Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366041/bmid_houbarka-2VA-366041.jpeg
4
3104
3104
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
Mám radost, když vždycky narazím na českou autorku, která má hodně čtivý styl. Knihu jsem si užila a jsem zvědavá na další díla. Ač by se mohlo zdát, že téma je takové upěchované a zdárně nevyšetřené, za poslední stránkou se vznáší spousta naděje. :)
Kniha se mi moc líbila. Výborně se čte, a zanechá stopu.. Takové knihy mám ráda.. Určitě budu autorku sledovat i nadále.
Knížka se nedá odložit, dokud není dočtená. Ale závěr je (pro mě) bohužel takový, že musím ubrat hvězdičku. Celá kniha je jako šperk, krásná čeština, nikde hluché místečko, originální téma houbaření zpracované do lahůdové formy. Sisi je určitě místní "figurka" a nikdo z lidí neví, proč žije tak, jak žije. To se postupně dovídáme a každou další stránkou se k nám plíží cosi zlého. Takže jde o košatý psychologický román, duše hlavní hrdinky naprosto odhalená a spolu s ní i celé rodinné prostředí, které ji poznamenalo. A proto nechápu ten useknutý konec. Nevěřícně jsem obracela listy - a opravdu, KONEC. Ten mi to trošku pokazil.
Velmi dobrá česká kniha, příběh propracovaný do detailů zasazený do neobyklého a originálního prostředí, výborně vykonstruovaný od začátku až do konce, skvělý jazyk, nemám jedinou výtku. Určitě sáhnu po dalších knihách této autorky.
Skvěle napsaná knížka, krterá se dobře čte. Má hezký příběh, střídá se minulost se současností, okamžitě jste vtaženi do děje a čekáte, jak, bude knížka dokončená. Opravdu doporučuji.
Už román Rekonstrukce mně dosud neznámé autorky mě zaujal, Houbařka se mi zdá ještě lepší a silnější. Možná už je všech těch tragických příběhů o rozpadlých životech i rodinách dost, ale tokových, jaké píše Viktorie Hanišová, nenajdeme v české literatuře tolik. Autorka si umí pohrát se čtenářem, skvěle servíruje jednotlivé dílky skládanky. Otevírá před námi příběh pomalu a ze všech stran, úmyslně naznačuje tolik, že už dávno víme, co se stalo, a přece - musíme číst dál, s nadějí, že trauma se snad přece jen zhojí, když se přestane mlčet o tom, co má být vysloveno.
"Nemůžu ji v tom nechat. Je ještě tak malinká." ... "Jakoby matka odklopila víko rakve, do které mě zaživa pohřbili. Světlo z předsíně ze mě smylo zatuchlý zápach z kamenné kobky. Matka přišla zachránit svou dceru."
Emoce s vámi budou cloumat, připravte se na to!
Sisi nám postupně poodhaluje svůj osud, který ji dovedl do šumavských lesů, na její vyšlapanou houbařskou stezku, do její zatuchlé chalupy, kde se cítí nejbezpečněji.
Jedovaté houby bývají na pohled nejkrásnější, stejně tak na oko dokonalý muže být rodinný život vážené rodiny... nenechte se mýlit, i takovýto život může mít prohnilé podhoubí a smrtelné účinky.
Matčina smrt znovu rozhýbe Sářin život a donutí ji čelit realitě, kterou při houbaření úspěšně potlačuje. Jak se s tím Sisi popere, si musíte přečíst!
Houbařka je velký a silný román o temném osudu jedné rodiny a jejich traumatických vztazích. Doporučuji!
Tak z této knížky jsem nadšená! Hned od začátku mě vtáhla do děje a já s napětím rychle četla, abych se co nejdřív dozvěděla, jak to vlastně s tou Sisi dopadlo. Mimo jiné jsem se dozvěděla i spoustu nových informací o různých druzích hub, což mě tak naladilo, že už se nemůžu dočkat až začne houbařská sezóna. Víc prozrazovat nebudu, ale Viktorie Hanišová mě opět přesvědčila, že psát umí a dle mého, opravdu dobře. Těším se na její horkou novinku Rekonstrukce .
Původně mě anotace nijak nenavnadila, ale hodně lidí tu kniho chválilo, tak jsem se rozhodla dát jí šanci. No nějak jsem nepochopila, co je na tom tak úžasného, nijak moc mě nezasáhla. Není to napsané špatně, ale ani tak, aby mě to nějak zásadně vtáhlo, co se hlavní hrdince stalo bylo jasné od začátku, čekala jsem jen na detaily, co a jak. No a ten konec tomu taky nepomohl.
Na tuto knihu jsem se na základě recenzí velmi těšila. Bohužel jsem ale očekávala více. Kniha se sice četla celkem dobře, i když mě občas trochu nudila. Přečetla jsem ji během 3 dnů, přesto mne ale nedokázala vtáhnout do děje. S postavami jsem se nedokázala ztotožnit, byly popsány tak trochu ploše, jak už tu bylo zmíněno. Šumava je mi blízká, tudíž jsem ocenila část knihy věnované houbám a okolí Annína, ale ta hlavní dějová linie mne nechávala chladnou. Bohužel si asi další literaturu od autorky nepřečtu, není to můj šálek čaje. Jak jsem si ale všimla, na spoustu lidí tato kniha zapůsobila, tak to doporučuji alespoň zkusit.
