Houbařka
Viktorie Hanišová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366041/bmid_houbarka-2VA-366041.jpeg
4
3104
3104
Co všechno se dá najít v lese? Mladá Sára žije ve staré chalupě na Šumavě a živí se sběrem hub. Každé ráno si obuje letité pohorky, popadne košík s utěrkou, v kapse pohladí ostrý nožík a vyrazí. Už sedm let chodí po stejné trase, sedm let od jara do podzimu sbírá houby na týchž místech a prodává je za pár stovek jedné hospodě. Jako dobrovolná poustevnice se s nikým nepřátelí ani neopouští Pošumaví. Jen občas vyrazí za psychiatričkou do Plzně přesvědčit ji o svém vyrovnaném duševním stavu. Zpráva o matčině smrti proto Sářin život příliš nezmění. Zúčastní se pohřbu, setká se s bratry, kterým se už dávno odcizila, a vrátí se zpátky do lesa. Jenže co se zdá jako nepatrnost na povrchu, bouřlivě bují pod ním. Dědické řízení do jejího života navrátí rodinu, která ji zavrhla. A domek se postupně rozpadá. Obchody nejdou. Začíná být jasné, že Sára bude muset svůj houbařský způsob života opustit. A jedinou cestou ven je přestat odvracet oči od toho předchozího. Viktorie Hanišová zpříma a zároveň citlivě měří, co vydrží dětská duše a kde jsou hranice rodiny. Román Houbařka je příběh předem neúspěšného pokusu utéct traumatu. Občas ale nejde neutíkat. Dotisk r. 2020... celý text
Přidat komentář
Stejně jako Anežka je Houbařka čtivá kniha s atraktivním tématem. Proti Anežce se zjevně vylepšil i autorčin styl psaní. Bohužel mi tento styl až příliš připomíná knihu Anny Bolavé Do tmy. Nemyslím si, že je to náhoda, a ačkoli je mnoho výborných knih, které záměrně připomínají jinou knihu, zde mi to vadilo a připadalo mi to neoriginální. I tak mě Houbařka bavila. Jak jsem při čtení knihy Do tmy měla neodolatelnou chuť jít si nasbírat a pak nasušit lipový květ nebo na kopřivu, tak při čtení této knihy jsem měla nutkání popadnout vreckový nožík a košík nebo plátěnou tašku (proboha, hlavně ne igelitku!) a vyrazit na houby. Jen kdyby nebylo letos takové sucho!
Už se těším na další knihu nadějné autorky.
Namet fajn, hubarska tema rozpracovana pekne, rodinny pribeh je uz troska okukanejsi- plytsi a viac na efekt.
Dávám čtyři hvězdy, protože prvotní nadšení ke konci vystřídalo váhání. Kniha je velmi čtivá, čte se vlastně sama a půl knihy dáte mrknutím oka. Příběh vás navíc nutí číst další a další kapitolu. Ke konci knihy ale nadšení z příběhu opadá, ztrácí nějak své kouzlo. Dle mého názoru by klidně mohla být kniha o něco kratší. Ale obecně kniha na mě zanechala dobrý dojem, jsem ráda, že česká literatura je nyní na vzestupu.
Čtivá kniha s pokusem o nemilosrdnost; a při pořizování rešerší bych fakt chtěla být... Autorka disponuje slušným řemeslem, slušně provádí příběhem osobních katastrof sebetrestající Sáry, "houbově-lesní" metafora slušně funguje, stejně jako zpráva o pokrytectví v rodině i společnosti... Ale všechno je to tak slušné, že už druhý den po přečtení ve vás vzpomínka na příběh nic nevzbudí. A srovnání s Annou Bolavou je na místě, domnívám se - tohle je z ní tak třetí odmocnina.
