Hovno hoří
Petr Šabach
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/159052/hovno-hori-159052.jpg
4
1543
1543
Hovno hoří je sbírka povídek Petra Šabacha z roku 1994. Na motivy knihy byl v roce 1999 natočen film Pelíšky. Název je převzat z prologu, jenž popisuje rozdíl mezi dvěma světy, světem mužským a ženským, a především rozdíl mezi dvěma pohledy na život a na svět. Děvčata jedoucí autobusem z Paříže nadšeně nyjí nad nákupy a plyšáky, dva obrýlení chlapci celou cestu "seriózně" řeší problém, zda hovno hoří...Rozděluje je sice jen úzká ulička mezi sedadly, ale symbolicky je rozděluje podstatně větší, mnohdy nepřekonatelný příkop.... celý text
Přidat komentář
Od knihy jsem čekala víc. Filmová zpracování mě nadchla a v tomto případě výrazně předčila knižní podobu.
Pelíšky a Pupendo mám moc ráda, ale tato kniha, stejně jako předchozí od autora bylo jedno velké zklamání. Styl psaní mi nevyhovuje a často se v něm ztrácím. Kromě toho má opravdu divný postoj k ženám. Toho jsem si všimla už u předchozích knih. Jsem z autora v rozpacích. Scénky které znám z filmů byly fajn, ale tady to jako celek vůbec nefunguje.
Platí to pro všechny knihy, ale pro některé víc - to, jak ji čtenář pochopí, co mu řekne, to se proměňuje s životními zkušenostmi. Moje rada pro ty komentující, kteří knihu četli v rámci maturitní četby a jsou z ní trochu zmateni, je následující: Zkuste se ke čtení knihy vrátit za nějakou dobu, za dvacet či třicet let.
Pbčas sáhnu po něčem starším a prověřeném. To je pak spokojenost, panečku. Odsejpá to, vtipné je to tak akorát a dojemné taky. Hlavně je to ale skvěle napsané. Jedna z mých nej knih letošního roku.
No, až na pár vtipných scén nic moc. Hodně mě to zklamalo, ale dalo se to přelouskat. Není to sice můj šálek kávy, ale aspoň jsem zkusila přečíst i něco jiného, než obvykle čtu. První dvě povídky mě vůbec nebavily, ale v té třetí už to bylo lepší a trochu i vtipnější.
Kniha byla zabávná. V době komunismu jsem nežila, ale mám o tom zase trošku jasnější představy po tom, co jsem knihu dočetla. Z knihy jsem jinak, ale docela dost zmatená. Přemýšlím neustále nad tím koncem a nad tím vtipem se šťávou, ale myslím že to nemá mít nějaký hlubší smysl. Prostě vyprávění, které zabaví a dá trošku přehled o době komunismu. Pro mě osobně trochu ,,mišmaš'', ale vtipné.
Knížku jsem přečetla za dva dny, šlo to jedním dechem. I když se to četlo rychle a velmi dobře, asi jsem čekala něco víc. První povídka je fajn a vtipná, druhá mě moc nebavila a byla jsem z ní chvílemi zmatená, třetí povídka byla dobrá, měla asi nejlepší příběh.
Vtipná milá jednohubka na pár chvil. Pelíšky mám moc ráda a tak jsem považovala skoro za povinnost si předlohu přečíst a rozhodně nelituji :)
Dlouho jsem se rozmýšlela nad hodnocením, zvolila bych 3.5*, avšak má to blíž ke 4, tak to je.
Knihu budete mít za pár hodin přečtenou a celou dobu budete mít na tváři úsměv. Já to tak měla. O knize jsem věděla jen to, že je to předloha k filmu Pelíšky. Nic víc, nic míň, a o to úsměvnější bylo zjištění, že to bylo předlohou i k filmu Pupendo (i když opravdu nechápu, jak z toho mohly vzejít takto "úspěšné" filmy- oba mám moc ráda!).
Knihu jsem si tedy užila. Dobu komunismu jsem nezažila, avšak z filmů a čtení o tom mám nějaké informace. Mimo komunismus a spoustu historek je tu i zřetelné rozdílné myšlení žen a mužů.
O jednom chlapci jsem se dozvěděl, že měl hezky zasazené nohy. "Kam?" Zeptal jsem se na to bratra. Ten jen pokrčil rameny a řekl: "Nejspíš do prdele."
Skvělý jako vždy. Některé hlášky se objevují ve filmu Pelíšky.