Smutná kniha, o to víc, že člověk docela brzy tuší ‘o co tady jde’, přesto kniha čtenáře vtáhne. Doporučuji.
Tak tohle byla KNIHA. On ten příběh byl sám o sobě moc dobrý, ale jak to bylo napsané a jak byla propletená minulost s přítomností, knihu zvedlo na další level. Protože začátek je psaný lehčeji, párkrát jsem se i zasmála, aby potom autorka přitlačila a prozradila, co se tehdy přesně stalo. A jak to Sisi změnilo a jak se dostala tam, kde je.
Celá kniha je psána krásným stylem a celé ty košaté popisy věcí a přirovnání byly mnohem děsivější, než kdyby autorka napsala: "A stalo se tohle a potom tamto."
Rozhodně si přečtu další knihy autorky, protože Houbařka ve mě vyvovalala strašně moc emocí. Hlavně pocit zoufalství a zhnusení nad tím, co jsou lidé schopní udělat a obětovat, aby na první pohled vypadali jako dokonalé typy před společností, která je formuje, protože úspěch se nedopouští a jakmile nesplňujete kolonky byť o milimetr nebo se snažíte ukázat, říct pravdu, je to tvrdě potrestáno. Nejste hned raději za svoji průměrnou rodinu, kde nikdo nic nedokázal, takže si nemáte co přehazovat a prostě se máte jenom rádi? Jenom tak? Protože jste rodina? Já teda jsem...
tato kniha musí na každého zapůsobit,jak křehká je rodičovská láska a hrozná zrada rodičů.Sára prožívá život se svými bratry a rodiči,miluje chatu na Šumavě a sběr hub s otcem,vše nakonec pokazí otec a Sára začne žít zvláštní život,podle mě je to statečná žena,která se nikdy nevzdá.Kniha mě donutila hodně přemýšlet.
Kniha začíná krásným vztahem Sáry s otcem, velkou láskou k houbaření, šarvátkami se staršími bratry... . Vše končí jedné noci, kdy desetiletá dívenka nechápe, co se děje. Od té doby stále více upadá do depresí. Přečetla jsem první knihu od Viktorie Hanišové. Zaujala mě natolik, že si ji přidávám mezi své oblíbené spisovatele.
Na tuto knihu jsem se velice těšila, ale nakonec mě asi trochu zklamala...
Psaní autorce zcela jistě jde, slovem vládne výborně - četlo se to opravdu dobře. Důkazem je i to, že knihu jsem přečetla za dva dny i přesto, že mě vlastně děj moc nebavil. Zkrátka člověk to snadno zhltne, nutí vás to číst pořád dál, ale nakonec až zas tak velký dojem nezůstane.
Knihu bych pomyslně rozdělila na dvě roviny - mě se dost líbila ta část houbařská, popisy hub, kde které rostou, na jaké pokrmy se hodí, i líčení lesa, okolí Sušice a "výprav" za houbami mě bavily.
Naopak ta druhá, asi důležitější a dramatičtější část, mě prostě nechytla. Hlavní zápletku jsem si tipovala už podle anotace a částečně i obálky ( u které nevím, jestli je spíše nevkusná nebo vtipná - vzhledem k vážnosti tématu asi spíš nevkusná). To, co se v rodině odehrálo, toho kostlivce, autorka vylíčila šetrně, což oceňuji. Jinak na mě ovšem příběh působil poněkud křečovitě, naaranžovaně a nevěrohodně, možná i díky postavám rodinných příslušníků, které přes veškerou spisovatelčinu snahu vyznívají tak trochu ploše, nebo jsou snad vylíčeny až jaksi prvoplánově negativně.
Závěrem: Houbařka pro mě byla taková ne úplně špatná jednohubka, ale určitě to není kniha, ke které bych měla chuť se opakovaně vracet.
A tak časté porovnání s Do tmy od Anny Bolavé si neodpustím ani já - Do tmy u mě jednoznačně vede, jak úchvatnou atmosférou, tak příběhem, a vlastně i hlavní hrdinkou, do které se mi přes její svéráznost snad dařilo vcítit,což se mi u houbařky Sáry bohužel nestalo...
Prečítané na podnet relácie Knihy Dada Nagy. Príbeh smutný, ale veľmi dobre a citlivo napísaný. Popri veľmi nešťastnom osude mladej Sáry, boli zaujímavo a poučne opísané aj druhy húb. Celkovo boli opisy veľmi pútavé.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Další skvělý autorčin počin, v němž se pustila do ne příliš jednoduchého tématu. Místy mě Sářino vyprávění tak zasáhlo, že jsem měla slzy v očích.