S hodnocením trochu váhám, protože moje prvotní nadšení pak vystřídaly mírné rozpaky. Styl psaní mi přijde naprosto dokonalý, úplně to ve mě vzbudilo houbařskou vášeň, a jak se postupně odhaluje temný příběh, člověka místy až mrazí. V jednu chvíli jsem měla chuť mlátit hlavou do zdi, která matka by dokázala nechat svoje dítě takhle trpět?? Bohužel mi ale vůbec nevyhovovala linie příběhu s Rudou, přišlo mi, že to dává příběhu takový komický nádech, naprosto bych se bez toho obešla. Jsem ráda, že se s kvalitní českou literaturou teď roztrhl pytel, už mám doma půjčenou Anežku a další české skvosty, tak se moc těším.
Jsem na rozpacích - ne z knihy, ale z komentářů - "sběr hub, čtivá kniha, pamatuji si na recepty, absence lyrické psychologie, vztah k přírodě se nedá ztratit". Všem se omlouvám, možná jsem si příběh přibásnila, ale pro mě je to kniha s přesahem naší malé země. Mycelium vnímám jako synonymum pro vnitřní pnutí, pro všechny ty pocity, které se nemůžou dostat na povrch. Já sama bych se zachovala stejně, některá klišé prostě nelze prolomit a někdo se musí obětovat.
Když vezmu v úvahu námět, který je tolikrát zpracovaný a autorce se to podařilo úplně jinak a "po česku", čehož si velmi cením, dějová linie, vykreslení postav a nádherná čeština, nevím, co mám kritizovat. Příběh mě doslova "vcucnul" a "vyplivl" se spoustou otázek na poslední stránce. Tomu se přece říká "velký román". Mám takový nepříjemný pocit, že neumíme být dostatečně hrdi na někoho z našich končin, kdo umí, což paní Hanišová dokazuje již druhou knihou.
Srovnání s poeticko-lyrickým dílkem "Do tmy"mi na mysl nepřišlo. Paní Bolavá vládne nádhernou češtinou, ale u její druhé knihy se ukázalo, že "neklouže po povrchu", ale bruslí na tenkém ledě. Bohužel jí chybí dar ukočírovat příběh a dovést ho do konce.
Pro mě kniha nebyla ani čtivá, ani o houbách, ani o vyšinuté hrdince. Je to velká kniha, lepší už se paní Hanišové nepovede a doufám, že nedostane ten hloupý nápad napsat pokračování.
Nemohla jsem se od ní odtrhnout, dostala mě, zcela pohltila a těžko jsem se s ní loučila.
Kniha byla čtivá hned od prvních stranek, postupně se střídá současnost s minulostí, kdy jsou čtenáři odhalovány důvody samotářského života hrdinky. Od houbaření se tak dostáváme k úplně jinému tématu, který natolik ovlivnil její život. Určitě stojí za přečtení.
Silný příběh. Jsem rád, že česká literatura má talentované spisovatele(ky), které umí napsat "obyčejný lidský příběh" s přesahem. Houbařka je napsaná velmi čtivě a postupně čtenáři dávkuje to "pod povrchem". Střídání časových linií příběhu dodává správné grády. Určitě doporučuji k přečtení a sám si rád přečtu další knihy, které vyšly nebo v budoucnu vyjdou (v to pevně doufám).
Líbí se mi obal knihy, Šumavu mám moc ráda, nějak čím dál víc, houby ráda sbírám i jím, ale děj byl moc, moc tíživý.
Pane jo, a to jsem si myslela že jsem houbařka, můj obdiv je nelíčený.
Postupné odhalování dramatu ve vzorové, rodinné idylce ve vzpomínkách v lesní, poetické, houbové samotě. Je to románový houbový kurz.
Houby a houbičky - čarovná přírodnina , potěší, omámí, zabije.
Citace : "Běhám z plácku na plácek, z babkové stráně na bedlový palouk, z liškového fleku na sameťáčkový mech, prošmejdím holubinkový páč a křemenáčový kout."
