš nemění, a jednak tím opravdovým Hostováním s velkým písmenem - a závěrem, který dělá knize naprostou čest svým stylem. Jak je možné, že jsem se s tímhle titulem tak dlouho míjela?