" Bylo mi jasné, že setkání Paula McCarneyho s Johnem Lennonem má větší hodnotu než prapodivné přátelství Marxe s Engelsem"
Hodně dobré! Vtipné takovým mužským občas drsným způsobem a tu a tam promíchané s občas odlišným - pro kluka nepochopitelným - světem holčiček a dívek; samozřejmě přidaná hodnota za retro socialistickou atmosféru, pro mě tím lepší, že jsem tu dobu prožila a ve spoustě situací se poznávala a vzpomínala. A střípky pravd o soužití muže a ženy platí bez ohledu na dobu stále…
(S Pelíšky nesrovnávejte, pak si to hodně užijete.)
*
„Když něčí žena se smíchem líčí, jak její idiotský manžel doma cosi nenapravitelně zničil, ostatní přítelkyně volají: ,Ten je milej!‘ jako kdyby naproti nim neseděl úplně neschopný maník, co má obě ruce levé, ale nějaké zvlášť roztomilé štěňátko se sametkou na krku.“
*
„Co já pamatuju, kreslily holky pořád jen princezny. Vlastně ne princezny, ale jednu a tu samou princeznu. Byla to jakási Barbie oněch časů.“
-------------
Holčičí malování princezen? No jasně! Akorát ty moje měly bachratější sukýnky, byly vybavené hradem na kopci, ke kterému se vinula klikatá cesta a pozor! Vždy jsem měla na obrázku dvě princezny, jednu hodnou (blond vlásky, světlé šatičky, úsměv na rtech) a jednu zlou (černou, zamračenou). A aby bylo ještě jasnější, že je hodně, ale opravdu hodně zlá, namalovala jsem jednou na vlajku na jejím hradě hákový kříž. Jako symbol toho nejhoršího zla. Měla jsem být pochválená, ne? No, nedovedete si představit tu hysterickou scénu, kterou mi (soudružka) učitelka v družině udělala. Ta hrůza! Áááááá! Cos to namalovala???? Přeškrtat, zahodit, zničit!!! Cítila jsem to tenkrát jako velkou křivdu, stála jsem přece na té správné straně, ne…?
Zajímavá kniha českého undergroundu podle jedné části byl natočen hodně povedenej film pelíšky
Ačkoli to mám jako povinnou četbu, tak to bylo moc fajn a líbilo se mi to. Od pana Šabacha jsem četla Království za story, které mě moc nenadchlo, tohle bylo mnohem lepší!
Pelíšky a Pupendo jsou fajn, ale tahle námětová předloha je lepší. Při čtení mě napadlo, jestli si to dokáže tak dobře užít někdo, kdo tu dobu nezažil, kdo by teoreticky neměl jak hodit do placu nějakou svou "zábavnou" historku z té doby.
Pane Bože, to byla ale nuda! Pevně doufám (ale ověřovat si to nebudu), že Petr Šabach měl nějaké nenáročné, tiché a dobře placené zaměstnání, jako třeba skladník, protože bych mu určitě nepřála, aby byl placen za kvalitu svých knih. Sice to je možná o něco lepší než to, co z dlouhé chvíle smolí Viewegh, nicméně tak strašně jsem se u ničeho nenudila snad od svých pěti let, než jsem se vůbec naučila číst a svět byl navíc omezen mantinely „musíš, nesmíš, neumíš, nerozumíš“. Je s podivem, kde z toho materiálu dokázali vykřesat námět a především náplň pro poměrně zdařilý film jako jsou Pelíšky a o něco méně povedené Pupendo. Ale tu výstavu koček jsem teda fakt nepochopila…
Knihu jsem si přečetla, jelikož ji měla mít sestřenice vypracovanou do školy a mně se hodila do Čtenářské výzvy. No, ačkoliv Pelíšky miluju, tak kniha mě zklamala. Hodně. Vůbec mne to nebavilo.
Na knihu jsem se těšila - věděla jsem, že podle ní natočili Pelíšky, které mám moc ráda. I přesto, že jsem se u povídek několikrát smála nahlas, v tomto případě předčil film svou předlohu. Nenáročné a vtipné čtení (k maturitě fajn), velmi se mi líbilo hlavní téma knihy - tedy kontrast a srovnání mezi světem žen a mužů.
Část díla
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hovno hoří |
| 2006 |  Občanský průkaz |
| 2010 | Opilé banány |
| 2012 |  Království za story |
| 2009 | Babičky |
Vztahy mezi muži a ženami je nevyčerpatelné téma a lze k němu přistoupit od romantiky po horor. Vnímání těchto poloh je krajně individuální, zatímco jeden doma dostane jen vodu, druhý někdy dostane i vodu se šťávou a oba jsou v pohodě. Mírně mužsky poetické a více štiplavé povídky mě jednoduše bavily, zejména ta poslední. Pelíšky ani Pupendo jsem v nich nehledal.