"Co třeba takový smrž, ....K... z nich uvaří rágů, polévku a smetanovou omáčku, na jídelní lístek napíšeme český lanýž,..." (molitanové houby)
Ta poslední věta ("....už nikdy.."), je neuvěřitelná, vztah k přírodě nejde přeci zatratit.
Kresby jsou úžasné.
Krásná kniha! Těžké téma. Sběr hub a utíkání Sáry do své samoty dokresluje hlavní linku příběhu o prožitém traumatu z dětství, rozpadu a zradě rodiny. Jak je složité vyslovit nevyslovitelné a nepopsatelné a znovuzískat schopnost důvěřovat. Jak se vyrovnat s minulostí a najít odvahu udělat zásadní změnu ve svém životě.
Čtivý román o houbaření, Šumavě a křehké dívčí duši, která se snadno rozbíjí a velmi těžce lepí dohromady.
Už je to hezkých pár dní, co jsem Houbařku přečetla, ale pamatuji si z ní hlavně to, že se mi četla dobře, a že tam jsou zajímavě popsány úpravy hub. To mi na to, jak je to vážný příběh, přijde hodně málo.
Skvělá kniha ! Velmi čtivá, silný příběh, krásný přebal......Jednání hlavní hrdinky jsem často absolutně nechápala, štvalo mě jak se sebou nechá zacházet, co si nechá líbit, ale poté co se postupně odkrývá její minulost, tak jsem částečně prozřela. Měla jsem přečteno za pár dní a bylo to vrušující, opět něco jiného než obvykle vyhledávám a bylo to jak svěží vítr....a dostala jsem obrovskou chuť vydat se do lesa na houby ( i když patřím mezi ubožáky, kteří jedou na jistotu a berou jen to co nemá chladič ) :-)
Skvělé čtení. Hodně podobné jako "Do tmy" od Anny Bolavé. Úplně mi ty dvě hlavní hrdinky - tamta bylinkářka a tato houbařka - splývaly dohromady. Je strašlivé, co všechno s sebou lze "tahat" z dětství a hlavně - jak nikdo nepochopí. Že to v pravou chvíli nešlo říct, že tak strašně bolí, když nikdo nepomůže a nezastane se a nedá věci do pořádku, jak se chce zapomenout, ale psychice se nedá poručit... Opravdu skvěle napsáno!
No páni! Anežka pro mě byla před 2 lety jedno z největších překvapení roku... Nečekala jsem, že bude tak strašně moc skvělá... Letos jsem měla ale velká očekávání, chtěla jsem něco totálně božího a vážně jsem se bála, že s takovými nároky přeci nemohu být po dočtení spokojená... Cha, chyba! Byla jsem nadšená dokonce víc, než jsem čekala... Autorka potvrdila, že by se o ní mělo mluvit, že by o ní mělo být slyšet, protože si to tak hrozně moc zaslouží! Tohle musíte číst!
Začínáte číst příběh o podivínské samotářské houbařce, ale postupně se z toho vyloupne příběh o úplně jiném tématu. Trochu mě mrzí ten konec - nekonec, zamýšlí snad autorka pokračování?
Dobrá knížka, ale dávám čtyři hvězdičky, protože Anežka se mi líbila o něco víc.
Štítky knihy
přátelství Šumava sexuální násilí zneužívání rodinné vztahy pro dívky samota sebedůvěra, sebevědomí psychická traumata vyrovnání se s minulostí
Autorovy další knížky
| 2018 |  Houbařka |
| 2015 | Anežka |
| 2019 |  Rekonstrukce |
| 2020 | Dlouhá trať |
| 2022 | Neděle odpoledne |
Houby jsou složité organismy, stejně jako rodiny. Na povrchu je vidět jen plod komplikovaného systému. Viktorie Hanišová se přes houby dostává k hnisu, který musí ven. Sisi postupně odhaluje trauma, které ji odsoudilo k věčnému outsiderství. A napsáno je to skvěle, takže tato kniha určitě není na houby.